Boskovice (zámek)
Zámek Boskovice je empírový zámek z počátku 19. století v držení hraběcího rodu Mensdorf-Pouilly. Součástí zámeckého komplexu je také jízdárna, skleník a rozlehlý park. Celý areál je chráněn jako kulturní památka. [1] Je přístupný veřejnosti.
Zámek Boskovice | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | empírový |
Výstavba | 1682 (klášter) |
Přestavba | 1819–1826 (zámek) |
Stavebník | Jan Bohuš ze Zástřizl |
Další majitelé | Ditrichštejnové, Mensdorffové |
Současný majitel | MP Holding, a.s. |
Poloha | |
Adresa | Boskovice, Česko |
Ulice | Hradní |
Souřadnice | 49°29′5,6″ s. š., 16°39′34,2″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 24845/7-367 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatNa místě dnešního zámku stával dominikánský klášter s kostelem, který v r. 1682 založil tehdejší majitel boskovického panství Jan Bohuš ze Zástřizl. Po zrušení tohoto kláštera za Josefa II. v r. 1784 objekt odkoupili Ditrichštejnové a zřídili zde na krátkou dobu manufakturu na výrobu barev. Přestavba komplexu na zámek byla provedena v letech 1819-1826 za Františka Xavera Ditrichštejna. Kostel byl z velké části rozebrán, byla ponechána zadní část, která byla upravena na zámeckou kapli. Klášterní trakt byl radikálně přestavěn na čtyřkřídlou empírovou budovu s vnitřním arkádovým dvorem. Kolem zámku byl upraven přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Jeho součástí se stala empírová budova skleníku, kterou v roce 1829 vystavěl architekt Josef Hájek.[2] Během další stavební fáze v letech 1831-39 byla provedena úprava interiéru zámku a zejména jeho monumentální vstupní části s trojramenným schodištěm. [3]
Roku 1856 přešel zámek na rod Mensdorff-Pouilly, kteří jej vlastnili do roku 1950,[zdroj?] kdy jim byl veškerý majetek znárodněn. V roce 1916 došlo vlivem narušení statiky ke zřícení vnitřní části západního křídla. Po této havárii byly dvorní arkády staženy kotvami a zazděny.[2] V letech 1938–1945 sloužil zámek také jako ubytovna štábu československé armády, lazaret pro důstojníky wehrmachtu a ubytovna štábu Rudé armády.[4]
Ve 2. polovině 20. století v zámku našlo sídlo Muzeum Boskovicka, byl využíván také jako středoškolský internát. V části reprezentačních prostor v 1. patře byla zřízena prohlídková trasa pro veřejnost. Rodině Mensdorff-Pouilly byl majetek vrácen v restituci v roce 1991.[2] Část zámku je přístupná veřejnosti. Kromě pravidelných turistických prohlídek se zde konají svatební obřady, různé kulturní a společenské akce.[5]
Rok | Počet návštěvníků |
---|---|
2015 | 13 254 |
2016 | 12 488 |
2017 | 12 169 |
2018 | 11 428 |
Popis
editovatZámek
editovatZámek je samostatně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová budova se čtvercovým vnitřním nádvořím se zaslepenými arkádami v přízemí. Architektonicky hodnotná stavba v elegantním empírovém slohu. Průčelí zámku je členěno třemi rizality, střední je nad střešní římsou zakončen výrazným tympanonem. Centrální rizalit má půlkruhově klenutý vstup, za kterým se nachází trojlodní vestibul s toskánskými sloupy a pilíři.[1] Tento prostor je lemován mramorovými bustami a na podestě trojramenného schodiště stojí socha Psyché.
V 1. patře zámku jsou umístěny reprezentační prostory. Největší místností zámku je velký sál, zasahující přes dvě podlaží, s původní šachovnicovou podlahou z r. 1830.[2] Stěny místností jsou zdobeny iluzivní výmalbou a štukovým dekorem. V salónu bitev visí na stěnách rozměrné výjevy z protitureckých válek malované na buvolích kůžích. Barokní knihovna je vybavena intarzovaným nábytkem z poloviny 17. století. Nachází se v ní více než 11 000 svazků a vzácný měděný glóbus hvězdné oblohy za 17. století. Zámecká kaple zasvěcená sv. Janu Sarkanderovi byla upravena z části původního klášterního kostela. Je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a zdobena malovanými ornamenty.[2]
Jízdárna
editovatNa východní straně zámeckého parku byla v roce 1870 vybudována v novogotickém romanticky historizujícím stylu. V horní části objektu byly původně umístěny stáje a v dolní snížené části vlastní jízdárna. Obě části jsou architektonicky sjednoceny kamenným cimbuřím a lomenými okny. [2][7]
Skleník
editovatEmpírová budova na východní straně parku blíže k zámku byla postavena v roce 1829 na místě bývalých ovčínů. Jednoduchá přízemní stavba obdélného půdorysu o rozměrech 45x11,5 m, jejíž jižní stranu tvoří patnáct prosklených arkád na toskánských sloupech. Před ní se nachází malé kruhové jezírko. V letech 2000-2002 prošla rozsáhlou rekonstrukcí a je využívána ke kulturním a výstavním účelům.[8][9]
Park
editovatRozlehlý zámecký park je rozdělen cestou na dvě části. Část kolem vlastního zámku je ohrazena zídkou a kovovým plotem. Na východní straně parku se nacházejí objekty jízdárny, skleníku s kulatým jezírkem a areál letního kina. V jižní části park postupně přechází do přírodního lesoparku. [10]
Okolí zámku
editovatV blízkosti zámku se nacházejí další objekty, které majitelé panství využívali k hospodářským účelům:
- Rezidence – barokní zámecká rezidence z roku 1729 sloužící jako přechodné sídlo rodu Ditrichštejnů. Později byl objekt využit jako sídlo správy panství.[11] V r. 1877 ze zde narodil Karel Absolon a mezi lety 1951–1964 zde žil malíř Otakar Kubín-Coubine. V současnosti je zde Muzeum Boskovicka. [12][2]
- Panský dvůr – čtyřkřídlý komplex budov s centrálním arkádovým dvorem byl vybudován v 17. století jako hospodářské zázemí zámku [13] V současnosti je využíván komerčně.[14][2]
- Klášter – bývalý klášter milosrdných sester sv. Vincence z Pauly z roku 1857. Sloužil jako nemocnice pro chudé a škola. Po přestavbách počátkem 21. století je zde hotel. [15][2]
Reference
editovat- ↑ a b Památkový katalog - 1000135926 - areál zámku Boskovice. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i CELTA, Jan. Památky - Zámek Boskovice. 1. vyd. Pleň: Nakladatelství Fraus, 2004. ISBN 80-7238-267-5.
- ↑ ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století - Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění+NPÚ Brno, 2002. ISBN 80-85227-49-5. S. 123–131.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 265–267.
- ↑ Zámek Boskovice. www.zamekboskovice.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog - 1000135926_0002 - jízdárna. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Zámecký skleník, Boskovice: Historické památky: Region Boskovicko. www.regionboskovicko.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog - 1000135926_0003 - skleník. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog - 1000135926_0004 - park. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog – 1000138235 – rezidence. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Panská rezidence, Boskovice: Historické památky: Region Boskovicko. www.regionboskovicko.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog – 1950480373 – Panský dvůr. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Panský dvůr Boskovice. www.boskovice-panskydvur.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Klášter, Boskovice: Historické památky: Region Boskovicko. www.regionboskovicko.cz [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Boskovice na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Informace o zámku
- O zámku na stránkách Boskovic[nedostupný zdroj]
- Zámek Boskovice – Toulavá kamera [online]. Česká telvize, 2016-08-21 [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.
- Mensdorffové-Pouilly, Modrá krev, Česká televize