Nejvyšší dvorský komorník

Tento článek pojednává o nejvyšším dvorském (královském, císařském) komorníkovi. Možná hledáte: Nejvyšší zemský komorník.

Nejvyšší dvorský komorník, případně nejvyšší komorník nebo nejvyšší komoří (německy oberster Hofkämmerer nebo Obersthofkämmerer, latinsky cubiculariorum magister) byl dvorský, nikoliv zemský úřad, který původně spravoval knížecí nebo královské šaty, skvosty a hotové peníze. Spolu s nejvyšším hofmistrem, nejvyšším šenkem a nejvyšším štolmistrem měl na panovnickém dvoře klíčovou roli. V hierarchii císařského dvora zaujímal druhé místo hned po nejvyšším hofmistrovi. Jeho hlavním úkolem byla péče o osobní potřeby panovníka.[1] Dbal o počet komorníků a zodpovídal za jejich spolehlivost. Odznakem komorníků byly (zlaté) klíče, ty jim nejvyšší komorník uděloval, ale i odebíral. Kolem roku 1700 bylo takovýchto klíčů na císařském dvoře kolem tří set.[2] Přístup k panovníkovi byl samozřejmě omezený, skuteční komorníci pohybující se kolem panovníka museli střežit panovnické tajemství a tím posilovali sakralitu majestátu. Kromě osobních služebníků, tedy komorníků dohlížel také nad lékaři, klenotnicí, ubytovacími prostorami paláce a jeho hmotným vybavením.[1] V 19. století pod nejvyššího komorníka na habsburském dvoře příslušela správa domácího pokladu, umělecko-historické sbírky a sbírky mincí.

Nejvyšší císařský komorníkEditovat

Úřad nejvyššího císařského komorníka (kaiserlicher Oberstkämmerer) zastávali:[3][4]

Moravské markrabstvíEditovat

Titul dědičného komorníka královského dvora měli Žerotínové.[10]

Dědičný říšský komoříEditovat

Dědičný říšský titul udělil markrabě braniborský hrabatům z Falkensteinu, od roku 1418 náležel titul hrabatům z Hohenzollernu (od roku 1576 hrabatům větve Hohenzollern-Sigmaringen, v roce 1623 se stali knížaty).

Rakouské zeměEditovat

Horní RakousyEditovat

V roce 1675 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího komorníka v Horních Rakousích (Oberst-Erblandkämmerer in Österreich ob der Enns / Oberösterreich) rodu Lambergů. Úřad zastávali i v roce 1848.[11]

Horní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Breuner-Enckevoirthu.[11]

ŠtýrskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Attemsu.[11]

KorutanyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Herbersteinu.[11]

Kraňsko a vindická markaEditovat

V roce 1463 získali dědičně hodnost nejvyššího komorníka (Oberst-Erbland-Kämmerer) a zároveň zemského maršálka Kraňska Auerspergové. Úřad zastávali i v roce 1848.[11]

  • 1463–1466 Engelhart I. (1404–1466)

TyrolskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod svobodných pánů z Clesu.[11]

Gorice a GradiškaEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat Breuneru.[11]

SalcburskoEditovat

Po roce 1815 nebylo léno znovu uděleno.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BŮŽEK, Václav, a kol. Společnost českých zemí v raném novověku : struktury, identity, konflikty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 1025 s. ISBN 978-80-7422-062-3. S. 193-194. 
  2. HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Praha: NLN a UK, 2013. 861 s. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 604. 
  3. HORMAYR, Josef: Wien, seine Geschichte und seine Denkwürdigkeiten; Vídeň, 1825, s. 11-12 dostupné online
  4. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 277–278. 
  5. a b MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402. 
  6. a b c d e FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 277. 
  7. a b c d e Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 694. 
  8. Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278
  9. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 406. 
  10. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 521. 
  11. a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (německy) 

Související článkyEditovat