Abú Bakr

první volený chalífa

Abú Bakr (asi 573 Mekka23. srpen 634 Medína) byl zámožný kupec z kmene Kurajšovců. Po smrti proroka Mohameda se stal prvním voleným chalífou, hlavou islámu. Islámské říši – chalífátu vládl od 9. června 634 až do své smrti.

Abú Bakr
Abu Bakr stops Meccan Mob (Abu Bakr).jpg
Narození 573
Mekka
Úmrtí 23. srpna 634 (ve věku 60–61 let)
Medína
Místo pohřbení Masdžid an-Nabawi
Národnost Arabové, Kurajšovci a Banu Taim
Nábož. vyznání islám
Manžel(ka) Qutaylah bint Abd-al-Uzza
Habiba bint Kharija
Umm Rummān Zaynab bint ‘Āmir
Asma bint Umays
Děti Áiša
Abdullah ibn Abi Bakr
Abdu'l-Rahman ibn Abu Bakr
Muhammad Ibn Abî Bakr
Asmā' bint Abu Bakr
Umm Kulthum bint Abi Bakr
Rodiče Uthman Abú Quhafa a Salma Umm-ul-Khair
Funkce Rášidský kalifát (632–634)
Podpis Abú Bakr – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přítel MohamedůvEditovat

Abú Bakr byl Mohamedovým přítelem už v době jeho prvních zjevení a patřil do malé skupinky těch, kteří už na počátku přijali prorokovo učení. Byl také otcem Áiši, nejmilejší Mohamedovy ženy. Doprovázel proroka při jeho přesídlení z Mekky do Medíny – (hidžře). V roce 631 vedl z pověření proroka muslimy při výroční pouti do Mekky. Podle zápisků islámských učenců vyhrožoval Abú Bakr vlastnímu otci zabitím, pokud nepřestoupí na islám.[zdroj?]

ChalífaEditovat

VolbaEditovat

Když Mohamed 8. června 632 zemřel, neexistovalo žádné pravidlo, které by určovalo jeho nástupce. Nezanechal mužské potomky, a tak si nárok na funkci vůdce muslimů činil vedle Abú Bakra také manžel jediné žijící prorokovy dcery Fátimy, Alí ibn Abí Tálib. V den prorokovy smrti se Medínské kmeny Aus a Chazradž sešly, aby zvolily jeho nástupce. Umar ibn al-Chattáb, Abú Ubajda a Abú Bakr vedoucí muhádžiry získali na svou stranu kmen Aus. Abú Bakr promluvil na shromáždění za muhádžiry. Navrhl, aby byl zvolen některý ze starých prorokových druhů z kmene Kurajšovců, kterého by respektovaly i další kmeny v té době už vyznávající islám. Na to Chazradžovci navrhli, aby byli zvoleni vůdci dva. Nastalého zmatku využil Umar ibn al-Chattáb, aby holdoval Abú Bakrovi jako novému vůdci muslimské obce. Přidali se k němu muhádžirové, kmen Aus a také členové dalších kmenů z okolí Medíny, kteří dorazili do města po zprávě o prorokově smrti. Chazradžovci se museli podvolit vůli většiny. Následující den přijal Abú Bakr oficiální hold a posléze i titul chalífa, tedy „náměstek“, „zástupce“ Mohamedův a vůdce islámské obce.

VládaEditovat

Volba prvního chalífy byla z hlediska rodícího se náboženství šťastná. Abú Bakr důsledně dbal zásad prorokova učení. Jako jeho tchán a jeden z prvních přívrženců byl obecně uznáván. Důležitou roli v jeho vládě hráli i Umar ibn al-Chattáb a Abú Ubajda. Po šesti měsících ho formálně uznal i Alí ibn Abí Tálib.

Upevnění mociEditovat

První chalífa se ujal vlády v okamžiku, kdy se rozhodovalo o budoucnosti nového náboženství. Řada kmenů v Arábii přijala islám pouze pod nátlakem. Tyto kmeny viděly v prorokově smrti příležitost zbavit se nevítané nadvlády a s ní i náboženské daně. Navíc se už za Mohamedova života vynořila řada dalších proroků, kteří se pokoušeli napodobit jeho politický úspěch. V této složité situaci vyslal Abú Bakr v duchu Mohamedovy výbojné politiky vojsko k hranicím Byzantské říše. To se vrátilo zpět v době, kdy vzpoura odbojných kmenů dosáhla až k samotné Medíně. Její obyvatelstvo bylo však odhodláno bránit Mohamedovo učení. Pod vedením Chálida ibn al-Valída se jim podařilo útok odrazit a vzpouru potlačit. Rok po nástupu do úřadu ovládal chalífa opět celou Arábii.

VýbojeEditovat

 
Muslimský svět 750 n. l.

Po sjednocení Arabského poloostrova se islámská expanze obrátila k hranicím sousedních říší byzantské a sásánovské. Prvním významnějším výbojem byla výprava kmene Šajbán, který vedl Muhathanná ibn Hárith do oblasti města Híry v Mezopotámii. Té se účastnilo také asi 500 chalífových mužů pod vedením Chálida ibn al-Valída. Spolu s dobrovolníky, kteří se k výpravě přidali, mělo muslimské vojsko 2000–3000 mužů. Byl to spíše loupežný nájezd většího rozsahu, který skončil vypleněním okolí Híry. Město samo se vykoupilo. Zájem chalífy byl však upřen spíše k byzantským územím v Sýrii a Palestině. Chtěl dokončit poslední válečný plán proroka Mohameda. Na podzim roku 633 vyslal do Palestiny tři vojenské oddíly. Dva vedené Jazídem ibn Abí Sufjánem a Šurahbílem ibn Hasanem postupovaly vnitrozemím přes Tabúk, třetí vedený Amrem ibn al-Ás podél pobřeží. Vítězství Jazídova oddílu nad Byzantinci umožnilo Arabům vyplenit jižní Palestinu. Na dobytí zdejších opevněných měst ovšem kočovnická armáda nestačila. Byzantská říše ale byla nucena reagovat a císařův bratr Theodóros vyrazil s vojskem na pomoc Jeruzalému. Chalífa vyslal posily z Medíny a nařídil Chálidu ibn al-Valídovi přesunout se z Mezopotámie do Sýrie. Ten odvážným pochodem překonal syrskou poušť a v dubnu 634 se objevil v okolí Damašku za zády Theodórova vojska. Poté se rychle přesunul k jihu, kde se spojil s ustupujícími arabskými vojsky, převzal velení a v červenci Byzantince porazil u Adžnádajnu. Byzantská armáda ustoupila na sever a města ve vnitrozemí Palestiny se ocitla ve složité situaci.

Brzy poté chalífa Abú Bakr zemřel. Před svou smrtí žádal, aby za jeho nástupce byl zvolen Umar ibn al-Chattáb, který také bez problémů převzal moc.

Chalífové
Předchůdce:
Mohamed
632634
Abú Bakr
Nástupce:
Umar ibn al-Chattáb

ReferenceEditovat