Pruskovští z Pruskova

Pruskovští z Pruskova (též Proskovští z Proskova, německy von Proskau, polsky Proszkówski z Proszkowa) byl slezský šlechtický rod připomínaný od 13. století. Vlastnili statky v Opolsku a v Ratiboři. V 16. století v habsburských službách dosáhli vlivnějšího postavení a byli povýšeni do panského stavu. Tehdy také získali majetek v Čechách a na Moravě (Staré Hrady, Bzenec, Hradec nad Moravicí). V roce 1678 jim byl udělen hraběcí titul. Rod vymřel v roce 1769 a jeho majetek, jméno i erb převzali spříznění Ditrichštejnové.

Původní erb pánů z Pruskova (podle Clerica)
Erb pánů z Pruskova po roce 1562

Dějiny roduEditovat

 
Epitaf Jakuba Proskovského (+1545), Katedrála sv. Víta v Praze

Původ polského a slezského rodu sahá do 13. století.[1] Jméno odvozoval od rodového sídla, statku Pruskov (nynější Prószków v Polsku poblíž Opolí), kde se členové rodu připomínají písemně poprvé v roce 1319. Později získali další statky v Opolsku a v Ratiboři. Až do 16. století zůstávali nevýznamnou provinční šlechtou. Až za vlády Ferdinanda I. posílili svůj vliv bratři Jan a Valentin, kteří zastávali funkce hejtmanů slezských knížectví. Ještě více vynikl jejich další bratr Jiří IV. Pruskovský (1525-1584), který zastával hodnosti u dvora, nechal vystavět renesanční zámek v Pruskově (1563) a v roce 1564 rozšířil rodový majetek v Opolsku o panství Bělá (Biała v jižním Polsku), tehdy byl zároveň povýšen do českého panského stavu. Protože často pobýval v Praze, usiloval o získání sídla v Čechách a v roce 1571 od svého tchána převzal panství Staré Hrady u Jičína[2]. Z jeho tří synů zdědil Staré Hrady Oldřich Desiderius (1570-1618), který byl od roku 1606 nejvyšším komorníkem císaře Rudolfa II.. V této funkci sehrál důležitou úlohu v době úmrtí Rudolfa II., v hodnosti nejvyššího komorníka pak přešel do služeb jeho bratra císaře Matyáše[3] a v letech 1614-1615 vedl diplomatickou misi do Španělska. Jiří IV. i jeho syn Oldřich Desiderius patřili k mecenášům vědy a umění.

 
Zámek v Pruskově (Prószków, Polsko)

Na Moravu a Opavsko mezitím pronikl také synovec Jiřího IV., Kašpar Pruskovský (1543-1603), který byl nejvyšším štolbou arcivévody Arnošta, sloužil též v armádě a působil i jako diplomat. V roce 1581 převzal jako zástavní držitel panství Hradec nad Moravicí[4], sňatkem s Barborou Révayovou (1588) pak navíc získal Bzenec na jižní Moravě. Tyto statky po něm zdědil synovec Jan Kryštof (1569-1625), který byl v letech 1607-1619 zemským hejtmanem v Opolsku a Ratibořsku a jako katolík byl za stavovského povstání dočasně vyhnán z Hradce, byl též mecenášem polsko-českého historika Bartoloměje Paprockého[5]. Za jeho syna Jiřího Kryštofa I. (1595-1663) došlo v letech 1638-1640 k výstavbě raně barokního zámku v Bělé (1638-1640).

 
Zámek Staré Hrady se vstupním portálem s erbem Pruskovských

Jiří Kryštof II. (1629-1701) studoval ve Vratislavi a v Lovani, ovládal několik jazyků a byl císařským tajným radou a komořím. Mimoto byl aktivním účastníkem moravských zemských sněmů, na Moravě byl i zemským sudím. V roce 1678 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Měl tři syny, nejstarší Antonín Kryštof (1671-1737) byl prezidentem zemské komory ve Slezsku, kde také zdědil rodové statky. Jeho sídlem byl zámek Bělá (Biała) , který pak v roce 1747 prodala vdova Friderika Alžběta, rozená Schaffgotschová. Hradec a Bzenec připadl druhorozenému Erdmannu Kryštofovi (1676-1753), který patřil k oblíbeným dvořanům Marie Terezie a řadu let vedl spory s poddanými v Bzenci[6]. Jeho syn Leopold Erdmann (1725-1769) byl posledním členem rodu.

Majetkové poměry a stavební aktivity Pruskovských v Českém královstvíEditovat

Prvním majetkem Pruskovských v Čechách se stalo panství Staré Hrady u Jičína. Od svého tchána Kryštofa z Lobkovic je získal Jiří Pruskovský (1525-1584), který jako vlivný dvořan usiloval o sídlo poblíž pražskému dvoru. Formálním centrem panství Staré Hrady byla Libáň, pro niž Jiří vymohl povýšení na městečko (1574). Mezitím podnikl rozsáhlou přestavbu hradu na renesanční zámek za účasti italských stavitelů (1571-1573). Jeho syn Oldřich Desiderius však Staré Hrady značně zadlužil a po jeho smrti bylo panství zahrnující jedno městečko a patnáct vesnic prodáno. Od roku 1601 vlastnil také palác na Hradčanech, který nechal přestavět, jeho potomci jej pak v roce 1630 prodali Kolovratům.

K významnému rozšíření majetku Pruskovských na území dnešní České republiky přispěl vojevůdce a dvořan Kašpar Pruskovský (1543-1603), který získal v roce 1581 do zástavy panství Hradec nad Moravicí a o čtyři roky později dosáhl jeho převzetí do dědičného vlastnictví[7]. Sňatkem s Barborou Révayovou pak v roce 1588 získal panství Bzenec na jižní Moravě. Propojení těchto panství se projevovalo především v povinném odběru vína z Bzence do Hradce. V Hradci se za Pruskovských stavělo přes třicet let a z pohraniční pevnosti vznikl pohodlný renesanční zámek. Jejich zásluhou byl v Hradci postaven i kostel sv. Petra a Pavla (1584)[8].

Jiří Kryštof II. a jeho syn Erdmann Kryštof patřili podle archívních pramenů k nejtvrdší vrchnosti v zemi. Jiří Kryštof II. díky tomu disponoval vysokými výnosy a mohl k Hradci přikoupit další statky a také dům v Opavě. Erdmann Kryštof vedl dlouholeté spory s poddanými v Bzenci, kde v letech 1709-1710 nechal postavit honosný barokní zámek. V Bzenci na náklady Pruskovských vznikl i nový barokní kostel sv. Jana Křtitele a na místě zříceniny hradu nechal Erdmann Kryštof postavit barokní kapli sv. Floriána (1703)[9]. Hradec nad Moravicí dosáhl za vlády Erdmanna Kryštofa obnovení městských práv (1702), v roce 1719 zde ale došlo ke vzpouře poddaných a nakonec panství Erdmann Kryštof v roce 1733 prodal. Dočasným rozšířením majetku Pruskovských bylo panství Náměšť na Hané, které koupili zadlužené ve veřejné dražbě za 45 000 zlatých, a i když zde proběhly stavební úpravy zámku, brzy jej prodali (1706-1719)[10].

Úmrtím Leopolda Erdmanna v roce 1769 rod Pruskovských vymřel po meči. Jejich statky ve Slezsku (Pruskov, Bělá) připadly na základě předchozích dohod Ditrichštejnům (kníže Walter Xaver z Ditrichštejna měl za manželku Karolínu Maxmiliánu Pruskovskou (1674–1734), sestru Jiřího Kryštofa II. Pruskovského). Sestra posledního Pruskovského, Marie Ernestina (1722-1806), ovdovělá hraběnka Salm-Neuburg, získala do doživotního užívání panství Bzenec, kde se usadila a opět vedla četné spory s poddanými[11].

Ditrichštejnové kromě majetku ve Slezsku převzali i erb a jméno Pruskovských a od roku 1769 jim tak náležel titul kníže Dietrichstein, hrabě von Proskau. Po vymření Ditrichštejnů pak o jméno Pruskovských požádal jeden z nástupnických rodů a od roku 1896 užíval jméno Herberstein-Proskau jeden z dědiců ditrichštejsnkého majetku hrabě Jan Josef Herberstein (1854-1944).

 
Hraběcí erb Pruskovských z Pruskova
 
Alianční erby Pruskovských a Lobkoviců v Opolí

ErbEditovat

Nejstarší verzi erbu se dvěma okovanými ležatými a proti sobě obrácenými podkovami v červeno-stříbrném polceném poli ze 13.–14. století převzalo do znaku dolnoslezské město Bělá[12] Od 2. poloviny 16. století užívali štít čtvrcený, v 1. a 4. zlato-černě polceném poli je jelen přirozených barev ve skoku doprava, 2. a 3. pole červeno-stříbrně polceno, v každé polovině podkova opačných barev. Klenotem je jelen přirozených barev, vyrůstající z přilby. Přikryvadla jsou na jedné straně červeno-stříbrná, na druhé černo-zlatá. V této podobě je erb Pruskovských zachován na vstupním portálu na zámku Staré Hrady nebo nad vchodem kostela sv. Jana Křtitele v Bzenci a kostela sv. Mikuláše v Březové. Ve stejné podobě užíval erb také pražský rodák Jan Jindřich Proškovský z Krohensteinu (1622-1668), od roku 1657 doktor práv a apelační rada.[13]

Rodová sídla v Čechách, na Moravě a ve SlezskuEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl (N–Ž); Praha 2010; s.116
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; VI. - Východní Čechy; Praha, 1989; str. 463
  3. JANÁČEK, Josef: Rudolf II. a jeho doba; Praha, 1987; str. 498, 503-504
  4. VOJKOVSKÝ, Rostislav: Hradec; Hukvaldy-Dobrá, 2010, str. 28 ISBN 978-80-86737-33-1
  5. JIRÁSEK, Zdeněk: Hradec v dějinách; Hradec nad Moravicí, 2010 ISBN 978-80-254-8711-2
  6. HANÁK, Josef: Paměti města Bzence; 1919 (reprint Adamov, 1999); str. 78-87 ISBN 80-238-4265-X
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl III. Severní Morava; Praha, 1983, str. 87-88
  8. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997, str. 290-291 ISBN 80-85983-14-1
  9. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996, str. 427-428 ISBN 80-85983-13-3
  10. VOJKOVSKÝ, Rostislav: Náměšť; Hukvaldy-Dobrá, 2013; str. 8-9 ISBN 978-80-87712-66-5
  11. HANÁK, Josef: Paměti města Bzence; 1919 (reprint Adamov, 1999), str. 131-135 ISBN 80-238-4265-X
  12. Ludwig Clericus:Wappenbuch der schlesischen Städte und Städtl, vydal Hugo von Saurma-Jeltsch, 1870, se mylně domnívá, že to bylo obrácen a že Pruskovští převzali městský znak.
  13. [1]Erb na grafickém portrétu

LiteraturaEditovat

  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl (N–Ž); Argo Praha 2010; s. 116; s. 589 (varianta přídomku z Krohensteinu); ISBN 978-80-257-0294-9
  • OBRŠLÍK, Jindřich: Rodinný archiv Ditrichštejnů, III.; Státní oblastní archiv Brno, 1979

Externí odkazyEditovat