Závod míru

amatérský cyklistický silniční etapový závod pořádaný v letech 1948–2006

Závod míru (slovensky Preteky mieru, rusky Велогонка Мира, polsky Wyścig Pokoju, německy Friedensfahrt, francouzsky Course de la Paix) je cyklistický závod, který se původně konal jako největší amatérský podnik ve východní Evropě po druhé světové válce. Od sezony 2013 se jezdí jako jeden z nejprestižnějších etapových závodů pro národní týmy jezdců do 23 let.

Logo nově obnoveného Závodu míru
Účastníci závodu přejíždějí státní hranici s ČSSR - poblíž Karlových Varů (1961)
Účastníci Závodu míru na Podolském mostě během 215 km dlouhé etapy z Tábora do Karlových Varů (1955)
Start 6. etapy 58. ročníku 18. května 2006 v Dippoldiswalde

Historie editovat

První ročník Závodu míru se uskutečnil v roce 1948. Tehdy s ohledem na politickou situaci jako amatérský, tudíž byl vyloučen start „kapitalistických“ cyklistických hvězd té doby. Pořadatelé nicméně dokázali vtisknout podniku mezinárodní charakter díky startu závodníků ze socialistického tábora a své reprezentanty vyslaly i dělnické organizace z Itálie, Francie či Finska. V Praze tak mohlo pětačtyřicet let po pionýrském ročníku Tour de France vyrazit směrem do Polska sedm družstev, z Varšavy dokonce deset.

Závod se oficiálně jmenoval Slavjantour a jelo se mezi Prahou a Varšavou. Ve skutečnosti šlo o závody dva. Sedmietapový se startem v Praze a pětidílný z Varšavy. Z Prahy tehdy vyrazilo vstříc 1106 kilometrům 53 závodníků, do Varšavy jich po sedmi etapách dojelo 39. V opačném směru měřila trať 880 km a zdolat se ji v pěti dílech snažilo 65 jezdců, do Prahy však dorazilo 52. Žlutý trikot pro vítěze po vzoru Tour de France v obou cílových městech navlékli Jugoslávci: v Praze Alexander Zorič (35:53,16 hodin a průměrná rychlost 30,7 km/h), ve Varšavě Augustin Prosenik (26:52,25 h, 32,4 km/h).

Až v roce 1950 se oficiálně soutěžilo pod názvem Závod Míru.

Postupně závod získal na popularitě a významu, přestože zůstal vypsán jen pro amatéry. Od roku 1952 se mezi pořadatelské země přidalo tehdejší Východní Německo a závodilo se mezi Prahou, Berlínem a Varšavou. Místa startu úvodní etapy a cíle závěrečného dějství se střídala. V osmdesátých letech dvacátého století se pak do výčtu pořadatelských zemí zařadil i tehdejší Sovětský svaz.

Po rozpadu Československé federace se na jaře 1993 jelo poprvé téměř výhradně na území České republiky. O třináct let později se pak uskutečnil poslední ročník Závodu míru. Ekonomické problémy zapříčinily krach organizace.

Historicky nejvíce vítězství získal Němec Steffen Wesemann. Jeho pět triumfů se však datuje až do doby po roce 1989, kdy v Československu proběhla sametová revoluce. Čtyři vítězství ze Závodu míru má Polák Ryszard Szurkowski a Němec Uwe Ampler.

Mezi spurtery byl absolutním králem Němec Olaf Ludwig, který bodovací soutěž ovládl osmkrát. Tři celková prvenství získal Ryszard Szurkowski. V soutěži vrchařů jsou s třemi prvenstvími nejlepší Sergej Suchoručenkov z tehdejšího Sovětského svazu, Uwe Ampler a český závodník Jaroslav Bílek.

Do historie se nesmazatelně zapsali i čeští, respektive českoslovenští cyklisté. Vítězství slavil Jan Veselý (1949), Jan Smolík (1964), Vlastimil Moravec (1972), Ján Svorada (1990), Jaroslav Bílek (1993), Pavel Padrnos (1995) a Ondřej Sosenka (2002).

Individuální výsledky editovat

Rok Trasa Délka Etapy Vítěz
1948 Varšava – Praha 1104 km 7   Augustin Prosenik (Jugoslávie)
1948 Praha – Varšava 842 km 5   Aleksandar Zorić (Jugoslávie)
1949 Praha – Varšava 1259 km 8   Jan Veselý (Československo)
1950 Varšava – Praha 1539 km 9   Willi Emborg (Dánsko)
1951 Praha – Varšava 1544 km 9   Kaj Allan Olsen (Dánsko)
1952 Varšava – Berlín – Praha 2135 km 12   Ian Steel (Velká Británie)
1953 Bratislava – Berlín – Varšava 2231 km 12   Christian Pedersen (Dánsko)
1954 Varšava – Berlín – Praha 2051 km 13   Eluf Dalgaard (Dánsko)
1955 Praha – Berlín – Varšava 2214 km 13   Gustav-Adolf Schur (NDR)
1956 Varšava – Berlín – Praha 2212 km 12   Stanisław Królak (Polsko)
1957 Praha – Berlín – Varšava 2220 km 12   Nenčo Christov (Bulharsko)
1958 Varšava – Berlín – Praha 2210 km 12   Piet Damen (Nizozemsko)
1959 Berlín – Praha – Varšava 2057 km 13   Gustav-Adolf Schur (NDR)
1960 Praha – Varšava – Berlín 2290 km 13   Erich Hagen (NDR)
1961 Varšava – Berlín – Praha 2435 km 13   Jurij Melichov (SSSR)
1962 Berlín – Praha – Varšava 2407 km 14   Gajnan Sajdchužin (SSSR)
1963 Praha – Varšava – Berlín 2568 km 15   Klaus Ampler (NDR)
1964 Varšava – Berlín – Praha 2246 km 14   Jan Smolík (Československo)
1965 Berlín – Praha – Varšava 2318 km 15   Gennadij Lebeděv (SSSR)
1966 Praha – Varšava – Berlín 2340 km 15   Bernard Guyot (Francie)
1967 Varšava – Berlín – Praha 2307 km 16   Marcel Maes (Belgie)
1968 Berlín – Praha – Varšava 2352 km 14   Axel Peschel (NDR)
1969 Varšava – Berlín 2036 km 15   Jean-Pierre Danguillaume (Francie)
1970 Praha – Varšava – Berlín 1976 km 15   Ryszard Szurkowski (Polsko)
1971 Varšava – Berlín – Praha 1895 km 14   Ryszard Szurkowski (Polsko)
1972 Berlín – Praha – Varšava 2025 km 14   Vlastimil Moravec (Československo)
1973 Praha – Varšava – Berlín 2076 km P, 16, E   Ryszard Szurkowski (Polsko)
1974 Varšava – Berlín – Praha 1806 km 14   Stanisław Szozda (Polsko)
1975 Berlín – Praha – Varšava 1915 km P, 13   Ryszard Szurkowski (Polsko)
1976 Praha – Varšava – Berlín 1974 km P, 14   Hans-Joachim Hartnick (NDR)
1977 Varšava – Berlín – Praha 1648 km 13   Aavo Pikkuus (SSSR)
1978 Berlín – Praha – Varšava 1796 km P, 12   Alexandr Averin (SSSR)
1979 Praha – Varšava – Berlín 1942 km P, 14   Sergej Suchoručenkov (SSSR)
1980 Varšava – Berlín – Praha 2095 km P, 14   Jurij Barinov (SSSR)
1981 Berlín – Praha – Varšava 1887 km P, 14   Šachid Zagretdinov (SSSR)
1982 Praha – Varšava – Berlín 1941 km P, 12   Olaf Ludwig (NDR)
1983 Varšava – Berlín – Praha 1899 km P, 12   Falk Boden (NDR)
1984 Berlín – Praha – Varšava 1689 km P, 11   Sergej Suchoručenkov (SSSR)
1985 Praha – Moskva – Varšava – Berlín 1712 km P, 12   Lech Piasecki (Polsko)
1986 Kyjev – Varšava – Berlín – Praha 2138 km P, 15   Olaf Ludwig (NDR)
1987 Berlín – Praha – Varšava 1987 km P, 14   Uwe Ampler (NDR)
1988 Bratislava – Katowice – Berlín 2008 km P, 13   Uwe Ampler (NDR)
1989 Varšava – Berlín – Praha 1927 km 12   Uwe Ampler (NDR)
1990 Berlín – SlušoviceBílsko-Bělá 1595 km P, 11   Ján Svorada (Československo)
1991 Praha – Varšava 1261 km P, 9   Viktor Rjaksinskij (SNS)
1992 Berlín – KarpaczMladá Boleslav 1348 km P, 9   Steffen Wesemann (Německo)
1993 TáborNový Bor 1342 km P, 9   Jaroslav Bílek (Česko)
1994 Tábor – Trutnov 1354 km P, 9   Jens Voigt (Německo)
1995 České BudějoviceOberwiesenthalBrno 1379 km P, 10   Pavel Padrnos (Česko)
1996 Brno – ŻywiecLipsko 1703 km P, 10   Steffen Wesemann (Německo)
1997 Postupim – Żywiec – Brno 1629 km P, 10   Steffen Wesemann (Německo)
1998 PoznaňKarlovy VaryErfurt 1591 km 10   Uwe Ampler (Německo)
1999 ZnojmoPolkowiceMagdeburg 1613 km 10   Steffen Wesemann (Německo)
2000 HannoverKudowa-Zdrój – Praha 1608 km 10   Piotr Wadecki (Polsko)
2001 LodžPilzno – Postupim 1611 km 10   Jakob Piil (Dánsko)
2002 České Budějovice – Saská Kamenice – Varšava 1470 km 10   Ondřej Sosenka (Česko)
2003 OlomoucValbřich – Erfurt 1552 km 9   Steffen Wesemann (Německo)
2004 BruselVratislav – Praha 1580 km 9   Michele Scarponi (Itálie)
2005 nekonal se
2006 LinecHannover 1297 km 8   Giampaolo Cheula (Itálie)

Legenda:

  • P = Prolog
  • E = Epilog

Soutěž družstev editovat

  • 1948 – Polsko
  • 1948 – Polsko
  • 1949 – Francie
  • 1950–51 – Československo
  • 1952 – Velká Británie
  • 1953 – NDR
  • 1954–55 – Československo
  • 1956 – SSSR
  • 1957 – NDR
  • 1958–59 – SSSR
  • 1960 – NDR
  • 1961–62 – SSSR
  • 1963–64 – NDR
  • 1965–66 – SSSR
  • 1967–68 – Polsko
  • 1969 – NDR
  • 1970 – Polsko
  • 1971–72 – SSSR
  • 1973–74 – Polsko
  • 1975–81 – SSSR
  • 1982–83 – NDR
  • 1984–86 – SSSR
  • 1987 – NDR
  • 1988 – SSSR
  • 1989 – NDR
  • 1990 – Československo
  • 1991 – Polsko
  • 1992 – Německo
  • 1993 – Česko I
  • 1994 – Česko
  • 1995 – Polsko
  • 1996–97 – Team Telekom
  • 1998–99 – Mróz
  • 2000 – Nuerberber
  • 2001 – Team Telekom
  • 2002 – Mróz
  • 2003 – CCC-Polsat
  • 2004 – T-Mobile Team
  • 2006 – Unibet.com

Statistiky editovat

Nejvíce vítězství editovat

Vítězové podle zemí editovat

  • 12 NDR
  • 10 SSSR
  • 7 Polsko, Německo
  • 5 Dánsko
  • 4 Československo
  • 3 Česko
  • 2 Jugoslávie, Francie, Itálie
  • 1 Velká Británie, Bulharsko, Nizozemí

Závod míru v kultuře editovat

Povídka „Když ti to nejede“ z knihy Oty Pavla Plná bedna šampaňského popisuje závodníka Jana Veselého v 10. ročníku Závodu míru. Podle námětu Oty Pavla vznikl roku 1962 film Poslední etapa

Závod míru U23 editovat

V roce 2013 došlo k obnovení závodu, avšak se zcela jiným záměrem. Jde o závod národních týmů cyklistů do 23 let, přičemž od sezony 2015 jde o jeden ze tří dílů prestižního seriálu Nations Cup.

Zpočátku byly v programu závodu jen tři etapy, už během čtvrtého ročníku došlo k rozšíření na čtyři etapy. Na start závodu se v minulosti postavily hvězdy současného světového pelotonu jako Tadej Pogačar, Tao Geoghegan Hart, Julian Alaphilippe nebo Marc Hirschi.

Závod míru U23 se jezdí na mimořádně náročných tratích v Jeseníkách, tudíž je perfektní prověrkou kvality pro adepty World Tour.

„Každý rok vidíme, že na Závod míru jezdí silní kluci, které záhy najdete na soupiskách týmů z elitní divize. Jednotlivé reprezentace na Závod míru posílají nejlepší cyklisty. A všichni si pravidelně pochvalují, že naše etapy ukazují sílu všech kluků. Bez nadsázky můžeme říct, že jde o závod srovnatelný s těmi, které jsou někde v Pyrenejích či Alpách,“ říká Leopold König, ředitel Závodu míru do 23 let.

Juniorská soutěž editovat

Několikadenní etapový závod určený pro juniory se každoročně konal v severočeském městě Terezíně a jeho okolí pod názvem Závod míru mládeže. Tento závod se koná dodnes pod mírně pozměněným názvem Závod míru juniorů.

Odkazy editovat

Reference editovat


Literatura editovat

  • K. Małcużyński, Zygmund Weiss : Kronika wielkiego wyścigu, Ksiażka i wiedza, Warszawa, 1952.02. Adolf Klimanschewsky: Warschau-Berlin-Prag. Ein Erlebnisbericht von der Friedensfahrt 1952. Sportverlag, Berlin, 1953. (polsky)
  • Brigitte Roszak/Klaus Kickbusch (Redaktion): Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1954. (německy)
  • VII. Internationale Friedensfahrt. Volkskunstverlag Reichenbach, 1955. (německy)
  • VIII. Wyscig Pokoju, Zavod Miru, Friedensfahrt. Verlag: Sport i Turystika, Warszawa 1955.
  • Horst Schubert: Etappengefüster. Sportverlag, Berlin, 1956. (německy)
  • Horst Schubert u.a.:Jedes Jahr im Mai. Sportverlag, Berlin, 1957. (německy)
  • Herbert Kronfeld: Zwischen Start und Ziel. Sportverlag, Berlin, 1957. (německy)
  • Egon Lemke: Giganten der Pedale. Verlag Junge Welt, Berlin, 1958. (německy)
  • Autorenkollektiv: Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1962. (německy)
  • Klaus Ullrich: Kluge Köpfe - schnelle Beine. Sportverlag, Berlin, 1963. (německy)
  • Alles über alle Friedensfahrer. Verlag Neues Deutschland, Berlin, 1964. (německy)
  • Täves Friedensfahrtlexikon. Verlag Neues Deutschland, Berlin, 1965. (německy)
  • Klaus Ullrich (Hrsg.): Fahrt der Millionen. Sportverlag, Berlin, 1967. (německy)
  • Trzdziesci lat Wyscigu Pokoju. Krajowa Agencja Wydawnicza, Warszawa, 1977. (polsky)
  • Klaus Ullrich: Die große Fahrt. Sportverlag, Berlin, 1977. (německy)
  • Günter Teske: Das gelbe Trikot. Verlag Neues Leben, Berlin, 1981. (německy)
  • Klaus Ullrich: Jedes Mal im Mai, Sportverlag, Berlin, 1986, ISBN 3-328-00177-8. (německy)
  • Ulf Harms: Der verschwundene Friedensfahrer. Militärverlag der DDR, Berlin, 1987, ISBN 3-327-00433-1. (německy)
  • Gustav-Adolf Schur (Hrsg.): Friedensfahrt, Spotless-Verlag, Berlin, 1995, ISBN 3-928999-47-8. (německy)
  • Tilo Köhler: Der Favorit fuhr Kowalit: Täve Schur und die Friedensfahrt. Gustav Kiepenheuer Verlag, 1997, ISBN 3-378-01015-0. (německy)
  • Manfred Hönel/Olaf Ludwig: 100 Highlights Friedensfahrt. Sportverlag, Berlin, 1997, ISBN 3-328-00717-2. (německy)
  • Maik Märtin: 50 Jahre Course de la Paix, Agentur Construct, Leipzig, 1998. (německy)
  • Klaus Ullrich Huhn: Die Geschichte der Friedensfahrt. Spotless-Verlag, Berlin, 2001, ISBN 3-933544-52-1. (německy)
  • Bogdan Tuszynski/ Daniel Marszalek: Wyscik Pokoju 1948-2001, Verlag FDK Warszawa, Warszawa, 2002, ISBN 83-86244-33-X (polsky)
  • Andreas Ciesielski: Das Wunder von Warschau, Scheunen-Verlag, Kückenshagen, 2005, ISBN 3-934301-83-5 (německy)
  • Alan Buttler/Klaus Huhn: Wie die Friedensfahrt "ausgegraben" wurde, NORA Verlagsgemeinschaft Dyck & Westerheide, Berlin, o.J., ISBN 978-3-86557-301-8 (německy)
  • Rainer Sprehe: Alles Rower? Ein Wessi auf Friedensfahrt. Covadonga-Verlag, Bielefeld 2012, ISBN 978-3-936973-70-9 (německy)
  • KAŠPAROVÁ, Karolína. Historie cyklistického Závodu míru od roku 1948 do roku 1967. , 2017 [cit. 2019-07-28]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc.. Dostupné online.
  • ČAPKOVÁ, Markéta. Historie cyklistického Závodu míru od roku 1968. , 2017 [cit. 2019-07-28]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc.. Dostupné online.

Audio/Video:

  • Kopfsteinpflaster und Asphalt. Radio-Feature des MDR. 1 CD. Pool Music und Media, 1998, 4260031180232.
  • Hagen Boßdorf: Geschichte der Friedensfahrt. VHS-Video. 1997, ISBN 3-328-00770-9.
  • Friedensfahrt Course de la Paix 1978, Dokumentation des WDR, Köln, 1978
  • Damals in der DDR. 3 CDs, 2001, BMG 743218855023 (u. a. Friedensfahrt-Fanfare).

Související články editovat

Externí odkazy editovat