Otevřít hlavní menu

Dvorské úřady (případně dvorní, královské úřady nebo úřady královského dvora, německy Hofämter) byly orgány správy středověkého a raněnovověkého státu, později byly pouze čestnými úřady. Z některých se vydělily zemské úřady a mnohé byly dědičné (Erbämter).

Obsah

Historie a klasifikaceEditovat

Dvorské úřady původně zabezpečovaly hospodářství a chod domácnosti a dvora panovníka. Panovník je obsazoval příslušníky své družiny nebo šlechtických rodů. Později byly také na dvorech manželek panovníků (např. u královny vdovy Alžběty Rejčky), případně také u bohaté a vlivné aristokracie. Jejich nositelé byli panovníkovými rádci a důvěrníky. Mnohé z těchto úřadů existovaly už na dvoře franských panovníků. V Českém knížectví existovaly od 11. století, ve 12. století se připomínali maršálek (něm. Marschall), komorník (něm. Kämmerer), stolník (něm. Truchsess, Drost) a číšník (něm. Mundschenk, Schenk). Z některých úřadů se v období vrcholného feudalismu vydělily zemské úřady, na které neměl panovník zásadní vliv (v Českém království pouze do Obnoveného zřízení zemského vydaného v roce 1627), které byly zodpovědné stavovské obci a měly celozemský charakter. Na rozdíl od zemských úřadů nebyly ty dvorské tak vlivné, přesto byly prestižní a mohly se stát předstupněm šlechtické kariéry. Dvorské úřady na panovnickém dvoře zastřešovaly především tyto oblasti:

  • řízení a chod dvora (např. hofmistr)
  • cestování, obrana a lov (např. štolba, mečník (ensifer), lovčí, sokolník)
  • zásobování kuchyně a vinných sklepů, vaření a obsluha u stolu (např. stolník, čísník, kráječ, kuchmistr)
  • ošacení, cennosti, sbírky (např. komorník, komoří nad stříbry)
  • duchovní záležitosti (např. kaplan)

V korunních zemích habsburské monarchie měly dvorské úřady od 16. století pouze čestný charakter, praktickými se stávaly jenom při korunovaci nebo při slavnostním vystupování panovnického dvora. Některé úřady se staly dědičnými v jednotlivých významných šlechtických rodech (páni z Lipé, z Dubé, Vartemberkové), úřad zastával většinou nejstarší člen nebo hlava rodiny.

Centrální úřady Habsburské monarchieEditovat

V 16. století Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) zřídil několik centrálních úřadů pro celou Habsburskou monarchii, které měly v názvu dvorský (německy Hof-). Mezi ně patřila dvorská komora (Hofkammer) pro věci finanční, dvorská rada vojenská (Hofkriegsrat) pro věci válečné, k nim se řadila ještě tajná rada (Geheimer Rat) jako poradní orgán bez vyhraněných kompetencí.

Nejvyšší dvorské úřady Českého královstvíEditovat

Obsazení dědičných úřadů v roce 1791Editovat

V roce 1791 při korunovaci Leopolda II. (vládl 1790–1792) byly dědičné úřady obsazeny následovně: (1) dědičným pokladníkem byl hrabě František Josef Vrtba, (2) dědičným hofmistrem hrabě František Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova, (3) dědičným kuchmistrem hrabě Vincenc Ignác Vratislav z Mitrovic, (4) dědičným stolníkem kníže Gundakar Colloredo-Mannsfeld, (5) dědičným číšníkem hrabě Rudolf Černín, (6) dědičným kráječem hrabě Vincent Valdštejn a Vartemberk, (7) dědičným korouhevníkem panského stavu hrabě Emanuel Kořenský z Terešova, (8) dědičný korouhevník rytířského stavu nebyl obsazen (vacat), stejně tak (9) dědičný komoří nad stříbry, (10) dědičným dveřníkem byl svobodný pán František Mladota ze Solopoisk a (11) dědičným zemským hofmistrem kníže Jan Václav Paar.[8]

Na počátku 19. století po zániku Svaté říše římské existovaly v Čechách čtyři velké dědičné úřady – (1) nejvyšší maršálek, (2) nejvyšší stolník, (3) nejvyšší číšník a (4) nejvyšší hofmistr, dále několik menších úřadů – (5) kuchmistr, (6) kráječ, (7) komorník nad stříbry, (8) dveřník, (9) korouhevník a (10) pokladník.[9]

Obsazení dědičných úřadů v roce 1836Editovat

V roce 1836 při poslední korunovaci na českého krále (Ferdinand I. Dobrotivý, vládl 1835–1848) bylo dědičných dvorských úřadů deset. Úřad (1) nejvyššího dědičného hofmistra zastával hrabě Oktavián Kinský, (2) nejvyššího dědičného truchsase kníže Rudolf Colloredo-Mannsfeld, (3) nejvyššího dědičného číšníka hrabě Evžen Czernin, (4) nejvyššího dědičného kráječe hrabě Kristián Waldstein z Vartemberka, (5) nejvyšší dědičný mistr kuchyně hrabě Josef Wratislaw, (6) nejvyšší dědičný pokladník kníže Ferdinand Lobkowicz, (7) nejvyšší dědičný komorní nad stříbry starohrabě František Salm z Reifferscheidu, (8) dědičný korouhevník stavu panského hrabě Gustav Chorinský, (9) dědičný korouhevník stavu rytířského rytíř Adam Voříkovský z Kundratic a (10) dědičný strážce vrat svobodný pán Adam Mladota ze Solopisk.[10]

Nejvyšší dvorské úřady Moravského markrabstvíEditovat

Nejvyšší dvorské úřady na rakouském císařském dvoře v 19. stoletíEditovat

Ke čtyřem nejvyšším dvorských úřadům (oberste Hofämter) vnitřního dvořanstva na císařském dvoře ve Vídni patřili a vlastní štáby měli:

  • 1. nejvyšší hofmistr (Obersthofmeister) – pod něj příslušela dvorní kaple a dvorní duchovenstvo, dvorní lékaři, dvorní železniční ředitel, dvorní telegrafní úřad, intendance dvorních divadel, komorní umělci, zámecká hejtmanství, rakouský, uherský a český herold, dvorní účtárna, dvorní knihovna, dvorní přírodovědecké sbírky a dvorní zoologická zahrada.
  • 2. nejvyšší komoří (Oberstkämmerer) – pod něj příslušela správa domácího pokladu, umělecko-historické sbírky, sbírky mincí.
  • 3. nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) – jemu příslušel soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.
  • 4. nejvyšší štolba (podkoní, Oberststallmeister) – jemu byly podřízeny stáje, jízdárny, dvorní hřebčince a pážata.

Každý štáb měl svou kancelář, kterou tvořili konceptní, techničtí, účetní a kancelářští úředníci. Dále dvorní služby (Hofdienste):

  • 5. nejvyšší kuchmistr (Oberstküchenmeister)
  • 6. nejvyšší komoří nad stříbrem (Oberstsilberkämmerer)
  • 7. nejvyšší lovčí (Obersthof- und Landjägermeister)
  • 8. nejvyšší obřadník (Oberzeremonienmeister)

A tělesná stráž:

  • 9. arcierní stráž (k. k. erste Arcierenleibgarde)
  • 10. uherská tělesná stráž (k. ungarische adeliche Leibgarde)
  • 11. trabanti (Trabantenleibgarde)
  • 12. jízdní skadrona
  • 13. pěší setnina

Dvorských slavností se účastnili také tajní radové, komoří a palácové dámy, kteří se také počítali mezi členy vnitřní družiny. K vnějšímu dvořanstvu se řadila pážata (panošové), stolníci a další služebníci. V blízkosti panovníka byla také vojenská kancelář a kabinetní kancelář.

CísařovnaEditovat

K družině (hofštátu) císařovny patřil nejvyšší hofmistr, nejvyšší hofmistryně, dvorní dámy, sekretariát a komora (služebnictvo).

Rakouské zeměEditovat

Dědičné zemské úřady (Erblandämter) mohli na počátku 19. století po zániku Svaté říše římské (1806) zastávat výhradně katolíci. Obsazovali je většinou příslušníci vyšší šlechty. Úřad při velkých slavnostech, korunovacích a skládání holdu vykonával nejstarší člen rodu, kterému byl úřad propůjčen.[9]

Dolní RakousyEditovat

Na počátku 19. století existovalo v Dolních Rakousích sedmnáct dědičných úřadů: (1) nejvyšší dědičný zemský hofmistr, (2) komorník, (3) maršálek, (4) štolmistr, (5) číšník, (6) stolník, (7) lovčí, (8) komoří nad stříbry, (9) kuchmistr, (10) dveřník, (11) ceremoniář (Stäbelmeister), (12) kráječ, (13) sokolník (Falkenmeister), (14) korouhevník, (15) mincmistr, (16) rozhodčí a štítonoš (Kampfrichter und Schildträger) a (17) poštmistr, k nim se ještě řadil (18) nejvyšší dědičný zemský a dvorní kaplan.[9]

Horní RakousyEditovat

Na počátku 19. století existovalo v Horních Rakousích dvanáct dědičných úřadů.[9]

ŠtýrskoEditovat

Na počátku 19. století existovalo ve Štýrsku dvanáct dědičných úřadů.[9]

KorutanyEditovat

Na počátku 19. století existovalo v Korutanech devět dědičných úřadů.[9]

KraňskoEditovat

Na počátku 19. století existovalo v Kraňsku dvanáct dědičných úřadů.[9]

UhryEditovat

V Uhrách nebyly úřady dědičné. Zastávali je členové vysoké šlechty a císař je jmenoval doživotně. Na počátku 19. století existovaly v Uhrách tyto arcikorunní a dvorské úřady: (1) palatin, (2) judex curiae regiae (německy Reichhofsrichter), (3) bán Dalmácie, Chorvatska a Slavonie (prorex), (4) arcipokladník, (5) nejvyšší číšník, (6) stolník, (7) maršálek, (8) komorník, (9) dveřník a (10) kapitán uherské tělesné stráže.[9] K menším úřadům patřil (11) strážce koruny.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 395, 521 a 719. 
  2. VOKÁČOVÁ, s. 777
  3. a b c d e f VOKÁČOVÁ, s. 521
  4. a b c VOKÁČOVÁ, s. 401
  5. VOKÁČOVÁ, s. 522
  6. VOKÁČOVÁ, s. 741
  7. VOKÁČOVÁ, s. 777
  8. ALBRECHT, Johann Friedrich Ernst. Krönungsjournal für Prag. Prag: Albrecht, Johann Friedrich Ernst, 1791. 502 s. Dostupné online. S. 273-275. (německy) 
  9. a b c d e f g h HASSEL, Georg. Georg Hassels statistischer Abriss des Östreichschen Kaisertums nach seinen neuesten politischen Beziehungen. Nürnberg, Leipzig: [s.n.], 1807. Dostupné online. S. 221. (německy) 
  10. Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 

Související článkyEditovat