Členský stát Evropské unie
Evropská unie (EU) se skládá z 27 členských států. Každý členský stát je smluvní stranou zakládajících smluv unie, čímž jako subjekt má výsady a povinnosti vyplývající z členství. Na rozdíl od členů většiny mezinárodních organizací podléhají členské státy EU společným předpisům z důvodu jejich zastoupení ve společných legislativních a soudních institucích. Členské státy se musí vždy jednomyslně dohodnout, když má EU přijmout rozhodnutí týkající se obrany nebo zahraniční politiky. Subsidiarita je základním principem EU.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dd/2020_EU_MAP.svg/langcs-360px-2020_EU_MAP.svg.png)
Plnoprávným členským státem Evropské unie se kandidátská země může stát po splnění Kodaňských kritérií:
- politická kritéria: kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin
- ekonomická kritéria: země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie
- kritéria přijetí acquis communautaire: země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie.
Rozšiřování EU
editovatZakládajícími členy předchůdce EU – Evropského společenství uhlí a oceli byly v roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko – takzvaná „šestka“. V roce 1957 pak bylo ustaveno Evropské hospodářské společenství a Euroatom. V roce 1967 byly tyto tři organizace sloučeny v Evropská společenství.
K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství došlo až o 21 let později, v roce 1973. V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko, Irsko a Spojené království.
V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko, které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem – rozšíření druhé a třetí, takzvané jižní.
V roce 1985 ES opustilo Grónsko po referendu.
V roce 1993 Maastrichtská smlouva ustavila Evropskou unii.
Znovusjednocení Německa 3. října 1990 zvětšilo tehdejší ES o šest spolkových zemí na území bývalé NDR. Oficiálně nešlo o rozšíření ES, nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status.
Čtvrté rozšíření – zvané severní – v roce 1995 přidalo k EU další tři země: Finsko, Rakousko a Švédsko. Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko, jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu. Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii – poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973. Norsko ale zůstává členem Evropské sdružení volného obchodu (ESVO).
Páté rozšíření EU – zvané východní – proběhlo 1. května 2004, kdy se Unie rozšířila o 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Šesté rozšíření – Od 1. ledna 2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko.
Sedmé rozšíření proběhlo dne 1. července 2013, kdy se součástí EU stalo Chorvatsko.
Kandidátské země jsou Severní Makedonie, Turecko, Černá Hora, Srbsko, Albánie, Moldavsko, Ukrajina a Bosna a Hercegovina (stav k prosinci 2022).
Odstoupení: 31. ledna 2020 Po referendu odstoupil stát Spojené království.
Přehled států EU
editovatStát | Vstup | Obyvatel (rok 2019)[1] |
% obyvatel EU | Rozloha (km²)[2] |
Skutečný HDP (€/obyvatele/rok) (rok 2018)[3] |
HDP přepočtený v paritě kupní síly (€/obyvatele/rok)[4] |
% HDP v PPP (100% = průměr EU27)[5] |
Křesel v EP (k 2024) |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Belgické království € | 1952 | 11 455 519 | 2,56% | 30 528 | 35 600 | 35 100 | 116% | 22 |
Bulharská republika | 2007 | 7 000 039 | 1,57% | 110 879 | 6 550 | 15 200 | 50% | 17 |
Česká republika | 2004 | 10 827 529 | 2,38% | 78 867 | 17 620 | 30 000 | 91% | 21 |
Dánské království | 1973 | 5 806 081 | 1,30% | 43 094 | 48 260 | 38 300 | 127% | 15 |
Estonská republika € | 2004 | 1 324 820 | 0,30% | 45 228 | 15 090 | 24 700 | 82% | 7 |
Finská republika € | 1995 | 5 517 919 | 1,23% | 338 145 | 36 890 | 33 500 | 111% | 15 |
Francouzská republika € | 1952 | 67 012 883 | 15,00% | 643 801 | 32 830 | 31 500 | 104% | 81 |
Chorvatská republika € | 2013 | 4 076 246 | 0,91% | 56 594 | 11 990 | 19 100 | 63% | 12 |
Irsko € | 1973 | 4 904 240 | 1,10% | 70 273 | 57 960 | 56 800 | 188% | 14 |
Italská republika € | 1952 | 60 359 546 | 13,51% | 301 340 | 26 760 | 28 900 | 96% | 76 |
Kyperská republika € | 2004 | 875 899 | 0,20% | 9 251 | 23 770 | 26 300 | 87% | 6 |
Litevská republika € | 2004 | 2 794 184 | 0,63% | 65 300 | 13 310 | 24 500 | 81% | 11 |
Lotyšská republika € | 2004 | 1 919 968 | 0,43% | 64 589 | 12 180 | 21 300 | 71% | 9 |
Lucemburské velkovévodství € | 1952 | 613 894 | 0,14% | 2 586 | 83 470 | 77 100 | 256% | 6 |
Maďarsko | 2004 | 9 772 756 | 2,19% | 93 028 | 12 560 | 21 300 | 71% | 21 |
Maltská republika € | 2004 | 493 559 | 0,13% | 316 | 21 630 | 29 700 | 98% | 6 |
Spolková republika Německo € | 1952 | 83 019 213 | 18,58% | 357 022 | 35 860 | 37 400 | 124% | 96 |
Nizozemské království € | 1952 | 17 282 163 | 3,87% | 41 543 | 41 540 | 39 100 | 130% | 31 |
Polská republika | 2004 | 37 972 812 | 8,50% | 312 685 | 12 430 | 21 500 | 71% | 53 |
Portugalská republika € | 1986 | 10 276 617 | 2,30% | 92 090 | 18 110 | 23 000 | 76% | 21 |
Rakouská republika € | 1995 | 8 858 775 | 1,98% | 83 871 | 37 810 | 38 600 | 128% | 20 |
Rumunsko | 2007 | 19 414 458 | 4,34% | 238 391 | 8 740 | 19 600 | 65% | 33 |
Řecká republika € | 1981 | 10 724 599 | 2,40% | 131 957 | 17 780 | 20 600 | 68% | 21 |
Slovenská republika € | 2004 | 5 450 421 | 1,22% | 49 036 | 15 560 | 23 600 | 78% | 15 |
Slovinská republika € | 2004 | 2 080 908 | 0,47% | 20 273 | 20 170 | 26 500 | 88% | 9 |
Španělské království € | 1986 | 46 937 060 | 10,50 % | 505 370 | 24 880 | 27 700 | 92% | 61 |
Švédské království | 1995 | 10 230 185 | 2,29% | 450 295 | 43 810 | 36 700 | 122% | 21 |
EU celkem | 27 členů | 446 824 564 | 100 | 4 236 352 | 30 120 | 30 200 | 100% | 720 |
Oblasti EU se zvláštním statusem
editovatNejvzdálenější regiony
editovatStatut „nejvzdálenějšího regionu“ má devět území.[6] Jmenovitě jsou to:
- Francouzská Guyana (Jižní Amerika)
- Guadeloupe (Karibik)
- Martinik (Karibik)
- Svatý Martin, francouzská část (Karibik)
- Mayotte (Indický oceán)[7]
- Réunion (Indický oceán)
- Azory (Makaronésie)
- Madeira (Makaronésie)
- Kanárské ostrovy (Makaronésie)
Zámořské země a území
editovatZámořské země a území (anglicky overseas countries and territories) je souhrnné pojmenování pro území pod správou Francouzské republiky, Dánského království a Nizozemského království.[8][9] Následující výčet území je platný k 1. únoru 2020.
- francouzská území:
- Francouzská Polynésie (Tichý oceán)
- Francouzská jižní a antarktická území (Indický oceán)[p 1]
- Nová Kaledonie (Tichý oceán)
- Saint Pierre a Miquelon (severní Atlantik)
- Wallis a Futuna (Tichý oceán)
- Svatý Bartoloměj (Karibik)[10]
- dánská území:
- Grónsko (severní Amerika)
Oblasti, které patří do EU, ale jsou mimo celní oblast EU
editovatNěkolik území, která jsou plnohodnotnou součástí EU, je vyjmuto z celní oblasti EU. Jedná se:[11]
- německá území Helgoland a Büsingen am Hochrhein
- francouzská zámořská území Guadeloupe, Martinik, Guyana, Réunion, Mayotte a Svatý Martin
- španělská území Kanárské ostrovy, Ceuta a Melilla
- řecká Hora Athos
- italská území Livigno, Campione d'Italia a italská část Luganského jezera
- finské souostroví Alandy
Oblast pod správou členů EU, které nepatří do EU
editovat- Faerské ostrovy (severní Atlantik)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Územní nároky Adéliny země (jeden z 5 distriktů Francouzských jižních a antarktických území) jsou dle Smlouvy o Antarktidě pozastaveny.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Member state of the European Union na anglické Wikipedii.
- ↑ Population on 1 January [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The World Factbook COUNTRY COMPARISON :: AREA [online]. CIA [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Real GDP per capita [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Purchasing power adjusted GDP per capita [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GDP per capita in PPS [online]. Eurostat [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nejvzdálenější regiony [online]. Evropský parlament [cit. 2014-01-02]. Dostupné online.
- ↑ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii [online]. Evropská rada [cit. 2012-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Overseas Countries and Territories [online]. Evropská komise [cit. 2022-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. RADA EVROPSKÉ UNIE [cit. 2011-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-14.; strana 425, Příloha II
- ↑ ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ RADY ze dne 29. října 2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči Evropské unii [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2012-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Territorial status of EU countries and certain territories [online]. Evropská komise [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu členský stát Evropské unie na Wikimedia Commons