Karlovy Vary

statutární město v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji

Karlovy Vary (německy Karlsbad, anglicky Carlsbad, rusky Карловы Вары nebo Ка́рлови-Ва́ри, ukrajinsky Карлові Вари, hebrejsky a jidiš קרלסבאד) je krajské a statutární město v západních Čechách, v Karlovarském kraji, 110 km západně od Prahy na soutoku Ohře a Teplé. Žije zde 49 046[1] obyvatel. Rozloha katastru činí 59,10 km². Je nejnavštěvovanějším českým lázeňským městem, je zde také sklářský a potravinářský průmysl.[2]

Statutární město Karlovy Vary
Pohled na kolonádu z terasy hotelu Thermal
Pohled na kolonádu z terasy hotelu Thermal
NUTS 5: CZ0412 554961
kraj (NUTS 3): Karlovarský (CZ041)
okres (NUTS 4): Karlovy Vary (CZ0412)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 59,10 km²
počet obyvatel: 49 046 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 447 m n. m.
PSČ: 360 01
zákl. sídelní jednotky: 50
části obce: 15
městské části / obvody: 0
katastrální území: 15
adresa magistrátu: Magistrát města Karlovy Vary
Moskevská 2035/21
361 20 Karlovy Vary
posta@mmkv.cz
primátor(ka): Petr Kulhánek (KOA)
www.mmkv.cz
Karlovy Vary v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Karlovy Vary
Karlovy Vary
Karlovy Vary, Česko
Karlovarské vřídlo
Karlovy Vary

Obsah

HistorieEditovat

Kolem roku 1350 uspořádal císař Karel IV. při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte (Warmbad bei Elbogen), které byly později přejmenované na Karlovy Vary. Následně dne 14. srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti.

V roce 1522 vyšla první odborná kniha o Karlových Varech a jejich léčebných vlastnostech od lékaře Václava PayeraLipsku. O 60 let později zasáhla město velký povodeň a v roce 1604 pak rozsáhlý požár, které značně poničily město (podobná událost se přihodila také roku 1759). 1775 Johann Georg Pupp položil základ rozvoji hotelu Grandhotel Pupp.

V roce 1807 začala ve městě výroba likéru Becherovka, který se v následujících letech stal známým nejenom v Česku, ale také ve světě. V roce 1844 ve městě začal další rozvoj průmyslu, tentokrát zaměřený na vývoz vřídelní vody. Roku 1870 bylo město napojeno na evropskou železniční síť. Koncem 19. století se měnily Karlovy Vary také architektonicky. Stále více se prosazoval historizující styl staveb (neoklasicismus, neobaroko, neorenesance). Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města měly v tomto období stavební projekty vídeňské firmy Fellner a Helmer, podle jejíž návrhů zde vzniklo asi 20 budov – mimo jiné také Grandhotel Pupp, městské divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a dnes již neexistující Vřídelní kolonáda.

V roce 1929 bylo otevřeno letiště Karlovy Vary. Po druhé světové válce došlo v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k vysídlení německého obyvatelstva do Německa. Roku 1946 byl uspořádán první ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V období komunismu v letech 1948–1989 bylo lázeňství zestátněno. Současné město neleží přesně na místě, kde bylo založeno, ale vlivem eroze podložní desky řekou se pozvolna posunovalo proti proudu řeky v závislosti na tom, jak se objevovaly nové prameny [zdroj?].

ObyvatelstvoEditovat

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel, z nichž bylo 10 726 žen. 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 17 173 k německé a 133 k židovské. Žilo zde 16 201 římských katolíků, 901 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů.[3] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 498 domech 23 901 obyvatel. 1 446 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 20 856 k německé. Žilo zde 19 718 římských katolíků, 1 099 evangelíků, 141 příslušníků Církve československé husitské a 2 120 židů.[4]

Německé obyvatelstvo tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, po válce bylo vysídleno na základě Benešových dekretů.

Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších židovských komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny Moser byly založeny židovským podnikatelem Ludwigem Moserem a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. Místní synagoga, vypálená během tzv. Křišťálové noci, byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během holocaustu.

K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel, pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní.[5] Karlovy Vary se udržely počtem obyvatel nad 50 tisíc jen díky cizincům. Podíl cizinců k počtu obyvatel Karlovarského kraje byl v roce 2012 kolem sedmi procent, po Praze je to nejvyšší podíl v ČR. Nejpočetnější skupinou cizinců byli Vietnamci, následují Němci, Rusové a Ukrajinci.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 14 185 22 318 28 629 42 653 52 808 53 112 63 506 41 136 50 034 52 310 56 992 56 054 53 358 48 639
Počet domů 1 327 1 715 1 954 2 520 2 779 2 944 3 988 4 101 3 816 3 886 4 104 4 374 4 506 5 003
Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary bez místních částí[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 7 887 11 767 13 225 16 417 20 122 22 099 23 901 19 880 24 419 23 913 20 966 17 268 15 908
Počet domů 757 911 986 1 178 1 220 1 273 1 498 1 496 2 798 1 380 1 295 1 334 1 181

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Karlových Varech.

Nejvyšší koncentrace památek se nachází v lázeňském centru města, podél řeky Teplé. Velká část památek má specifický lázeňský charakter, jako například kolonády, budovy lázní nebo historické hotely. Nad lázeňským centrem se také nacházejí rozhledny a četné vyhlídky doplněné různými pamětihodnosti.

Lázeňské památkyEditovat

Historické lázeňské budovyEditovat

Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány:[9]

KolonádyEditovat

Z 28 karlovarských pramenů je 13 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka 15) zachyceno a používají se pro pitné kúry. Ve městě je celkem 5 kolonád.

Církevní památkyEditovat

KostelyEditovat

  • Kostel sv. Máří Magdalény je barokní stavba na Kostelním náměstí, postavená v letech 1732–1736 Kiliáne Ignáce Dientzenhoferem. Jeho jediná loď je postavena na elipse podobné základně s mnoha výstupky a kapličkami. V přední části vystupují dvě věže s cibulovitými přilbicemi. V interiéru je oltářní obraz od Eliáše Dollhopfa, další oltářní obraz znázorňuje Máří Magdalenu, dvě gotické sochy madony a čtyři oltářní plastiky od J. Eberla, které představují sv. Augustina, sv. Pavla, sv. Jeronýma a sv. Petra.
  • Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla v letech 1893–1897 navržený architektem Gustavem Wiedermannem, tř. Krále Jiřího, pětikopulovitá stavba dle vzoru byzansko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy postaven za přispění mecenášů z řad ruské aristokracie. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje cara Petra I. při stavbě domu U páva roku 1711.
  • Kostel sv. Urbana (13. století) Rybáře, Horní Kamenná – přestavěn po roce 1500 s využitím původních prvků staršího kostela, nebo kaple je tak nejstarší zachovanou církevní stavbou města, vznikl patrně ve 2. polovině 13. století v rámci kolonizace.
  • Evangelický kostel sv. Petra a Pavla z roku 1856, architekt J. Zeissig, sbor dr. Karla Farského, do roku 1946 Evangelický kostel sv. Petra, Mariánskolázeňská ul. Postaven v novorománském stylu. Roku 1864 přistavěna věž a zahájena stavba sousední fary. Vnitřní zařízení kostela tvoří zajímavý oltářní obraz Nanebevstoupení Krista. Dřevěná vyřezávaná kazatelna stojí na třech sloupcích. V lodi kostela jsou umístěny temperované dřevěné lavice a kovová křtitelnice. Varhany na kruchtě pochází od varhanáře Müllera z Chebu. Na stěnách v předsíni je pak umístěn rovněž mladší reliéf Petra Chelčického od Franty Anýže a reliéfní busta ThDr. Karla Farského.
  • Poutní kostel sv. Anny v Sedleci v letech 1739-1748, arch. V. Schmidt. Postaven v obci s historií sahající do 11. století. Barokní oltář, starobylá socha sv, Anny s Marií a děťátkem.
  • Řeckokatolický hřbitovní kostel sv. Ondřeje ze 16. století, Ondřejská ul., nejstarší karlovarský kostel, původně gotický, několikrát stavebně upravován. Přilehlý hřbitov zrušen roku 1911, změněn na Mozartovy sady.
  • Anglikánský kostel sv. Lukáše z roku 1877, dr. Mothes, Zámecký vrch. Postaven v novogotickém stylu za finanční podpory mecenášů z řad anglických lázeňských hostů.
  • Ruiny románského kostelíku sv. Linharta ze 13. století ruina poblíž lesní kavárny Linhart. Nejstarší stavební památka Karlových Varů, prvá zmínka z roku 1246. Byl zde prováděn archeologický průzkum financovaný Karlovarským Muzeem.
  • Kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli z roku 1909, na místě starší kaple z roku 1823.
  • Kostel Povýšení sv. KřížeRybářích nedaleko kostela sv. Urbana.

KapličkyEditovat

  • Kaple Ecce Homo z roku 1897 upravena roku 1991, u školy Jana Palacha.
  • Kaple Ecce Homo z roku 1900, pod rozhlednou Diana. Pískovcová socha ukřižovaného Krista od J. Parchalka, kterou věnovala hraběnka Caudenhová, zmizela.
  • zaniklá Kaple Panny Marie Krásenské z roku 1800
  • Kaple sv. Vavřince z 18. století Libušina ul.
  • Schwarzova kaplička, tř. Petra Velikého, pozdně barokní kaplička, často se objevuje na Goethových kresbách.
  • Kaple Panny Marie z roku 1700, Mariánská ulička, postavena z podnětu hraběte Šternberka. 1879 přestavěna v novogotickém stylu, 1993 restaurována.
  • Kaplička sv. Linharta z roku 1838, Sovova stezka, postavena z podnětu lady W. Russelové, v 80. letech 19. století postavena znovu v novogotickém stylu.

HřbitovyEditovat

Rozhledny a vyhlídkyEditovat

RozhlednyEditovat

VyhlídkyEditovat

  • Vyhlídka Jelení skok je nejznámnějším odpočinkovým místem s vyhlídkovým altánem na město a sochou kamzíka, která byla vytvořena v roce 1851 sochařem Augustem Kissem na žádost barona Lützowa, který chtěl tímto činem zesměšnit pověst o založení Karlových Varů.[11]
  • Tři kříže

Památkově chráněné hotelyEditovat

  • Grandhotel Pupp – historie hotelu začíná již začátkem 18. století, kdy Anton Deiml postavil tehdy v poměrně velké vzdálenosti od centra města lusthaus s názvem Saský sál (stavbu financoval saský kurfiřt August II.). Pár let poté město nechalo postavit v sousedství tzv. Český sál. Ve druhé polovině 18. století odkoupil Český sál cukrář Johann Georg Pupp, spojit Český a Saský sál se nicméně podařilo až jeho vnukům. V 90. letech 19. století došlo k přestavbě na hotelový komplex pod vedením firmy Fellner a Helmer.[11]
  • Hotel Beseda – dnes obytný dům s historickou vazbou na počátky české komunity v Karlových Varech, která v druhé polovině 19. století založila spolek Slovanská beseda. V návaznosti na spolek byl začátkem 20. století postaven dům Beseda s hotelovými pokoji, restaurací a pivnicí. Po podpisu mnichovské dohody byla činnost spolku ukončena a hotel přestavěn na byty pro říšskou dráhu. Činnost spolku již obnovena nebyla.[12]
  • Hotel Imperial byl postavený v roce 1912 pro movitou lázeňskou klientelu. Na Výšinu Imperial vede k hotelu 127 metrů dlouhá lanová dráha z Divadelního náměstí.[13]
  • Hotel Palacký se nachází na levém břehu řeky Teplé přímo v lázeňském centru. Jde o jednu z nejstarších budov v lokalitě, která byla postavena v polovině 18. století.[14]
  • Národní dům je secesní hotel s prvky pseudorenesance a pseudogotiky navržen vídeňskými architekty Fellnerem a Helmerem na přelomu 19. a 20. století. Jeho stavbu inicioval karlovarský c.k. střelecký sbor, proto jeho původní název zněl Grandhotel Střelecký dům. V roce 1930 přešel hotel do vlastnictví města a nejspíš od této chvíle se mu začalo říkat Národní dům. V 90. letech prošel hotel komplikovanou privatizací, která vedla k soudním sporům mezi novými majiteli a městem. Soudní spory se táhly až do roku 2010. Následující rok byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce.[15]
  • Parkhotel Richmond – původní mlýn byl na počátku 19. století nejprve přestavěn na kavárnu Schönbrun, která se nadále rozšiřovala, až z ní vznikl na přelomu 19. a 20. století hotel. Objekt prošel od té doby několika přestavbami, z nichž k poslední došlo mezi lety 1998-2005.[16]

Ostatní památkyEditovat

  • Hotel Thermal s venkovním bazénem – venkovní bazén u hotelu Thermal vybudovaný ve skále nad městem, který byl z jedné třetiny napuštěný karlovarskou minerální vodou, je od roku 2015 uzavřený.[17]

Přírodní poměryEditovat

Město se nachází nedaleko zalesněné oblasti CHKO Slavkovský les a vojenského újezdu Hradiště s charakteristickou flórou a faunou. Řeka Ohře dělí město na severní a jižní část. Zatímco severní část se z geomorfologického hlediska řadí do Podkrušnohorské oblasti, jižní část náleží do geografického celku Slavkovský les, který je součástí Karlovarské vrchoviny. Podkrušnohorská část má na území města již spíše pánevní rysy (je součástí Sokolovské pánve) a není tedy příliš členitá. Jižní část položená ve Slavkovském lese disponuje naopak velmi příkrými svahy.[18]

Do řeky Ohře se na území města vlévají levé přítoky Chodovský potok, řeka Rolava a Vitický potok, pravými přítoky řeky jsou řeka Teplá a Vratský potok. Na řece Ohři jsou dva jezy – Tuhnický jez a Jez u Solivárny.[18]

V lázeňském území vyvěrá přibližně 80 výronů termální vody, které jsou ohraničeny ze severu Sokolovskou pánví a z jihu vrcholem Vítkův vrch. Ochrana přirozeného vývěru pramenů je zajištěna zákazem těžby, který byl vydán již v roce 1761 a je druhým nejstarším svého druhu na světě.[18] V horkých pramenech Karlových Varů byl v 19. století popsán první druh termální sinice Mastigocladus laminosus.[19]

Průměrná teplota ve městě dosahuje 7,3 °C, nejteplejším měsícem v roce je červenec, kdy dosahuje průměrná teplota hodnoty 16,9 °C. Nejchladnějším měsícem je s průměrnou teplotou -2,1 °C leden. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 659 mm.[18]

 
Řeka Teplá

HospodářstvíEditovat

Oblast oplývá přírodním bohatstvím, což se projevuje v místním průmyslu, který je zaměřen na jeho využívání. Jedná se o již zmiňované minerální prameny (výroba balené minerální vody) či ložiska kaolínů, jehož se využívá pro výrobu zdejšího porcelánu. Dle výzkumu ruského aktivisty Michaila Maglova, který se zabýval majetkovými poměry dle místního katastru nemovitostí vyplývá, že „až polovina“ místních nemovitostí je ve vlastnictví občanů Ruské federace a dalších zemí někdejšího Sovětského svazu.[20]

LázeňstvíEditovat

 
Lázeňská ulice
 
Karlovarská oplatka (okousaná) na pozadí s Tržní kolonádou

Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky, která vzniká v granitovém krystaliniku v hloubkách okolo 2 000 metrů. Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob, na žaludek a játra. Chemicky vyjádřeno se jedná o Na,CaSO4, která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60% ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l/m. Mineralogické složení se pohybuje okolo 5,9–6,5 g/l s obsahem CO2 0,375–0,750 g/l.

K věhlasu lázní velmi významně přispěl lékař dr. David Becher (zem. 1792), který se zasloužil hlavně o modernizaci karlovarské balneologie. V 19. století na jeho práci navázali dr. Jean de Carro, dr. Rudolf Mannl a dr. Eduard Hlawaczek. Ve městě se nachází množství lázeňských domů (např. Grandhotel Pupp).

Význam a ohrožení pramenůEditovat

Prameny jsou v současnosti významným zdrojem příjmů pro město, které si uvědomuje jejich cenu a závislost na nich, a snaží se o jejich ochranu. V minulosti se již stalo, že prameny v oblasti „vyschly", což bylo způsobeno nešetrnou těžbou hnědého uhlíSokolovské pánvi, kdy byl proražen kolektor podzemní vody na dolu Marie Majerové. Následně došlo k zatopení dolu a současně dočasnému vyschnutí pramenů ve Varech. Poté bylo nutné důl uzavřít a proraženou oblast vybetonovat. I přes tento zásah se ale nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů a poklesla i teplota vřídla.

Druhým problémem trápícím město je přirozená vodní eroze, která se zahlubuje do podložní vřídelní desky. Panují předpoklady, že pokud by tuto nepříliš mocnou desku prorazila, došlo by k úniku minerálních vod přímo do řeky a nikoliv přes prameny. Město se proti tomu brání tím, že nechalo koryto řeky vybetonovat, či vložilo betonové bloky. Další ochranný krok je regulace výstavby kolem pramenů.

SklářstvíEditovat

PorcelánEditovat

  • Starorolský porcelán Moritz Zdekauer
  • Hotelový porcelán G. Benedikt
  • Sedlecký kaolín

Jídlo a nápojeEditovat

KulturaEditovat

 
Venkovní bazén s minerální vodou v zimě
 
Vřídelní ulice, nahoře sady Jeanna de Carro

Karlovy Vary jsou významným dějištěm kulturních aktivit. Nejznámější a nejvýznamnější kulturní akcí města je Mezinárodní filmový festival, který je každým rokem navštěvován významnými filmovými osobnostmi celého světa a během kterého je nejlepší film oceněn Křišťálovým glóbem. V Karlových Varech se koná řada dalších festivalů zaměřených kromě filmu také například na hudbu nebo folklor. Ve městě působí také nejstarší symfonický orchestr v Čechách, který je zároveň jedním z nejstarších symfonických orchestrů světa.[21] Nachází se zde divadlo Vítězslava Nezvala a množství kinosálů využívaných během Mezinárodního filmového festivalu.

HudbaEditovat

V Karlových Varech se koná řada pravidelných hudebních kulturních akcí. Dne 20. července 1894 byla v Karlových Varech poprvé na evropském kontinentu provedena Dvořákovasymfonie z Nového světa“. Tomuto významnému hudbnímu skladateli město věnuje několik kulturních akcí. Jednou z nejvýznamnějších akcí je Dvořákův karlovarský podzim.[22] Akce se koná během měsíce září, kdy je na počest Antonína Dvořáka každý víkend odehrán Karlovarským symfonickým orchestrem jeden symfonický koncert. Festival se koná již od roku 1959 a koncerty probíhají v koncertním sále Lázní III a v Městském divadle.[23] Dvořákovo jméno nese také Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, která se taktéž koná během měsíce září. Soutěž byla půvdně určena pro studenty uměleckých škol a postupem času se rozvinula v mezinárodní soutěž, které se každoročně účastní 80–110 pěvců z celého světa.[24]

DivadlaEditovat

Historie divadla v Karlových Varech sahá do počátku 18. století. V této době se začaly nejdříve hrát pouliční představení a v roce 1717 získalo město první zázemí pro divadelní představení v tzv. Comoedi Haus, která sídlila v prostorách dnešního Grandhotelu Pupp. Tato budova se nicméně v roce 1787 během představení zřítila. Ještě v témže roce byl položen základní kámen zděného Becherova divadla, které bylo během následujícího roku dokončeno a slavnostně otevřeno Mozartovo operou Figarova svatba. Divadlo ale postupem času přestalo svému účelu vyhovovat. Na půdě původního divadla bylo proto během let 1884–1886 postaveno nové, současné divadlo. Stavbu navrhl vídeňský ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.[25]

Kromě Městského divadla působí v Karlových Varech také Divadlo Husovka, které svou činnost soustředí především na nekomerční tvorbu.[26]

KinaEditovat

  • Kino Čas je kino v majetku města Karlovy Vary nacházející se na Třídě T. G. Masaryka. Je hlavním kinem Mezinárodního filmového festivalu.[27]
  • Kino Drahomíra (Panasonic) se nachází v městské části Drahovice. Kromě kina a kavárny se v prostrách nachází také galerie (web).
  • Letní kino je využíváno především během Mezinárodního filmového festivalu. Pro mimofestivalové promítání se již kino z důvodu nízké návštěnosti nepoužívá. Letní kino je nicméně častým místem pro pořádání koncertů.[28]

FilmEditovat

Karlovy Vary nejsou městem filmu jen během Mezinárodního filmového festivalu. Ve městě se dosud natáčelo přes 120 filmů různých žánrů.[29] Některé z nich jsou uvedeny níže:

FestivalyEditovat

Muzea a galerieEditovat

VzděláníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam školských zařízení v Karlových Varech.

Ve městě se nachází 16 poboček mateřských škol, 11 základních škol, 2 základní umělecké školy, 14 středních škol a 5 vysokých škol.

DopravaEditovat

SilniceEditovat

Město disponuje kvalitním napojením na hlavní tahy Karlovarského kraje, mezi které patří především dálnice D6 (vedena na trase Cheb - Sokolov - Karlovy Vary). Karlovy Vary na druhou stranu postrádají dostatečné spojení s hlavním městem České republiky a výraznými aglomeracemi okolních krajů (především spojení na Plzeň a Chomutov). Spojení s okolními kraji je kapacitně nedostačující (absence obchvatů, nedostatečná šířka a nepřehledné zatáčky).[18]

Městem prochází důležité silniční tahy:

  • D6 (I/6) – trasa Cheb – Karlovy Vary – Praha: V současnosti končí dálnice ze směru od Chebu před vjezdem do Karlových Varů a dále je vedena průtahem města jako silnice první třídy I/6.[30] V budoucnu je plánováno vedení dálnice severním obchvatem města.[31]
  • I/13 – trasa Karlovy Vary – OstrovChomutov: Trasa vede z Karlových Varů po čtyřproudé silnici, která je převedena do dvouproudé silnice za obchvatem města Ostrov, který byl budován v letech 2002–2005.[32] V současnosti je diskutována otázka zvýšení rychlostního limitu na úseku z Karlových Varů do Ostrova. Pro zavedení by ale bylo nutné mj. dostavět delší připojovací a odbočovací pruhy.[33]
  • I/20 – trasa Karlovy Vary – České Budějovice

ŽelezniceEditovat

Město leží na elektrifikované železniční trati 1. kategorie vedoucí z Chebu do Ústí nad Labem (přes Chomutov - trať 140). Z města Karlovy Vary vedou také neelektrifikované regionální tratě 3. kategorie do Potůčků (a dále do Německa), Merklína a Mariánských Lázní. Karlovy Vary nemají vybudované konkurenceschopné železniční spojení s Prahou. Cestám do Prahy tak jednoznačně dominuje automobilová či autobusová doprava.[18]

Významné železniční staniceEditovat

Železniční zastávkyEditovat

 
Letiště Karlovy Vary
  • Stará Role
  • Dvory
  • Doubí
  • Cihelny

LetištěEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Letiště Karlovy Vary.

Letiště Karlovy Vary je mezinárodním veřejným civilním letištěm, nachází se 4,5 km jihovýchodně od centra města v místní části Olšová Vrata. V roce 2013 odbavilo 104 000 cestujících, v roce 2016 to bylo 25 235. Dlouhodobě zde funguje pravidelná linka Českých aerolinií na letiště Moskva–Šeremeťjevo, dále se sem létají různé letní chartery a další business jety či letouny všeobecného letectví.

Městská hromadná dopravaEditovat

 
Vůz lanové dráhy na Dianu u mezistanice Jelení skok
Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Karlových Varech, Městská autobusová doprava v Karlových Varech a Lanové dráhy v Karlových Varech.

Městská hromadná doprava je v Karlových Varech zajišťována výhradně autobusy. Zvláštností jsou zde dvě lanovky (lanová dráha Diana a lanová dráha Imperial), z nichž na té druhé platí jízdenky běžné MHD.

V minulosti se také několikrát uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy v Karlových Varech.

Roku 1914 vydala rakouská vláda koncesi na stavbu a provozování tří úzkorozchodných tramvajových tratí;[34] v důsledku první světové války ale nebyly tyto plány uskutečněny.[35]

Dopravní podnik Karlovy Vary provozuje od dubna do října po městě linku vyhlídkového turistického silničního vláčku na lince označené A. Interval je kolem 2 hodin, od května do září jezdí linka denně, v dubnu a říjnu jen o víkendových dnech včetně pátku. Cestující s předplatným na MHD mají poloviční slevu.[36][37]

Ve městě je provozována turistická doprava kočáry. Město však má problémy s vytyčením dostatečného množství vhodných stanovišť, kde koně s kočáry vyčkávají na zákazníky. V roce 2013 se město rozhodlo, že nebude omezovat počet kočárů v ulicích, ale schválilo regulaci podmínek pro provozování této služby. S jednotlivými provozovateli chce uzavřít tzv. „Smlouvu o užívání kočárové dopravy“. Podle smluvních podmínek mohou koně pracovat pouze 6 hodin plus celkem 2 hodiny na výjezd ze stájí do města a návrat zpět. Město rovněž zavedlo poplatek, a to 20 tisíc Kč (ročně?) za spřežení. Na Divadelním náměstí byl pro potřeby napájení koní a úklidu zřízen hydrant. V létě 2013 podle Karlovarského deníku jezdilo přibližně 18 povozů.[38]

Životní prostředíEditovat

Karlovy Vary jsou nejzelenějším městem České republiky.[39] Do území města zasahují některá chráněná území, z nichž nejvýznamnějším je CHKO Slavkovský les. Na území města nebo v jeho blízkosti nalezneme také chráněná území Natura 2000, konkrétně ptačí oblast Doupovské hory, evropsky významnou lokalitu Olšová Vrata a evropsky významnou lokalitu Kaňon Ohře.[18]

Kvalita ovzduší ve městě se od 90. let výrazně zlepšila po odsíření velkých znečišťovatelů sídlících v okresech Sokolov a Chomutov. Ke zlepšení životního prostředí přispěla také plynofikace malých zdrojů znečištění v okrajových částech města. Negativní vliv na ovzduší má na druhou stranu nárůst dopravy ve středu města a jeho okolí. V tomto ohledu by mohl zdravějšímu životnímu prostředí prospět obchvat Karlových Varů, další výsadba zeleně nebo další protihlukové stěny.[18]

Kvalita vodEditovat

Znečištění jednotlivých toků řek protýkajících Karlovými Vary se liší. Nejčistčím tokem je řeka Teplá, vykazující stupeň znečištění "mírně znečištěná" až „neznečištěná“. Řeka Ohře během měření na území Karlových Varů vykazuje v některých ohledech stupeň „voda znečištěná“, v jiných "mírně znečištěná" až „neznečištěná“. Stejně je tomu v případě řeky Rolava. Kvalitou nejhorší tok je se stupněm znečištění „velmi silně znečištěná voda“ Chodovský potok.[18] Čištění odpadních vod pro město zajišťuje ČOV Drahovice (výstavba 1967 a následná modernizace),[40] která je spolu s okrajovými částmi města nenapojenými na kanalizační síť největším znečišťovatelem povrchových vod.[18]

U podzemních vod je hlídán obsah minerálních pramenů. Pro vyšší ochranu pramenů má město zřízené ochranné pásmo.[18]

Odpady a recyklaceEditovat

 
"kontejnerové hnízdo" v ulici Nábřeží Jana Palacha — Foersterova

Svoz směsného komunálního odpadu ve městě provádí společnost AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o. a likvidace je prováděna na skládce Činov (Andělská Hora). Svoz tříděného odpadu (plast, papír, sklo) provádí společnost Resur, spol. s r.o. a úprava je prováděna na třídící lince v Otovicích.

Sběrné dvoryEditovat

  • Růžový vrch – Horní nádraží, sjezd z ulice Jáchymovská (RESUR spol. s r.o.)[41]
  • Rybáře – UL. Buchenwaldská křižovatka s ulicí Celní (Marius Pedersen a.s)[42]

Členění městaEditovat

 
Katastrální členění Karlových Var
 
Katastrální území Karlových Var
 
Letecký pohled na Karlovy Vary

Karlovy Vary se v současnosti skládají z 15 místních částí a 15 katastrálních území:

Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Andělská Hora, Březová, Dalovice, Hory, Jenišov, Mírová a Otovice.[43]

Správní územíEditovat

Související informace naleznete také v článcích Okres Karlovy Vary a Obvod obce s rozšířenou působností Karlovy Vary.

Karlovy Vary jsou krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karlovy Vary se skládá ze 53 obcí, ORP z 40 obcí.

OsobnostiEditovat

RodáciEditovat

Významní hostéEditovat

  • August II. (1670–1733), polský král
  • Ludwig van Beethoven (1770–1827), německý hudební skladatel
  • Otto von Bismarck (1815–1898), budovatel sjednoceného Německa, první německý kancléř
  • Ema Destinová (1878–1930), česká operní pěvkyně
  • Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik navštívil Karlovy Vary čtyřikrát. Ve městě prožil takřka tři roky života. Některá jeho díla vznikla přímo v Karlových Varech. O městě prohlásil, že jsou pouze tři místa, kde by chtěl žít: Výmar, Řím a Karlovy Vary. V lázních si také léčil ledvinové kameny.
  • François Chateaubriand (1768–1848), francouzský diplomat a spisovatel
  • Frederyc Chopin (1810–1849), polský skladatel vážné hudby
  • Leoš Janáček (1854–1928), český hudební skladatel
  • Franz Kafka (1883–1924), český spisovatel židovského původu
  • generál Laudon (1770–1790), rakouský vojevůdce
  • Adam Mickiewicz (1798–1855), polský spisovatel
  • Josef Vilém z Löschneru (1809–1888), balneolog a rektor Univerzity Karlovy
  • kancléř Metternich (1773–1859), rakouský šlechtic, politik a diplomat
  • Marie Luisa (1791–1847), francouzská císařovna
  • Niccolò Paganini (1782–1840), italský houslista a skladatel
  • Evžen Savojský (1663–1736), rakouský vojevůdce a politik francouzského původu
  • Friedrich Schiller (1759–1805), německý spisovatel a dramatik, během pobytu v Karlových Varech bydlel v domě Bílá labuť, kde sbíral materiál pro drama Valdštejn.
  • Richard Strauss, německý hudební skladatel
  • Petr Veliký (1672–1725), ruský car
  • Vilém I. (1798–1888), pruský král[44]

OstatníEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Vývoj návštěvnosti lázní v letech 2000–2011
  3. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 257.  
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 393.  
  5. Lidí v Karlových Varech ubývá, radnici bude stačit méně zastupitelů
  6. Rozhlas.cz, Počet obyvatel Karlovarského kraje
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21. Dostupné online.  
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21-8. Dostupné online.  
  9. a b Karlovy Vary - Vřídelní lázně (Lázně II) [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online.  
  10. Lázně VI. [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online.  
  11. a b NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. První vydání. vyd. Praha : Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 25, 42-43.  
  12. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - spolkový dům Beseda [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  13. Hotel Imperial (1912) [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  14. Hotel Palacký [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  15. Karlovy Vary - Národní dům [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  16. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - Parkhotel Richmond [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  17. Konec. Bazén u Thermalu neotevře už ani v létě
  18. a b c d e f g h i j k Strategický plán udržitelného rozvoje Statutárního města Karlovy Vary: Analytická část [online]. [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.  
  19. KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1036-1. S. 606.  
  20. SOUKUP, Ondřej. Karlovy Vary v ruském područí. Polovinu lázeňského města vlastní občané bývalého SSSR. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-30 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online.  (česky) 
  21. Karlovarský symfonický orchestr [online]. [cit. 2017-10-08]. Dostupné online.  
  22. INFO@2MSTUDIO.CZ, 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Hudba a umění v Karlových Varech | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online].  [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  (česky) 
  23. INFO@2MSTUDIO.CZ, 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Dvořákův karlovarský podzim | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online].  [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  (česky) 
  24. Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka: 52. ročník [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  
  25. Historie divadla [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  
  26. Divadlo Husovka [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  
  27. KALINOVÁ, Ivana. Kino Čas si město hýčká. Karlovarský deník. 25.6.2017. Dostupné online.  
  28. TOMAN, Petr. Letní kina jsou v kraji na vzestupu. Kromě Karlových Varů. iDNES. 16.7.2017. Dostupné online.  
  29. Karlovy Vary ve filmu [online]. [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.  
  30. Dálnice D6 [online]. Praha: ŘSD, 2016, [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.  
  31. PLECHATÁ, Jana. Vary hledají nejlepší trasu pro obchvat, který má vyřešit nápor aut. iDNES.cz. 9.6.2016. Dostupné online.  
  32. TRNKA, Zdeněk. Silniční obchvat Ostrova začal sloužit o čtyři měsíce dříve. Český rozhlas. 12.7.2005. Dostupné online.  
  33. PLECHATÁ, Jana. „Zrychlení“ silnice z Varů do Ostrova komplikuje nebezpečná křižovatka. iDNES.cz. 26.6.2014. Dostupné online.  
  34. Říšský zákoník č. 253/1914
  35. Historie hromadné dopravy v Karlových Varech (www.dpkv.cz)
  36. Vyhlídková jízda autovláčkem centrem Karlových Varů, město Karlovy Vary
  37. Vyhlídkový autovláček, Dopravní podnik Karlovy Vary a. s.
  38. Ivana Kalinová: Město zatrhlo koním přesčasy, Karlovarský deník, 13. 6. 2013
  39. KOZOHORSKÝ, Petr. Karlovy Vary se ještě více zazelenají, stromy pomůžou i proti vedru. iDNES.cz. 22.8.2017. Dostupné online.  
  40. Vodárny a kanalizace Karlovy Vary a.s. — ČOV Drahovice
  41. Sběrný dvůr – Růžový vrch (Horní nádraží)
  42. Sběrný dvůr — Rybáře
  43. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.  
  44. NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. 1. vyd. Praha, Litomyšl : Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 26-27.  
  45. Zahraniční vztahy [online]. Magistrát města Karlovy Vary, [cit. 2017-01-09]. Dostupné online.  

LiteraturaEditovat

  • Stanislav Burachovič: Karlovy Vary a jejich vlastivědné písemnictví, Státní okresní archiv Karlovy Vary 2000, ISBN 80-238-5363-5.
  • BURACHOVIČ, Stanislav, WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-048-9

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat