Jan Josef Khevenhüller-Metsch

rakouský kníže a politik

Jan Josef kníže Khevenhüller-Metsch (Johann Joseph Fürst von Khevenhüller-Metsch) (3. července 1706, Klagenfurt18. dubna 1776, Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat, dvořan a státník, patřil k významným osobnostem doby vlády Marie Terezie. Svou kariéru zahájil v diplomacii, později zastával vysoké funkce u dvora, kde byl dlouholetým nejvyšším komořím (1745–1765) a nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Od roku 1751 užíval jméno Khevenhüller-Metsch a v roce 1763 byl povýšen na knížete.[3] Po otci zdědil rodové statky v Korutansku (Hochosterwitz) a Dolním Rakousku (Hardegg). S manželkou koupil v Čechách panství Komorní Hrádek, které jeho potomkům patřilo do 20. století.[4]

Jan Josef
kníže Khevenhüller-Metsch
Johann Joseph von Khevenhüller-Metsch (1706–1776).jpg
Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci:
1769 – 1776
PředchůdceAnton Corfitz Ulfeldt
NástupceJosef I. Adam ze Schwarzenbergu
Nejvyšší císařský komoří
Ve funkci:
1745 – 1765
PředchůdceFerdinand Leopold Herberstein
NástupceAntonín Karel Salm-Reifferscheidt
Nejvyšší císařský maršálek
Ve funkci:
1742 – 1745
PředchůdceJindřich Josef Auersperg
NástupceKarel Maxmilián z Ditrichštejna
Vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně
Ve funkci:
1737 – 1740
PředchůdceRudolf Josef Colloredo
NástupceFrantišek Filip ze Šternberka

Narození3. července 1706
Vídeň
Úmrtí18. dubna 1776 (ve věku 69 let)
Vídeň
RodičeZikmund Bedřich Khevenhüller a Ernestine Gräfin von Orsini und Rosenberg
DětiJan Zikmund z Khevenhüller-Metsche
Johann Joseph Franz Quirin Khevenhüller-Metsch
František Xaver Khevenhüller-Metsch
Marie Terezie z Khevenhüller-Metsch
Maria Anna, Gräfin von Khevenhüller-Metsch
PříbuzníAnna Antonie z Khevenhüller-Metsche, František Maria z Khevenhüller-Metsche a Luitpoldina Gräfin von Khevenhüller-Metsch[1][2] (vnoučata)
Profesepolitik
CommonsJohann Joseph von Khevenhüller-Metsch (1706–1776)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Knížecí erb rodu Khevenhüller-Metsch

Pocházel ze starého šlechtického rodu Khevenhüllerů[5], narodil se jako nejstarší ze tří synů hraběte Zikmunda Bedřicha Khevenhüllera (1666–1742), dolnorakouského a korutanského místodržitele, po matce byl potomkem rodu Orsini-Rosenberg. Studoval práva ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu. Během pobytu v různých evropských zemích studoval ještě na univerzitách ve Štrasburku a Leidenu.[6] V roce 1727 byl jmenován císařským komořím a kariéru ve státních službách zahájil u dolnorakouské zemské vlády. V letech 1734–1737 byl císařským vyslancem v Dánsku, mezitím byl v roce 1735 jmenován členem říšské dvorské rady.[7] V roce 1737 se stal tajným radou a v letech 1737–1740 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně.[pozn. 1]

 
Zámek Riegersburg (Dolní Rakousy), letní sídlo rodu Khevenhüller-Metsch
 
Zámek Komorní Hrádek, majetek Khevenhüller-Metschů od roku 1733

Na počátku vlády Marie Terezie pobýval krátce jako vyslanec ve Varšavě (1740–1742), poté byl povolán zpět do Vídně a na řadu let zakotvil v nejvyšších dvorských úřadech. V letech 1742–1745 byl nejvyšším dvorským maršálkem, mezitím byl za války o rakouské dědictví pověřen dalšími diplomatickými úkoly, byl mimořádným vyslancem v Drážďanech nebo v Londýně, v roce 1745 se zúčastnil volby Františka Štěpána Lotrinského římským císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[8] V letech 1745–1765 byl nejvyšším komořím císařského dvora, následně zastával post druhého hofmistra (1765–1769) a nakonec byl císařským nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Jako člen Tajné konference byl zároveň státním ministrem. V roce 1763 byl povýšen do knížecího stavu[pozn. 2] Byl též nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a zastával také čestné funkce v různých dědičných zemích habsburské monarchie. Byl dědičným nejvyšším štolbou v Korutansku a v roce 1775 získal hodnost dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku. Do smrti patřil k významným osobnostem vídeňského dvora, ale jako stoupenec konzervativních postojů a starých stavovských práv se vyjadřoval kriticky k tereziánským reformám ve státní správě na přelomu 40. a 50. let 18. století. I když jako diplomat v mládí hodně cestoval, v pozdějším věku upřednostňoval trvalý pobyt ve Vídni a vyhýbal se cestám mimo hlavní město. V doprovodu Marie Terezie nicméně navštívil například zámek Veltrusy hraběte Rudolfa Chotka nebo zámek Slavkov knížete Václava Antonína Kounice. Jako čerstvý nositel knížecího titulu se v roce 1764 zúčastnil korunovace Josefa II. římským králem.[9] Proslul mimo jiné jako autor soukromého deníku, který si vedl od roku 1742 a patří k důležitým pramenům doby vlády Marie Terezie. Deník vyšel tiskem v několika svazcích v Lipsku v letech 1907–1925 a dodnes bývá často citován v literatuře.[10][11]

RodinaEditovat

V roce 1728 se oženil s hraběnkou Karolínou Marií Metschovou (1706–1784), císařskou palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou říšského vicekancléře Jana Adolfa Metsche (1672–1740). Janem Adolfem Metschem tento rod vymřel a Jan Josef Khevenhüller požádal o spojení jmen obou rodů (Khevenhüller-Metsch, 1751). Měli spolu dvanáct dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku.[12]

Mladší bratr Jana Josefa Jan František Antonín (1707–1762) byl v letech 1734–1740 biskupem ve Vídeňském Novém Městě, nejmladší bratr Jan Leopold Petr (1710–1775) byl kanovníkem v Salzburgu a Augsburgu. Švagr kníže Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) byl nejvyšším maršálkem císařského dvora.

MajetekEditovat

Po otci zdědil kmenová rodová panství v Korutansku (Hochosterwitz, Landskron), dále pak panství Hardegg na rakousko-moravské hranici zakoupené v roce 1730. Zámek Riegersburg na panství Hardegg byl jedním z hlavních rodových sídel a ve 30. letech 18. století prošel výraznou přestavbou. Jan Josef kromě toho koupil v roce 1751 od maršála Dauna panství Ladendorf se zámkem poblíž Vídně. S manželkou (a s použitím jejího věna) koupil v roce 1733 v Čechách panství Komorní Hrádek za 240 000 zlatých od hraběte Františka Josefa z Valdštejna. S transakcí nesouhlasili Valdštejnovi vzdálení příbuzní, kteří se nechtěli vzdát nároku na starý rodový majetek, hrozbu soudního sporu vyřešil Jan Josef Khevenhüller urychlenou úhradou posledních splátek (1735).[13] Z panství Komorní Hrádek byl následně zřízen fideikomis. I když se zde Jan Josef Khevenhüller zdržoval jen zřídka, nechal přebudovat zámeckou zahradu (1750) a přestavět rokokovou zámeckou kapli (1758). Kromě toho v roce 1758 založil špitál v Choceradech.[14] Po roce 1770 zahájil další etapu přestavby zámku Riegersburg.[15]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V Čechách byl domestikován velmi čerstvě, spolu s otcem obdržel v roce 1725 český inkolát a s manželkou koupil v roce 1733 panství Komorní Hrádek. Obyvatelské právo a vlastnictví majetku v českých zemích mu umožnilo stát se diplomatickým zástupcem Českého království v zahraničí.
  2. O udělení nejvyššího stupně šlechtické hierarchie požádal sám v roce 1763, aby se jako kníže mohl zúčastnit plánované korunovace Josefa II. římským králem ve Frankfurtu nad Mohanem. Český knížecí titul mu byl udělen 20. prosince 1763, o deset dní později obdržel knížecí stav pro celou říši (30. prosince 1763). Titul platil v primogenituře, to znamená že knížetem byl nejstarší syn, další členové rodu užívali nadále titul hrabat a hraběnek. Spolu s Khevenhüllerem byli v prosinci 1763 do knížecího stavu povýšeni říšský vicekancléř Rudolf Josef Colloredo a polní maršál Karel Josef Batthyány.

ReferenceEditovat

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 95 ISBN 978-80-7464-461-0
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 202–203
  5. Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 198–199 ISBN 80-7185-057-8
  6. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 88 ISBN 978-80-7415-071-5
  7. GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 163 dostupné online
  8. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 272
  9. BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 304–305 ISBN 978-80-7464-461-0
  10. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 178, 194 ISBN 80-7277-010-1
  11. Setkání Františka Štěpána Lotrinského s Augustem Saským v Olomouci 1745[nedostupný zdroj]
  12. Rodina Jana Josefa Khevenhüllera-Metsche
  13. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; s. 150–152 ISBN 978-80-7422-233-7
  14. Historie zámku Komorní Hrádek
  15. Zámek Riegersburg na webu hrady.cz

LiteraturaEditovat

  • CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008; 756 s. ISBN 978-80-7106-977-5
  • KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. 978-80-7422-574-1
  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Khevenhüller, s. 245–260 dostupné online
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online
  • Historie a současnost Komorního Hrádku; Ministerstvo obrany České republiky, Praha, 2009; 107 s. dostupné online

Externí odkazyEditovat