Otevřít hlavní menu

Maroš Šefčovič (* 24. července 1966, Bratislava, Československo) je slovenský diplomat a evropský politik, od listopadu 2014 místopředseda Evropské komise a komisař pro energetickou unii v Evropské komisi vedené Jean-Claude Junckerem. V roce 2019 se účastní prezidentských voleb jako nestraník nominovaný stranou SMER.[1]

JUDr. Maroš Šefčovič, Ph.D.
Maroš Šefčovič
Maroš Šefčovič
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1989), SMER – sociálna demokracia (nestraník)

Narození 24. července 1966 (53 let)
Bratislava
Alma mater Ekonomická univerzita v Bratislavě
Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě
Univerzita Komenského v Bratislavě
Profese politik a diplomat
Commons Kategorie Maroš Šefčovič
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a vzděláníEditovat

V roce 1984 začal studovat na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Během studia však dostal nabídku studovat diplomacii na MGIMO v Moskvě, zde studoval mezi lety 1985 a 1990. V létě 1989 byl přijat do Komunistické strany Československa, ale členská legitimace mu nikdy nebyla doručena, jelikož v témže roce proběhla sametová revoluce.

V roce 2000 ukončil postgraduální doktorandské studium mezinárodního a evropského práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

KariéraEditovat

Od roku 1989 působil na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Nejprve jako stážista, od roku 1990 jako poradce státního tajemníka ministra zahraničí ČSFR. V letech 1991–1992 byl 3. tajemník a konzul na velvyslanectví v Harare (Zimbabwe), v roce 1992 byl 2. tajemníkem a zástupcem velvyslance v Ottawě (Kanada).

Od roku 1993 je pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky. Od roku 1995 pracoval na oboru zemí EU a NATO nejprve jako referent a od roku 1996 jako zástupce ředitele odboru. V roce 1997 se stal zástupcem ředitele a v roce 1998 ředitelem Kanceláře ministerstva zahraničních věcí SR.

Od roku 1998 působil jako zástupce vedoucího mise a rádce v misích Slovenska při Evropských společenstvích v Bruselu. Roku 1999 působil jako slovenský velvyslanec v Izraeli.

Po návratu na Slovensko v roce 2002 byl generálním ředitelem sekce bilaterální spolupráce Ministerstva zahraničních věcí SR a v roce 2003 generálním ředitelem sekce pro evropské záležitosti. V letech 2004 až 2009 byl velvyslancem Slovenska při Evropské unii.

Poté od října 2009 do února 2010 působil jako komisař pro vzdělání, kulturu a mládež v komisi vedení José Barrosem. Od 8. února 2010 do 1. listopadu 2014 zastával funkci komisaře pro institucionální vztahy a administrativu a stal se také místopředsedou Evropské komise za vedení předsedy José Manuela Barrosa. Místopředsedou zůstal i po listopadu 2014, kdy v nové komisi Jeana Clauda Junckera převzal agendu energetické unie. Tu původně měla vést Slovinka Alenka Bratušeková, která ale neuspěla při pohovorech před europoslanci.[2]

V září 2018 oznámil, že se chce ucházet o post lídra kandidátky evropských socialistů pro volby do Evropského parlamentu 2019.[3]

V lednu 2019 oznámil, že se účastní prezidentských voleb 2019 jako kandidát strany SMER – sociálna demokracia.[4] Vládní strana dlouho nemohla najít svého kandidáta a oznámení několikrát odložila i kvůli tomu, že nedokázala přesvědčit ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka.[5] Připomenul, že není členem strany SMER, ale že se bude spoléhat i na pomoc strany při financování kampaně. V prvním kole voleb skončil na druhém místě za Zuzanou Čaputovou a postoupil do druhého kola voleb.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Místopředseda EK Šefčovič chce být slovenským prezidentem Místopředseda EK Šefčovič chce být slovenským prezidentem
  2. Šefčovič bude podpredsedom budúcej Európskej komisie. Pravda.sk. 2014-10-15. Dostupné online [cit. 2018-09-17]. (slovensky) 
  3. Šefčovič chce vést kandidátku evropských socialistů. E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-09-17]. 
  4. KERN, Miro. Šefčovič potvrdil Smeru, že chce kandidovať na prezidenta. Denník N [online]. 2019-01-13 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Čtyři měsíce do prezidentských voleb na Slovensku. Nejsilnější Smer stále neví, koho podpoří. ČT24 [online]. [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat