Otevřít hlavní menu

Liga arabských států (anglicky League of Arab States, arabsky جامعة الدول العربية, Džámicat ad-duwal al-carabíja), též Arabská liga, je regionální organizací arabských států. Vznikla podepsáním Paktu Ligy arabských států v březnu 1945 v Káhiře sedmi arabskými státy (Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Sýrie). Sídlem organizace byla do roku 1979 Káhira, později Tunis, následně opět Káhira.

Liga arabských států
Vlajka Ligy arabských států
Vlajka Ligy arabských států
Státy Ligy arabských států
Státy Ligy arabských států
Zakladatel Egypt, Irák, Emirát Transjordánsko, Libanon, Saúdská Arábie a Sýrie
Vznik 22. března 1945
Sídlo Káhira, Egypt
Souřadnice
Členové 22 zemí (včetně 1 pozastaveného členství), 4 pozorovatelé
Úřední jazyk arabština
Generální tajemník Nabíl al-Arabí
Lídr Ahmed Aboul Gheit
Hlavní orgán arabská konference
Oficiální web arableagueonline.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Organizace měla za úkol zajistit a koordinovat spolupráci svých členů v oblastech politiky, ekonomiky a kultury, v roce 1950 přibyla i spolupráce v oblasti kolektivní bezpečnosti, členství v organizaci tak zavazuje arabské státy k nepoužití síly proti dalšímu členskému státu. Postupným vstupem nových členů stoupl celkový počet na 22, a to včetně Palestinské samosprávy. Roku 1979 bylo pozastaveno členství Egyptu z důvodu uzavření mírových smluv s Izraelem, roku 1987 bylo členství Egypta obnoveno. V roce 2011 pak bylo členství pozastaveno Libyi kvůli krvavému potlačování protivládních protestů, v červenci stejného roku jí bylo členství vráceno. Ze stejného důvodu je nyní pozastaveno členství Sýrii.

Mezi orgány Ligy arabských států náleží Arabská konference (nejvyšší orgán), Rada (složená ze zástupců členských států), Rada společné obrany, Poradní výbor, Hospodářská rada a generální sekretariát (v čele s generálním tajemníkem).

Liga arabských států je v mnoha ohledech podobná Radě Evropy nebo někdejší Organizaci africké jednoty, které zdůrazňují především politickou spolupráci. Lize arabských států se nezdařilo výrazně pokročit v regionální integraci států, nepodařilo se překonat značné politické a ekonomické rozpory členů. Selhala též při řešení vojenských konfliktů v Perském zálivu.

Pakt Ligy arabských státůEditovat

Pakt ligy arabských států byl podepsán na ustavující konferenci Ligy 22. března 1945 v Káhiře. Sestává z 15 článků a tří dodatků (o Palestině, o spolupráci s arabskými zeměmi, které nejsou členy Rady Ligy a o jmenování generálního tajemníka Ligy).[1] Vyplývá z něj, že jde o volné seskupení států, které si ponechávají svou vlastní vnitřní i zahraniční politiku a které si navzájem uznávají své politické režimy a nezasahují si do vnitřních záležitostí. Jako hlavní cíl Ligy stanoví zajišťování a upevňování vztahů mezi členskými státy, koordinaci jejich politické činnosti, ochrana nezávislosti, spolupráce v oblasti hospodářské, kulturní, právní (včetně vydávání stíhaných osob), sociální či zdravotnické.[2]

Smlouva o společné obraně a hospodářské spolupráciEditovat

Smlouva o společné obraně a hospodářské spolupráci mezi státy Arabské ligy byla podepsána 17. června 1950. Sestává ze 13 článků a tzv. vojenského dodatku.[3]

Orgány ligyEditovat

Nejvyšším orgánem Ligy arabských států je Arabská konference na nejvyšší úrovni,[4] která projednává nejzávažnější otázky politické orientace Ligy.[5]

Nejvyšším stálým orgánem Ligy je Rada, složená ze zástupců všech členských států,[6] jejichž postavení je rovnoprávné – každý stát disponuje (bez ohledu na počet svých zástupců) jedním hlasem. Rada se schází na řádných zasedáních dvakrát ročně a ve funkci jejího předsedy se na jednotlivých zasedáních střídají předsedové vlád členských států.[4] Rozhodnutí Rady je závazné pro všechny členy pouze, bylo-li přijato jednomyslně, pokud bylo přijato prostou většinou hlasů, zavazuje pouze ty státy Ligy, které pro něj hlasovaly. O vnitřních otázkách Ligy se rovněž rozhoduje většinou hlasů.[5] Samotná rada však nemá žádnou výkonnou moc a její rozhodnutí musí uvádět v život členské státy.[4]

Dalším významným stálým orgánem je generální sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník, který má hodnost velvyslance, se třemi zástupci. Generální tajemník má právo dělat samostatná oficiální vyjádření, ve všech záležitostech se však zodpovídá Radě a na každém jejím zasedání překládá zprávu o plnění úkolů a o práci svého úřadu. Také svolává mimořádné zasedání Rady, pokud si to přejí nejméně dva členské státy. Sídlem generálního sekretariátu je Káhira.[4] Současným tajemníkem, uvedeným do funkce od 1. července 2011 je Egypťan Nabil Elaraby .

Vojenským orgánem Ligy je Rada společné obrany, která sestává z ministrů zahraničí a ministrů obrany. Založena byla vzápětí po přijetí Smlouvy o společné obraně a hospodářské spolupráci roku 1950.[7] K přijetí usnesení Rady společné obrany je potřeba dvoutřetinové většiny, a tato usnesení jsou závazná pro všechny členy.[5]

V rámci Ligy arabských států pracuje také řada výborů a komisí, specializovaných na řešení problémů konkrétních oblastí. Tyto výbory rovněž patří mezi stálé orgány Ligy, a jejich sekretariáty sídlí v Káhiře, kde jsou v kontaktu s příslušným oddělením generálního sekretariátu. Jejich členy mohou být i zástupci jiných arabských zemí. Na základě příslušných ustanovení Paktu byly zřízeny výbor pro zdravotnictví, hospodářský výbor, výbor pro dopravu a spoje, kulturní výbor, právní výbor a sociální výbor. Na základě Smlouvy o společné obraně a spolupráci vznikla zase Vojenská komise a Hospodářská rada.[8] Vojenská komise funguje vedle zmíněné Rady společné obrany[5] a její činnost je úzce propojena s Hospodářskou radou, která kromě ekonomických záležitostí řeší i některé otázky politické, jako např. organizace bojkotů vůči zemím, které jsou ve sporu s některým ze členů Ligy.[8]

V rámci Ligy však mohou pracovat i jiné výbory a komise, jejichž existence nevyplývá z těchto dvou základních smluv. Nejstarším výborem je politický výbor, který byl zřízen ještě před vznikem samotné Ligy, a to na základě Alexandrijského protokolu roku 1944. Politický výbor sestává ze stálých zástupců všech členských států a jeho zasedání, konaných nejméně jednou ročně, se obvykle účastní též jejich ministři zahraničních věcí.[4] Výbory mohou i zanikat. Například roku 1946 byl vytvořen výbor pro záležitosti Palestiny, který zanikl roku 1954.[9]

Kromě stálých komisí vznikají průběžně také komise dočasné. Patří sem komise s konkrétním úkolem, které zanikají, jakmile je úkol splněn. Některé komise vznikají pouze pro potřeby zasedání Rady, jako např. komise pro zahraniční záležitosti, ekonomická komise či sociální komise. Tyto komise jsou vždy s koncem zasedání rozpuštěny.[7]

ČlenovéEditovat

 
Rozšiřování Ligy arabských států

V současné době má Liga 22 plnohodnotných členů a další 4 státy mají status pozorovatele. Ligu založily 22. března 1945 Egypt, Irák, Transjordánsko (roku 1949 přejmenované na Jordánsko), Libanon, Saúdská Arábie a Sýrie. Krátce nato, 5. května se k nim připojilo Mutawakkilitské Jemenské království (od roku 1962 Jemenská arabská republika), takže dnešní Jemen je také počítán mezi zakládající členy. Všech těchto sedm států patřilo před první světovou válkou k územím pod nadvládou Osmanské říše. Dalším přijatým členem pak byla až roku 1953 Libye a od té doby se jejich počet postupně rozrůstal. Roku 1967 byla za člena přijata Jemenská lidová demokratická republika[7] (poté, co získala nezávislost na Velké Británii[10]), její členství však zaniklo roku 1990, kdy došlo ke sjednocení obou jemenských států (pod názvem Jemenská republika). Zatím posledním přijatým členem jsou Komory, které do Ligy vstoupily roku 1993.

Jediný člen Ligy, který byl svrchovaným státem dlouho před svým vstupem, je Omán (samostatný od roku 1650). Většina ostatních států se stala členy Ligy krátce po získání nezávislosti, v některých případech jen několik týdnů či dokonce dní (viz tabulka). Na druhou stranu některé státy (včetně zakládajících států Jordánska a Sýrie) vstoupily do Ligy ještě před získáním vlastní svrchovanosti.[11] Roku 1976 se členem stala také Organizace pro osvobození Palestiny,[7] kterou roku 1988 nahradil jednostranně vyhlášený Palestinský stát, dnes zastupovaný Palestinskou národní samosprávou.[12]

Kromě plnohodnotného členství může stát získat také status pozorovatele. Poprvé ho získala Eritrea roku 1993 (poté, co získala nezávislost na Etiopii). Následně se pozorovateli staly také tři nearabské státy, a to Brazílie, Indie a Venezuela.[7]

Členství v lize může být v případě vážných neshod pozastaveno, ovšem k trvalému vyloučení žádného člena zatím nedošlo. Roku 1979 bylo pozastaveno členství Egyptu, neboť podepsal mírovou smlouvu s Izraelem, a znovu bylo obnoveno až roku 1989.[7] V únoru roku 2011 bylo členství pozastaveno Libyi v odpověď na krvavé potlačování tamních protivládních protestů.[13] V červenci 2011 bylo Libyi znovuobnoveno plné členství. Od 12. listopadu 2011 je ze stejných důvodů pozastaveno členství Sýrie.[14]

Země Datum přijetí Datum získání
nezávislosti[11]
Hlavní město Rozloha
(km²)
Počet
obyvatel[15]
Hustota
(na km²)
HDP[p 1]
(v miliónech)
HDP[p 2]
na obyv.
Měna Úřední jazyk
  Egypt 19450322a22. března 1945 19220228a28. února 1922 Káhira &0000000001002450.0000001 002 450 &0000000082079636.00000082 079 636 &0000000000000082.30000082,3 $&0000000000497800.000000497 800 $&0000000000006200.0000006 200 libra arabština
  Irák 19450322a22. března 1945 19321003a3. října 1932 Bagdád &0000000000438317.000000438 317 &0000000030399572.00000030 399 572 &0000000000000071.20000071,2 $&0000000000113400.000000113 400 $&0000000000003800.0000003 800 dinár arabština, kurdština
  Jordánsko 19450322a22. března 1945 19460525a25. května 1946 Ammán &0000000000092300.00000092 300 &0000000006508271.0000006 508 271 &0000000000000068.40000068,4 $&0000000000034530.00000034 530 $&0000000000005400.0000005 400 dinár arabština
  Libanon 19450322a22. března 1945 19431122a22. listopadu 1943 Bejrút &0000000000010452.00000010 452 &0000000004143101.0000004 143 101 &0000000000000404.000000404 $&0000000000059370.00000059 370 $&0000000000014400.00000014 400 lira arabština, francouzština
  Saúdská Arábie 19450322a22. března 1945 19320923a23. září 1932 Rijád &0000000002149690.0000002 149 690 &0000000026131703.00000026 131 703 &0000000000000012.00000012 $&0000000000622000.000000622 000 $&0000000000024200.00000024 200 rial arabština
  Sýrie (členství pozastaveno) 19450322a22. března 1945 19460417a17. dubna 1946 Damašek &0000000000185180.000000185 180 &0000000022517750.00000022 517 750 &0000000000000118.300000118,3 $&0000000000107400.000000107 400 $&0000000000009400.0000009 400 dinár arabština
  Jemen 19450505a5. května 1945 19181101a1. listopadu 1918[p 3] San'á &0000000000527968.000000527 968 &0000000024133492.00000024 133 492 &0000000000000044.70000044,7 $&0000000000063400.00000063 400 $&0000000000002700.0000002 700 rial arabština
  Libye 19530328a28. března 1953 19511224a24. prosince 1951 Tripolis &0000000001759541.0000001 759 541 &0000000006597960.0000006 597 960 &0000000000000003.6000003,6 $&0000000000090570.00000090 570 $&0000000000014000.00000014 000 dinár arabština
  Súdán 19560119a19. ledna 1956 19560101a1. ledna 1956 Chartúm &0000000001886068.0000001 886 068 &0000000045047502.00000045 047 502 &0000000000000016.90000016,9 $&0000000000100000.000000100 000 $&0000000000002300.0000002 300 libra arabština, angličtina
  Maroko 19581001a1. října 1958 19560302a2. března 1956 Rabat &0000000000446550.000000446 550 &0000000031968361.00000031 968 361 &0000000000000071.60000071,6 $&0000000000151400.000000151 400 $&0000000000004800.0000004 800 dirham arabština
  Tunisko 19581001a1. října 1958 19560320a20. března 1956 Tunis &0000000000163610.000000163 610 &0000000010629186.00000010 629 186 &0000000000000063.00000063 $&0000000000100000.000000100 000 $&0000000000008002.0000008 002 dinár arabština
  Kuvajt 19610720a20. července 1961 19610619a19. června 1961 Kuvajt &0000000000018000.00000018 000 &0000000002595628.0000002 595 628 &0000000000000167.500000167,5 $&0000000000136500.000000136 500 $&0000000000048900.00000048 900 dinár arabština
  Alžírsko 19620816a16. srpna 1962 19620705a5. července 1962 Alžír &0000000002381741.0000002 381 741 &0000000034994937.00000034 994 937 &0000000000000014.60000014,6 $&0000000000251100.000000251 100 $&0000000000007300.0000007 300 dinár arabština
  Bahrajn 19710911a11. září 1971 19710805a5. srpna 1971 Manáma &0000000000000750.000000750 &0000000001214705.0000001 214 705 &0000000000001189.0000001 189 $&0000000000029710.00000029 710 $&0000000000040300.00000040 300 dinár arabština
  Katar 19710911a11. září 1971 19710903a3. září 1971 Dauhá &0000000000011437.00000011 437 &0000000000848016.000000848 016 &0000000000000123.200000123,2 $&0000000000150600.000000150 600 $&0000000000179000.000000179 000 rial arabština
  Omán 19710929a29. září 1971 16500101a 1650 Maskat &0000000000309550.000000309 550 &0000000003027959.0000003 027 959 &0000000000000009.2000009,2 $&0000000000075840.00000075 840 $&0000000000025600.00000025 600 rial arabština
  Spojené arabské emiráty 19711206a6. prosince 1971 19711202a2. prosince 1971 Abú Zabí &0000000000083600.00000083 600 &0000000005148664.0000005 148 664 &0000000000000055.00000055 $&0000000000246800.000000246 800 $&0000000000049600.00000049 600 dirham arabština
  Mauritánie 19731126a26. listopadu 1973 19601128a28. listopadu 1960 Nuakšott &0000000001030700.0000001 030 700 &0000000003281634.0000003 281 634 &0000000000000003.2000003,2 $&0000000000006655.0000006 655 $&0000000000002100.0000002 100 ukíjá arabština
  Somálsko 19740214a14. února 1974 19600701a1. července 1960 Mogadišu &0000000000637661.000000637 661 &0000000009925640.0000009 925 640 &0000000000000014.30000014,3 $&0000000000005896.0000005 896 $&0000000000000600.000000600 šilink somálština, arabština
  Palestinský stát 19760909a9. září 1976 &0000000000006040.0000006 040 &0000000004225710.0000004 225 710[p 4] &0000000000000699.600000699,6 $&0000000000012790.00000012 790 $&0000000000002900.0000002 900 šekel, dinár arabština
  Džibutsko 19770904a4. září 1977 19770627a27. června 1977 Džíbútí &0000000000023200.00000023 200 &0000000000757074.000000757 074 &0000000000000037.20000037,2 $&0000000000002105.0000002 105 $&0000000000002800.0000002 800 frank arabština, francouzština
  Komory 19931120a20. listopadu 1993 19750706a6. července 1975 Moroni &0000000000002235.0000002 235 &0000000000794683.000000794 683 &0000000000000275.000000275 $&0000000000000800.000000800 $&0000000000001000.0000001 000 frank arabština, francouzština
  1. Hrubý domácí produkt dle parity kupní síly. Jde o odhady z roku 2010,[16] pouze odhad pro Palestinská území pochází z roku 2009.[17]
  2. Hrubý domácí produkt na obyvatele dle parity kupní síly. Jde o odhady z roku 2010,[18] pouze odhad pro Palestinská území pochází z roku 2008.[17]
  3. 1. listopadu 1918 získal nezávislost Severní Jemen, nejprve jako Mutawakkilitské Jemenské království a po změně režimu roku 1962 jako Jemenská arabská republika. Jižní Jemen získal nezávislost 30. listopadu 1967 jako Jemenská lidová demokratická republika. 22. května 1990 se oba státy spojily v dnešní Jemenskou republiku.
  4. Součet odhadů počtu obyvatel pásma Gazy[19] a Západního břehu Jordánu.[17]

GeografieEditovat

Souhrnná rozloha všech území Arabské ligy činí přibližně 13,5 miliónu km² (což je asi o třetinu více, než je rozloha Spojených států amerických, a trojnásobek rozlohy Evropské Unie). Rozkládá se od Atlantského oceánu na západě, podél jižního břehu Středozemního moře, až po Perský záliv, Ománský záliv, Arabské moře a Indický oceán na východě. Většina jeho členských zemí patří do poměrně neurčitě definované oblasti Blízkého východu a Maghrebu, též označované anglickou zkratkou MENA (Middle East and North Africa). Poněkud stranou leží Džibutsko a Somálsko v Africkém rohu, ovšem geograficky nejvzdálenější ostatním členům je Komorský svaz, ležící na Komorských ostrovech v Indickém oceánu mezi africkou pevninou a Madagaskarem. Dalším ostrovním státem je Bahrajn, ležící na stejnojmenném ostrově a okolních ostrůvcích u saúdskoarabského pobřeží v Perském zálivu.[20]

HistorieEditovat

PočátkyEditovat

Myšlenka tzv. panarabismu, tj. kulturní a politické jednoty Arabů, se objevila mezi vzdělanými Araby již koncem 19. století,[21] určitých reálných obrysů však začala nabývat koncem druhé světové války. Zastáncům této myšlenky se podařilo získat i podporu Velké Británie, která měla v oblasti velký vliv a měla pod svým protektorátem část arabských území. Roku 1941 přišel zajordánský emír cAbdalláh s projektem tzv. Velké Sýrie pod vládou jordánských Hášimovců, která by kromě samotné Sýrie zahrnovala také Libanon, Palestinu a Zajordánsko. Konkurenční projekt iráckého premiéra Núrí as-Sacída počítal zase s vytvořením Federace Úrodného půlměsíce, která by zahrnovala ještě také Irák, přičemž celému soustátí by vládla irácká dynastie Hašímovců. Většina syrských a libanonských politiků si však přála, aby jejich státy byly nezávislé a proti oběma projektům se z důvodu tradičního nepřátelství s Hašímovci postavily také Egypt a Saúdská Arábie.[22]

Jednání nakonec posunul předseda egyptské vlády Nahnás Paša, který navrhl pouze symbolické sjednocení v rámci volného sdružení států. Postupně se mu podařilo získat na svou stranu jak Brity, tak i představitele jednotlivých arabských států.[23] 7. října 1944 podepsalo na Arabské konferenci v Alexandrii pět arabských států (Sýrie, Transjordánsko, Irák, Libanon a Egypt) tzv. Alexandrijský protokol, v němž se zavázali založit Ligu arabských států, vedenou Radou Ligy arabských států, v níž budou mít všechny členské státy rovné zastoupení.[24] Vlastní Liga pak byla založena na konferenci 22. března 1945 v Káhiře, a to podepsáním tzv. Paktu Ligy arabských států, který vstoupil v platnost 10. května 1945. Kromě států, které podepsaly Alexandrijský protokol, se jejími zakládajícími členy staly ještě také Saúdská Arábie a Jemen,[25] který však smlouvu ratifikoval až 11. května.[23] Ustavení ligy byl přítomen také zástupce Palestiny.[26] Prvním generálním tajemníkem Ligy se stal egyptský politik cAbd ar-Rahmán cAzzám. Jako sídlo nové organizace bylo zvoleno egyptské hlavní město Káhira, které se tak stalo významným centrem arabského světa.[27]

První arabsko-izraelská válkaEditovat

První společnou akcí států Ligy byl koordinovaný útok (většinou označovaný jako první arabsko-izraelská válka) na vznikající izraelský stát v květnu 1948,[28] který byl reakcí na plán OSN na rozdělení Palestiny. Státy Ligy vytvořily tzv. Osvobozeneckou armádu disponující značnými silami, ovšem poměrně nejednotným velením. Spojenecká armáda sestávala z 10 tisíc egyptských vojáků, 7 tisíc syrských, 3 tisíc iráckých a 3 tisíc libanonských vojáků, doplněných zajordánskou Arabskou legií čítající 4500 vojáků (vedených britskými důstojníky). Arabská liga ve válce zaznamenala určité počáteční úspěchy, do dubna 1948 bylo při nájezdech spojeneckých jednotek zabito přes 1200 Izraelců, a to přibližně rovným dílem vojáků i civilistů. V dubnu se však již Izraelci, posílení mj. i československými zbraněmi, chopili iniciativy a obsadili Hajfu, Safed, Jaffu a Akko. 11. června bylo uzavřeno příměří, během nějž se však jak Arabové, tak i Izraelci snažili své armády co nejvíce posílit a o měsíc později byly boje obnoveny. Tentokrát byla slabost arabských jednotek zřejmá hned od počátku, Izraelci zabrali Lyddu, Lamlu a Nazaret a dokonce i některé oblasti mimo území, které jim přiřkl původní plán OSN. Druhé příměří bylo uzavřeno pouhých deset dní po vypuknutí bojů. V říjnu pak Izrael zahájil závěrečnou ofenzívu, kterou získal další území. Nové rozhovory o příměří byly zahájeny začátkem roku 1949 a jednotlivé státy Arabské ligy je uzavíraly individuálně: Egypt 14. února, Libanon 23. března, Zajordánsko 3. dubna a nakonec Sýrie 20. července. Irák žádnou formální dohodu nepodepsal. Ačkoliv nebyla uzavřena žádná oficiální mírová smlouva a válečný stav tak de iure nadále trval, boje již nebyly obnoveny.[29]

V reakci na události války podepsaly státy Arabské ligy 17. června 1950 jako dodatek k Paktu Smlouvu o společné obraně a hospodářské spolupráci[3] (označovanou také jako Káhirská smlouva[24]). Podepsali ji zástupci všech sedmi zakládajících států Arabské ligy.[3]

ReferenceEditovat

  1. Pact of the League of Arab States, March 22, 1945. American Foreign Policy 1950–1955, Basic Documents. 1957, svazek 1. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Dobešová, s. 7–9.
  3. a b c Treaty of Joint Defense and Economic Cooperation Between the States of the Arab League, June 17, 1950. American Foreign Policy 1950–1955, Basic Documents. 1957, svazek 1. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Dobešová, s. 9–12.
  5. a b c d POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné – Zvláštní část. 5., doplněné a rozšířené vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-536-4. S. 342. 
  6. LANG, Václav; ČTK. Liga arabských států. Novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f Arab League. [s.l.]: Centro Studi sul Federalisimo: International Democracy Watch Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18. (anglicky) 
  8. a b HERSHLAG, Zvi Yehuda. The economic structure of the Middle East. Leiden: Brill, 1975. Dostupné online. ISBN 9004042148. S. 192. (anglicky) 
  9. NOVÁK, L.; VÝHODA, K. Co je Liga arabských států?. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. S. 23–24. 
  10. AITHIE, Charles; AITHIE, Patricia. Yemen – Jewel in Arabia. London: Stacey International, 2001. Dostupné online. ISBN 1900988151. S. 203. (anglicky) 
  11. a b The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  12. The PLO. Palestine Liberation Organisation: History of the Palestine Liberation Organisation. [online]. Le Monde diplomatique [cit. 2011-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (anglicky) 
  13. Arab League Recognizes Libyan Rebel Council. RTT News [online]. 2011-8-25. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Arab League Votes to Suspend Syria Over Crackdown [online]. NYTimes.com [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Country Comparison: Population. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  16. Country Comparison: GDP (purchasing power parity). The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  17. a b c Middle East: West Bank. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  18. Country Comparison: GDP – per capita (PPP). The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  19. Middle East: Gaza Strip. The World Factbook [online]. [cit. 2011-8-26]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  20. TOFFOLO, Cris E. The Arab League. New York: Infobase Publishing, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7910-9565-2. S. 9–14. (anglicky) 
  21. Pan-Arabism (ideology) [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. BAREŠ, Ladislav; VESELÝ, Rudolf; GOMBÁR, Eduard. Dějiny Egypta. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-971-3. S. 522. 
  23. a b Bareš et al., s. 523.
  24. a b The Alexandria Protocol; October 7, 1944. Department of State Bulletin. 1947-5-18, roč. XVI, čís. 411. Dostupné online. (anglicky) 
  25. DOBEŠOVÁ, Blanka. Liga arabských států. In: ČAPKOVÁ, Eva. Liga arabských států. Praha: Dar Ibn Rushd, 1996. ISBN 80-901881-2-5. S. 7.
  26. Dobešová, s. 9.
  27. Bareš et al., s. 524.
  28. Mar 22, 1945: Arab League formed. This Day in History [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. PAUL, Johnson. Dějiny židovského národa. Překlad Věra a Jan Lamperovi. Řevnice: nakladatelství Alexandra Tomského Rozmluvy, 1996. ISBN 80-85336-31-6. S. 507–508. 

Externí odkazyEditovat