Faerské ostrovy

souostroví v severním Atlantickém oceánu

Faerské ostrovy (faersky Føroyar, dánsky Færøerne, znamená Ovčí ostrovy) je souostroví v severním Atlantském oceánu na jihozápadním okraji Norského moře. Leží 320 km severozápadně od Skotska přibližně v polovině cesty mezi Islandem a Norskem. Jsou autonomní součástí Dánského království.

Faerské ostrovy
Føroyar
Færøerne
vlajka Faerských ostrovů
vlajka
znak Faerských ostrovů
znak
Hymna
Tú alfagra land mítt
Geografie

Poloha Faerských ostrovů
Poloha Faerských ostrovů

Hlavní městoTórshavn
Rozloha1395,74 km²
z toho 0,5 % vodní plochy
Nejvyšší bodSlættaratindur (880 m n. m.)
Časové pásmo+0 (letní +1)
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel54 227
Hustota zalidnění38,6 ob. / km²
Jazykfaerština, dánština (úřední)
Národnostní
složení
Faeřané, Dánové
Náboženstvíhlavně luteránství (Faerská národní církev)
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
KrálFrederik X.
Předseda vládyAksel V. Johannesen
Měnafaerská koruna, dánská koruna (FOK, DKK)
HDP/obyv. (PPP)45 250 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1234 FRO FO
MPZFO
Telefonní předvolba+298
Národní TLD.fo

Historie editovat

Paleobotanické nálezy z ostrova Streymoy ukazují na možné lidské osídlení ostrovů již někdy v letech 3330 až 3145 př. n. l.[1]

 
Mapa Faerských ostrovů

Osídlení je doloženo kolem roku 500.[2] Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy, v 8.–9. století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku. V jeho rámci – resp. v rámci dánsko-norské personální unie – se staly roku 1380 součástí Dánska. Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814. Od roku 1940, po obsazení Dánska nacistickým Německem, byly obsazeny Velkou Británií. Okupace trvala až do roku 1945, kdy Britové ostrovy vrátili Dánům. Od roku 1948 disponují Faerské ostrovy poměrně rozsáhlou vnitřní autonomií (vlastní zákonodárný sbor, vlajka atd.).

Symboly editovat

Faerské ostrovy, závislé území Dánského království, užívá vedle dánských symbolů i své vlastní.

Vlajka editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Faerská vlajka.

Vlajka Faerských ostrovů má obrácené barvy dánské vlajky, tedy červený skandinávský kříž na bílém listu. Kříž je ale modře lemovaný.

Znak editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Znak Faerských ostrovů.

Znak Faerských ostrovů je tvořen stříbrným beranem (faersky Veðrur) se zlatými kopyty a rohy na modrém štítu.

Hymna editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Hymna Faerských ostrovů.

Hymna Faerských ostrovů je píseň Tú alfagra land mítt, oficiálně nazývána Mítt alfagra land (česky Ty, moje nejkrásnější země). Autorem textu je Símun av Skarði, hudbu složil Peter Alberg.

Geografie editovat

 
Východní pobřeží ostrova Viđoy s horou Talvborđ (557 m n. m.)

Souostroví je tvořeno 18 ostrovy, 11 ostrůvky a 779 malými skalnatými ostrůvky o celkové rozloze 1 395,74 km². Je 113 km dlouhé severojižním směrem a 75 km dlouhé západovýchodním směrem a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu. Délka pobřeží je 1117 km.

Faerské ostrovy jsou sopečného původu, jejich vznik spadá do období třetihor před zhruba 60 miliony let. Převládajícími horninami jsou bazaltytufy. Na ostrovech SuðuroyMykines se vyskytují čediče s výraznou sloupcovitou odlučností. U Hvalby na ostrově Suðuroy se nachází černé uhlí. Na utváření reliéfu Faerských ostrovů mělo značný vliv zalednění této oblasti ve čtvrtohorách.

Nejvyšší hora Slættaratindur má výšku 880 m a průměrná nadmořská výška ostrovů je 300 m. Faerské ostrovy se administrativně dělí na 6 krajů.

Seznam ostrovů editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Faerských ostrovů.
Ostrov Rozloha (km²) Počet obyvatel (k 1. 1. 2007) Nejvyšší bod (m)
Streymoy
374,17
21900
789
Eysturoy
286,02
10710
880
Vágar
176,38
2949
722
Suðuroy
164,71
5041
610
Sandoy
111,32
1407
479
Borðoy
94,51
5002
772
Viðoy
40,67
596
841
Kunoy
35,24
157
830
Kalsoy
30,62
129
788
Svínoy
27,29
52
586
Fugloy
11,02
33
621
Nólsoy
10,32
252
372
Skúvoy
9,87
50
392
Mykines
9,60
19
560
Hestur
5,90
34
421
Stóra Dímun
2,62
7
396
Koltur
2,31
2
477
Lítla Dímun
0,84
0
414

Klima editovat

Počasí na ostrovech je přímořské a velmi proměnlivé. Zásadní ráz počasí nejvíce ovlivňuje Golfský proud. Přístavy v zimě nikdy nezamrzají a zimy jsou mírné. Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě. Na Faerech je v průměru 283 deštivých dnů do roka. Průměrný roční úhrn srážek je 1500 mm. Sněhové srážky jsou na ostrovech malé. Průměrná rychlost větru 7 m/s.

Politika editovat

Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království. Na rozdíl od Dánska však nepatří do Evropské unie. Mají vlastní parlament a vlajku. Faerský parlament má 33 poslanců.

V posledních volbách (v roce 2022) se do parlamentu dostalo šest stran. Nejsilnější stranou byla Sociální demokracie s 9 poslanci. Následuje: Unionistická strana se 7, Lidová strana se 6, Republikánská strana se 6, Pokroková strana s 3 a Strana Středu s 2. Úřadující vládu, v jejíž čele stojí lídr sociálních demokratů Aksel V. Johannesen, tvoří Sociální demokracie, Republikánská strana a Pokroková strana.

Ekonomika editovat

 
Vývoz země

Nejdůležitějším odvětvím na ostrovech je rybářství, které nahradilo dříve velmi rozvinutý velrybářský průmysl. Představuje celých 97 % exportu. Ročně faerští rybáři uloví přes 600 000 tun ryb. V přepočtu na obyvatele to v roce 2003 činilo 12,7 tun ryb na osobu, což staví Faerské ostrovy na přední místa v relativní produkci ryb na světě. Dříve tu lidé také lovili ptáky a sbírali jejich vejce, to se však nyní stalo jen koníčkem. Další významnou aktivitou je chov ovcí, kterých je na Faerských ostrovech chováno cca 80 000. Dalším důležitým zdrojem příjmů je turistika.

Obyvatelstvo editovat

Na ostrovech žilo v roce 2017 50 730 obyvatel, z toho 21 000 v hlavním městě Tórshavn. Státní svátek Ólavsøka slaví 29. července. Faerské ostrovy se nepotýkají s úbytkem obyvatel. Úhrnná plodnost je jedna z nejvyšších v Evropě (2,522), díky čemuž je kladný přirozený přírůstek. Navíc Faeřanů přibývá i migrací.

Rok Počet obyvatel Rok Počet obyvatel Rok Počet obyvatel
1327 4 000 1900 15 230 1997 44 262
1350 2 000 1911 18 800 1998 44 817
1769 4 773 1925 22 835 1999 45 409
1801 5 255 1950 31 781 2000 46 196
1834 6 928 1970 38 000 2001 46 996
1840 7 314 1975 40 441 2002 47 704
1845 7 782 1985 45 749 2003 48 214
1850 8 137 1989 47 787 2007 48 797
1855 8 651 1995 43 358 2010 48 660
1880 11 220 1996 43 784 2013 49 469
Střední délka života 78 (muži) / 83 (ženy)
Úhrnná plodnost 2,522
Živě narození na 1000 ob. 14
Zemřelí na 1000 ob. 9
Imigranti na 1000 ob. 32
Emigranti na 1000 ob. 27
Sňatečnost 4,8
Rozvodovost 1,2
Potratovost (počet potratů na 1000 živě narozených) 68

Kultura editovat

 
Mrtvoly plískavic bělobokých zabitých při grindadrápu na Hvalbě v srpnu 2006

Na Faerských ostrovech se každoročně koná také tradiční lov velryb kulohlavců (černý, Sieboldův), sviňuch obecnýchdelfínů skákavých, zvaný grindadráp. Jde o tradiční způsob lovu velryb a zároveň o společenskou událost. Veškeré maso se zpracuje a spotřebuje na ostrovech. Maso se spravedlivě rozděluje mezi všechny obyvatele ostrova.[3] Tento lov je kritizován některými organizacemi bojujícími za práva zvířat, například PETA.[4]

Náboženství editovat

Podle ságy Færeyinga přinesl Sigmundur Brestisson křesťanství na ostrovy v roce 999. Nicméně archeologické nálezy v místě Bønhústoftin (česky ruina modlitebny) a několik desek z Ólansgarður na malém ostrově Skúvoy které na obsahovaly lineární a obrysové kříže, naznačují, že keltské křesťanství mohlo přijít nejméně o 150 let dříve.

Mezi nejznámější církevní stavby na Faerských ostrovech patří katedrála v Tórshavnu, norský kostel Olafa II. a katedrála Magnus v Kirkjubøur. V roce 1948 Victor Danielsen dokončil první překlad Bible do faerštiny z různých jazyků. Jacob Dahl a Kristian Osvald Viderø dokončili druhý překlad v roce 1961. Ten byl přeložen z původních biblických jazyků (hebrejštiny a řečtiny) do faerštiny.

Podle sčítání lidu v roce 2011 zde bylo 33 018 křesťanů (95,44 %), 23 muslimů (0,07 %), 7 hinduistů (0,02 %), 66 buddhistů (0,19 %), 12 Židů (0,03 %), 13 bahájů (0,04 %), 3 Sikhové (0,01 %), 149 dalších (0,43 %), 85 s více než jednou vírou (0,25 %) a 1 397 bez vyznání (4,04 %).

Jazyk editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Faerština.

Faerština je primárním a úředním jazykem země, přičemž dánština se vyučuje ve školách a faerská vláda ji může používat ve styku s veřejností. Překlady úředních dokumentů do dánštiny poskytují úřady na vyžádání. Faerština patří do severogermánské jazykové větve nejblíže příbuzná islandštině. Díky své geografické izolaci si jazyk zachoval konzervativní gramatické rysy, které se v dánštině, norštině a švédštině ztratily. Je to jediný jazyk vedle islandštiny a elfdalštiny, který zachoval písmeno Ð, které se nevyslovuje.

Hudba editovat

Teitur Lassen, několikanásobný držitel dánské hudební ceny, je pravděpodobně mezinárodně nejznámějším hudebním exportérem ostrovů. Ostrovy mají svůj vlastní orchestr (klasický soubor Aldubáran) a mnoho různých sborů; nejznámější z nich je Havnarkórið. Nejznámějšími faerskými skladateli jsou Sunleif Rasmussen a Kristian Blak, který je také šéfem nahrávací společnosti Tutl. První faerská opera byla od Sunleifa Rasmussena. Nese název Í Óðamansgarði (Zahrada šílence) a měla premiéru 12. října 2006 v Severském domě. Opera vznikla na motivy povídky spisovatele Williama Heinesena.

Mezi mladé faerské hudebníky, kteří si v poslední době získali velkou popularitu, patří Eivør Pálsdóttir, Høgni Reistrup, Høgni Lisberg, HEIÐRIK (Heiðrik á Heygum), Guðrið Hansdóttir a Brandur Enni. V roce 2023 se Reiley stal prvním Faeřanem, který reprezentoval Dánsko na soutěži Eurovision Song Contest.

Mezi známé kapely patří Týr, Hamferð, The Ghost, Boys in a Band, 200 a SIC. Každé léto se koná festival soudobé a klasické hudby Summartónar. G! Festival v Norðragøtě v červenci a Summarfestivalurin v Klaksvíku v srpnu jsou velké hudební festivaly pod širým nebem pro populární hudbu, kterých se účastní místní i mezinárodní hudebníci.

Kuchyně editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Faerská kuchyně..

Důležitou součástí faerské kuchyně je jehněčí maso a také ryby kvůli dostupnosti. Mezi tradiční jídla patří skerpikjøt (druh sušeného skopového), mořské plody, velrybí maso, tuk, garnatálg a papuchalkové. Velká část kuchyně je ovlivněna metodami konzervace potravin; solankou, sušení a zrání masa a ryb, nazývané ræstkjøt a ræstur fiskur. Faerské kuchyni dominují živočišné produkty. Spotřeba zeleniny však v posledních desetiletích značně vzrostla, zatímco spotřeba ryb se snížila. Čerstvé jehněčí maso zůstává velmi oblíbené, zatímco tradiční masné výrobky, jako jsou různé druhy uzenin, ztratily u mladších generací popularitu.

Lov velryb editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Lov velryb na Faerských ostrovech.

Lov velryb na je zde provozován od časů prvních norských osad na Faerských ostrovech. Je regulován Faerskými úřady, ale kvůli neshodám ohledně malých kytovců není lov pod dohledem Mezinárodní velrybářské komise. Okolo 950 kulohlavců černých (Globicephala melas) je zabito každý rok, a to zejména v létě. Lovy, nazývané ve faerštině „grindadráp“, jsou organizovány na úrovni místních komunit a jsou nekomerční; účastnit se jich může kdokoliv. Lovci nejprve obklopí kulohlavce širokým půlkruhem lodí a poté je pomalu zaženou do zátoky nebo ke dnu fjordu. Většina Faeřanů se domnívá, že lov je podstatnou součástí jejich kultury a historie, bojovníci za práva zvířat ho ovšem kritizují jako zbytečný a krutý,. Lovci na oplátku tvrdí, že většina novinářů nezná lovecké metody dostatečně a že nerozumí ekonomickému významu lovu.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. NOVÁK, Ľubomír. Archeologie bez nálezů: nejstarší minulost Faerských ostrovů [online]. archeologienadosah.cz, 2015-04-08 [cit. 2015-04-11]. Dostupné online. 
  2. Earth Institute at Columbia University. Humans reached remote North Atlantic islands centuries earlier than thought. phys.org [online]. 2021-12-16 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Tradiční masakr kulohlavců na Faerských ostrovech. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-05-28 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  4. POLOCHOVÁ, Iveta. Moře u Faerských ostrovů opět zbarvila rudě krev zmasakrovaných velryb. iDNES.cz [online]. 2011-11-24 [cit. 2017-01-03]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Faroe Islands in figures 2005. Tórshavn: Hagstova Føroya. 2006.
  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková: Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha 2001, 3. aktualizované vydání, ISBN 80-7277-025-X (str. 192)

Související články editovat

Externí odkazy editovat