Spojené arabské emiráty

stát v jihozápadní Asii
Na tento článek je přesměrováno heslo SAE. Tento článek je o arabském státu. O průmyslovém profesním sdružení pojednává článek SAE International.

Spojené arabské emiráty (SAE) jsou federací sedmi konstitutivních emirátů na Blízkém východě, rozkládající se v jihozápadní Asii ve východní části Arabského poloostrova při pobřeží Perského zálivu. Na pevnině sousedí s Ománem a Saúdskou Arábií a rovněž sdílí námořní hranici s Katarem, Íránem a Pákistánem.

Spojené arabské emiráty
الإمارات العربيّة المتّحد
Al-Imārāt al-‘Arabīyah al-Muttahidah
vlajka Spojených arabských emirátů
vlajka
znak Spojených arabských emirátů
znak
Hymna
Ishy Biladi
Geografie

Poloha Spojených arabských emirátůPoloha Spojených arabských emirátů

Hlavní město Abú Zabí
Rozloha 83 600 km²
Nejvyšší bod Džabal Bil Ajs (1910 m n. m.)
Časové pásmo +4
Poloha
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 9 205 651[1][2] (93. na světě, 2013)
Hustota zalidnění 99 ob. / km² (110. na světě)
HDI 0,818 (velmi vysoký) (41. na světě, 2013)
Jazyk arabština (úřední), perština, angličtina, hindština, urdština a jiné
Náboženství islám
Státní útvar
Státní zřízení Federativní absolutistická monarchie
Vznik 2. prosince 1971 ()
Prezident Chalífa ibn Saíd al-Nahaján
Předseda vlády Muhammad ibn Rašíd Al Maktúm
Měna dirham (AED)
HDP/obyv. (PPP) 69 971[3] USD (6. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 784 ARE AE
MPZ UAE
Telefonní předvolba +971
Národní TLD .ae, .امارات
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Přírodní podmínkyEditovat

Většinu území zaujímá plochá nížina, která je z větší části pokrytá pouští. Pobřeží je lemováno ostrovy (na jednom z nich leží hlavní město Abú Dhabí). Podnebí je tropické a suché. Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen, kdy průměrné teploty přesahují 45 °C. Průměrné srážky dosahují asi 100 mm a v horách až 350 mm. Velice časté jsou silné písečné bouře.

HistorieEditovat

 
Dubaj v polovině 20. století
 
Abú Zabí

Pravěké osídlení  bylo archeologicky doloženo již před 7000 lety. Ve starověku bylo území pod vládou Persie. Souvislé trvání osady při zálivu sahá do 3000 př. n. l. V 8. století proniká na území islám a vznikají samostatné emiráty.

Od 13. století soupeří o toto území Persie, Portugalsko, Omán a Turecko.

Od středověku se obyvatelstvo živilo hlavně sběrem mořských perel, rybolovem a dálkovým obchodem. Emiráty se  v závěru 18. století staly místem hospodářského a politického zájmu Britů, kteří ovládli celé území a od roku 1787 vytvořili síť vojenských základen – typové pevnosti na čtvercovém půdorysu se čtyřmi válcovými věžemi a dvěma podzemními patry. .

V letech 18411892 sužovala obyvatelstvo epidemie pravých neštovic.

Ozbrojená síla Británie v zálivu bojovala s pirátstvím, které zde bylo nadmíru rozšířené. Někdy bývá toto území nazýváno Pirátským pobřežím. Britové začlenili území roku 1892 do protektorátu Smluvní Omán. I tak měl každý emirát svého vládce. Hranice mezi jednotlivými emiráty však byly dlouho nejasné a příslušnost jendotlivých lokalit ke konkrétnímu emirátu byla otázkou loajality obyvatel území. V 50. letech 20. století se tuto problematiku rozhodla vyřešit britská vláda, když do tehdejšího Smluvního Ománu vyslala diplomata Juliana Walkera[4]. Během terénního průzkumu a vyjednávání se však podařilo objasnit jen část hranic. Po nalezení ropy v roce 1958 se Dubaj stala zájmovým územím Francie. Proti cizímu kapitálu se emiráty roku 1968 spojily k jednáním o nezávislosti, začaly spolupracovat a bohatly. Spojené arabské emiráty (SAE) vznikly v roce 1971 po odchodu britských vojsk. Tvoří je federální stát se sedmi autonomními emiráty. Zbývající dva emiráty, Bahrajn a Katar, se k SAE nepřidaly a vyhlásily svůj vlastní samostatný stát. SAE udržují úzké vztahy s Brity a vychází mírově se svými sousedy. SAE stály na straně spojenců při operaci Pouštní bouře v roce 1990. Všechny emiráty tvořící SAE jsou absolutistické monarchie. Pouze emirát hlavního města Abú Zabí má ústavu. Vládci emirátů jsou členy Nejvyšší rady. Emírové ze svého středu volí prezidenta a viceprezidenta federace a jmenují čtyřčlenný poradní orgán. Parlament emirátů se schází jednou ročně a schvaluje federální zákony, řada vyhlášek a zejména tradičních zvyklostí zůstává v jednotlivých emirátech odlišná.

ObyvatelstvoEditovat

 
Emirát Šardžá

Občané SAE tvoří jen 11,48 % obyvatelstva.[5] Naprostá většina z nich vyznává Islám.

Zbytek, tedy 88,52 % obyvatel tvoří přistěhovalci, především z Indie, Pákistánu, Bangladéše a Íránu, kteří vyznávají náboženství svých mateřských zemí, tedy především islám a hinduismus.

Drtivá většina obyvatel žije na pobřeží, z toho 60 % obyvatel jen ve městech Abú Zabí a Dubaji; přes 95 % území je v podstatě liduprázdné. K roku 2007 trpělo celkem 19,5 % obyvatel SAE ve věku od 20 do 79 let cukrovkou a tímto podílem obyvatel trpící zmíněnou chorobou se SAE dostaly na první místo na světě.[6]

HospodářstvíEditovat

 
Vývoz v roce 2006

Ekonomika Spojených arabských emirátů je druhou největší ekonomikou na středním východě (první je Saúdská Arábie).

Do poloviny 19. století zde bylo hlavním zdrojem obživy lov perel, ryb a obchod s kořením. Hospodářství doznalo proměny poté, kdy vznikla v Abú Zabí kolem roku 1930 první ropná společnost. Vývoz ropy byl zahájen roku 1962. Díky vývozu ropy počala nová éra masivní výstavby budov a celkové zlepšování úrovně života. Nyní je hospodářství země založeno z 85 % na těžbě a zpracování ropy a zemního plynu. SAE se tak staly jedním z nejbohatších států světa. Průmysl je velice rozvinutý. Vyrábí se cement a hliník, dále se kromě ropy těží také mramor. Zemědělství je zanedbatelné. Obdělává se asi 0,5% plochy a to buď v oázách nebo na územích s umělým zavlažováním. Hlavní plodinou je palma datlová. 80% potravin a spotřebního zboží se musí dovážet.

Spojené arabské emiráty mají od roku 2020 také první jadernou elektrárnu Baráka

Země má kvalitní silnice, velké přístavy (Abú Zabí í či Dubaj) a čtyři mezinárodní letiště. Národním leteckým dopravcem je společnost Emirates. Buduje se zde také železnice. Zdravotnictví a školství (jsou zde i vysoké školy) jsou na velice vysoké úrovni a jsou zcela bezplatné pro občany Spojených arabských emirátů.

Administrativní členěníEditovat

 
Autonomní emiráty (anglicky)
 
Nejvyšší mrakodrap světa Burdž Chalífa v Dubaji

Země se skládá ze sedmi autonomních emirátů:

Zahraniční politika a vztahyEditovat

Ze strany americké vlády byly SAE kritizovány ve zprávě pro lidská práva v roce 2008 za právo šaría ve svém soudním systému.[7] Cizincům hrozí v zemi pokuta nebo vězení za líbání na veřejnosti nebo v případě, že budou přistiženi pod vlivem alkoholu.[8]

V březnu 2014 zrušily Spojené arabské emiráty vízovou povinnost pro občany České republiky a dalších 12 zemí EU.[9]

Spojené arabské emiráty se v roce 2015 zapojily do vojenské intervence v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie. Do SAE vyváží zbraně Česká republika. Podle Amnesty International dostává armáda Spojených arabských emirátů „od západních států a jiných zemí dodávky zbraní v miliardové výši, které obratem posílá milicím do Jemenu, jež prokazatelně páchají válečné zločiny.“[10]

SAE jsou spojencem Spojených států a Američané využívají základny a přístavy na území SAE. 3. srpna 2016 se na tajné schůzce v Trump Tower sešel vyslanec korunních princů SAE a Saúdské Arábie s nejstarším synem Donalda Trumpa Donaldem Trumpem Jr. a nabídl pomoc Trumpově volební kampani.[11] Po Trumpově zvolení prezidentem se zástupce SAE snažil údajně ovlivňovat Trumpovu administrativu k tvrdšímu postoji vůči Kataru během katarské diplomatické krize.[12]

KulturaEditovat

VědaEditovat

Ahmad ibn Mádžid, rodák z Rás al-Chajma, byl významný mořeplavec a teoretik nautiky 15. století, který proslul jako lodivod portugalského mořeplavce Vasco da Gamy, jemuž pomohl najít cestu do Indie.[13] Sepsal více jak 40 nautických příruček v nichž popsal cesty z Rudého moře a Perského zálivu až k Mosambiku, Madagaskaru, Indii, Indonésii, Číně a Tchaj-wanu. Hazzá al-Mansúrí je prvním emirátským kosmonautem, roku 2019 vyletěl v ruské kosmické lodi Sojuz MS-15 na oběžnou dráhu a pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici.[14]

SportEditovat

Spojené arabské emiráty se od roku 1984 zúčastňují olympijských her. Roku 2004 získaly svou první medaili a hned zlatou. Vybojoval ji ve střelbě Ahmed Ahmad al-Maktúm, syn bývalého premiéra. Druhou olympijskou medaili, bronzovou, přidal v roce 2016 judista Sergiu Toma, rodák z Moldavska.[15] Na okruhu Yas Marina se od roku 2009 koná závod formule 1 Grand Prix Abú Zabí. Unikátní je tím, že závod startuje za denního světla a končí v noci.[16] K tradičním zábavám dlouho patřily dětské závody na velbloudech, ale pod tlakem lidskoprávních aktivistů, například Pákistánce Ansara Burneye, se od nich ustupuje.[17] Největším úspěchem fotbalové reprezentace Spojených arabských emirátů bylo probojování se na závěrečný turnaj mistrovství světa v roce 1990. Dvakrát též vyhrála Gulf Cup, také zvaný Pohár Perského zálivu, a to v letech 2007 a 2013.[18][19] Dva emirátští fotbalisté vyhráli anketu o nejlepšího fotbalistu Asie, kterou pořádá Asian Football Confederation – v roce 2015 to byl Ahmed Chalil[20] a o rok později Omar Abdulrahman.[21] Adnan Al-Talyani byl vyhlášen nejlepším fotbalistou své země 20. století. Již čtyřikrát se v SAE konalo mistrovství světa ve fotbale klubů.

KuchyněEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Kuchyně Spojených arabských emirátů.

Kuchyně Spojených arabských emirátů je směsí blízkovýchodní kuchyně a asijské kuchyně. Protože je dnes v SAE mnoho přistěhovalců, nalezneme zde v hojném počtu jídla z celého světa. Najdeme zde však i tradiční arabská jídla, jako je šauarma, falafel, hummus nebo velbloudí maso. Tradičně se používá hodně mléka, obilí a masa. Dále se hojně používají ryby a koření. Z nápojů je nejpopulárnější čaj. Vepřové maso a alkohol je přísně zakázán.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://data.worldbank.org/indicator/SP.POP.TOTL
  2. Central Intelligence Agency [online]. CIA World Factbook [cit. 2011-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  4. UAE Federal Boundaries.pdf, str. 21
  5. UAE Population Statistics in 2019 (Infographics) | GMI. Official GMI Blog [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Pocket World in Figures 2008. Londýn: The Economist, 2007. 254 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86197-844-8. S. 84. (anglicky) 
  7. Jeffrey T. Bergner [online]. S. 2203. Dostupné online. 
  8. Britskému páru hrozí měsíc vězení za polibek v dubajské restauraci. iDnes [online]. 15. března 2010. Dostupné online. 
  9. Bez víz více cestujeme do Emirátů. Metro Praha. Duben 2014, čís. 77, s. 18. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  10. Česko i Západ vyzbrojují válečný Jemen. Ale nepřímo, přes Emiráty a Saúdy. iDnes.cz [online]. 8. února 2019. Dostupné online. 
  11. Arabští princové nabízeli Trumpovi volební pomoc. Novinky. 22. května 2018.
  12. Americký lobbista, který byl v minulosti odsouzen v Česku, platil Trumpovu sponzorovi. Novinky. 26. března 2018.
  13. Ahmad ibn Mádžid. Encyclopaedia Beliana [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. CUDDY, Alice. UAE in space: Hazzaa Al Mansoori to become first Emirati astronaut. www.bbc.com. 2019-09-22. Dostupné online [cit. 2019-12-02]. (anglicky) 
  15. UAE at Rio 2016: Judoka Sergiu Toma goes in history books with a bronze for country’s second medal. The National [online]. [cit. 2018-12-04T20:31:32Z]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Za dne start, v noci cíl - formule 1 zkusí v Arábii nový formát závodu. iDNES.cz [online]. 2009-08-29 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  17. Help for Gulf child camel jockeys. news.bbc.co.uk. 2004-12-02. Dostupné online [cit. 2019-11-30]. (anglicky) 
  18. January 30, 2007: UAE wins first Gulf Cup. gulfnews.com [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. UAE win thrilling Gulf Cup final. gulfnews.com [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Ahmed Khalil dedicates AFC Asian Player of the Year award to ‘all the people of the UAE’. The National [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Abdulrahman wins AFC player of the year. ESPN.com [online]. 2016-12-01 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat