Nejvyšší štolba

Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister, latinsky (summus) praefectus stabuli, agazonum regalium magister, magister agazonum) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry) a sáně. K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků s poměrně velmi specializovanými úkoly, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci (přípravci sena, krmiva a podestýlky a vlastní krmiči), jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři. Koňská sedla, postroje a vozy zhotovovali nebo opravovali sedláři a řemenáři, konstruktéři, pozlacovači, řezbáři, malíři a sochaři. Úřad nejvyššího štolby zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.

Císařské dvorní konírny (Kaiserliche Hofstallungen), v současnosti část MuseumsQuartier (MQ) ve Vídni

Nejvyšší štolba císaře editovat

Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.[1] V tzv. Hofwagenburgu byly k dispozici kočáry a od počátku 20. století také automobily. Těch bylo na konci vlády Františka Josefa I. osmnáct, z toho tři z Kopřivnice a jeden z Mladé Boleslavi.[2] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.[3][4] Pod úřad nejvyššího štolby spadali také trubači, tympanisté a hráči na lesní rohy.[5] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.[6] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.

Úřad nejvyššího císařského štolby (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:[7]

Nejvyšší štolba císařovny editovat

Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.[3] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.[3] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.

Rakouské země editovat

Horní Rakousy editovat

Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Horním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich ob der Enns) byl udělen rodu Harrachů 29. května 1559 císařem Ferdinandem I.[26][27]

Dolní Rakousy editovat

Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Dolním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich unter der Enns) byl udělen rodu Harrachů 3. března 1627 císařem Ferdinandem II.[26][27]

Štýrsko editovat

Úřad byl od roku 1565 dědičný v rukou hrabat a později knížat Windisch-Graetzů.[31]

Korutany editovat

V roce 1848 nebyl úřad v tomto vévodství obsazen.[33]

  • ?–? Augustin Khevenhüller, úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu.[34]

Kraňsko a Vindická marka editovat

V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark) rodu Lambergů.[zdroj?] Tento úřad zastávali i v roce 1848.[33]

Tyrolsko editovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[33]

Gorice a Gradiška editovat

V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[33]

Halič a Vladiměřsko editovat

Úřad nejvyššího zemského štolby v Haliči a Vladiměřsku (německy Oberst-Landstallmeister in Galizien und Lodomerien) zastávali:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Die k. u. k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy) 
  2. ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 27. 
  3. a b c KUBEŠ, s. 114
  4. VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 74. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  5. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 73
  6. HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223. 
  7. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280. 
  8. Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44. 
  9. Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402.  zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
  10. a b c d e f g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
  11. FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 115. Dále jen Tři francouzští kavalíři. 
  12. Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
  13. a b c Tři francouzští kavalíři, s. 129
  14. a b c d e f g h i j k l m n o p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
  15. Maťa, s. 402
  16. a b SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
  17. Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761.  vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
  18. Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
  19. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122. 
  20. Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202.  byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
  21. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394. 
  22. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 386
  23. Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy) 
  24. a b c KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-06-2020. ISSN 0231-7494.  Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
  25. OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3. 
  26. a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 151
  27. a b Gothaischer Hofkalender. Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser. Hundertsechsundsechzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1929. Dostupné online. S. 182. (německy) 
  28. a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch auf das Jahr 1837. Vier und Siebzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1837. Dostupné online. S. 189. (německy) 
  29. a b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst Diplomatisch statistischem Jahrbuch 1878. Hundert und funfzehnter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1878. Dostupné online. S. 116. (německy) 
  30. a b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistischem Jahrbuch 1896. Hundertdreiunddreißigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1896. Dostupné online. S. 146. (německy) 
  31. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457
  32. OERTEL, Christian Gottfried. Heinrich Gottlieb Franckens ... Nachricht von der neuesten Beschaffenheit eines Reichs-Tags im Heil. Röm. Reich, und Abriß einer hinlänglichen Reichs-Tags-Bibliothek: Nebst einem Verzeichnisse der Reichs-Stände und deren Gesandten auf dem Reichs-Tage vom Jahr 1663 bis zu Ende Monats Merz 1761. Regensburg: Montag, 1761. S. 7–8 přílohy Vollständiges und zuverläßiges Verzeichniß der Kaiser, Churfürsten, Fürsten und Stände des Heil. Röm. Reichs, wie auch derselben und auswärtiger Mächte Gesandtschaften, welche bey dem fürwährenden Reichs-Tage, von seinem Anfange 1662 an, biß zum Jahr 1760 sich eingefunden haben, Regensburg 1760. 
  33. a b c d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  34. KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.

Související články editovat

Externí odkazy editovat