Otevřít hlavní menu

Filipíny

stát v jihovýchodní Asii

Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní státjihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7641 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu.

Filipínská republika
Repúbliká ng̃ Pilipinas
vlajka Filipín
vlajka
znak Filipín
znak
Hymna: Filipínská hymna
Motto: Maka-Diyos, Maka-Tao, Makakalikasan, at Makabansa
(„Pro Boha, lid, přírodu a stát“)
Geografie

Philippines (orthographic projection).svg Poloha Filipín

Hlavní město: Manila
Rozloha: 300 000[1] km² (72. na světě)
z toho 0,61 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Apo (2 954 m n. m.)
Časové pásmo: +8
Poloha: 12° s. š., 123° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 106 512 000[2] (13. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 355,04 ob. / km² (40. na světě)
HDI: 0,682 (střední) (116. na světě, 2016)
Jazyk: filipínština, angličtina (úřední), španělština, arabština (ostatní)[3]
Náboženství: 83 % římští katolíci, 10 % ostatní křesťané - IFI a další, 5 % muslimové, zbytek menšiny a vyznání nezjištěno
Státní útvar
Státní zřízení: unitární prezidentská republika
Vznik: 12. června 1898 (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Rodrigo Duterte
Měna: filipínské peso (₱) (PHP)
HDP/obyv. (PPP): 7 387[4] USD (118. na světě, 2015)
Giniho koeficient: 45,8[5] (2006)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 608 PHL PH
MPZ: RP
Telefonní předvolba: +63
Národní TLD: .ph
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě se 104 miliony obyvateli (2017)[6]. Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a její hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2017 nominálně 313 miliard amerických dolarů.[5]. Dle posledních analýz mají Filipíny do roku 2050 přeskočit celou řadu vyspělých zemí včetně ČR a posunout se na 16. místo ve velikosti ekonomiky.[7] Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců.

Filipíny jsou nejstarší demokracií v regionu jihovýchodní Asie. Dříve španělská a posléze americká kolonie (pak autonomní území) je jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii - asi 81 % obyvatel (druhou je Východní Timor). Asi 10 % obyvatel se hlásí k dalším křesťanským církvím a také zde existuje množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám (asi 5%), buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury.

Obsah

DějinyEditovat

Doklady o přítomnosti člověka vzpřímeného na Filipínách jsou i 700 tisíc let staré.[8][9] Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit na jih ostrovů islám (Suluské ostrovy, Mindanao).

Španělská nadvládaEditovat

V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães. V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal (mj. si dopisoval se středoškolským profesorem Ferdinandem Blumentrittem, pocházejícím z Prahy a působícím v Litoměřicích. To byl první, nejen český, ale i světový filipinista). Převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto.

Americká nadvládaEditovat

Po španělsko-americké válce v roce 1898 a po americké invazi a filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Během bitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů. Odhaduje se, že během japonské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců.

NezávislostEditovat

Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 19661986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová).

Násilné střety na druhém největším filipínském ostrově Mindanao mezi vládními jednotkami a muslimskými povstalci z Fronty islámského osvobození Morů (MILF) si od 70. let vyžádaly přibližně 150 tisíc lidských životů.[10]

GeografieEditovat

Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7641 ostrovů na celkové ploše 343 tisíc km2. Nacházejí se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře, ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře. Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan. Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau.

 
Hora Talinis na ostrově Negros

Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země.

Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým deštným pralesem. Nejvyšší hora Apo, která se nachází v části Mindao, měří 2954  m. Je zde mnoho aktivních sopek, jako například Mayon Volcano, Pinatubo či Taal Volcano. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.

Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity. Každý den proběhne na 20 zemětřesení, z nichž většina je natolik slabá, že je není možné pocítit. Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990.

Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.

 
Pláž na ostrově Samar
 
Rýžové terasy ve vnitrozemí ostrova Luzon

Flóra a faunaEditovat

Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí.

PodnebíEditovat

Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují tři roční období: „Tag-init“ či „Tag-araw“ (teplé období nebo léto od března do května), „Tag-ulan“ (období dešťů od června do listopadu) a „Tag-lamig“ (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako „Habagat“ a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako „Amihan.“[11] Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm. Velké nebezpečí představují tajfuny, které jsou zde poměrně časté.

TajfunyEditovat

Na Filipínách jsou označovány jako baguio (psáno také bagio, vaguio, bagyo) podle města Baguio, kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 116,8 cm srážek.[12] Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří, které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody. V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening, který zničil řadu měst, přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km/h, což bylo nejvíc v zaznamenané historii.[13] Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring, která přes relativní slabost (rychlost větru 95 km/h) způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí (odhadem až 8 tisíc) překonala všechny dosavadní bouře.[13] Začátkem listopadu 2013 zasáhl pobřežní město Basey v provincii Samar tajfun Haiyan, který si vyžádal přes 5000 životů. Na místě ihned zasáhly mezinárodní organizace, za Českou republiku přispěly pomocí, financemi a prostředky ze sbírek humanitární organizace ADRA, Charita, Červený kříž či Člověk v tísni, který zatím shromáždil přes 17 milionů korun.[14] Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte, problémem zůstává i bezpečnost.[15]

PolitikaEditovat

Filipíny jsou unitární stát, mimo Autonomní region Muslimské Mindanao. Jsou zastupitelskou demokracií, vůbec nejstarší demokracií v oblasti Jihovýchodní Asie. Jsou prezidentskou republikou. Prezident je hlava státu i hlava vlády a vrchní velitel, je volen přímou volbou na 6 let. Bikamerální Kongres se skládá z horní komory, Senátu Filipín, do něhož jsou senátoři voleni na šest let, a komory dolní, Sněmovny reprezentantů Filipín, která je volena na 3 roky.

Na vrcholu soudní moci je Nejvyšší soud, který je složen z předsedy soudu a čtrnácti soudců, již jsou jmenováni prezidentem.

Filipínec Carlos Peña Romulo, mj. zakladatel filipínského skautingu, byl předsedou Valného shromáždění OSN.

Filipíny podporovaly Spojené státy během studené války a války proti terorismu. Byly tradičně jejich hlavním spojencem mimo NATO. Avšak po roce 2016, s nástupem prezidenta Rodrigo Duterteho, došlo k zásadnímu zhoršení vztahů a k nástupu nové zahraničněpolitické orientace Filipín na Čínskou lidovou republiku a Rusko.[16] Duterte je nicméně radikálním bojovníkem proti levicovým partyzánům v zemi. Historicky komplikované vztahy s Japonskem se v posledních desetiletích zlepšily a Duterte tento trend udržuje. Duterteho represe v oblasti drogové politiky, při nichž jsou zabíjeni často drobní překupníci a distributoři, vyvolala v roce 2017 diplomatický konflikt s Evropskou unií a silné ochlazení vztahů.[17] Země se účastní mírových misí, zejména ve Východním Timoru.

Administrativní členěníEditovat

 
Hlavní město Manila

Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů: Luzon, Visayas a Mindanao. Ty se dále dělí na 18 regionů, 81 provincií, 144 měst, 1490 obcí a 42029 malých obcí zvaných barangay (stav v červnu 2015).[18]

Dne 24. července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů, zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí.[19]

EkonomikaEditovat

 
500 pesos

Po roce 2011 začaly Filipíny prožívat éru mimořádného ekonomického rozvoje. HDP roste mimořádným tempem: 6,7 procenta v roce 2012, 7,1 v roce 2013 a v dalších letech to byly podobné přírůstky bohatství: 6,1 %, 5,8 %, 7,1 % a 6,5 procenta v roce 2017. To je jedno z nejvyšších temp růstu na světě. Ve stejné době došlo k výraznému snížení zahraničního dluhu. Na tyto ukazatele zareagovaly i ratingové agentury či Světové ekonomické fórum, které ve svém žebříčku konkurenceschopnosti posunulo Filipíny ze 75. místa v roce 2011 na 57. místo v roce 2017.[20]

Za problém a brzdu rozvoje však většina mezinárodních organizací považuje rozbujelou byrokracii a korupci. K problémům Filipín patří redistribuce rostoucího bohatství. Země má největší rozdíl mezi bohatými a chudými v regionu. Giniho koeficient, jež tento rozdíl měří, činí 42,98, tedy zhruba dvojnásobek oproti Německu, Rakousku či České republice. To má dopady i na politickou sféru. Chudá část filipínské populace nemá pocit, že by se jí objektivní růst bohatství dotkl. Tento jev podrazil nohy prozápadním liberálním politikům (jako byl Noynoy Aquino) a otevřel brány prezidentovi Rodrigo Dutertemu, s jeho protiamerickou a pročínskou politikou. Nová Duterteho daňová reforma má právě redistribuovat prostředky k méně privilegovaným.

Filipínský export však stále míří především do Japonska a Spojených států, dovozu naopak dominuje Čína.[21] Export do Japonska byl umožněn japonsko-filipínskou smlouvou o ekonomickém partnerství z listopadu 2008. Ta vytvořila pravidla velmi se blížící zóně volného obchodu mezi těmito dvěma zeměmi. To byl mimořádný stimul pro filipínskou ekonomiku. Exportní potenciál země se zvýšil také roku 2015, když se stala součástí společného trhu ASEAN.

Zahraniční investice na Filipínách rostou (v roce 2017 například enormně vzrostly investice z Nizozemska), avšak jsou limitovány zákonným ustanovením, že domácí firmy mohou mít podíl zahraničního vlastnictví nejvýše 40 %.

Jako v některých jiných rozvojových zemích hrají velký stimulační efekt pro domácí poptávku tzv. remitence, tedy příspěvky, jež posílají rodinám Filipínci pracující v zahraničí. Filipíny mají jeden z největších kontingentů lidí pracujících za hranicemi - odhaduje se 10 milionů lidí. Počtem osob pracujících v cizině (z hlediska velikosti HDP) se Filipíny řadí na 3. místo za Indonésii a Thajsko.

Nerostné bohatstvíEditovat

Co se nerostného bohatství týče, jsou Filipíny velmi bohaté. Nachází se zde naleziště rud železa, mědi, zinku, olova, manganu, chromu, zlata, stříbra, rtuti a kobaltu. Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv, ropy a černého uhlí.

ZemědělstvíEditovat

Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.

PrůmyslEditovat

Filipíny patří k rozvojovým zemím. Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský, textilní, dřevařský a částečně chemický. Od 70. let 20. století začíná na významu nabírat strojírenství. Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů, televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů. Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila, zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu.

DemografieEditovat

 
Mapa dominantních etnik podle provincií

Filipíny mají přes 102 milionů obyvatel a jenom mezi lety 1990 a 2008 vzrostl počet obyvatel Filipín o 28 milionů.[22] Roční populační přírůstek je 1,84 %.[20] Střední délka života mužů je asi 65,3 let, u žen asi 71,1 let. Filipíny mají rychle rostoucí mladou populaci a populační růst podporuje i katolická církev.[23] Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách. Po liberalizaci imigračních zákonů v USA po roce 1965 se několik milionů Filipínců přestěhovalo do Spojených států.

Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci (96%).[24] Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny (1,5 procenta Číňanů ad.). Mezi původní obyvatele se řadí Negritové nebo horští Ifugaové, kteří byli až do počátku 20. století obávanými lovci lebek. V pobřežních oblastech žijí tzv. mořští cikáni.

Filípíny mají dva úřední jazyky: angličtinu a filipínštinu (tagalštinu). Třemi největšími jazyky jsou tagalština (či jazyk tagalo), jíž mluví asi 28 procent obyvatel, hlavně na ostrovech Luzon, Mindoro a Panay. Druhá nejrozšířenější je cebuánština (též jazyk cebuano nebo visaya), mateřský jazyk asi 13 procent Filipínců, jímž se mluví na ostrovech Cebu a Bohol, na jih Negrosu a ve východní části Mindanaa. Třetím největším jazykem souostroví je ilokánština (ilocano), jímž se mluví na severu hlavního ostrova Luzon. Třináct filipínských jazyků má více než milion rodilých mluvčí. Krom tří uvedených jsou to ještě Hiligaynon (Ilongo), Waray-Waray, Kapampangan, Bikol, Pangasinan, Maranao, Maguindanao, Kinaray-a a Tausug. Komise pro filipínský jazyk eviduje celkem 175 jazyků a řadu dalších dialektů, většinou malajsko-polynéské jazykové skupiny.[20]

Největší městaEditovat

  • Manila (hlavní město) - 11,5 mil. obyvatel (i s aglomeracemi)
  • Quezon - 2,2 mil. obyvatel
  • Caloocan – 1,2 mil. obyvatel
  • Davao – 1,2 mil. obyvatel
  • Cebu – 730 000 obyvatel
  • Zamboanga – 620 000 obyvatel
  • Bacolod – 430 000 obyvatel

NáboženstvíEditovat

Spolu s Východním Timorem jsou Filipíny jedinou křesťanskou zemí v Asii. K římskokatolické církvi se v současnosti hlásí 81 % Filipínců.[24]. Na Filipínách žije asi 69 miliónů pokřtěných katolíků, po Mexiku a Brazílii jsou tedy zemí s třetím největším počtem katolíků na světě. Celkem 11,6 % obyvatel jsou věřící dalších křesťanských církví. Nejpočetnější je Nezávislá filipínská církev (IFI, má asi 5 milionů věřících, národní katolická církev nezávislá na Římu, je ve svátostném společenství jak s anglikány, tak i s Utrechtskou unií starokatolických církví). Další jsou: Filipínská episkopální církev (anglikáni), katolická apoštolská církev (sesterská církev brazilské ICAB - VIZ) a protestantské církve. Muslimští Morové obývají téměř výhradně oblasti na jihu země (Mindanao, Palawan, Suluské ostrovy. - muslimové celkem tvoří necelých 5 % obyvatel. A ostatní víry: hinduisté, buddhisté, též animisté a obyvatelé nezjištěného vyznání - celkem 2,5 %.

Na velikonoce se na Luzonu poblíž Manily nechávají domorodci dobrovolně zaživa ukřižovávat, někteří to absolvovali i několikrát.

Na Filipínách (a Guamu) působilo také celkem asi 20 jezuitů z českých zemí. Byli to nejspíše první Středoevropané, kteří se na Filipíny dostali. Např. 1) Antonín Malínský nebo 2) Vavřinec John - ten se dožil na svou dobu úctyhodných 80 let. Dále: 3) Augustin Strobach, který byl zabit domorodci na Guamu, jeho ostatky jsou dnes v Olomouci. Též 4) Pavel Klein, ten se sice narodil v německojazyčném Chebu, ale uměl velmi dobře česky - nejspíš pocházel ze smíšené rodiny. Byl velice vzdělaný a několik let byl jezuitským provinciálem na Filipínách. Mj.napsal knihu o využití léčivých rostlin, obsahující mnoho užitečných receptů, byla vydávána ještě v 19. stol. Zanechal i zápis o zatmění Měsíce a také překládal náboženské texty do místní tagalštiny, byl spoluautorem jejího prvního slovníku a dokonce v ní i psal básně.

Díky činnosti českých misionářů je na Filipínách velmi populární Pražské jezulátko (Bambino di Praga). Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño.

KulturaEditovat

UměníEditovat

Klasikem filipínské literatury je José Rizal. Byl i národním buditelem a nejvýznamnější postavou filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. Za své vlastenecké aktivity byl popraven. Výročí jeho smrti se stalo filipínským státním svátkem. K Rizalovým blízkým spolupracovníkům patřil spisovatel a novinář Marcelo H. del Pilar. Nejvýznamnějším malířem podílejícím se na aktivitách obrozeneckého hnutí byl Juan Luna.

Filmový režisér Lav Diaz patří k nejúspěšnějším filmařům, jeho snímek si v roce 2016 odvezl Zlatého lva z Benátského filmového festivalu. Zpěvačka Charice Pempengco nejprve uspěla na Youtube a posléze na sebe upozornila svou přeměnou z ženy v muže. Muzikálová zpěvačka Lea Salonga se stala první asijskou umělkyní, jež získala americkou divadelní cenu Tony. Také raper známý pod jménem Apl.de.ap se proslavil ve Spojených státech, především ve skupině The Black Eyed Peas.

PamátkyEditovat

 
Barokní kostel v Santa Maria

Na Seznam světového dědictví UNESCO byly společně zapsány čtyři filipínské barokní kostely: kostel svatého Augustina v Manile, kostel nanebevzetí Panny Marie v Santa Maria, kostel svatého Augustina v Paoay a kostel sv. Tomáše z Villanovy v Miagao. Pocházejí z období španělské kolonizace Filipín. Všechny kostely jsou unikátní ukázkou evropského baroka, které bylo řemeslníky přizpůsobeno místnímu materiálu a technice.

Na seznam byly zapsány také rýžové terasy filipínských Kordiller. Soustava opěrných zdí z kamene a hlíny přesně kopíruje tvar kopce a má tedy nesymetrický půdorys, archeologické nálezy ukazují, že tato technika využití krajiny se v regionu používá již 2000 let bez zásadnějších změn.

Památkou UNESCO je také celé historické město Vigan. Jeho historické centrum je nejlépe zachovalým španělským koloniálním městem v Jihovýchodní Asii.[25]

KuchyněEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Filipínská kuchyně.

Mezi oblíbené pokrmy filipínské kuchyně patří: lechón (pečený vepř vcelku), longaniza (filipínský salám), tapa (uzené hovězí maso), torta (omeleta), adobo (kuřecí nebo vepřové maso v česneku, octu, oleji a sójové omáčce), dinuguan (dušené maso ve vepřové krvi), kaldereta (maso v rajčatové omáčce), mechado (hovězí maso v sóji a rajčatové omáčce), puchero (hovězí maso v banánech s rajčatovou omáčkou), afritada (kuřecí nebo vepřové maso v rajčatové omáčce se zeleninou), kare-kare (dobytčí maso a zelenina vařená v arašídové omáčce), pinakbet (dýně, lilek, fazole, okra a krevetová pasta), sinigang (maso nebo mořské plody v kyselém vývaru), pancit (nudle) a lumpia (čerstvé nebo smažené jarní svitky).

Typickým rysem filipínské kuchyně je kombinace něčeho sladkého s něčím slaným: champorado (sladká kakaová rýžová kaše), která je spárována s tuyo (solené ryby sušené na slunci); dinuguan (pikantní guláš vyrobený z prasečí krve a vnitřností), spojený s puto (sladké, dušené rýžové koláče); nezralé ovoce, jako jsou zelené mango (které jsou jen mírně sladké, ale velmi kyselé), jsou konzumovány namočené ve slané nebo bagoongské půdě. Obvyklé je také použití sýra ve sladkých koláčích (jako je bibingka a puto), stejně jako ve zmrzlině. Filipínská kuchyně také kombinuje sladké (tamis) a kyselé (asim) potraviny.

SportEditovat

Bojové umění eskrima (zvané též arnis) bylo roku 2009 zákonem uznáno za národní sport.

Filipínci se olympijských her zúčastňují od roku 1924, přesto se jim dosud (do roku 2018) nepodařilo vybojovat zlatou olympijskou medaili. Vzhledem k tradici bojových umění blízkých boxu, jež je typická pro celou oblast jihovýchodní Asie, jsou Filipínci na olympiádě nejúspěšnější právě v boxu. Z deseti olympijských cenných kovů, jež do roku 2010 získali, bylo pět právě z boxerského ringu, z toho dvě stříbra (Anthony Villanueva, Mansueto Velasco). Historické třetí stříbro získala na hrách v Riu roku 2016 vzpěračka Hidilyn Diazová, největší filipínská sportovní hvězda současnosti.[26] První medaili pro Filipíny vybojoval již roku 1928 plavec Teófilo Yldefonso. Dva bronzy brali Filipínci i v atletice, roku 1932 ho v Amsterdamu získal trojskokan Simeon Toribio a roku 1936 v Berlíně v běhu na 400 metrů překážek Miguel White. Filipíny jsou prvním tropickým státem, který se zúčastnil zimních olympijských her.

Profesionálními mistry světa byli boxeři Francisco Guilledo, Ceferino Garcia, Nonito Donaire či Manny Pacquiao. Filipínským rodákem byl úspěšný hráč amerického fotbalu Tim Tebow. Filipínští basketbalisté získali bronz na mistrovství světa v roce 1954.

Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy, na Filipínách zvané sabong.[27] Jo jo je tradiční filipínskou hračkou a díky filipínskému podnikateli žijícímu v USA, Pedro Floresovi, se rozšířilo do celého světa a akrobacie s ním se stala i oblíbeným sportem.[28]

Související stránkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippines na anglické Wikipedii.

  1. MOLDAVA, Tadeusz a kolektiv. Státy světa. 2. vyd. Praha: Fragment, 2002. ISBN 80-7200-669-X. S. 97. 
  2. [1]
  3. http://www.chanrobles.com/article14language.htm The 1987 Constitution of the Republic of the Philippines
  4. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  5. a b Philippines [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2009-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Commission on Population. www.popcom.gov.ph [online]. [cit. 2018-12-05T07:08:12Z]. Dostupné online. 
  7. https://archive.is/20120707151349/http://business.blogs.cnn.com/2012/01/12/worlds-top-economies-in-2050-will-be/ HSBC Analysis - World’s top economies in 2050 will be...
  8. https://phys.org/news/2018-05-early-humans-philippines-years.html - New find shows early humans were in the Philippines 700,000 years ago
  9. BRUMM, Adam. Rhino fossil rewrites the earliest human history of the Philippines. The Conversation. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (anglicky) 
  10. "Filipínští muslimové chtějí nezávislost. Kvůli bojům uprchlo na 16 tisíc lidí". Hospodářské noviny. 25. října 2010.
  11. Climate of the Philippines [online]. PAGASA [cit. 2009-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. http://glossary.ametsoc.org/wiki/Baguio
  13. a b {title}. www.typhoon2000.ph [online]. [cit. 22-05-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2008. 
  14. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/filipiny
  15. http://www.reuters.com/article/2013/11/11/us-philippines-typhoon-idUSBRE9A603Q20131111
  16. Filipínský prezident se v Číně rozešel s USA: S Čínou a Ruskem proti světu. Lidovky.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2018-12-05T08:56:51Z]. Dostupné online. (česky) 
  17. Duterte: Mám Čínu a Rusko, styky s Evropou klidně přeruším. TÝDEN.cz [online]. 2017-10-14 [cit. 2018-12-05T09:00:56Z]. Dostupné online. (česky) 
  18. PROVINCIAL SUMMARY: NUMBER OF PROVINCES, CITIES, MUNICIPALITIES AND BARANGAYS, BY REGION, As of June 2015 [online]. Philippine Statistics Authority [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. State of the Nation Address of President Gloria Macapagal-Arroyo during the 3rd Regular Session of the 13th Congress of the Republic of the Philippines Gov.Ph. Accessed September 15, 2006
  20. a b c Filipíny: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-05T07:10:08Z]. Dostupné online. 
  21. Filipíny: Zahraniční obchod a investice. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-05T08:06:43Z]. Dostupné online. 
  22. CO2 Emissions from Fuel Combustion Population 1971–2008 (pdf page 86); strana 86, IEA (OECD/ World Bank) (original population ref OECD/ World Bank e.g. in IEA Key World Energy Statistics 2010 strana 57)
  23. "Církev hrozí prezidentovi Filipín exkomunikací kvůli antikoncepci". Zdravotnictví a medicína: zdravi.e15.cz. 16. května 2011.
  24. a b "Filipíny: Národ ohnivých ostrovů". 100+1 zahraniční zajímavost. 16. dubna 2013.
  25. Filipíny - dědictví UNESCO: Můj průvodce. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (česky) 
  26. OH 2016: Šu-Čch' z Tajwanu zlatá v kategórii do 53 kg vo vzpieraní. TERAZ.sk. 1970-01-01. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (slovensky) 
  27. Kohoutí zápasy přitahují davy Filipínců. Poražený bojovník putuje do polévky. Deník.cz. 2018-10-03. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (česky) 
  28. Druhá nejstarší hračka na světě? Je to jo-jo. ExtraStory.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat