Otevřít hlavní menu

Ústí nad Labem

statutární město v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji

Ústí nad Labem (německy Aussig) je statutární město na severozápadě Čech, centrum Ústeckého kraje. Leží na soutoku řek Labe a Bíliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami. Má přibližně 93 tisíc[1] obyvatel a je součástí půlmilionové severočeské aglomerace. Ústí nad Labem je univerzitním městem s průmyslovou tradicí a sportovním zázemím, důležitým železničním a silničním uzlem, nemá ale mnoho dochovaných historických památek.

Statutární město Ústí nad Labem
Znak – Ústí nad LabemVlajka – Ústí nad Labem
znakvlajka
Lokalita
NUTS 5 CZ0427 554804
kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4) Ústí nad Labem (CZ0427)
historická země Čechy
PSČ 400 01
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální výměra 93,97 km²
Počet obyvatel 93 040 (2018)[1] (e)
Rozpočtové výdaje 2348[2] mil. Kč  (2009)
Nadmořská výška 218 m n. m.
Počet zákl. sídelních jednotek 89
Počet částí obce 22
Počet městských částí / obvodů 4
Počet katastrálních území 26
Kontakt
Adresa magistrátu Magistrát města Ústí nad Labem
Velká Hradební 2336/8
Ústí nad Labem-centrum
401 00  Ústí nad Labem
podatelna.magistrat@mag-ul.cz
Primátor(ka) Věra Nechybová (nestr.)
Web www.usti-nl.cz
Ústí nad Labem v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Ústí nad Labem
Ústí nad Labem
Ústí nad Labem, Česko

Obsah

JménoEditovat

Jméno bylo patrně, vzhledem k poloze na soutoku dvou řek, odvozeno ze staročeského slova ustie (ústí). V německém jazyce se používá nejméně od 15. století název Aussig an der Elbe. Město bylo většinu své existence převážně německojazyčné.

V latinských zápisech je doložen z roku 1368 (v zápisech pražských benediktinů u sv. Jiří) název Vsk super Albium. V nadpisu Městské knihy soudní a pamětní, založené roku 1438 v rámci obnovy města 12 let po dobytí husity a vedené do roku 1514, byl užit název Austia super Albea. Pamětní kniha byla psaná nejprve latinsky, od roku 1440 některé zápisy též německy a roku 1474 se objevuje čeština, která kolem roku 1490 převážila. V nadpise knihy testamentů vedené v letech 1504–1585 se město označuje Ausigh super Albea, zápisy se střídají také ve třech jazycích, zpočátku převažuje čeština.

HistorieEditovat

Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o zrodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemyslovci Čechám vládli přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové.

Během husitských válek bylo město obsazené míšeňským markrabětem obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové nechali dál pokojně žít místní německy mluvící obyvatelstvo. Na rozdíl od řady jiných královských měst Ústí nezískalo během husitských válek žádné pozemky a prestiž města v následujícím období poklesla. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a v prvém desetiletí 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo nezdařeného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí především v důsledku imigrace obyvatelstva k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl.

Třicetiletá válka, během níž se Ústí stalo sedmkrát obětí nejrůznějších tažení, přinesla městu velký úpadek. Ten byl také příčinou vleklé populační krize trvající déle než dvě staletí. V následujících letech zůstalo Ústí nad Labem po dlouhou dobu jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. V okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice se udála v létě roku 1813 po Slavkovu druhá největší bitva napoleonských válek svedená na rakouském území. 29. a 30. srpna proběhla bitva u Přestanova a Chlumce, následovaná celou řadou místních potyček, které vyvrcholily 16. a 17. září téhož roku bitvou u Varvažova. Tyto události připomíná několik pomníků.

Rozvoj v 19. stoletíEditovat

 
Pohled na střed města s kostelem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1910

Ekonomický růst přinesl mnohé významné pozitivní změny. V období let 1800 až 1830 bylo po dlouhých desetiletích stagnace postaveno prvních dvacet domů, z nich větší část na Skřivánku, v místech známých jako Uhelný lom (Kohlbruch). Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny.

Dobové prameny z těchto let uvádějí, že obyvatelé Ústí se zabývají zemědělstvím, pěstováním vinné révy a okurek, obchodem a dopravou ovoce a uhlí po Labi. Z řemesel a průmyslu je v Ústí zastoupeno tkalcovství, soukenictví, jirchářství, výroba barev, papírny, prýmkařství a drobná domácká výroba, v okolí města je otevřeno na 60 hnědouhelných dolů.

 
Městské lázně od vídeňského architekta P. P. Branga jsou příkladem kvalitní historizující architektury začátku 20. století

Významnou roli hrál nebývalý rozmach lodní přepravy a lodního stavitelství. Vznikly tu dva přístavy a impulsem pro zahájení pravidelné říční plavby se v květnu roku 1841 stal příjezd parníku Bohemia pod velením britského kapitána J. Rustona. Práce na železnici Praha–Podmokly–Drážďany byly započaty na jaře 1845 a v roce 1851 byla trať dokončena.

V roce 1860 žilo ve městě 7 950 obyvatel, což je oproti roku 1840 plný čtyřnásobek. V roce 1880, navzdory válce i nezanedbatelným ztrátám způsobených opakovanými epidemiemi cholery, tyfu a černých neštovic, dosahuje zdejší populace již počtu 16 524 osob. V kritickém roce 1873, kdy vrcholila vlna cholery, zemřel ve městě každý patnáctý člověk. V letech epidemií převyšoval počet úmrtí počty narozených, současně ale vždy stouplo přistěhovalectví. V roce 1867 vznikl nový pivovar, v němž se do roku 2011 vyrábělo pivo pod značkou Zlatopramen. První most přes Labe, určený pro dopravu silniční i železniční byl zkonstruován roku 1872, město tím získalo spojení na plánovanou Berlínsko-Bagdádskou železnici a další důležitá místa. Sedm let po dokončení železnice na Prahu byl zahájen provoz na trati do Teplic prodloužené v roce 1870 až do Chomutova. Výhodná železniční i lodní dopravní spojení a snadno dosažitelné zdroje energie v podobě mocných nalezišť hnědého uhlí v těsné blízkosti města, přispěly k jeho rozsáhlé industrializaci. Koncem 19. století předčil ústecký labský přístav objemem přepravovaného zboží dokonce i Terst, do té doby největší v Rakousko-Uhersku a stal se tak nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství.

Podle sčítání lidu, provedeného v roce 1910, dosáhla zdejší populace, oproti počátku 19. století, kdy zde žilo jen okolo 2 tisíc obyvatel, počtu téměř 40 tisíc, čímž se po Praze, Plzni, Českých Budějovicích a Liberci přiřadilo k největším městům v Čechách. Ústí nad Labem ale tehdy tvořily jen tři osady: Klíše, Krásné Březno a vlastní město.[3] Její aglomerace nicméně zahrnovala i Bukov, Předlice a Střekov, přičemž v ní k roku 1930 žilo celkem 63 tisíc obyvatel.[4]

Národnostní krize, druhá světová válkaEditovat

 
Sympatizující Ústečané vítají v říjnu 1938 vojáky nacistického Německa

Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi německou a českou menšinovou populací. V květnu 1935, pod vlajkami Sudetoněmecké strany, řečnil v Ústí na náměstí Konrád Henlein a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze 23 zúčastněných většinu, z celkového počtu 28 331 hlasů 16 494 (58 %). V rámci budování československého pohraničního opevnění se od léta 1936 počalo v Ústí nad Labem s výstavbou linií objektů lehkého opevnění vzor 36 (podél řeky Bíliny) a později řopíků (podél Labe). Po uzavření Mnichovské dohody bylo město jako součást Sudet 9. října 1938 připojeno k Německé říši.

Ve dnech 17. a 19. dubna 1945 byla pětina městského centra nálety spojeneckými silami takřka srovnána se zemí, což si vyžádalo více než 500 lidských životů. Útoky způsobily citelné zásahy nacistům, došlo ale i na omyly, jejichž civilní oběti se staly vděčným soustem propagandy - té nacistické, i pozdější komunistické.[5]

 
Hradiště – jedna z mála původních ulic v centru města, která unikla válečnému bombardování i plošným demolicím v období socialismu

V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53 000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu, čímž v této oblasti došlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic a snížení úrovně vzdělanosti obyvatel. 31. července 1945 se v Ústí odehrál neobjasněný masakr německého obyvatelstva, při kterém bylo zabito asi 80–100 lidí.

Období socialismuEditovat

Po převzetí vlády komunisty se pokračovalo s odstraňováním válečných škod a rozvíjel se těžký průmysl. Na začátku 60. let město přijímá plán komplexní přestavby, který počítá se zbouráním drtivé většiny historické zástavby v centru a nahrazení moderní výstavbou. Ten se poté uplatňuje především v 70. a 80. letech, kdy jsou prováděny rozsáhlé plošné asanace, budují se nové masivní objekty na místech původní zástavby, dopravní stavby a celkově se mění ráz městského jádra.[6] Demolice na Masarykově (v té době Fučíkově) třídě bývá označována za nejrozsáhlejší odstřel v tehdejším Československu.[7][8] Zároveň se buduje množství sídlišť většinou na vyvýšených místech města z důvodu lepšího stavu ovzduší.

Po roce 1989Editovat

V první polovině devadesátých let rozvoj města stagnuje, Ústí se přes zlepšující se životní podmínky nezbavuje špatné pověsti, potýká se s poměrně vysokou nezaměstnaností a vzniká několik sociálně vyloučených lokalit (např. v Matiční ulici).[9] Zlom přichází až se začátkem nového tisíciletí, začíná se s masivní přestavbou a rekonstrukcí centra (mj. oprava Mírového náměstí a přilehlých ulic, hlavního nádraží a okolního prostoru, dostavba proluk vzniklých za války a socialismu), podporuje se sport a kultura, organizace Člověk v tísni zde zahájila program Sociální integrace a Ústí se po letech stává konečně důstojnou metropolí Ústeckého kraje.

Připojování a odtržení obcíEditovat

Prvním vlna připojování obcí proběhla roku 1939, kdy nacistická samospráva připojila k městu Střekov, Trmice a několik dalších obcí, které se později opět odpojily. Cílem bylo vytvořit takzvané Velké Ústí.[10]

K 1. lednu 1986 města Chabařovice a Neštěmice a obec Chlumec společně s množstvím dalších byly připojeny k městu Ústí nad Labem. Důvodem bylo, že Ústí nad Labem se snažilo dosáhnout limitu 100 000 obyvatel, aby splnilo tehdejší podmínku pro zřízení Národního výboru města Ústí nad Labem.

V roce 1990 se Chabařovice a Chlumec znovu odtrhly, spolu s nimi i Ryjice. Neštěmice však součástí Ústí zůstaly.

V září roku 1991 byl vytvořen samostatný městský obvod Ústí nad Labem-Trmice, do nějž spadala katastrální území Trmice, Koštov, Újezd a Tuchomyšl. 1. ledna 1994 se Trmice spolu s Koštovem a Újezdem na základě referenda oddělily od Ústí (k němuž patřily zhruba od roku 1939). Zaniklá obec Tuchomyšl, na jejímž území je povrchový důl, zůstala v Ústí nad Labem.[11]

Přírodní poměryEditovat

 
Pohled na město z vyhlídky Skála

Ústí nad Labem leží na soutoku řek Labe a Bíliny. Rozkládá se v hlubokém údolí (až 500 m) Labe nazývaném Porta Bohemica a na okolních svazích a vyvýšeninách. Kotlinu ohraničují severní Mariánská a jihovýchodní Střekovská skála, vrchy Větruše na jihu a Sedlo na východě. Četná údolí a rokle s vodopády zde vyhloubilo množství menších potoků ústících do obou řek. Většina území spadá pod Verneřickou část Českého Středohoří, konkrétně pak dle města pojmenovaného Ústeckého středohoří, na jihu sousedí s Litoměřickým a Teplickým středohořím. Vyskytují se zde především vyvřelé horniny jako čediče, tefrity, fonolity a trachyty. Menší západní části města spadají pod Mosteckou pánev a v minulosti se zde těžilo hnědé uhlí. Na severozápad od města se nachází Krušné hory.[12] Nejvyšší hory na jihu města nad Brnou dosahují výšky až 630 m.n.m. a nejnižší bod naměřený při hladině Labe má 131 m.n.m.

Polohy v nížinách města spadají do teplé oblasti, výše položená místa pak k mírné teplé. Rozdílnost teplot bývá někdy viditelná v zimě, kdy jsou horní polohy zasněžené a dolní nikoliv, avšak častým jevem je také teplotní inverze způsobená údolním charakterem části města. Bezvětří zde dosahuje až 60% v závislosti na konkrétním místě. Obecně platí, že více větrno je ve vyšších polohách města. [13]

Ochrana životního prostředíEditovat

Na území Ústí nad Labem zasahuje celkem šest zvláště chráněných území. Z velkoplošných se jedná o chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Maloplošná chráněná území zastupují dvě přírodní památky, a to Divoká rokle v Mojžíři a Loupežnická jeskyně u Svádova, dvě přírodní rezervace, v podobě Kozího vrchu u Mojžíře a Sluneční stráně v Brné, a národní přírodní památka Vrkoč ve Vaňově. Dále na území města roste dohromady 20 památných stromů či jejich seskupení. Druhově se jedná o lípy malolisté (Tilia cordata), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), duby letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba).[14]

ObyvatelstvoEditovat

Počet obyvatelEditovat

Podle sčítání 1921 zde žilo v 2 316 domech 39 830 obyvatel, z nichž bylo 20 208 žen. 6 885 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 30 544 k německé a 161 k židovské. Žilo zde 32 123 římských katolíků, 3 387 evangelíků, 83 příslušníků Církve československé husitské a 976 židů.[15] Podle sčítání 1930 zde žilo v 2 981 domech 43 793 obyvatel. 8 735 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 32 878 k německé. Žilo zde 33 002 římských katolíků, 4 195 evangelíků, 472 příslušníků Církve československé husitské a 985 židů.[16]

Po odsunu německého obyvatelstva počet obyvatel vlivem přistěhování setrvale stoupal, v letech 1986–1992 bylo dokonce statisícovým městem (největšího počtu, 106 598 obyvatel, dosáhlo Ústí nad Labem v roce 1990[17]), od té doby ale počet obyvatel klesá. Ústí nad Labem je nicméně centrem severočeské aglomerace, která kromě přilehlých obcí zahrnuje celý pás většiny největších měst v Ústeckém kraji (tzv. Ústecko-chomutovská aglomerace): od Klášterce nad Ohří přes Kadaň, Chomutov, Jirkov, Most, Litvínov, Bílinu, Teplice, Krupku, Ústí nad Labem až po Děčín. Žije v ní přes 500 tisíc obyvatel a je tak čtvrtou největší aglomerací v Česku.[18] Kromě toho do vlastního města také dojíždí přes 10 tisíc lidí za prací i za studiem.[19]

Vývoj počtu obyvatel v Ústí nad Labem v letech 1869–2011[20]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 10 933 16 524 23 646 37 265 39 301 39 830 43 793 56 920 65 058 72 876 88 447 100 002 95 436 93 000

Struktura obyvatelstvaEditovat

Náboženský životEditovat

Související informace naleznete také v článku Židovská komunita v Ústí nad Labem.
 
kostel Nanebevzetí Panny Marie

Mezi místní křesťanské komunity patří: Apoštolská církev, Biblické společenství křesťanů[21], Adventisté sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev víry Milost[22], Českobratrská církev evangelická - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Ústí nad Labem (součást Ústeckého seniorátu), Křesťanská misie[23], Nový život[24], Pravoslavná církev - Eparchie pražská[25], Římskokatolická církev - arciděkanství Ústí n. L. resp. ústecký vikariát (3 farní obvody - Trmice, Ústí n. L., Střekov; v nich 24 farností), YMCA.

 
Památník holocaustu zbudovaný roku 2005

Od roku 1848 se ve městě nacházela rovněž židovská komunita. Největšího rozkvětu dosáhla koncem 19. a začátkem 20. století zejména díky přítomnosti dvou význačných rodů Weinmanů a Petschků, které se ve velké míře zasloužily o rozvoj celého města. Pro zdejší komunitu měly dvě po sobě jdoucí diktatury takřka zničující dopad. Část Židů z Ústí emigrovala před 2. světovou válkou, část odešla po odtržení Sudet do vnitrozemí. Náboženská nesnášenlivost však pokračovala i po válce a i z toho důvodu mnoho ze zbývajících ústeckých Židů emigrovalo. Změny v náboženských svobodách nastaly po roce 1989. Náboženská obec v Ústí nad Labem se snaží hlavně zabezpečit poklidné stáří svých členů. Život v obci však upadá, z důvodu absence mladé generace. V roce 2000 měla zdejší obec 50 členů, přičemž jen 17 jich žilo v Ústí nad Labem. V polovině roku 2005 už bylo na obci registrováno pouze 38 členů.

Správa a politikaEditovat

Správní územíEditovat

 
Katastrální území Ústí nad Labem

Správa města je rozdělena do čtyř samosprávných obvodů:

Zastupitelstvo a primátorEditovat

 
Magistrát města

Primátory města postupně byli:

JusticeEditovat

Působí zde okresní soud i soud krajský, jehož obvod odpovídá původnímu Severočeskému kraji.

HospodářstvíEditovat

 
Novogotická budova skladiště chemické továrny
 
Areál chemičky Spolchemie poblíž centra města

PrůmyslEditovat

Bouřlivý rozvoj průmyslu město zažívá v 19. století, mezi prvními je založena v roce 1820 konzervárna. Velký rozmach nastává po roce 1850, kdy byla zavedena železnice a město tak mohlo plně těžit ze své strategické dopravní polohy a blízkých levných zdrojů energie v podobě uhlí. Roku 1856 byl založen Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který od počátku patřil k největším podnikům ve městě. Dalším velkým podnikem z této doby jsou Schichtovy závody (pozdější Setuza) na Střekově vyrábějící mýdlo a tuky. Struktura výroby byla pestrá, převažovaly však obory chemie a textilní výroby.[26] Po druhé světové válce se upřednostňoval těžký průmysl zastoupený především chemií (Spolchemie), zpracováním paliv (tlaková plynárna v Úžíně) a strojírenství (Severočeská armaturka, ZPA...). [27]Po Sametové revoluci řada podniků zanikla úplně (tlaková plynárna, panelárna...), případně se postupně rozpadla a v jejich dřívějších areálech začala působit řada menších firem.

Již od začátku měl průmysl výrazný vliv na životní prostředí, především pak v období od 60. let do 80. let 20. století, kdy byla situace nejkritičtější. Od 90. let se životní prostředí i přes zachování některých průmyslových podniků velmi zlepšilo[13] a město za své úsilí o zlepšení životního prostředí získalo v letech 1999, 2000 i 2001 ocenění Evropské komise.

Přes tato ocenění je i nyní patrný laxní přístup městských orgánů k častým haváriím, ke kterým ve zdejší chemické továrně Spolchemie dochází. Během roku 2004 došlo 2× po sobě k únikům nebezpečných chemikálií do ovzduší. Obyvatelstvo bylo informováno se zhruba dvouhodinovým zpožděním.[28] Úsilí některých občanů o přesunutí chemického průmyslu z centra města na průmyslové periferie zatím pokaždé skončilo nezdarem a výhledově nevypadá situace o moc lépe, avšak nebezpečné provozy pomalu z centra mizí, aby byly nahrazovány moderními a bezpečnými technologiemi.[29][30] To se projevuje například i nynější čistotou řeky Bíliny, která ještě donedávna sloužila k rozřeďování nebezpečných chemických odpadů, jež Spolchemie produkovala.

V roce 2012 se skládala výroba v Ústí nad Labem především z chemického, potravinářského, strojírenského a elektrotechnického průmyslu.[31] Výroba zůstává většinou v místě původních větších podniků (areál Tonaso v Neštěmicích, Glencore vyrábějící oleje a další v areálu Setuzy na Střekově...), původních průmyslových zón (Předlice, Krásné Březno...) či v nově vzniklé průmyslové zóně na kraji Předlic poblíž dálnice D8. Významným zůstává Spolek pro chemickou a hutní výrobu. [32]

SlužbyEditovat

Ústí je přirozeným centrem služeb svého a okolních okresů. Nachází se zde řada poboček nebo sídel velkých firem či státních institucí a úřadů působících v kraji (CPI byty[33], Centropol[34], Česká národní banka[35], Krajský úřad Ústeckého kraje[36], Finanční úřad[37]... ), bank, hotelů, supermarketů a dalších. Služby jsou soustředěny v centru města, především pak kolem Mírového náměstí a přilehlých ulic, dále pak na krajích města v obchodních zónách (Všebořice, Trmice). Nachází se zde obchodní centra Fórum a Sever, dále obchodní dům Labe. Obchodní třídou je Masarykova ulice vedoucí z centra až na samý kraj města. Další menší centra služeb má každý městský obvod často kolem supermarketů. [38]

Věda a výzkumEditovat

Vědu a výzkum ve městě zastupuje především Univerzita Jana Evangelisty Purkyně[39], dále pak Výzkumný ústav anorganické chemie ve staré budově sídla Spolchemie a menší pracoviště v rámci jednotlivých podniků. Na předměstí v Libouchci také vznikl projekt technologického parku s inovačním centrem. Ten se však v roce 2017 nacházel v druhé insolvenci a celý projekt byl na pokraji krachu.[40]

DopravaEditovat

 
Trolejbusová doprava v Ústí nad Labem je v provozu od roku 1988
Podrobnější informace naleznete v článcích Tramvajová doprava v Ústí nad Labem, Trolejbusová doprava v Ústí nad Labem a Městská autobusová doprava v Ústí nad Labem.
  • Městská hromadná doprava: Město používá autobusovou a trolejbusovou dopravu. Trolejbusové linky mají vyhrazenou číselnou řadou od 51 do 62. Městské autobusové linky obsluhují i města Trmice, Chabařovice a Chlumec a obce Přestanov, Stebno, Dolní Zálezly, Řehlovice, Habrovany a Krupku. Některé z těchto měst a obcí se v 90. letech od Ústí odtrhly. V minulosti byly v provozu i tramvajové linky.
  • Silniční doprava: Město je napojeno na mezinárodní silnici E 442 (Liberec, Děčín, Ústí, Teplice, Most, Chomutov, Karlovy Vary) a silnice první třídy (I/8, I/30, I/13). Dále je přímo napojeno na dálnici D8 (Berlín–Praha), která prochází západním okrajem města. Od dokončení posledního úseku této dálnice (Lovosice - Řehlovice) v prosinci 2016 není nutný tranzit dálkové dopravy do Německa přes Ústí nad Labem.
  • Železniční doprava: Ústí je důležitým železničním uzlem se čtyřmi nádražími. Do Ústí je zaústěno šest železničních tratí; českým unikátem je, že všechny tyto tratě jsou dvoukolejné a elektrifikované:

Mezinárodním tahem je železniční trať č. 090I. tranzitní železniční koridor státní hranice–Děčín–Ústí nad Labem–Praha–Břeclav–státní hranice, který je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Jsou po něm vedeny mezinárodní spoje EuroCity Berlín–Praha–Vídeň/Budapešť.

V budoucnu je plánována výstavba vysokorychlostní železniční trati spojující Drážďany s Prahou s pravděpodobnu stanicí v místě dnešního západního nádraží, která by měla podstatně urychlit dopravou do obou zmíněných měst.[41]

  • Vodní doprava: Labská vodní cesta je spojnicí se sítí západoevropských vodních cest, umožňujících přístup do Německa, států Beneluxu, severní Francie a do významných přímořských přístavů. Labská vodní cesta je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Nákladní lodní doprava a rekreační osobní doprava jsou provozované na labské vodní cestě v úseku Pardubice–Chvaletice–Ústí nad Labem–HřenskoHamburk.

SpolečnostEditovat

ŠkolstvíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam základních škol v Ústí nad Labem.
 
Původně České státní reálné gymnázium navržené architektem Zdeňkem Pštrossem, dnes budova pedagogické a přírodovědecké fakulty UJEP
 
Základní škola navržená architektem Josefem Gočárem

Na území města Ústí nad Labem se nachází celkem 22 základních škol. Mezi zdejší střední školy patří:

Univerzita Jana Evangelisty PurkyněEditovat

Historie univerzity byla započata v roce 1954, kdy byla založena Vyšší pedagogická škola, z níž se v roce 1959 stal Pedagogický institut. Následně byla v roce 1964 založena Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem. V roce 1991 byla v Ústí nad Labem zřízena Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, kterou tvoří osm fakult; konkrétně: Fakulta filozofická, Fakulta sociálně ekonomická, Fakulta umění a designu, Pedagogická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Fakulta životního prostředí, Fakulta výrobních technologií a managementu a Fakulta zdravotnických studií.

Živá kulturaEditovat

 
Severočeské divadlo opery a baletu

SportEditovat

V Ústí nad Labem hraje 1. hokejovou ligu České republiky klub HC Slovan Ústečtí Lvi. V celé historii ústeckého hokeje hrál tým extraligu jednu jedinou sezonu a to 2007/2008.

Ve druhé lize působí ústecký fotbalový tým FK Ústí nad Labem, známý též pod jménem ARMA, který hrál v roce 1952 a v sezonách 1958/59 a 2010/11 i nejvyšší soutěž.

Nejvyšší soutěž v České republice hrají také ústečtí basketbalisté BK Ústí nad Labem, volejbalisté SK Volejbal Ústí nad Labem, boxeři Kick Box Fox a hokejbalisté Elba DDM Ústí nad Labem. Po roce 1995 zde vzniklo několik registrovaných florbalových klubů. Z USK Slávie Ústí nad Labem, FBC Viktoria Ústí nad Labem, a FBC TBC 68 Ústí nad Labem vznikl spojením v roce 2013 jednotný klub Florbal Ústí, jehož první tým hraje druhou nejvyšší soutěž v ČR - 1.ligu. Juniorský tým v sezoně 2013/2014 postoupil do soutěže nejvyšší. V roce 2011 zde také vznikl klub amerického fotbalu Ústí nad Labem SC Blades.Z Ústí nad Labem pochází také úspěšný hokejbalový tým Elba DDM Ústí nad Labem.

PamětihodnostiEditovat

 
Hrad Střekov
Související informace naleznete také v článcích Památky Ústí nad Labem, Seznam kulturních památek v Ústí nad Labem a Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Město Ústí nad Labem bylo těžce postiženo americkými nálety na konci II. světové války a demolicemi v období socialismu. V důsledku toho má zachovány jen zbytky historického jádra. Mezi nejznámější ústecké dominanty patří Josefem Mockerem neogoticky přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie s šikmou věží, upravená hradní zřícenina hradu Střekova a výletní restaurace (zámeček) Větruše. Z moderních staveb je třeba zmínit Mariánský most přes řeku Labe. Pokud jde o architektonickou hodnotu, za nejvýznamnější ústeckou stavbu lze považovat Menšinovou základní školu[43] navrženou Josefem Gočárem.

Město má rovněž vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908. V roce 1908 pan Heinrich Lumpe odkoupil od obce Ústí nad Labem na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody. Na tomto místě je dnešní Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

OsobnostiEditovat

 
Nejslavnější rodák města, malíř Anton Raphael Mengs, se narodil v Ústí n. L. z důvodu utajení jeho židovského původu[44]

RodáciEditovat

ObyvateléEditovat

Po určitou dobu svého života ve městě též žili herci působící ve zdejším Činoherním studiu. Patřili mezi ně třeba Jiří Bartoška, Jiří Císler, Josef Dvořák, Karel Heřmánek, Jan Hrušínský, Ivana Chýlková, Uršula Kluková, Vladimír Kratina, Josef Alois Náhlovský, Pavel Rímský, Karolina Slunéčková, Leoš Suchařípa, Miluše Šplechtová či Ondřej Vetchý.

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Rozpočet města - Závěrečný účet za rok 2014, schválený ZM dne 01.01.2014
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. 
  4. Kárník, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936–1938). Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1. S. 117.
  5. Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda. iDNES.cz [online]. 2015-05-14 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. 
  6. Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. S. 272-282. 
  7. Nejrozsáhlejší odstřel [online]. [cit. 2018-01-19]. Dostupné online. 
  8. ROČEK, František. VIDEO, FOTO: Konec světa na Fučíkovce!. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2011-05-16 [cit. 2018-01-19]. Dostupné online. 
  9. http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/pobocka/usti-nad-labem
  10. Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. Dostupné online. ISBN 80-239-3245-4. S. 79, 209, 225, 235. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. 
  12. Geologie [online]. Statutární město Ústí nad Labem [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  13. a b ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1999. 112 s. (Acta Universitatis Purkynianae). ISBN 80-7044-256-5. S. 10-31. 
  14. Objekty ústředního seznamu: Ústí nad Labem [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. 
  15. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 200. 
  16. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 390. 
  17. Pohyb obyvatelstva ve městě Ústí nad Labem 1960–2006 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online. 
  18. Integrovaná strategie Ústecko-Chomutovské aglomerace [online]. Statutární město Chomutov, 2015-02-17 [cit. 2016-06-18]. S. 12, 13. Dostupné online. 
  19. Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. 
  20. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 417–418. 
  21. http://www.cirkevusti.cz/
  22. http://www.milost.cz/cirkev/kontakt
  23. http://skutky-krestanskamisie.webnode.cz/
  24. Stát registroval církev Nový život, její členy prý uzdravují modlitby. iDNES.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. 
  25. http://www.pravoslavni-ul.cz/
  26. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-901761-5-1. S. 108-118. 
  27. Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-901761-5-1. S. 287. 
  28. POKORNÝ, Jakub; OSVAAG, Milan K. Z ústecké Spolchemie unikl oxid síry. iDnes.cz [online]. Mafra, 2004-05-04 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  29. ČT24. Ústecká Spolchemie přemístila nebezpečný propylen pod zem, lidé jsou klidnější. Česká televize [online]. 2009-06-05 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  30. VACULA, Vladimír. Už nepoužíváme rtuť, chlubí se chemička. No konečně, říkají ekologové. iDnes.cz [online]. Mafra, 2017-06-05 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  31. Česká republika školní atlas pro základní školy a víceletá gymnázia. Redakce Jan Ptáček, Jana Sládková. 3. vyd. [s.l.]: Kartografie Praha, 2013. 36 s. ISBN 978-80-7393-275-6. S. 22-23. 
  32. Hospodářství [online]. Statutární město Ústí nad Labem [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  33. Kontakt [online]. CPI byty [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  34. Kontakt [online]. Centropol energy [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  35. Územní pracoviště Ústí nad Labem [online]. Česká národní banka [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  36. Kontakty [online]. Krajský úřad Ústeckého kraje [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  37. Finanční úřady [online]. Finanční správa [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  38. ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1999. 112 s. ISBN 80-7044-256-5. S. 79-80. 
  39. Věda a výzkum na UJEP [online]. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  40. HORÁK, Jan. V českém Silicon Valley zmizela dotace 300 milionů. Krizi jsem nevnímal, říká špičkový diplomat. Lidovky.cz [online]. Mafra, 2017-10-07 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  41. SŮRA, Jan. Praha - Drážďany za 50 minut. Němci navrhují 26 kilometrů. iDnes [online]. Mafra, 2016-01-20 [cit. 2018-01-19]. Dostupné online. 
  42. STRNAD, Radek. Amatérští filmaři ukážou svá díla. Střekovská kamera má jubileum. Ústecký deník. 2017-02-09. Dostupné online [cit. 2018-01-29]. (česky) 
  43. Páral, Matěj; Základní škola; 2007; dostupné online na MIS - Metainformační systém Národního památkového ústavu: https://iispp.npu.cz/mis/publicDocumentDetail.htm?id=262048
  44. ROHAN, Bedřich. Ústecký šoulet. Ústí nad Labem : Město Ústí nad Labem, 2000. ISBN 80-902856-1-9
  45. Zemřel český grafik Edelmann, konstruktér beatlesovské Žluté ponorky. iDNES.cz [online]. 2009-07-22 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. 109 s. ISBN 80-7044-256-5. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • Cajthaml, F. Staré pověsti ze středohoří a podkrušnohoří. Ústí nad Labem: 1923.
  • FEDOROVIČ, Tomáš; KAISER, Vladimír. Historie židovské komunity v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 2005. 123 s. ISBN 80-86646-12-2. 
  • Hulpach, V. Pohádkové vandrování po Čechách. Praha: Albatros, 1992.
  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 

Externí odkazyEditovat