Francouzská jižní a antarktická území
Francouzská jižní a antarktická území (fr. Terres australes et antarctiques françaises, zkratka TAAF) je úřední název pro francouzské zámořské teritorium, které je přidruženým územím Evropské unie.
| Teritorium Francouzská jižní a antarktická území Territoire des Terres australes et antarctiques françaises | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna: Marseillaise | |||
| Geografie | |||
|
| |||
| Hlavní město: | Port-aux-Français | ||
| Rozloha: | 7668 km² (176. na světě) z toho 0 % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod: | Mont Ross na Îles Kerguelen (1850 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +4 (Roztroušené ostrovy a Crozetovy ostrovy) UTC +5 (ostrov Svatého Pavla a Amsterdam, Kergueleny) UTC +10 (Adélina země) | ||
| Poloha: | 49°15′ j. š., 69°10′1″ v. d. | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 140 | ||
| Jazyk: | francouzština | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení: | francouzské zámořské teritorium | ||
| Vznik: | 1955 (ustanovení) | ||
| Prezident: | Emmanuel Macron | ||
| Prefekt: | Cécile Pozzo di Borgo[1] | ||
| Měna: | Euro (EUR) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1: | 260 ATF TF | ||
| MPZ: | F | ||
| Národní TLD: | .tf | ||
_(Madagascar_centered).svg)
Obsah
Správní členěníEditovat
Území se skládá z pěti distriktů, z nichž čtyři jsou tvořeny skupinami ostrovů Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy, Kerguelenovy ostrovy a Roztroušené ostrovy a jedním zaledněným územím v Antarktidě Adélinou zemí. Zámořské teritorium vzniklo 6. dubna 1955, Roztroušené ostrovy byly do něho zařazeny až v únoru 2007. Francouzská jižní a antarktická území spravuje prefekt, sídlící v Saint-Pierre na ostrově Réunion, který podléhá francouzskému Ministru pro zámoří (fr. Le Ministre de l’Outre-Mer). Protože území není trvale obydleno, není zde volená samospráva.
V roce 1961 vstoupila v platnost tzv. washingtonská Smlouva o Antarktidě (v ČR zákon č. 276/2003 Sb. o Antarktidě …), ve které se mj. zúčastněné země zavázaly po dobu platností smlouvy zakonzervovat rozdělení Antarktidy mezi jednotlivé země podle stavu z roku 1959, ale zároveň tato vlastnická práva neuplatňovat. Francie, signatář smlouvy, shodně s ostatními zeměmi na svých pozastavených právech trvá, ale v duchu přijaté smlouvy v praxi je neuplatňuje. Adélina země je proto součásti TAAF ryze formálně.[2][3][4]
GeografieEditovat
Francouzská jižní a antarktická území se rozkládají na poměrně rozsáhlém území, severněji položené ostrovy jsou v pásmu subtropickém, jižní v subantarktickém a nejjižnější Adélina země přímo v antarktickém. Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam, Crozetovy ostrovy a Kerguelenovy ostrovy se nacházejí v nejopuštěnější jižní části Indického oceánu, mimo oblasti pravidelných lodních cest a daleko od pevniny, některé mají nejblíže do Antarktidy, jiné do Austrálie. Roztroušené ostrovy leží v Mosambickém průlivu poblíž ostrovů Madagaskar a Réunion, z nich je nejblíže do Afriky. Většinou to jsou všechno ostrovy dávno objevené a pak na mnoho let lidmi zapomenuty, navštěvovány byly jen lovci tuleňů a velryb.
Nejvýchodnějším ostrovem je Amsterdam z Ostrovů Svatý Pavel a Amsterdam na 77° 30' východní zeměpisné délky a nejzápadnějším je drobný ostrůvek Île Bassas-da-India z Roztroušených ostrovů na 39° 41′ východní zeměpisné délky. Nejjižnějším místem je skupinka skalnatých ostrůvků Îles de Boynes z Kerguelenových ostrovů ležící na 50° 01' jižní zeměpisné šířky a nejsevernějším ostrůvek Îles Glorieuses opět z Roztroušených ostrovů na 11° 33' jižní zeměpisné šířky. Adélina země se rozkládá v Antarktidě zhruba od mořského pobřeží k jižnímu pólu mezi 136. a 142. poledníkem, je od mateřské Francie nejvzdálenější, je z ní nejblíže na Tasmánii v Austrálii.
Jedná se o ostrovy převážně vulkanického původu, jejichž největším bohatstvím je příroda. Protože na ostrovech před příchodem lidí nežili suchozemští savci, byly po mnohá staletí rozlehlými hnízdišti pro mořské ptáky např. albatrosy, kormorány, buřňáky i nelétavé tučňáky a místy kde vyváděli svá mláďata ploutvonožci tuleni a lachtani. Jedná se o zvířata vzácná, která se nyní již neloví. S příchodem lidí se mnohdy ráz původní krajiny narušil, byli dovezeni nepůvodní savci a rostliny, ale část ostrovů je vyhlášena za přírodní rezervaci se zákazem vstupu. Dělá se náprava k odstranění křivdy na přírodě, správa ostrovů se snaží o obnovení biologické rovnováhy.[4][5][6]
EkonomieEditovat
Vlastní ostrovy žádnými přírodními ekonomickými zdroji neoplývají, zato oceánské vody u některých ostrovů oplývají rybami a korýši, které jsou jediným finančním zdrojem zdejších území. Francouzské námořnictvo proto hlídkuje v teritoriálních vodách, které jsou mnohdy až 200 mílové, před pytlačícími loděmi. Z obav před vydrancováním lovných pásem se licence k lovu cizozemským společnostem nedávají.
Na některých ostrovech, včetně Adéliny země, jsou od padesátých let minulého století budovány původně jen meteorologické stanice, které se rozrostly v nákladné základny se všestranným zaměřením na studium ovzduší, oceánografii, seismologie, ionosféry, globálních změn klimatu a výzkum suchozemské i mořské flory a fauny. Na základnách pobývá 25 až 120 odborníků, nejsou na nich letiště a jediné fyzické spojení se světem zajišťují speciální lodě Marion Dufresne a ledoborec Astrolabe přivážející několikrát ročně vše potřebné, od potravin přes techniku i naftu a také nové posádky dobrovolníků. Unikátní loď, nákladní, vědecká, tanker a zároveň i osobní, Marion Dufresne, při svých zásobovacích cestách také vozí okolo 20 platících turistů, kteří mohou z lodě pozorovat vzácnou zvířenu ostrovů.[4][5][7]
ShrnutíEditovat
| Francouzský název | Český název | Vědecké středisko | Rozloha (km²) | Počet vědeckých pracovníků |
Exkluzivní ekonomická zóna (km²) |
|---|---|---|---|---|---|
| Îles Saint-Paul et Amsterdam | Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam | Martin-de-Viviès | 65 | 25 až 45 | 502 533 |
| Îles Crozet | Crozetovy ostrovy | Alfred-Faure | 352 | 25 až 45 | 567 475 |
| Îles Kerguelen | Kerguelenovy ostrovy | Port-aux-Français | 7 215 | 70 až 110 | 563 869 |
| Îles Éparses | Roztroušené ostrovy | - - - | 38 | - - - | 640 400 |
| Terre Adélie | Adélina země | Dumont d'Urville | 432 000 | 30 až 120 | - - - |
| TAAF | Celkem | 439 670 | 150 až 320 | 2 274 277 |
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ [1]
- ↑ Zprávy ALFA9: Přidružená území Evropské unie - Francouzská jižní a antarktická území [online]. Soft Books, s.r.o., Na okraji 42, Praha 6, rev. 17.12.2010 [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Office of Polar Programs: The Antarctic Treaty [online]. The National Science Foundation, Arlington, VA, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c TAAF: présentatic [online]. Siège des Taaf, Saint Pierre, Île de la Réunion, France [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b IPEV Les régions polaires: Amsterdam et Saint-Paul [online]. L'Institut polaire français Paul-Emile Victor, Brest, FR [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Discover France: Colonies-Antarctic [online]. Ian C. Mills, Wharton Group, Newington, CT, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The World Factbook: World Leaders [online]. Central Intelligence Agency, USA [cit. 2011-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzská jižní a antarktická území ve Wikimedia Commons - (francouzsky) Dekret o zřízení přírodní rezervace v TAAF
