Wikipedie

Evropská komise

nadnárodní orgán Evropské unie

Evropská komise je výkonný orgán Evropské unie, který iniciuje legislativu. Je tvořena 27 komisaři (jedním z každé členské země) a v jejím čele je předseda Evropské komise.[1] V širším významu označuje kolegium s celým administrativním aparátem, který čítá až 32 tisíc zaměstnanců.[2] Podílí se takřka na všech úrovních rozhodování, má největší administrativní a expertní aparát. Člení se na množství generálních ředitelství a služeb, od roku 1999 má Evropská komise 33 generálních ředitelství. Sídlí v Bruselu, její ústřední budovou je palác Berlaymont, několik generálních ředitelství sídlí v budově Tour Madou Plaza, některé části jsou dislokovány v Lucemburku.

Evropská komise
European Commission.svg
ZkratkaEK
Vznik16. ledna 1958
SídloBrusel, Belgie
Souřadnice50°50′37″ s. š., 4°22′58″ v. d.
Členové27
PředsedkyněUrsula von der Leyenová
Výkonní místopředsedovéJosep Borrell
Frans Timmermans
Margrethe Vestagerová
Valdis Dombrovskis
MístopředsedovéMaroš Šefčovič
Věra Jourová
Dubravka Šuica
Margaritis Schinas
NominovánaEvropskou radou
JmenovánaEvropským parlamentem
Hlavní orgánKolegium komisařů
Rozpočet1 547 113 456€ (2020)
Oficiální webec.europa.eu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komise je především „strážkyní smluv“ – dbá na dodržování zakládajících smluv Evropské unie a z úřední povinnosti podává žaloby v případě zjištěného porušení. Důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy, právo předkládat návrhy legislativních předpisů má výhradně Komise. Další pravomoci jsou vydávání doporučení a stanovisek, Komise vykonává i pravomoci v přenesené působnosti (delegovaná legislativní pravomoc). Komise se podílí na jednání Evropské unie navenek,[zdroj?] včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet Evropské unie a určuje počet emisních povolenek.

Kolegium 27 komisařů zasedá jedenkrát týdně.

Složení, ustanovení a odpovědnost parlamentuEditovat

 
Předsedkyní Evropské komise je od prosince 2019 Ursula von der Leyenová

Komise (kolegium komisařů) je složena z komisařů. Komisaři pocházejí z členských států a jsou těmito státy do své funkce navrhováni. Jsou zcela nezávislí – nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy unie. Komise má rovněž osm místopředsedů (včetně tří výkonných místopředsedů).[3]

V čele stojí předseda navržený Evropskou radou a následně schválený volbou Evropským parlamentem, v níž musí získat prostou většinu hlasů poslanců. Ostatní členové (komisaři) jsou společně jmenováni Radou Evropské unie a předsedou Evropské komise, který zcela sám přiděluje komisařům resorty, následně komisaři předstupují před výbory parlamentu a parlament jako celek, kde je poslanci zkoumána jejich kompetentnost, nakonec je komise jako celek schválena volbou Evropským parlamentem.

Komise je odpovědná Parlamentu. Poslanci Evropského parlamentu mají právo komisaře i předsedu komise interpelovat a interpelovaní mají povinnost písemně nebo osobně odpovědět, zpravidla je k tomu vyhrazeno každé úterý. Komise musí parlamentu pravidelně předkládat zprávy o svojí činnosti. Jediný způsob, jakým může být komise odvolána, je vyhlášení nedůvěry Evropským parlamentem dvoutřetinovou většinou jeho poslanců, ačkoliv k jeho jmenování stačí prostá většina.

Počet komisařůEditovat

 
První předseda Komise EHS (jedné z předchůdkyň EK) Walter Hallstein

Počet komisařů prodělal od roku 2004 několik změn:

  • Před vstupem deseti nových členských států měla Evropská komise 20 komisařů: Pět největších států (Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Spojené království) mělo v EK po dvou komisařích, zbylých 10 členských zemí Evropské unie po jednom.
  • Po vstupu nových zemí 1. května 2004 se zvýšil počet komisařů na 30 (přibylo po jednom komisaři z každé nové členské země).
  • 18. listopadu 2004, kdy se ujala vlády nová Evropská komise, se počet komisařů snížil na 25 – každá členská země má již jen jednoho komisaře.
  • Od 1. ledna 2007 do 30. června 2013 měla Komise celkem 27 členů (po přistoupení Bulharska a Rumunska).
  • Od 1. července 2013 čítala Komise 28 komisařů (po přistoupení Chorvatska).
  • Po Brexitu 31. ledna 2020 má 27 komisařů.

Poznámka: Podle Lisabonské smlouvy měl od 1. listopadu 2014 počet členů Komise původně odpovídat dvěma třetinám počtu členských států, ovšem v květnu 2013 Evropská rada rozhodla, že se Komise bude nadále skládat z počtu členů, který se rovná počtu členských států.[4]

Generální ředitelstvíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Generální ředitelství (Evropská unie).

Komisař spravuje jeden nebo několik resortů (generálních ředitelství), běžně označovaných zkratkou DG (nebo v češtině GŘ). Generální ředitelství jsou odborné úřady, z nichž každý má na starosti jednu z oblastí, do kterých zasahují unijní politiky (např. energie, životní prostředí, daně a cla, výzkum). Ředitelství zaměstnávají úředníky, překladatele, tlumočníky, ale též odborníky, kteří zajišťují odborné posudky a analýzy legislativních návrhů, které se Komise chystá předložit. Jedním z ředitelství je i Generální sekretariát Evropské komise, zajišťující každodenní chod Komise, její komunikaci s veřejností a také kontrolu uplatňování evropských právních předpisů.[5] Generální ředitelství mají strukturu podobnou ministerstvům a v jejich čele stojí generální ředitelé, kteří jsou kariérními úředníky.

Přehled komisíEditovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Přísně vzato je Evropská komise orgánem Evropské unie formálně založené 1. listopadu 1993. Jako "evropská komise" se však označují i komise (tj. nejvyšší výkonné orgány) EHS (1958–1967) a ES (1967–1993). Viz seznam předsedů Evropské komise.

Jean-Claude JunckerEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Junckerova komise.

Junckerova komise úřadovala v letech 2014–2019. Předsedou se stal bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Po jednom zástupci do komise vyslal každý z dvaceti osmi členských států.[6][7] Vedoucím kanceláře Juncker jmenoval bývalého ředitele volební kampaně a šéfa týmu přechodného období, Martina Selmayra, který byl během předsednictví označen za „nejmocnějšího šéfa kanceláře v Evropské unii vůbec.“[8] V březnu 2018 se Selmayr stal generálním tajemníkem komise.

Ursula von der LeyenováEditovat

Komise Ursuly von der Leyenové působí ve funkci od 1. prosince 2019. Do komise navrhly své zástupce všechny členské země (Velká Británie už vzhledem k blížícímu se brexitu svého komisaře nenavrhla). V komisi zasedá 14 mužů a 13 žen. Byla schválena 461 europoslanci. Složení:[9]

  • Ursula von der Leyenová (předsedkyně)
  • Frans Timmermans (výkonný místopředseda)
  • Margrethe Vestagerová (výkonná místopředsedkyně)
  • Valdis Dombrovskis (výkonný místopředseda)
  • Josep Borrell Fontelles (místopředseda)
  • Maroš Šefčovič (místopředseda)
  • Věra Jourová (místopředsedkyně)
  • Dubravka Šuica (místopředsedkyně)
  • Margaritis Schinas (místopředseda)
  • Johannes Hahn (komisař)
  • Mariya Gabriel (komisařka)
  • Nicolas Schmit (komisař)
  • Paolo Gentiloni (komisař)
  • Janusz Wojciechowski (komisař)
  • Thierry Breton (komisař)
  • Elisa Ferreira (komisařka)
  • Stella Kyriakides (komisařka)
  • Didier Reynders (komisař)
  • Helena Dalli (komisařka)
  • Ylva Johansson (komisařka)
  • Janez Lenarčič (komisař)
  • Adina Vălean (komisařka)
  • Olivér Várhelyi (komisař)
  • Jutta Urpilainen (komisařka)
  • Kadri Simson (komisařka)
  • Virginijus Sinkevičius (komisař)
  • Mairead McGuinness (komisařka)

Seznam českých eurokomisařůEditovat

Pořadí Foto Osoba Portfolio Období Komise   Strana
1.   Pavel Telička Zdraví a ochrana spotřebitele 1. května 2004 – 11. listopadu 2004 Prodiho nestraník
2.   Vladimír Špidla Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti 22. listopadu 2004 – 9. února 2010 první Barrosova ČSSD
3.   Štefan Füle Rozšíření a politika sousedství 10. února 2010 – 31. října 2014 druhá Barrosova nestraník
4.   Věra Jourová Spravedlnost, ochrana spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví (Junckerova)

Místopředsedkyně Evropské komise a kontrola dodržování hodnot EU (Leyenové)

od 1. listopadu 2014 Junckerova, Leyenové ANO
 
European Commission (Berlaymont)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Evropská komise [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ https://ec.europa.eu/info/about-european-commission/organisational-structure/commission-staff_en - Commission staff
  3. ↑ Evropská komise. Evropská unie [online]. 2016-06-16 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ http://www.europarl.europa.eu/ftu/pdf/cs/FTU_1.3.8.pdf
  5. ↑ Evropská komise [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24. 
  6. ↑ EUROPEAN COMMISSION. A new start for Europe: My agenda for Jobs, Growth, Fairness and Democratic Change. Press release. 15-07-2014. Dostupné online [cit. 15-07-2014]. (anglicky) 
  7. ↑ MEPs elect Jean-Claude Juncker to head EU Commission. BBC News. 15-07-2014. Dostupné online [cit. 15-07-2014]. (anglicky) 
  8. ↑ HERSZENHORN, DAVID M. 'Monster' at the Berlaymont. www.politico.eu. 17-11-2016. Dostupné online [cit. 3-5-2017]. (anglicky) 
  9. ↑ Komisaři. Evropská komise [online]. 2019-10-09 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Jak funguje Evropská unie. Průvodce institucionálním rámcem EU. Lucemburk 2013, s. 19–22.
  • MCCORMICK, John: Understanding the European Union. A Concise Introduction. 6th ed. 2014, s. 79–84.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evropská_komise&oldid=22186759“