Hugo Mensdorff-Pouilly
Hugo Mensdorff-Pouilly (celým jménem německy Hugo Franz Maria Karl Friedrich Alfons Heinrich Rafael Graf von Mensdorff-Pouilly;[1] * 24. října 1929 Boskovice)[2] patří k moravskému šlechtickému rodu francouzského původu Mensdorff-Pouilly. Po roce 1948 zůstal v Československu, živil se např. jako garážmistr, po roce 1990 působil v diplomatických službách. Je čestným rytířem Maltézského řádu[2] a Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Spolu se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další statky zkonfiskované rodině po roce 1948.[3]
| Hugo Mensdorff-Pouilly | |
|---|---|
| Narození | 24. října 1929 (93 let) Boskovice  Československo |
| Povolání | diplomat |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1963–1986) Barbora, roz. Poláková (1943–2010) |
| Děti | Jan (* 1964) |
| Rodiče | Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891–1973) a Marie, rozená Strachwitzová (1901–1971) |
| Rod | Mensdorff-Pouilly |
| Příbuzní | bratr: Emanuel Mensdorff-Pouilly (1924–1950) bratr: Bedřich Karel Mensdorff-Pouilly (1925–2018) bratr: Albert Mensdorff-Pouilly (1926–2015) sestra: Marie Mensdorff-Pouilly (1927–1954) sestra: Ida Sophia Mensdorff-Pouilly (1931–1956) bratr: Jan Mensdorff-Pouilly (1933–2020) sestra: Terezie Mensdorff-Pouilly, provd. Božková (1934–2000) děd: Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (1864–1935) babička: Ida Paarová (1867–1945) švagr: Vladimír Božek (1924–2020) synovec: Dominik Alphonsus Božek (* 1969) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
ŽivotEditovat
Narodil se jako čtvrtý syn Alfonse Karla Mensdorff-Pouilly (1891 Boskovice – 1973 Boskovice), signatáře Národnostního prohlášení české šlechty v září 1939, a jeho manželky Marie rozené Strachwitzové (1901 Zdounky – 1971 Boskovice). Rodina byla přes své předky spřízněna s několika evropskými vládnoucími rody. Když bylo Hugovi osm let, podržel hůl bývalému bulharskému carovi Ferdinandu I., který se zastavil na návštěvu v Nečtinách, západočeském sídle Mensdorffů, během léčení v Karlových Varech.[4]
Doma mluvili německy a česky, po roce 1939 jen česky.[5] Hugo měl sedm sourozenců, z nichž tři (Emanuel, Marie a Ida Žofie) od malička trpěli nevyléčitelnou nemocí.[6][7] Otec se neúspěšně pokusil o emigraci, byl v Bratislavě zatčen a internován. Po propuštění z pracovního tábora se vrátil do Boskovic, kde pak pracoval jako dělník a skladník.
Jako jediný ze synů zůstal v Československu i Hugo.[pozn. 1] Studium na gymnáziu už nemohl dokončit, byl vyloučen měsíc před maturitou,[6]. Také mu bylo odňato volební právo.[6] Znovu odjel do Bratislavy, v hotelu Carlton byl zadržen, obviněn z potulky a poslán do tábora nucených prací. Dva měsíce strávil v Novákách, kde pracoval v chemické továrně.[8] Tehdy na něj také tlačila Státní bezpečnost, aby podepsal spolupráci.[9] Vojenskou službu absolvoval u PTP. Pak prošel různá povolání, byl např. garážmistrem v Praze a posléze referentem výrobbního družstva pro zpracování plastických hmot.[9] V roce 1968 odjel se ženou a synem do Francie, ale po dvou týdnech se vrátili.[10] V červnu 1990 se stal pracovníkem ministerstva zahraničních věcí. Čtyři roky byl vicekonzulem v Paříži, pak v letech 1995–2007 působil v Praze na velvyslanectví Řádu maltézských rytířů. V rámci restitucí po roce 1989 dostal společně se sourozenci zpět boskovický zámek a další rodinné majetky (4500 hektarů lesa a 450 hektarů zemědělskék půdy).[7][11] Podílel se také na několika vydáních publikace Almanach českých šlechtických rodů.[12]
Netají se monarchistickým přesvědčením; 25. listopadu 2017 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České (monarchistická straně Čech, Moravy a Slezska), jež strana uděluje významným osobnostem veřejného života, které jsou s ní myšlenkově spřízněny a významně se zasloužily o propagaci jejích myšlenek.[13]
RodinaEditovat
V Praze se 13. dubna 1963 oženil s Barborou Polákovou (26. 1. 1943 Praha – 19. 6. 2010 Čerčany). Rozvedli se v roce 1986.[2] Narodil se jim jeden syn:
- Jan (* 17. 2. 1964 Praha), matematik.[2]
OdkazyEditovat
PoznámkyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Mensdorffů [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 259.
- ↑ DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta – Mensdorff-Pouilly, Hugo *24.10.1929 Boskovice. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 352. Dále jen Návraty české šlechty.
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 353
- ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 348
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 365
- ↑ Návraty české šlechty, s. 349
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 350
- ↑ CHARVÁT, Jan. Vše zlé jsem přežil ve zdraví. A měl krásný život, říká hrabě Hugo [online]. Deník.cz, 2019-12-09 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online.
- ↑ KULAVIAKOVÁ, Dagmar. Pro mě jsou Boskovice pupek světa. blanensky.denik.cz. 2008-10-26. Dostupné online [cit. 2019-08-10].
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9.
- ↑ Hugo Mensdorff-Pouilly. Koruna Česká [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-05.
LiteraturaEditovat
- MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost šlechtických rodů v českých zemích. Praha : Mladá fronta, 1992. 206 s. ISBN 80-204-0346-9.
- MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3.
- VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 15.
