Národní sdružení (Francie)

politická strana
(přesměrováno z Národní fronta (Francie))

Národní sdružení (francouzsky Rassemblement national, zkratka RN, do roku 2018 Národní fronta) je francouzská pravicově populistická strana vzniklá v říjnu 1972, vedená od roku 2022 Jordanem Bardellou. Stranu vedla od roku 2011 do roku 2022 Marine Le Penová, dcera bývalého předsedy Jean-Marie Le Pena. Původní název strany zněl Front national pour l'unité française (Národní fronta za francouzskou jednotu). Strana není od roku 2018 pro odchod Francie z Evropské unie, ale pro reformu EU.[3]

Národní sdružení
Rassemblement national
Logo
ZkratkaRN
Datum založeníduben 1972
PředsedaJordan Bardella
ZakladatelJean-Marie Le Pen
Sídlo76-78 rue des Suisses, 92000 Nanterre
Ideologiepravicový populismus
francouzský nacionalismus
Politická pozicekrajní pravice[1]
Evropská stranaStrana identity a demokracie
Politická skupina EPPatrioti pro Evropu
Počet členů37 000[2] (2017)
Barvymodrá, bílá a červená
Oficiální webwww.rassemblementnational.fr/
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění
126/577
Senát
2/348
Evropský parlament
30/81
Regionální rada
358/1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politická platforma

editovat

Národní fronta původně sdružovala různorodé skupiny od radikálních katolíků, neopohanů a rasistů. Právě antisemitismus odrazoval většinu francouzské populace a Jean-Marie Le Pen byl odsouzen za trivializování holocaustu.

Pod vedením Marine Le Pen se strana distancovala od rasismu a naopak podporuje Izrael. Z politiky nízkých daní se přeorientovala na politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být podle nacionalistické ideologie určen pouze tzv. "pravým Francouzům" a chránit je před globalizací. Její program obsahuje tyto cíle:

  • Omezení imigrace
  • Návrat k tradičním hodnotám: zakázat potraty, podporovat místní tradiční kulturu
  • Větší nezávislost na Evropské unii a dalších mezinárodních organizacích
  • Stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem
  • Obnovení trestu smrti, zejména pro teroristy, vrahy a překupníky drog
  • Zrušení dvojího občanství
  • Nižší daně
  • Zastavení výstavby mešit

Strana se staví proti imigraci, a to především proti muslimské imigraci ze severní a západní Afriky a Středního východu. V prezidentských volbách 1995, Jean-Marie Le Pen navrhoval "vrátit tři milionů Neevropanů z Francie humánními a důstojnými prostředky".

Hlavní ideologie RN je nepochybně artikulována na xenofobii v popředí ve všech tématech nebo vazbách spojených s Afrikou a muslimy.

Evropské záležitosti

editovat
 
"Le Pen, lid, Francie", První máj 2007 v Paříži

Národní fronta byla jedna z několika stran, která podpořila odmítnutí evropské ústavy z roku 2005. Také byla předním členem evropské politické strany Euronatu, který sdružoval evropské nacionalistické strany. V Evropském parlamentu byla Národní fronta do roku 2007 nezařazená, když se jí podařilo vytvořit alianci s ostatními euroskeptickými a nacionalistickými stranami, čímž dosáhla minimálního počtů poslanců nezbytných k vytvoření evropské skupiny s názvem Identita, tradice, suverenita pod vedením člena Národní fronty Bruna Gollnische. Identita, tradice a suverenita však zanikla v listopadu 2007, po zběhnutí Strany velkého Rumunska. Poté se Národní fronta stala v Evropském parlamentu členem frakce Evropa národů a svobody. Po evropských volbách 2019 Národní sdružení pokračovalo v nástupnické frakci Identita a demokracie.

Volby do Národního shromáždění

editovat
 
Jean-Marie Le Pen, dlouholetý předseda této strany
Volby I. kolo II. kolo Počet
mandátů
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
1978 82 743 0,3 0
1981 44 414 0,2 0
1986 2 705 336 9,7 35
1988 2 359 528 9,7 1
1993 3 152 543 13,8 1 168 160 5,1 0
1997 3 800 785 14,95 1 434 854 5,7 1
2002 2 862 960 11,3 393 205 1,85 0
2007 1 116 136 4,29 17 107 0,08 0
2012 3 528 373 13,6 842 684 3,66 2
2017 2 990 454 13,2 1 590 869 8,8 8
2022 4 248 537 18,7 3 589 465 17,3 89

Prezidentské volby

editovat
 
Politička Marion Maréchal-Le Penová, vnučka Jeana-Maríi Le Pena, členka Národní fronty
Volby Kandidát I. kolo II. kolo
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
1974 Jean-Marie Le Pen 190 921 0,8
1981
1988 Jean-Marie Le Pen 4 376 742 14,5
1995 Jean-Marie Le Pen 4 571 138 15,0
2002 Jean-Marie Le Pen 4 805 307 16,86 5 525 906 17,79
2007 Jean-Marie Le Pen 3 835 029 10,44
2012 Marine Le Penová 6 421 426 17,90
2017 Marine Le Penová 7 679 493 21,30 10 644 118 33,90
2022 Marine Le Penová 8 135 456 23,1 13 297 760 41,5

Francouzské regionální volby

editovat
Volby I. kolo II. kolo Počet
mandátů
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
2004 3 564 059 14,70 3 199 392 12,38 156
2010 2 223 800 11,42 1 943 307 9,17 118
2015 6 018 672 27,73 6 820 147 27,10 358

Volby do Evropského parlamentu

editovat
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1984 2 210 334 11,0 10
1989 2 121 836 11,8 10
1994 2 050 086 10,5 11
1999 1 005 225 5,7 5
2004 1 684 868 9,8 7
2009 1 091 681 6,3 4
2014 4 711 339 24,9 24
2019 5,286,939 23,34 23
2024 7,755,143 31,5 30

Vedení strany

editovat

Reference

editovat
  1. Akademické zdroje:
    • TAYLOR, Kyle. Europeans favoring right-wing populist parties are more positive on Putin [online]. Pew Research Center, 24-01-2017 [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. 
    • Mondon, A., 2015. "The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony." Patterns of Prejudice, 49 (4), ss. 392–413.
    • Anthony M. Messina (2015). "The political and policy impacts of extreme right parties in time and context." Ethnic and Racial Studies 2015; 38: 1355.
    • AZÉMA, Jean-Pierre; WINOCK, Michel. Histoire de l'extrême droite en France. [s.l.]: Éditions du Seuil, 1994. ISBN 9782020232005. 
    • CAMUS, Jean-Yves; LEBOURG, Nicolas. Far-Right Politics in Europe. [s.l.]: Harvard University Press, 2017. ISBN 9780674971530. 
    • DECLAIR, Edward G. Politics on the Fringe: The People, Policies, and Organization of the French National Front. [s.l.]: Duke University, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-2139-2. 
    • HOBOLT, Sara; DE VRIES, Catherine. Political Entrepreneurs: The Rise of Challenger Parties in Europe. [s.l.]: Princeton University Press, 16 June 2020. ISBN 978-0691194752. 
    • JOLY, Bertrand. Nationalistes et Conservateurs en France, 1885–1902. [s.l.]: Les Indes Savantes, 2008. 
    • KITSCHELT, Herbert; MCGANN, Anthony. The radical right in Western Europe: a comparative analysis. Ann Arbor, MI: University of Michigan Press, 1995. ISBN 0472106635. S. 91–120. 
    • MCGANN, Anthony; KITSCHELT, Herbert. The Radical Right in Western Europe A Comparative Analysis. [s.l.]: University of Michigan Press, 1997. ISBN 9780472084418. 
    • MAYER, Nonna. From Jean-Marie to Marine Le Pen: Electoral Change on the Far Right. Parliamentary Affairs. January 2013, s. 160–178. DOI 10.1093/pa/gss071. 
    • MESSINA, Anthony. The political and policy impacts of extreme right parties in time and context. Ethnic and Racial Studies. 2015, s. 1355–1361. DOI 10.1080/01419870.2015.1016071. S2CID 143522149. 
    • MONDON, Aurelien. The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony. Patterns of Prejudice. 2015, s. 392–413. Dostupné online. DOI 10.1080/0031322X.2015.1069063. S2CID 146600042. 
    • MUDDE, Cas. The Far Right Today and The ideology of the extreme right. [s.l.]: John Wiley & Sons, 25 October 2019. ISBN 978-1509536856. 
    • RYDGREN, Jens. France: The Front National, Ethnonationalism and Populism.. London: Palgrave Macmillan, 2008. ISBN 9781349284764. 
    • SHIELDS, James. The Extreme Right in France: From Pétain to Le Pen. [s.l.]: Routledge, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-415-37200-8. 
    • SIMMONS, Harvey G. The French National Front: The Extremist Challenge To Democracy. [s.l.]: Westview Press, 1996. ISBN 978-0813389790. 
    • WILLIAMS, Michelle Hale. A new era for French far right politics? Comparing the FN under two Le Pens and The Impact of Radical Right-Wing Parties in West European Democracies. Análise Social. January 2011, s. 679–695. 
    Neakademické zdroje:
    • Victory for France's conservatives in local elections. www.dw.com. Deutsche Welle, 30-03-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. 
    • ERLANGER, Steven; DE FREYTAS-TAMURA, Kimiko. E.U. Faces Its Next Big Test as France’s Election Looms. New York Times. 17-12-2016. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. 
    • MEICHTRY, Stacy; BISSERBE, Noemie. Le Pen Family Drama Splits France's Far Right National Front Party. Wall Street Journal. 19-08-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. 
    • VAN, Sonia. France – A Guide to Europe's Right-Wing Parties and Extremist Groups. Time. 29-07-2011. Dostupné online [cit. 23-02-2016]. 
  2. La très instructive publication des comptes 2017 des partis politiques par la CNCCFP 2019年1月25日
  3. RADAČIČOVÁ, Simone. Le Penová otočila. Už žádné referendum o frexitu, v Evropské unii chce zůstat a změnit ji spolu s dalšími populistickými stranami. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat