Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Kraje v Česku

územní samosprávný celek v Česku
Samosprávné kraje Česka
Územní kraje Česka

Kraje jsou v současné době v České republice označení pro dva různé typy subjektů:

  • vyšší územní samosprávné celky (územní společenství občanů, veřejnoprávní korporace), které ustanovuje ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
  • územní jednotky (části území republiky), které jsou stanoveny zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, v novelizovaném znění.

Obsah

HistorieEditovat

 
Srovnání samosprávných krajů a zaniklých historických zemí Česka
Podrobnější informace naleznete v článku Historie krajů v Česku.

Na území dnešní České republiky představovaly kraje původně zcela odlišný typ správní jednotky, než je tomu v současnosti, protože od středověku do 19. století (kdy byla původní koncepce krajů stejně jako kraje zrušeny) se vždy jednalo o správní celky stojící mezi panstvími a zeměmi.

Územní krajeEditovat

Komunistický režim v Československu nahradil k 1. lednu 1949, tedy brzy po svém vzniku, zákonem č. 280/1948 Sb. země nově vymezenými 13 „malými“ kraji. Ty se však brzy ukázaly jako nevhodné a existovaly jen do roku 1960, kdy v průběhu reformy bylo rozhodnuto o vzniku sedmi větších krajů mimo hlavní město Prahu, jež dosud existují jako územní celky státu. Vznikly 11. dubna 1960 vyhlášením zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Jejich orgány (krajské národní výbory) byly ustaveny téhož roku, v roce 1990 byly ale zrušeny. Také zrušení těchto starých krajů již bylo v parlamentu vládou v roce 2005 navrhováno,[1] zatím k tomu však nedošlo.

Názvy a sídla územních krajůEditovat

 
České územní kraje a okresy podle aktuálního stavu
  1. Středočeský kraj se sídlem v Praze
  2. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích
  3. Západočeský kraj se sídlem v Plzni
  4. Severočeský kraj se sídlem v Ústí nad Labem
  5. Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové
  6. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně
  7. Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě

Samostatnou územní jednotkou, která z některých hledisek je postavena na roveň těmto krajům, je podle téhož zákona území hlavního města Prahy.

Samosprávné krajeEditovat

 
Systém samosprávných krajů a obvodů obcí s rozšířenou působností Česka

Vyšší územní samosprávné celky (zpočátku se užívala zkratka VÚSC) předpokládá článek 99 a následující Ústavy České republiky. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, stanovil názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.). Novelizuje Ústavu (čl. 99) a nazývá VÚSC kraji. Tyto kraje zhruba kopírují kraje z let 1948–1960, zároveň jsou české NUTS 3.

Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Zákon o krajích byl od doby svého přijetí novelizován už více než dvaceti zákony. Volby do krajských zastupitelstev se pak konají podle zákona č. 130/2000 Sb. Na hlavní město Prahu se ale zákon o krajích nevztahuje, Praze přiznává postavení a pravomoci obce a zároveň kraje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy se konají v termínech obecních voleb a podle jejich volebního systému

Dvakrát byly některé z krajů přejmenovány: poprvé byl k 31. květnu 2001 (dnem vyhlášení) novelizačním ústavním zákonem č. 176/2001 Sb. přejmenován Budějovický kraj na Jihočeský kraj, Jihlavský kraj na Vysočinu, Brněnský kraj na Jihomoravský kraj a Ostravský kraj na Moravskoslezský kraj, podruhé pak ústavním zákonem č. 135/2011 Sb. k 1. srpnu 2011 Vysočina na Kraj Vysočina.

Zákonem č. 387/2004 Sb. bylo k 1. lednu 2005 přesunuto 25 obcí z kraje Vysočina do Jihomoravského kraje a tři obce (Huzová, Moravský Beroun, Norberčany) z Moravskoslezského kraje do Olomouckého kraje. Další změna hranic krajů proběhla k 1. 1. 2016 v souvislosti se zmenšením území vojenských újezdů. Některá vyčleněná katastrální území tak zákonem č. 15/2015 Sb. přešla z Karlovarského do Ústeckého kraje, z Jihomoravského do Olomouckého kraje a naopak z Olomouckého do Moravskoslezského kraje.

Novému krajskému uspořádání se postupně a částečně přizpůsobila i veřejná správa. Např. dosavadních osm krajských ředitelství policie se dne 1. 1. 2010 změnilo na 14, která odpovídají územnímu správnímu členění České republiky.[2] Pouze organizace krajských soudů a krajských státních zastupitelství stále odpovídá dřívějšímu stavu, v nově ustavených krajských městech (vyjma Karlových Varů a v případě státního zastupitelství i Pardubic) jsou ale jejich pobočky.

14 krajů je uvedeno v číslovaném pořadí podle zákona, za pomlčkou je uvedeno sídlo kraje (tzv. krajské město).

  1. Hlavní město Praha
     
     
  2. Středočeský kraj – Praha
     
     
  3. Jihočeský kraj (do 30. 5. 2001 Budějovický kraj) – České Budějovice
     
     
  4. Plzeňský kraj – Plzeň
     
     
  5. Karlovarský kraj – Karlovy Vary
     
     
  6. Ústecký kraj – Ústí nad Labem
     
     
  7. Liberecký kraj – Liberec
     
     
8. Královéhradecký kraj – Hradec Králové
 
 
9. Pardubický kraj – Pardubice
 
 
10. Kraj Vysočina (do 30. 5. 2001 Jihlavský kraj, poté do 1. 8. 2011 jen Vysočina) – Jihlava
 
 
11. Jihomoravský kraj (do 30. 5. 2001 Brněnský kraj) – Brno
 
 
12. Olomoucký kraj – Olomouc
 
 
13. Moravskoslezský kraj (do 30. 5. 2001 Ostravský kraj) – Ostrava
 
 
14. Zlínský kraj – Zlín
 
 

Přehled krajůEditovat

Zkratka na RZ Název kraje
(kraj) 		Zkratka ČSÚ Krajské město Počet obyvatel
(2017) 		Rozloha
(km2) 		Hustota zalidnění
(/km2) 		HDP
(v miliardach Kč, 2016) 		HDP na obyvatele 2016
A Hlavní město Praha PHA Praha 1 286 399 496,10 2 360 1 193,2 937 542
S Středočeský STČ Praha 1 274 633 11 014,97 104 552,5 414 379
C Jihočeský JHČ České Budějovice 637 460 10 056,79 62 238,6 373 833
P Plzeňský PLK Plzeň 574 694 7 560,93 73 243,9 422 251
K Karlovarský KVK Karlovy Vary 310 245 3 314,46 92 89,5 300 894
U Ústecký ULK Ústí nad Labem 830 371 5 334,52 154 274,3 333 521
L Liberecký LBK Liberec 439 262 3 162,93 135 155,1 352 313
H Královéhradecký HKK Hradec Králové 555 683 4 758,54 115 221,1 401 056
E Pardubický PAK Pardubice 505 285 4 519,00 112 186,2 360 372
M Olomoucký OLK Olomouc 639 946 5 266,57 123 219,9 346 789
T Moravskoslezský MSK Ostrava 1 236 028 5 426,83 227 466,7 385 247
B Jihomoravský JHM Brno 1 169 788 7 194,56 159 513,7 436 043
Z Zlínský ZLK Zlín 590 459 3 963,55 149 228,6 391 336
J Kraj Vysočina VYS Jihlava 512 727 6 795,56 75 190,1 373 421
CZ 10 562 214 78 864,92 134 4 733,4 451 932

Symboly krajůEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Symboly krajů České republiky.
 
Přehled krajů Česka a jejich znaky

Skladebnost krajůEditovat

Samosprávné kraje jsou menší než územní kraje, avšak některé ze samosprávných krajů zasahují do dvou územních krajů.

Skladebnost územního členění narušují:

Návrhy změnEditovat

Po podzimních krajských a doplňovacích senátních volbách 2012 se ozývaly i hlasy volající po možném budoucím snížení počtu krajů.[3][4][5] Jinou možností je úplné zrušení krajů, jak naznačil v rozhovoru pro Dvacet minut Radiožurnálu Martin Půta. „Když se podívám do Saska, tak to je velké jako polovina České republiky a žádný mezistupeň jako kraje tam neexistuje. Čeká nás debata, kolik samostatných stupňů ČR potřebuje. Náklady na výkon samosprávy jsou poměrně vysoké,“ míní 15. října 2012 kandidát na hejtmana Libereckého kraje.[6][7] Místopředseda strany Moravané Ondřej Hýsek, kritizoval dne 4. ledna 2014 kraje jako nefunkční a drahé.[8]

PolitikaEditovat

Volby do zastupitelstev krajů se konají jednou za čtyři roky. Poprvé byly uspořádány v roce 2000 a jejich vítězem se stala ODS, stejně jako roku 2004. V letech 2008 a 2012 v krajských volbách zvítězila ČSSD. V krajských volbách v roce 2016 nejvíce hlasů získalo hnutí ANO. V krajských volbách 2017 získalo ANO většinu hlasů ve všech okresech.

Vítězové voleb podle krajůEditovat

EkonomikaEditovat

PodnikáníEditovat

Počet podnikatelských subjektů k 1. 1. 2014[9]
kraj firem fyzických osob ostatních celkem
Hlavní město Praha 157 771 243 715 60 600 462 086
Středočeský kraj 28 959 191 907 29 070 249 936
Jihočeský kraj 12 980 94 576 16 821 124 377
Plzeňský kraj 12 859 84 094 15 958 112 911
Karlovarský kraj 8 397 42 429 9 111 59 937
Ústecký kraj 15 090 98 541 17 845 131 476
Liberecký kraj 9 480 71 740 10 142 91 362
Královéhradecký kraj 10 645 76 876 13 137 100 658
Pardubický kraj 8 781 71 305 12 097 92 183
Kraj Vysočina 7 046 64 947 11 765 83 758
Jihomoravský kraj 39 352 167 515 28 831 235 698
Olomoucký kraj 10 813 84 330 13 525 108 668
Zlínský kraj 12 223 84 994 11 514 108 731
Moravskoslezský kraj 23 308 150 090 21 802 195 200
Celkem 357 704 1 527 059 272 218 2 156 981

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • MACEK, Jaroslav; ŽÁČEK, Václav. Krajská správa v českých zemích a její archivní fondy (1605–1868). Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra, 1958. 350, [2] s., [8], [3] mapy. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Právní předpisyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kraje_v_Česku&oldid=16748547“