Otevřít hlavní menu
Možná hledáte: Vřídlo (Karlovy Vary).
Termální pramen na Islandu

Termální pramen či horký pramen (tradičně českým také "teplice") je speciální druh pramenu, ze kterého vystupuje ohřátá voda často obohacená o minerální složky. Voda proniká puklinami do zemské kůry do značných hloubek, kde se vlivem tektonických poruch dostává do blízkosti magmatu, o který se ohřívá a vystupuje nahoru.

Její teplota nedosahuje ale takové velikosti, aby umožňovala přeměnu na páru, čímž nedochází ke vzniku gejzírů a ohřátá voda jen zvolna vytéká zpod povrchu. Ohřátá voda vytváří unikátní systémy, které se využívají pro vytápění, či pro rekreaci. Nejznámější lokality pocházejí z Islandu, kde se lidé často koupají v horkých jezerech i přes studené okolní klima, a teplá voda je využívána i pro vytápění chodníků.

Termální prameny se využívají také k léčbě různých onemocnění, jako převážně nemocí kůže, na kterou blahodárně působí minerální složení vody a nízký stupeň radiace způsobený rádiem. Prameny byly k léčbě využívány často již od pradávna (Antické Řecko) v klasických lázních. V České republice jsou termální prameny označovány tradičním slovem "teplice". Okolo termálních pramenů vznikaly lázeňské domy a později celá lázeňská města. Například Teplice v Čechách, Karlovy Vary.

Termální prameny nejsou vázány pouze na suchozemské prostředí, ale vyskytují se i pod mořskou hladinou, kde se nazývají černí kuřáci. Vlivem poklesu teploty dochází ke srážení nasycené vody, minerální složky vytvářejí pevná tělesa, která tvoří různé komíny, terasy, či valy.

V Česku došlo po implementaci právního řádu Evropské unie, zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/54/ES[1] ze dne 18. června 2009, k nahrazení starší normy ČSN 86 8000 vyhláškou 423/2001 Sb. z 20. listopadu 2001. Podle přílohy č. 1 k této vyhlášce se za termy (termální vody) považují přírodní minerální vody s teplotou vyšší než 20 °C. Podle teploty se člení na:

  • vlažné – do 35 °C,
  • teplé – do 42 °C,
  • horké – nad 42 °C.[2]

Galerie horkých pramenů v JaponskuEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Směrnice č. 2008/54/ES ze dne 18. června 2009, o využívání a prodeji přírodních minerálních vod , [cit. 2018-12-27]. Dostupné online.
  2. Vyhláška č. 423/2001 Sb., Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod, příloha č. 1 , [cit. 2018-12-21]. Dostupné online.