Otevřít hlavní menu

Dálnice v Česku

přehled dálnic v Česku
Dopravní značka „Dálnice“ (IZ 1a)

Celková délka dálnic v Česku je 1273 km (stav k 1. lednu 2019).[1][2] Maximální povolená rychlost na dálnicích v Česku je mimo obec 130 km/hod, v obci pak 80 km/hod. České dálnice spravuje Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD ČR).

Obsah

Historie dálnic v ČeskuEditovat

 
Největší česká křižovatka Lahovice u Prahy pražského okruhu
 
Mapa českých dálnic, stav k 14.5.2019
 
Kompletní mapa všech plánovaných i hotových úseků dálnic, stav k 26.1.2016

První konkrétní myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily v roce 1935; šlo o projekt „Národní silnice PlzeňKošice“. Brněnský region předložil druhý návrh [zdroj?] silniční magistrály „ChebChust“, která se skládala v úseku Cheb–Košice ze severního a jižního tahu; dál na tehdejší Podkarpatskou Rus pokračoval jediný tah. Oba návrhy však nezískaly přízeň úřadů.

V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde mj. navrhl výstavbu dálkové komunikace ChebVelký Bočkov, jež ovšem vedla po délce ČSR nejpřímější cestou a vyhnula se Praze i Bratislavě. Nechal dokonce vypracovat její podrobnou studii. Úsek LužnáMakov vedoucí kolem Zlína byl oficiálně schválen ministerstvem dopravy.

Zpočátku se pro označení rychlostních komunikací používal z italštiny přejatý termín autostráda (autostrada) nebo autodráha odvozený z německého Autobahn. V oficiálních plánech se používalo označení dálková komunikace.[3] V prosinci 1938 se začal používat termín dálnice. Za původce slova bývá označován zaměstnanec tehdejšího Velitelství stavby dálkových silnic (později přejmenovaného na Generální ředitelství stavby dálnic) Ing. Karel Chmel.[3] Jeho nadřízený, velitel Stavby dálkových silnic Václav Nosek, v dopise ministerstvu národní obrany termín oficiálně navrhl a zdůvodnil.[4]

Na podzim 1938 po Mnichovské dohodě byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových se tak stala důležitou. Do konce roku byl vypracován podrobný projekt dálnice PrahaBrnoSlovensko. Začátkem roku 1939 začaly přípravné práce na prvních dvou úsecích dálnice, a to PrahaHumpolec a ZástřizlyLubná. 2. května 1939 u Průhonic byl slavnostně proveden první výkop.

V této době se také začala připravovat německá exteritoriální dálnice Vídeň – Vratislav vedoucí okolo Brna; její výstavba začala již v dubnu 1940.

1. prosince 1938 zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády (tehdy na území Německé říše) v trase Streitau (v Bavorsku) – Cheb – Karlovy Vary – Lovosice – Česká Lípa – Liberec – Görlitz (v Prusku, nyní Sasku).

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 bylo vydáno nařízení, že dálnice PrahaBrnoSlovensko má být začleněna do německé sítě. Znamenalo to především použití přísnějších parametrů. V průběhu války se v Čechách a na Moravě stavělo na několika místech na trasách Praha–Brno a připravovaly se dálnice směrem na Plzeň a Lovosice. V Posázaví se vystavělo několik mostů a úseků vozovky. Později během války byly práce zastaveny pro nedostatek oceli, která byla důležitější pro válečné účely.

V osvobozeném Československu se tak nacházely části tří nedokončených dálnic v úhrnné délce 188 km. Kromě dálnice Praha–Brno s celkovou délkou rozestavěných úseků 77 km to byla nyní nepotřebná „Hitlerova dálnice“ z nově polské Wroclawi do Vídně, souvisle rozestavěná mezi obcemi Městečko Trnávka u Moravské Třebové a Ledce u Rajhradu v délce 83 km, a „sudetská dálnice“, jejíž rozpracované úseky u Chebu a Liberce měly dohromady délku cca 28 km. Byla zahájena dostavba těchto rozestavěných úseků, ale do roku 1950 byly práce postupně utlumeny a zastaveny.

Koncem padesátých let začala intenzita silničního provozu narůstat a brzy převýšila úroveň z doby před válkou. V roce 1963 byla vymezena vybraná silniční síť určená k přednostní modernizaci a zároveň byl stanoven tvar a rozsah dálniční sítě. V roce 1967 byla zahájena výstavba dálnice D1 Praha–Brno. Její trasa až na malé výjimky kopírovala plány a rozestavěné části z 40. let. První jedenadvacetikilometrový úsek z Prahy do Mirošovic (kde odbočuje silnice do jižních Čech) byl uveden do provozu 12. července 1971; celá dálnice do Brna byla dokončena humpoleckým úsekem v listopadu 1980.

Přeřazení rychlostních silnic do kategorie dálniceEditovat

K 31. prosinci 2015 bylo v Česku v provozu 775 km dálnic a 463 km rychlostních silnic. V lednu 2013 Ministerstvo dopravy navrhlo administrativní přeřazení některých rychlostních silnic či jejich úseků do kategorie dálnic. Tento návrh byl později rozšířen tak, aby do kategorie dálnic byla přeřazena naprostá většina rychlostních silnic. Návrh byl schválen v roce 2015 a přeřazení bylo provedeno k 1. lednu 2016.[5] Síť dálnic se tak rozšířila o 438 km. Zbylé rychlostní silnice byly zařazeny mezi silnice I. třídy a označeny jako silnice pro motorová vozidla s novou maximální povolenou rychlostí 110 km/hod, kterou je možné ve vybraných úsecích zvýšit až na 130 km/hod. Kategorie rychlostních silnic byla zrušena.

Označení do 2015 Označení od 2016 Úseky bývalých rychlostních silnic přeřazené do kategorie dálnic
  rychlostní silnice R1   dálnice D0 všechny (v provozu 41 km)
  rychlostní silnice R3   dálnice D3 všechny (v provozu žádný)
  rychlostní silnice R4   dálnice D4 všechny (v provozu 41 km)
  rychlostní silnice R6   dálnice D6 všechny (v provozu 76 km)
  rychlostní silnice R7   dálnice D7 většina, s výjimkou úseku Spořice – Chomutov (v provozu 35 km bez úseku Spořice – Chomutov)
  rychlostní silnice R10   dálnice D10 všechny (v provozu 71 km)
  rychlostní silnice R11   dálnice D11 všechny (v provozu žádný)
  rychlostní silnice R35   dálnice D35 úsek Hradec Králové – Svitavy – Mohelnice – Olomouc – Lipník nad Bečvou (v provozu 63 km v tomto úseku)
  rychlostní silnice R43   dálnice D43 všechny (v provozu žádný)
  rychlostní silnice R46   dálnice D46 všechny (v provozu 38 km)
  rychlostní silnice R48   dálnice D48 všechny (v provozu 31 km)
  rychlostní silnice R49   dálnice D49 všechny (v provozu žádný)
  rychlostní silnice R52   dálnice D52 všechny (v provozu 17 km)
  rychlostní silnice R55   dálnice D55 všechny (v provozu 16 km)
  rychlostní silnice R56   dálnice D56 všechny (v provozu 12 km)

Seznam dálnicEditovat

Jednotlivé dálnice se v Česku značí písmenem D. Od 1. ledna 2016 se česká dálniční síť skládá z celkem 19 dálnic. Na konci roku 2016 bylo alespoň v částečném provozu 17 dálnic, ale jen pět z nich (D2, D5, D8, D10 a D46) jsou dokončené. U zbylých dálnic se ještě mnoho úseků ani nezačalo stavět.

Číslo dálnice Název dálnice Trasa dálnice V provozu
(km)[6]
Ve výstavbě
(km)
Zbývá dokončit (km) Celková délka
(km)
OpenStreetMap
  D0 Pražský okruh 39 44 83
  D1 PrahaJihlavaBrnoVyškovHulínPřerovLipník nad BečvouBělotínOstravaBohumín  Polsko (dálnice A1) 352 14 km - Přerov – Lipník nad Bečvou 10 km - Říkovice – Přerov (Děti Země - soud) 376
  D2 BrnoBřeclav  Slovensko (dálnice D2) 61 61
  D3 PrahaTáborČeské BudějoviceDolní Dvořiště  Rakousko (rychlostní silnice S10) 51 38 km - Bošilec - Ševětín - Borek
a Úsilné - Hodějovice - Dolní Třebonín
83 172
  D4 PrahaPříbramHáje; Mirovice – Třebkov 43 41 84
  D5 PrahaBerounRokycanyPlzeňRozvadov  Německo (dálnice A6) 151 151
  D6 PrahaKarlovy VarySokolovChebPomezí nad Ohří  Německo (dálnice A70) 94 15 km - Nové Strašecí – Řevničov (Obchvat) a Lubenec 62 171
  D7 PrahaLounyChomutov 45 37 82
  D8 PrahaLovosiceÚstí nad LabemKrásný Les  Německo (dálnice A17) 94 94
  D10 PrahaMladá BoleslavTurnov 71 71
  D11 PrahaPoděbradyHradec KrálovéJaroměřTrutnovKrálovec  Polsko (rychlostní silnice S3) 92 23 km - Hradec Králové - Smiřice - Jaroměř 41 156
  D35 ÚlibiceHradec KrálovéSvitavyMohelniceOlomoucLipník nad Bečvou 63 27 km - Opatovice - Časy - Ostrov 120 210
  D43 BrnoKuřimVelké OpatoviceMoravská Třebová 0 78 78
  D46 VyškovProstějovOlomouc 38 38
  D48 BělotínNový JičínFrýdek-MístekČeský Těšín 32 20 km - Rybí - Rychatice

Frýdek-Místek, obchvat

18 70
  D49 HulínZlínVizoviceStřelná  Slovensko (rychlostní silnice R6) 0 17 km - Hulín – Fryšták (znovuzahájení asi 2019) 42 59
  D52 BrnoPohořeliceMikulov  Rakousko (dálnice A5) 17 34 51
  D55 OlomoucPřerovHulínOtrokoviceHodonínBřeclav 18 3 km Otrokovice, JV obchvat 80 101
  D56 OstravaFrýdek-Místek 12 2 km Frýdek-Místek, připojení na D48 14
Celkem 1273 159 690 2122

Původně byla plánována i dálnice D47 z Brna do Ostravy, která byla v úseku Lipník nad Bečvou - Ostrava s tímto označením rozestavěna. V roce 2006 však Ředitelství silnic a dálnic rozhodlo, že veškeré úseky dálnice D47 budou zprovozněny už jako součást dálnice D1.

ZpoplatněníEditovat

Ve většině zemí je používání dálnic, někde i rychlostních silnic, zpoplatněno. V Česku je tomu tak od roku 1995. Poplatky se platí formou časových kupónů, které jsou od roku 2010 vydávány pouze pro vozidla do hmotnosti 3,5 tuny. Od 1. ledna 2007 bylo též zavedeno elektronické mýto pro vozidla nad 12 tun a od 1. ledna 2010 i pro vozidla nad 3,5 tuny. Uvažuje se o zavedení elektronického mýta i pro ostatní automobily.

Ekologické aspekty výstavby dálnicEditovat

 
Nejdelší český most, Radotínský most
 
Začátek dálnice D1 na Chodově

Když byla zahájena výstavba prvních dálnic v Česku, na ekologické důsledky takovýchto staveb nebyl kladen příliš velký důraz. Teprve po společenských změnách v listopadu 1989 došlo ke změně legislativy a k celkovému zpřísnění podmínek pro jakoukoliv výstavbu, která má vliv na životní prostředí. Kromě jiného v Česku začaly platit také poměrně přísné předpisy EU. Před zahájením výstavby tak investor musí získat celou řadu povolení a prokázat, že stavba nebude mít na životní prostředí příliš negativní vliv.

Kromě toho se objevila různá ekologická hnutí, která začala více či méně intenzivně prosazovat svoje představy v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Dochází k ostrému střetu zájmů, kdy na jedné straně stojí zájmy investora (stát prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic) a zájmy přepravců, dopravců, motoristů a obyvatel obcí postižených dosavadní silnou průjezdnou dopravou, na druhé straně zájmy ochrany přírody a krajiny, která je výstavbou dálnic často více či méně znehodnocována, a obyvatel míst postižených výstavbou, zastoupené jak ekologickými iniciativami, tak příslušnými státními orgány. Investor se (teoreticky) snaží dosáhnout rychlé a pokud možno levné výstavby, zatímco státní orgány určené k ochranné přírody a krajiny a ekologická hnutí chtějí vliv staveb na životní prostředí v maximální možné míře eliminovat. Výsledkem je poměřování politické síly obou stran, které někdy vyústí v kompromisní řešení.

Někteří odpůrci výstavby či odpůrci prosazovaných variant projektu se aktivně účastní správních řízení, která předcházejí vydání stavebního povolení, podávají v jejich rámci řadu připomínek a pokud jim není vyhověno nebo nebyl dodržen zákonný postup, podávají odvolání. Některé skupiny komplikují výstavbu obstrukčními postupy, například tím, že skupují malé pozemky na pro ně nepřijatelných trasách a odmítají je prodat.

„Salámová“ metodaEditovat

Velmi kritizovaným aspektem výstavby dálnic v Česku je tzv. salámová metoda schvalování a výstavby. Tato metoda spočívá v tom, že celá plánovaná dálnice je (převážně z finančních důvodů) rozdělena na několik úseků po cca 12 km (obvykle úsek mezi 2-3 křižovatkami) a každý tento úsek je plánován, posuzován a stavěn zvlášť, téměř nezávisle na ostatních navazujících úsecích. Často se tak stává, že je několik souvislých úseků již dokončeno a provozováno a u navazujících, pro dopravu zcela klíčových úseků, není ještě vůbec jisté kudy vlastně povedou, nebo dokonce zda vůbec budou schváleny. Tyto úseky jsou navíc z ekologického hlediska obvykle ty nejcitlivější, jako např. dálnice D8 přes CHKO České středohoří, dálnice D3 přes Posázaví, silnice I/35 u CHKO Český ráj, severní část Pražského okruhu, aj. V okamžiku, kdy je již většina úseků postavena a provozována je obecně (investorem, dopravci, politiky a státními úředníky, médii, obcemi, i veřejností) kladen silný tlak na dostavbu zbývajících úseků, které jsou sice na jednu stranu klíčové až nezbytné pro dopravu, ale velmi citlivé pro ekologii. Spor o dálnici tak dosahuje svého vrcholu.

Pokud by odpůrci problematického úseku dálnice se svou kritikou uspěli a problematické úseky se nakonec nepostavily (zatím se to ještě nestalo), tak již postavené a provozované úseky dálnice mohou být brány jako naddimenzované nebo dokonce úplně zbytečné a tudíž neekonomické, protože dálnice by končila tzv. „v polích“ (nikam by dále nenavazovala) a sloužila by jen minimálnímu množství dopravy mezi několika městy, místo aby sloužila dálkovému tranzitu o vysokých provozních intenzitách tak, jak byla navržena a postavena. Mimo to salámová metoda prodlužuje a komplikuje přípravy a výstavbu celé dálnice.

Salámová metoda ale není záležitost posledních let, jak si někdo může myslet, dálnice se v Česku takto staví již od 60. let 20. století, tedy již více než 40 let.

Kontroverzní stavby dálnic v ČeskuEditovat

Ceny dálnicEditovat

 
Dálniční známka na rok 2006

Porovnávání cen dálnic je velmi náročné a kromě vysokých technických a ekonomických znalostí vyžaduje značnou trpělivost při získávání údajů. Pro dálnice v Česku – údaje z jiných zemí nemáme – je zejména typické po schválení výsledného rozpočtu postupné navyšování ceny až o desítky procent. ŘSD používá mj. tyto postupy:

  • Předinvestiční studie (včetně odhadu ceny) a interní materiály vysvětlující zvýšení cen staveb nejsou veřejně dostupné.[7]
  • Objednávání protianalýz se zmanipulovanými vstupními údaji oproti posudku Nejvyššího kontrolního úřadu – manipulované posudky vycházejí z ceny, se kterou ŘSD vyhrálo veřejnou soutěž, a nikoliv z konečné, výrazně navýšené ceny, přestože v době psaní posudku byla již známa, přičemž posuzující firma je v majetku projektantské firmy najímané ŘSD právě na stavbu posuzovaných částí dálnic.[8] Peníze na tyto protianalýzy jdou z veřejných zdrojů.
  • Stanovená předpokládaná cena je běžně uváděna jen jako pouhé číslo bez jakýchkoli podkladů či podrobností, jako zdroj je uveden odhad (anonymních) konzultantů.[9] Např. výsledná cena, dálnice D8 byla v průběhu let navýšena o 133 %.[10]

O tom, že ono tradičně připomínané srovnávání cen dálničních staveb v Česku s Německem je poměrně zavádějící, hovořil v roce 2010 tehdejší ředitel ŘSD Alfréd Brunclík. „Když vezmete cenu dálnice v Německu, která vznikla někde v Sasku na písku, tak je samozřejmě levnější než dálnice kolem Ostravy. Ceny dálnice výrazně ovlivňuje reliéf krajiny, kterou prochází. Jeden metr mostní konstrukce stojí sedm až osmkrát více než normální konstrukce dálnice. Metr tunelu vyjde desetkrát dráž. K tomu je nutné připočítat veškeré sjezdy či mimoúrovňová křížení, která stavbu konkrétní dálnice prodraží. Průměrné ceny jsou často zkreslující. Když se podíváte na cenu rychlostní silnice R48 mezi Frýdkem-Místkem a Těšínem, dojdete k závěru, že stavíme kilometr za 170-180 milionů korun. Ale u Ostravy jsme zase stavěli za 900 milionů“ vysvětloval v srpnu 2010 pro Lidové noviny Brunclík.[11]

Rychlost výstavby dálnicEditovat

Meziroční přírůstky postavených dálnic[12][13][14][15][16]
Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Počet km v provozu k 1.1. 467 483 499 517 518 518 546 564 633 656 690 729 734 745 751 776 776 776 1235 1252 1269 1273
Počet postavených km 16 16 18 1 0 28 18 69 23 34 39 5 11 6 25 0 0 13 17 17 4 ?

*dne 1.1.2016 došlo na pokyn Ministerstva dopravy k přeřazení většiny rychlostních komunikací o délce 434 km na dálnice II. třídy

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www.ceskedalnice.cz
  2. Délky a další data komunikací [online]. ŘSD.cz [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  3. a b Tomáš Janda: Plánování a příprava výstavby dálnic na území druhé republiky a protektorátu do 1. května 1939, 24. 10. 2002, Dálnice.com
  4. Jan Sůra: Slovo dálnice slaví sedmdesátiny, iDNES 15. 11. 2008
  5. Ministerstvo dopravy: Nové pojetí dálniční sítě Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine
  6. https://www.rsd.cz/wps/portal/web/Silnice-a-dalnice/delky-a-dalsi-data-komunikaci Ředitelství silnic a dálnic ČR: Délky a další data komunikací
  7. Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 1. – Stavějí se dálnice v ČR dráž než v zahraničí?. [s.l.]: [s.n.] 13 s. Dostupné online. S. 13. 
  8. Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 1. – Stavějí se dálnice v ČR dráž než v zahraničí?. [s.l.]: [s.n.] 13 s. Dostupné online. S. 5-9. 
  9. Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 4. — Proces schvalování dopravních investic. [s.l.]: [s.n.] 14 s. Dostupné online. S. 3–4. 
  10. Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 5. — Vývoj nákladů u vybraných staveb dálnic D8 a D11. [s.l.]: [s.n.] 14 s. Dostupné online. S. 5–8, 12. 
  11. http://byznys.lidovky.cz/rvou-na-nas-ze-jsme-to-udelali-blbe-rika-reditel-ceskych-silnic-a-dalnic-1z0-/doprava.aspx?c=A100819_170743_ln-doprava_nev
  12. Jen 17 kilometrů. Tolik se loni postavilo dálnic –. neovlivni.cz [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. 
  13. ČTK. Česko letos dostaví 63 km nových silnic a dálnic. Podívejte se na plánované úseky. Hospodářské noviny [online]. 2012-01-25 [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  14. Dálnice se staví stejně pomalu jako za totality, za 20 let přibylo 560 km | Doprava. Lidovky.cz [online]. 2009-11-13 [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  15. ŠUSTR, Ladislav. Prostě to postavíme. Ťok letos otevřel pouhé čtyři kilometry dálnic - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2018-12-30 [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  16. www.nku.cz [online]. [cit. 2019-01-02]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat