Emmanuel Macron

francouzský politik, prezident Francie

Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron (* 21. prosince 1977 Amiens) je francouzský prezident, politik, bývalý investiční bankéř. Od srpna 2014 zastával funkci ministra hospodářství, na kterou po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017, ve které ve druhém kole 7. května 2017 porazil Marine Le Penovou se ziskem 66,06 % hlasů a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. Úřadu se ujal v průběhu setkání s dosavadním prezidentem Françoisem HollandemElysejském paláci dne 14. května 2017. Jako francouzský prezident se zároveň stal také spoluknížetem Andorry.

Emmanuel Macron

Emmanuel Macron, 2017

25. prezident Francouzské republiky
Úřadující
Ve funkci od:
14. května 2017
Předseda vlády Édouard Philippe
Předchůdce François Hollande

Spolukníže Andorry
Úřadující
Ve funkci od:
14. května 2017
Předseda vlády Antoni Martí
Spoluvládce Joan Enric Vives Sicília
Zástupce Jean-Pierre Hugues
Předchůdce François Hollande

Ministr hospodářství a průmyslu Francie
Ve funkci:
26. srpna 2014 – 30. srpna 2016
Prezident François Hollande
Předseda vlády Manuel Valls
Předchůdce Arnaud Montebourg
Nástupce Michel Sapin
Stranická příslušnost
Členství En Marche! (od 2016)
Parti socialiste (20062009)

Narození 21. prosince 1977 (39 let)
Francie Amiens, Francie
Choť Brigitte Macronová (od 2007)
Rodiče Jean-Michel Macron a Françoise Noguèsová
Alma mater École Nationale d'Administration (20022004)
Univerzita Paříž X
Lyceum Jindřicha IV.
Institut d'études politiques de Paris
La Providence
Profese bankéř a politik
Podpis Emmanuel Macron signature.svg
Webová stránka en-marche.fr/emmanuel-macron
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie (2017)
velkokříž Národního řádu za zásluhy (2017)
Commons Emmanuel Macron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Původ, studium a povoláníEditovat

Emmanuel Macron se narodil do levicově zaměřené rodiny lékaře a vysokoškolského profesora neurologie Jean-Michela Macrona (* 1950) a jeho manželky Françoise rozené Noguèsové, která pracuje jako posudková lékařka pro úřadovnu sociálního pojištění. Jeho rodiče se v roce 2010 rozvedli, otec je podruhé ženatý.

Po maturitě na Lyceu Jindřicha IV. v Paříži dále studoval na prestižních vysokých školách. V roce 2004 absolvoval École Nationale d'Administration (ENA) ve Štrasburku. V letech 1999 až 2001 byl asistentem francouzského protestantského filozofa Paula Ricoeura,[1] pro jehož poslední dílo zpracovával poznámkový aparát a seznam literatury.

V letech 2004 až 2008 pracoval jako inspektor (vládní ředitel) na francouzském ministerstvu financí. Tehdy se také stal členem Socialistické strany. Později se ale této politické příslušnosti vzdal a začal pracovat jako investiční bankéř v soukromém bankovním domě Banque Rothschild & Cie. V závěru svého působení pro tuto banku sjednal v roce 2012 významnou dohodu mezi švýcarskou společností Nestlé a americkým farmaceutickým koncernem Pfizer, za což byl odměněn částkou několika milionů eur.[1] Jednalo se o prodej výroby dětské výživy firmě Nestlé, která za tuto transakci zaplatila 11,9 miliardy dolarů.

Rodina a přáteléEditovat

Macronovou manželkou je od roku 2007 o 24 let starší Brigitte Macronová, rozená Trogneuxová (* 1953), pocházející z rodiny výrobců čokolády v Amiensu. V letech 1974 až 2006 byla poprvé vdaná, a to za bankéře André-Louise Auzièra. Je Macronovou bývalou učitelkou francouzštiny a latiny na jezuitském gymnáziu La Providence v Amiensu. Seznámili se v roce 1993, když bylo Macronovi 15 let a studoval ve druhém ročníku gymnázia. Brigitte Auzièrová byla také vedoucí školního divadla, ve kterém Macron hrál. Její dcera Laurence Auzièrová byla Macronovou spolužačkou.[2][3] Poté, co vznikly v Amiensu pověsti o vztahu učitelky a nezletilého studenta a rozruch v obou rodinách,[4] odešel Macron na přání svých rodičů do Paříže, kde se zapsal na poslední rok gymnaziálního studia na Lyceu Jindřicha IV. a následně složil s výborným prospěchem maturitní zkoušky (baccalauréat).[5][6] Pár však zůstal zprvu tajně, později otevřeně spolu.[7] Od určitého data vyučovala Brigitte Auzièrová na jiném jezuitském gymnáziu, a sice na Lycée Saint-Louis-de-Gonzague v Paříži (lyceum je známo jako Franklin), a starala se o finanční zabezpečení své a Emmanuela Macrona.[8]

Brigitte Macronová má tři děti ze svého předchozího manželství a sedm vnoučat. Její děti jsou Sébastien (* 1975), Laurence (* 1977) a (dcera) Tiphaine (* 1984). Emmanuel Macron považuje rodinu své ženy za svoji rodinu. Když se André-Louis Auzière dozvěděl „krutou pravdu“ o vztahu své manželky k jejímu studentovi, okamžitě opustil společnou domácnost.[9] Brigitte se s Auzièrem rozvedla terpve v roce 2006.[10][11]

Při svatbě Emmanuela a Brigitte Macronových dne 20. října 2007 v přímořském letovisku Le Touquet-Paris-Plage byli přítomni Michel Rocard, bývalý francouzský socialistický premiér, a jeho manželka. Jedním ze svědků byl velkopodnikatel (majitel nákupních středisek) Henry Hermand (1924-2016), Rocardův přívrženec, který byl již od roku 2002 Macronovým rádcem. Hermand také Macronovi půjčil 550 000 eur na koupi bytu v Paříži, a to v době, kdy Macron pracoval na ministerstvu financí.[12]

Mezi přátele budoucího prezidentského páru patří Delphine Arnaultová (* 1975), ředitelka společnosti Louis Vuitton, a její partner, miliardář Xavier Niel, majitel nebo spolumajitel několika společností (mj. 55 % akcií Monaco Telecom a zhruba 33 % akcií deníku Le Monde). Delphine Arnaultová je dcera Bernarda Arnaulta, nejbohatšího občana Francie.[13]

Politické působeníEditovat

Politické funkce a kandidatura na prezidenta FrancieEditovat

Od srpna 2014 zastával funkci francouzského ministra hospodářství. Na tuto funkci po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017.[14] V lednu 2017, před startem ostré části kampaně, byl označován za „černého koně“ voleb a v průzkumech si držel třetí místo za pravicovou političkou Marine Le Penovou a konzervativním Françoisem Fillonem.[15]

V prvním kole prezidentských voleb, které se konalo 23. dubna 2017, však získal 24,01 % hlasů,[16] nejvíce ze všech kandidátů, a postoupil do druhého kola.[17]

Názory a záměryEditovat

Macron vstoupil do kampaně k prezidentským volbám 2017 jako kandidát nezávislý na jakékoliv politické straně, vede však nové politické hnutí En Marche!, které se řídí heslem En marche, la France! („Francie, na pochod!“). Jeho politické postoje jsou středové a sociálně-liberální.[18] Po Macronově vítězství v prezidentských volbách bylo již 9. května 2017 oznámeno, že jeho hnutí dostalo pozměněný název La République en marche.

Macron podpořil politiku „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky, kterou v Německu prováděla hlavně ve druhé polovině roku 2015 a ještě v roce 2016 kancléřka Angela Merkelová.[19] Podle Macrona by Francie mohla přijmout více migrantů než doposud a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože imigrace má podle něj pozitivní dopad na ekonomiku.[20]

V únoru 2017 označil Macron francouzskou koloniální minulost v Alžírsku za „zločin proti lidskosti“. Francie by se podle něho měla omluvit za „barbarské chování“ během alžírské války za nezávislost v letech 1954–1962. Tento postoj přinesl Macronovi ztrátu přízně mnoha voličů, zvláště na jihu Francie.[21]

Macron prohlásil, že pokud zvítězí v prezidentských volbách, tak se zasadí o to, aby EU přijala v souladu s mechanismem v čl. 7 SEU sankce vůči Polsku za porušování základních hodnot demokratického právního státu, které se státy EU zavázaly podpisem SEU dodržovat.[22]

Po svém zvolení Macron vyzval Evropskou komisi k omezení přílivu vysílaných pracovníků z chudších členských států EU ve střední a východní Evropě, kteří pracují při dočasných pobytech ve Francii za nižší než francouzskou zákonnou minimální mzdu.[23]

Macronova vládaEditovat

Ještě před svou první státní návštěvou v Německu u kancléřky Angely Merkelové jmenoval prezident Macron dne 15. května 2017 Édouarda Philippa, 46 let starého poslance Národního shromáždění za Republikány a starostu města Le Havre, novým premiérem. Philippe ovládá perfektně němčinu, protože žil několik let se svými rodiči v Bonnu a vystudoval tam Francouzské gymnázium (Lycée Français).[24]

O dva dny později, tedy 17. května 2017, sestavil Macron celou 19člennou novou francouzskou vládu, a to z politiků nejrůznějších stran a hnutí kromě Národní fronty. Ministrem zahraničí a pro Evropu se stal socialista Jean-Yves Le Drian, dosavadní ministr obrany. Tento rezort od něj převzala evropská poslankyně liberálního zaměření Sylvie Goulardová. Ministrem hospodářství byl jmenován republikánský politik Bruno Le Mair. Novým ministrem vnitra je socialistický starosta Lyonu Gérard Collomb. Jako ministr spravedlnosti úřaduje François Bayrou, předseda Demokratického hnutí, který si nedávno stěžoval na to, že do parlamentních voleb v červnu 2017 má jít v rámci Macronovy koalice pouze 37 jeho kandidátů.

ReferenceEditovat

  1. a b MÁNERT, Oldřich. Fenomén Macron. Francouze uhranul reformátor, který sbalil profesorku. iDNES.cz [online]. 2016-8-17. Dostupné online.  
  2. Macrona okouzlila vdaná učitelka s třemi dětmi. Bez manželky by asi nekandidoval. http://www.lidovky.cz/macrona-okouzlila-vdana-ucitelka-s-tremi-detmi-bez-trogneuxove-by-asi-nekandidoval-gkh-/zpravy-svet.aspx?c=A170424_215956_ln_noviny_ELE. Lidovky.cz, 25. dubna 2017
  3. DRUCKERMAN, Pamela: Sex and the French Elections (Sex a francouzské volby), https://www.nytimes.com/2017/02/02/opinion/sex-and-the-french-elections.html. The New York Times, 2. února 2017 (anglicky).
  4. Brigitte Macron: comment a réagi son père en apprenant sa liaison avec Emmanuel Macron (Brigitte Macronová: jak reagoval její otec, když se dozvěděl o jejím vztahu s Emmanuelem Macronem), Voici, http://www.voici.fr/news-people/actu-people/brigitte-macron-comment-a-reagi-son-pere-en-apprenant-sa-liaison-avec-emmanuel-macron-631342, 7. května 2017 (francouzsky).
  5. LENOIR, Christian: Emmanuel Macron „exilé“ à Paris par ses parents... à cause de Brigitte Trogneux. (Emmanuel Macron byl svými rodiči „vyhoštěn“ do Paříže... kvůli Brigitte Trogneuxové.) http://www.closermag.fr/article/emmanuel-macron-exile-a-paris-par-ses-parents-a-cause-de-brigitte-trogneux-574228, 12. listopadu 2015 (francouzsky).
  6. BLUME, Georg a RAETHER, Elisabeth: Emmanuel Macron: Der heitere Populist (Emmanuel Macron: Veselý populista.) Die Zeit, http://www.zeit.de/2017/06/emmanuel-macron-frankreich-praesidentschaftswahl-favorit/komplettansicht, 5. února 2017 (německy).
  7. PERSIO, Sofia Lotto: Emmanuel Macron: From teacher's pet to teacher's husband to President of France (Emmanuel Macron: Od miláčka učitelky k manželovi učitelky a prezidentovi Francie), http://www.ibtimes.co.uk/unusual-romance-presidential-favourite-emmanuel-macron-his-wife-brigitte-1605082, International Business Times UK, staženo 12. dubna 2017 (anglicky).
  8. WIEGEL, Michaela: Seine Lehrerin (Jeho učitelka), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. května 2017, s. 9.
  9. BONIS, Mathieu: Brigitte Macron – Qui est André-Louis Auzière son premier mari ? (Brigitte Macronová - kdo je André-Louis Auzière, její první manžel? Gala, http://www.gala.fr/l_actu/news_de_stars/brigitte_macron_-_qui_est_andre-louis_auziere_son_premier_mari_393337, 7. května 2017 (francouzsky)
  10. GERBER, Louis: Emmanuel Macron the new French minister of the economy (Emmanuel Macron, nový francouzský ministr hospodářství), http://www.cosmopolis.ch/english/politics/e0016900/emmanuel_macron_e01690000000000.htm, staženo 12. dubna 2017 (anglicky).
  11. Le père de ses enfants. Qui est André-Louis Auzière, l'ex-mari de Brigitte Macron ? (Otec jejích dětí. Kdo je André-Louis Auzière, bývalý manžel Brigitte Macronové?) Voici, http://www.voici.fr/news-people/actu-people/qui-est-andre-louis-auziere-l-ex-mari-de-brigitte-macron-630590, 1. května 2017 (francouzsky).
  12. RAULIN, Nathalie: Décès de Henry Hermand, le bienfaiteur de Macron (Úmrtí Henryho Hermanda, Macronova dobrodince). Libération, http://www.liberation.fr/france/2016/11/07/deces-de-henry-hermand-le-bienfaiteur-de-macron_1526717, 7. listopadu 2016 (francouzsky).
  13. Viz Wiegel, Michaela: Seine Lehrerin (Jeho učitelka), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. května 2017, s. 9.
  14. Francouzský ministr hospodářství Macron rezignoval. Chce se stát prezidentem. iHNed.cz [online]. 2016-8-30. Dostupné online.  
  15. HORKÝ, Petr. Francouzský volební boj oživil černý kůň, mladík Emmanuel Macron. Respekt.cz [online]. 2017-01-19 [cit. 2017-01-19]. Dostupné online.  
  16. Election présidentielle 2017 - France Entière, résultats au 1er tour [online]. Ministère de l'Intérieur, [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. Spočítáno. O křeslo francouzského prezidenta se utkají Macron a Le Penová. iDNES.cz [online]. 2017-4-24. Dostupné online.  
  18. ENDEWELD, Marc: La démonstration de force du social-libéral Emmanuel Macron (Demonstrace síly sociálně-liberálního Emmanuela Macrona), https://www.marianne.net/politique/la-demonstration-de-force-du-social-liberal-emmanuel-macron. 10. prosince 2016 (francouzsky).
  19. Accueil des réfugiés : «Un devoir» pour Macron - Le Parisien [online]. Leparisien.fr, [cit. 2017-02-01]. [1]. (anglicky) 
  20. Macron : «L'arrivée de réfugiés est une opportunité économique» [online]. Lefigaro.fr, [cit. 2017-02-01]. [2]. (anglicky) 
  21. "Chovali jsme se barbarsky, byl to zločin proti lidskosti, přiznal Macron. A pak vypukla bouře". Globe24.cz. 17. února 2017.
  22. "Macronovi se hrozby nevyplatily. Nedělejte si z nás kampaň! zní z Polska". Týden. 28. dubna 2017.
  23. "Macron vyzval EU, aby zasáhla proti migraci Východoevropanů". Týden. 25. května 2017.
  24. WIEGEL, Michaela: Parteiübergreifend (Nadstranický), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 16. května 2017, s.10 (německy).