Walter Xaver z Ditrichštejna

český šlechtic

Walter Xaver František Antonín kníže z Ditrichštejna (Walter Xaver Franz Anton Fürst von Dietrichstein) (18. září 1664 Brno3. listopadu 1738 Mikulov) byl rakouský šlechtic a majitel rozsáhlých statků na Moravě a v Čechách. Na Moravě zastával vysoké zemské úřady, proslul jako mecenáš umění a po požáru hlavního rodového sídla v Mikulově podnikl jeho barokní přestavbu.

Walter Xaver z Ditrichštejna
Walter Xaver z Ditrichštejna
Walter Xaver z Ditrichštejna
5. kníže z Ditrichštejna
Ve funkci:
13. červenec 1708 – 3. listopad 1738
PředchůdceLeopold Ignác z Ditrichštejna
NástupceKarel Maxmilián z Ditrichštejna
Dědičný číšník v Korutansku
Ve funkci:
13. červenec 1708 – 3. listopad 1738
PanovníkJosef I., Karel VI.
PředchůdceLeopold Ignác z Ditrichštejna
NástupceKarel Maxmilián z Ditrichštejna
Dědičný lovčí ve Štýrsku
Ve funkci:
13. červenec 1708 – 3. listopad 1738
PanovníkJosef I., Karel VI.
PředchůdceLeopold Ignác z Ditrichštejna
NástupceKarel Maxmilián z Ditrichštejna
Nejvyšší komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1702 – 1714
PanovníkLeopold I., Josef I., Karel VI.
PředchůdceKristián z Roggendorfu
NástupceFrantišek Dominik Podstatský z Prusínovic
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci:
1701 – 1702
PanovníkLeopold I.
NástupceFrantišek Dominik Podstatský z Prusínovic
Skutečný tajný rada
PanovníkLeopold I.
Skutečný císařský komorník
PanovníkLeopold I.

Narození18. září 1664
Brno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí3. listopadu 1738 (ve věku 74 let)
Mikulov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníDietrichsteinská hrobka
ChoťI. (1688) Zuzana Liborie ze Zástřizl (1637–1691)
II. (1693) Karolína Maxmiliána Pruskovská z Pruskova (1674–1734)
RodičeFerdinand Josef z Ditrichštejna (1636–1698) a
Marie Alžběta z Eggenbergu (1640–1715)
DětiKarel Maxmilián (1702–1784)
Jan Křtitel Leopold (1703–1773)
Marie Josefa, provdaná Kinská (1694–1758)
Marie Aloisie, provdaná Althannová (1700–1783)
Příbuzníbratr: Leopold Ignác z Ditrichštejna (1660–1708)
sestra: Erdmunda Tereza, provdaná Lichtenštejnová (1662–1737)
bratr: Jakub Antonín z Ditrichtšejna (1678–1721)
švagr: Jan Adam I. z Lichtenštejna (1662–1712)
švagrová: Marie Františka Žofie ze Starhembergu (1688–1757)
zeť: Štěpán Vilém Kinský (1679–1749)
zeť: Michael Václav z Althannu (1668–1738)
snacha: Marie Anna Josefa Khevenhüller (1705–1764)
vnuk: Karel Jan z Ditrichštejna (1728–1808)
vnučka: Marie Josefa Ditrichštejnová (1736–1799)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1731 rakouský Řád zlatého rouna (č. 661)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a kariéraEditovat

Narodil se v Brně jako čtvrtý syn knížete Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636-1698) a jeho manželky Marie Alžběty, rozené z Eggenberka (1640-1715), kmotrem byl jeho strýc, císařský generál hrabě Walter Leslie. Jako mladší syn byl původně předurčen ke kněžské dráze a již ve velmi mladém věku získal posty kanovníka v Olomouci a Pasově. Absolvoval pětiletou kavalírskou cestu, během níž studoval na univerzitě v Lovani (1683-1686), další dva roky strávil v Paříži a Římě, podnikl též krátké cesty do Holandska a Anglie. Přes dlouhodobý pobyt v zahraničí se měl podle instrukcí rodičů mimo jiné zdokonalovat v češtině, z dochované korespondence ale vyplývá, že již tehdy se vzepřel otcovým plánům na církevní kariéru.

Po návratu z kavalírské cesty krátce žil ve Vídni jako císařský komorník, krátce nato se ale oženil a přesídlil na Moravu. Na rozdíl od otce a starších bratrů nezastával úřady u císařského dvora, ale prosadil se ve správě Moravského markrabství, kde zastával funkce nejvyššího sudího (1701–1702) a nejvyššího komorníka (1702–1714). Zúčastnil se také tehdejších válek, pod velením prince Evžena Savojského bojoval v bitvě u Zenty (1697), v letech 1704–1706 se v Německu a Itálii zúčastnil války o španělské dědictví a nakonec byl přítomen také dobytí Bělehradu (1717).

S dědictvím knížecího titulu v roce 1708 po starším bratrovi převzal i čestné hodnosti dědičného číšníka v Korutansku a dědičného lovčího ve Štýrsku. Byl též jmenován císařským tajným radou a v roce 1731 obdržel Řád zlatého rouna.

Rodina a majetkové poměryEditovat

Krátce po návratu z kavalírské cesty se v roce 1688 oženil s výrazně starší dvojnásobnou vdovou Zuzanou Liborií Morkovskou ze Zástřizl (1637–1691), která byla dědičkou panství Boskovice. Druhé manželství uzavřel v roce 1693 v brněnském kostele sv. Jakuba s hraběnkou Karolínou Maxmiliánou Pruskovskou z Pruskova (1674–1734). Z druhého manželství se narodilo deset dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Nejstarší dcera Marie Josefa (1694-1758) byla se provdala za knížete Štěpána Viléma Kinského, další dcera Marie Aloisie (1700–1783) byla manželkou hraběte Michaela Václava z Althannu. Dědicem titulů a majetku se stal kníže Karel Maxmilián (1702–1784).

Od své první manželky Zuzany ze Zástřizl převzal již v roce 1690 do správy panství Boskovice. Boskovický hrad byl tehdy ještě obyvatelný a Zuzana ze Zástřizl si vymínila jeho doživotní užívání (zemřela již o rok později). Hrad byl opuštěn počátkem 18. století, v roce 1728 byl v prostoru mezi hradem a městem vybudován hospodářský dvůr (1728), na nějž navázala výstavba panské rezidence (1729–1733) v Hradní ulici určená pro občasný pobyt knížecí rodiny. V roce 1705 koupil Walter Xaver za 154 000 zlatých panství Sokolnice u Brna.

Po smrti staršího bratra Leopolda v roce 1708 se stal čtvrtým[zdroj?] knížetem z Ditrichštejna a převzal stěžejní rodové majetky (Mikulov, Lipník nad Bečvou, Hranice, Nové Město na Moravě, Polná, Přibyslav, Libochovice). Vzdálenějším statkům se věnoval jen výjimečně, podpořil například výstavbu kostela sv. Vavřince v Libochovicích (1720–1722), po požáru v roce 1735 nechal opravit zámek v Polné. Významnou stavbu chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, zahájenou zemřelým bratrem Leopoldem, dokončil jen částečně. Vzrůstající oblibu svatojánského kultu dokládá vznik několika soch sv. Jana Nepomuckého na různých panstvích (Libochovice, Lipník nad Bečvou, Hranice).

V roce 1719 bylo požárem poničeno hlavní rodové sídlo v Mikulově, načež došlo k zásadní přestavbě zámeckého areálu (1719–1730). Kromě změny dispozice hlavní zámecké budovy byla nově vybudována jízdárna, terasa a čestný dvůr se sochařskou výzdobou, v interiérech byla značná pozornost věnována knihovně a sálu předků. Na náměstí v Mikulově byl v letech 1724–1725 postaven sloup Nejsvětější Trojice.

Na přestavbě zámku v Mikulově, stejně jako na úpravách rodového paláce v Herrengasse ve Vídni se podílel architekt Christian Alexander Oedtl, který pro Waltera Xavera pracoval i v Ditrichštejnském paláci na Zelném trhu v Brně. Při korunovační cestě Karla VI. v roce 1723 usiloval Walter Xaver o ubytování císařského dvora v Brně, nakonec ale císař pobýval v dietrichsteinském domě na náměstí v Jihlavě.

Přestože Walter Xaver po bratru Leopoldovi zdědil majetek zatížený vysokými dluhy a sám vynakládal značné prostředky na renovaci rodových sídel, podařilo se mu konsolidovat rodové hospodaření a svým potomkům zanechal finance v lepším stavu. Celková hodnota majetku v době jeho úmrtí činila bezmála jeden a půl milionu zlatých, dluhy dosahovaly výše 400 000 zlatých. Zemřel v Mikulově a je pohřben ve zdejší knížecí hrobce na náměstí. V době jeho smrti byli naživu dva synové, starší Karel Maxmilián (1702–1784) byl dědicem knížecího titulu a Mikulova s dalšími statky, mladší Jan Křtitel Leopold (1703–1773) převzal Boskovice a Sokolnice.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
  • Ottův slovník naučný, díl VII; Praha, 1893 (reprint 1997) ISBN 80-7185-057-8
  • SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9

Externí odkazyEditovat