Révaiové

šlechtická rodina

Révaiové též Révayové (slovensky Révaiovci, maďarsky Révay) byli šlechtickou rodinou, která až do začátku 20. století vlastnila majetky ve slovenském regionu Turec. Do jejich panství patřil například mošovský rokokově klasicistický kaštel, tzv. Starý kaštel asanován v polovině 20. století, dále panské sídlo, mošovský park, Blatnický hrad, pozemky a zámek v Sklabini, a stejně tak i kaštel s parkem v Turčianské Štiavničce.

Rokokově klasicistický kaštel Révaiů v Mošovcích

Historie rodiny

editovat

Rod Révaiů je znám od 13. století. Pochází ze Sremu. V letech 1556 a 1635 byli povýšeni na barony a 17. června 1723 na hraběcí rodinu. Erb pánů de Reva, který můžeme vidět na čelní straně kláštera v Mošovcích, tvoří ho ze zlaté koruny vyrůstající vlk, který drží před sebou tři růže. Mošovce se do definitivního vlastnictví Révaiů dostali v roce 1534, šest let poté, co jim je daroval Ferdinand I. Habsburský. Posledním mošovským členem rodiny byl hrabě František Révai. Potomci rodiny žijí dnes v Trnavě, Bratislavě, Žilině, Štýrském Hradci a v Maďarsku. Po druhé světové válce byli majetky Révaiů v okrese Turec vyvlastněny. V roce 1993 podala neteř Ladislava Révaie, posledního hraběte, žádost o restituci. Žádost skončila u soudu pro rozdílný výklad rozsahu restitučního nároku ze strany rodiny Révaiů a státu. V roce 2001 zamítl restituční nárok Révaiů ústavní soud, ale o 5 let později rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku o dalším konání ve věci, čímž otevřel dveře pro smír obou stran. Jeho výsledkem byla peněžní kompenzace státu pro manžela a děti neteře Ladislava Révaie (která v roce 1995 zemřela) ve výši 150 miliónů Sk.[1].

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Révaiovci na slovenské Wikipedii.

  1. Monika Tódová. Štát odškodní šľachticov [online]. 2008-09-23 [cit. 2008-09-23]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

editovat

KOVAČKA, Miloš - AUGUSTÍNOVÁ, Eva - MAČUHA, Maroš (red.): Rod Révai v slovenských dejinách. Zborník prác z interdisciplinárnej konferencie 16.-17. september 2008, Martin. Martin 2010 (Studia historico-bibliographica Turociensia, 3)

Externí odkazy

editovat