Otevřít hlavní menu

Korál

označení pro některé mořské žahavce z třídy korálnatců
Korál Trachyphyllia, Praha Mořský svět
Koráli v Rudém moři

Korál je označení pro některé mořské žahavce z třídy korálnatci (Anthozoa). Je pro ně typické potlačení metageneze, což znamená, že zůstávají ve stádiu polypa. Všech asi 6 000 druhů žije přisedle v mořích, obvykle v koloniích. Mezi korály patří známí původci korálových útesů v tropických mořích, kteří vylučují uhličitan vápenatý pro tvorbu svých tvrdých vnějších schránek. Během milionů let se tyto schránky vrství a někdy vytvoří i ostrov. Na budování korálů se podílejí zejména šestičetní koráli ze skupiny Hexacoralia, kromě nich ale také dírkonošci, měkkýši, řasy (zejména vápencem inkrustované ruduchy).

AnatomieEditovat

Jedna „větev“ korálu není oproti všeobecnému pohledu jen jeden jedinec, ale miliony geneticky identických polypů. Rozlišují se živočišní koráli (stromově se větvící), jakožto organismy skryté uvnitř korálové trubičky a např. pomocí vějířků filtrujících vodu na jedné straně, a rostlinné stromatolity, které nejsou nijak skryté, ale žijí na povrchu svých vlastních minerálních výměšků, tvořící tak naopak kulovité kolonie. Koráli se dělí na Tvrdé a Měkké, u Tvrdých korálů se dělí ještě na SPS (Small Polyped Stony) a LPS (Large Polyped Stony).

SymbiózaEditovat

I když se mohou koráli živit planktonem, většinu jejich potravy jim obstarávají symbiotické řasy, zooxantely. Proto koráli většinou rostou v slunných mořích (do 60 m), aby zajistili dostatek světla pro řasy. Někdy je však možné najít zvláštní korály bez endosymbiontů i v hloubce 3 000 m a dokonce i na arktických Aleutách. Korály s endosymbionty označujeme jako hermatypické, bez nich jako ahermatypické. Ahermatypičtí koráli se musí uživit samostatně, mohou ale pronikat do jiných míst než hermatipičtí.

Symbionty korálů jsou obrněnky, které mohou tvořit až tři čtvrtiny biomasy korálu. Od svého endosymbionta získávají koráli až 90 % organických látek, díky čemuž se mohou bohatá korálová společenstva tvořit i v živinami chudých tropických vodách.[1]

Odumírání obrněnek je příčinou jevu známého jako bělení korálů, které se projevuje zbělením korálu. Korál bez endosymbiontů je výrazně oslaben, neroste a hrozí nebezpečí jeho úhynu, což má za následek destrukci celého útesu. Obrněnky odumírají nejčastěji z důvodu zvýšení teploty vody, znečištění či infekce patogenem.

 
Šperkařský korál (Alžír)

Využití ve šperkařstvíEditovat

Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů různých odstínů typické červené barvy se již od pravěku využívaly jako oblíbený šperkařský materiál, a to jak k výrobě jednotlivých částí náhrdelníků (z toho český výraz korál, korálek), tak k výzdobě předmětů z jiných materiálů (především kovových) vykládáním.

Využití v doplňcích stravyEditovat

Schránka korálů je z velké části tvořena organickými sloučeninami vápníku a dalšími stopovými minerály. Odumřelé korály se proto po rozemletí a silném čištění používají v kvalitních doplňcích stravy, ve formě prášku, prášku v kapslích nebo v tabletách. V USA je používají například velké firmy Nutrina či Swanson Health Products, v Evropě je to například Vitaking.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. IVAN ČEPIČKA, FILIP KOLÁŘ, PETR SYNEK. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT ČR, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-86784-50-2. S. 86. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat