Francouzská jižní a antarktická území

Francouzská jižní a antarktická území (fr. Terres australes et antarctiques françaises, zkratka TAAF) je úřední název pro francouzské zámořské teritorium, které je přidruženým územím Evropské unie. Je tvořeno několika neobydlenými souostrovími, ostrovy a ostrůvky v západním a jižním Indickém oceánu a formálně též francouzským antarktickým nárokem (Adélina země). Geograficky patří zčásti do Antarktidy a zčásti do Afriky.

Francouzská jižní a antarktická území
Terres australes et antarctiques françaises
vlajka Francouzských jižních území
vlajka
znak Francouzských jižních území
znak
Hymna
Marseillaise
Geografie

Poloha Francouzských jižních území
Poloha Francouzských jižních území

Hlavní městoPort-aux-Français
Rozloha7668 km² (176. na světě)
z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bodMont Ross na Îles Kerguelen (1850 m n. m.)
Časové pásmo+4 (Roztroušené ostrovy a Crozetovy ostrovy)
UTC +5 (ostrov Svatého Pavla a Amsterdam, Kergueleny)
UTC +10 (Adélina země)
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel140
Jazykfrancouzština
Státní útvar
Státní zřízenífrancouzské zámořské teritorium
Vznik1955 (ustanovení)
PrezidentEmmanuel Macron
PrefektCécile Pozzo di Borgo[1]
MěnaEuro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1260 ATF TF
MPZF
Národní TLD.tf
Francouzská jižní území a moře
Světové dědictví UNESCO
19 La Table de la Baie.jpg
Smluvní státFrancieFrancie Francie
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, ix, x
Odkaz1603 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení(neznámé zasedání)

Správní členěníEditovat

Území se skládá z pěti distriktů, z nichž čtyři jsou tvořeny skupinami ostrovů (Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy, Kergueleny a Roztroušené ostrovy) a jeden zaledněným územím v Antarktidě (Adélina země). Zámořské teritorium vzniklo 6. dubna 1955, přičemž Roztroušené ostrovy byly do něho zařazeny až v únoru 2007. Francouzská jižní a antarktická území spravuje prefekt, sídlící v Saint-Pierre na ostrově Réunion (tedy mimo území TAAF), který podléhá francouzskému ministru pro zámoří (fr. Le Ministre de l’Outre-Mer). Protože území není trvale obydleno (nemá své občany), není zde volená samospráva.

V roce 1961 vstoupila v platnost tzv. washingtonská Smlouva o Antarktidě (v ČR zákon č. 276/2003 Sb. o Antarktidě …), ve které se mj. zúčastněné země zavázaly po dobu platností smlouvy zakonzervovat rozdělení Antarktidy mezi jednotlivé země podle stavu z roku 1959, ale zároveň tato vlastnická práva neuplatňovat. Francie, signatář smlouvy, shodně s ostatními zeměmi na svých pozastavených právech trvá, ale v duchu přijaté smlouvy v praxi je neuplatňuje. Adélina země je proto součásti TAAF ryze formálně.[2][3][4]

GeografieEditovat

Teritorium se prostírá na velmi rozsáhlém území, přičemž severněji položené ostrovy jsou v pásmu subtropickém (nejsevernější až tropickém), jižní v subantarktickém a nejjižnější Adélina země přímo v antarktickém.

Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy a Kergueleny se nacházejí v nejopuštěnější části Indického oceánu, mimo koridory pravidelných lodních i leteckých cest a tisíce kilometrů od větší pevniny nebo obydlených míst; některé mají nejblíže do Antarktidy, jiné do Austrálie. Právě pro svoji odlehlost a zachovalou biodiverzitu okolních moří byly tyto tři skupiny ostrovů zapsány v roce 2019 mezi světové přírodní dědictví UNESCO. Roztroušené ostrovy leží okolo Madagaskaru, převážně v Mosambickém průlivu, geograficky náleží do Afriky.

Zdaleka největším ostrovem v rámci TAAF je Grande Terre (Kergueleny), který tvoří asi 87 % plochy všech ostrovů v teritoriu. Je to třetí největší ostrov v Indickém oceáně po Madagaskaru a Cejlonu.

Ostrovy zahrnuté do TAAF vesměs nejsou vhodné k osídlení a hospodaření, a po svém objevení (16.–18. století) byly zase zapomenuty a navštěvovány jen lovci tuleňů a velryb. Francie je oficiálně nárokuje a spravuje zhruba od konce 19. století, mnohé na základě práva objevitele, případně protože se nacházely ve francouzské zájmové sféře.

Jedná se o ostrovy převážně vulkanického původu, jejichž největším bohatstvím je příroda. Protože na ostrovech před příchodem lidí nežili suchozemští savci, byly po mnohá staletí rozlehlými hnízdišti pro mořské ptáky např. albatrosy, kormorány, buřňáky i nelétavé tučňáky a místy, kde vyváděli svá mláďata ploutvonožci tuleni a lachtani. Jedná se o zvířata vzácná, která je nyní již zakázáno lovit. S příchodem lidí se mnohdy ráz původní krajiny narušil, byli vybiti a vyloveni původní savci a naopak introdukováni nepůvodní savci a rostliny, což mělo zničující dopad na zdejší ekosystémy. Velká část ostrovů byla později vyhlášena za přírodní rezervaci se zákazem vstupu. Dělá se náprava k odstranění křivdy na přírodě, správa ostrovů se snaží o obnovení biologické rovnováhy.[4][5][6]

Nejvýchodnějším ostrovem je Nový Amsterdam (Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam) na 77° 30' východní zeměpisné délky a nejzápadnějším je drobný ostrůvek Île Bassas-da-India (Roztroušené ostrovy) na 39° 41′ východní zeměpisné délky. Nejjižnějším místem je skupinka skalnatých ostrůvků Îles de Boynes (Kergueleny) na 50° 01' jižní zeměpisné šířky (je vůbec nejjižnějším teritoriem pod vládou Francie) a nejsevernějším ostrůvek Glorieuses (Roztroušené ostrovy na 11° 33' jižní zeměpisné šířky. Adélina země tvoří úzký klín v Antarktidě od mořského pobřeží až k jižnímu pólu (90°) mezi 136. a 142. poledníkem východní délky, je od mateřské Francie nejvzdálenější (15 až 16 tisíc km), je z ní nejblíže na Tasmánii v Austrálii (z Adélina pobřeží asi 2600 km).

Přírodní světové dědictví UNESCOEditovat

V červenci 2019 byla mezi památky světového přírodního dědictví UNESCO zařazena plocha 672 900 km² mořské hladiny a pevniny ostrovů Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy, Kerguelenovy ostrovy. Tyto oázy v jižní části Indického oceánu jsou domovem mnoha mořských ptáků a savců. Žije zde největší populace tučňáka patagonského a albatrose Carterova. Odlehlost těchto ostrovů od center lidské činnosti z nich činí velmi dobře zachované vitríny biologické evoluce a jedinečné lokality pro vědecký výzkum.

EkonomikaEditovat

Vlastní ostrovy žádnými přírodními ekonomickými zdroji neoplývají, zato oceánské vody u některých ostrovů oplývají rybami a korýši, které jsou jediným finančním zdrojem zdejších území. Francouzské námořnictvo proto hlídkuje v teritoriálních vodách, které jsou mnohdy až 200 mílové, před pytlačícími loděmi. Z obav před vydrancováním lovných pásem se licence k lovu cizozemským společnostem nedávají.

Na některých ostrovech, včetně Adéliny země, jsou od padesátých let minulého století budovány původně jen meteorologické stanice, které se rozrostly v nákladné základny se všestranným zaměřením na studium ovzduší, oceánografii, seismologie, ionosféry, globálních změn klimatu a výzkum suchozemské i mořské flory a fauny. Na základnách pobývá 25 až 120 odborníků, nejsou na nich letiště a jediné fyzické spojení se světem zajišťují speciální lodě Marion Dufresne 2 a ledoborec L'Astrolabe přivážející několikrát ročně vše potřebné, od potravin přes techniku i naftu a také nové posádky dobrovolníků. Unikátní loď, nákladní, vědecká, tanker a zároveň i osobní, Marion Dufresne, při svých zásobovacích cestách také vozí okolo 20 platících turistů, kteří mohou z lodě pozorovat vzácnou zvířenu ostrovů.[4][5][7]

ShrnutíEditovat

Francouzský název Český název Vědecké středisko Rozloha (km²) Počet
vědeckých
pracovníků
Výlučná
ekonomická
zóna
(km²)
Geodata
Îles Saint-Paul et Amsterdam Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam Martin de Viviès 65 25 až 45 502 533 OSM, WMF
Îles Crozet Crozetovy ostrovy Alfred-Faure 352 25 až 45 567 475 OSM, WMF
Îles Kerguelen Kerguelenovy ostrovy Port-aux-Français 7 215 70 až 110 563 869 OSM, WMF
Îles Éparses Roztroušené ostrovy - - - 38 - - - 640 400 OSM, WMF
Terre Adélie Adélina země Dumont d'Urville 432 000 30 až 120 - - - OSM, WMF
TAAF Celkem 439 670 150 až 320 2 274 277

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. [1]
  2. Zprávy ALFA9: Přidružená území Evropské unie - Francouzská jižní a antarktická území [online]. Soft Books, s.r.o., Na okraji 42, Praha 6, rev. 17.12.2010 [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (česky) 
  3. Office of Polar Programs: The Antarctic Treaty [online]. The National Science Foundation, Arlington, VA, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c TAAF: présentatic [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. (francouzsky) 
  5. a b IPEV Les régions polaires: Amsterdam et Saint-Paul [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR [cit. 2011-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-30. (francouzsky) 
  6. Discover France: Colonies-Antarctic [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Newington, CT, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The World Factbook: World Leaders [online]. Central Intelligence Agency, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat