Ferdinand Marcos

Ferdinand Marcos
	Ferdinand Marcos
10. prezident Filipín
	Ve funkci:; 30. prosince 1965 – 25. února 1986
Předchůdce	Diosdado Macapagal
Nástupce	Corazon Aquinová
Stranická příslušnost
Členství	Partido Liberal ng Pilipinas; Nacionální strana
Narození	11. září 1917 ; Sarrat
Úmrtí	28. září 1989 (ve věku 72 let) ; Honolulu
Místo pohřbení	Chrám Byodo-In; Libingan ng mga Bayani
Choť	Imelda Marcosová
Děti	Imee Marcos; Ferdinand Marcos, Jr.; Irene Marcos-Araneta
Příbuzní	Pacifico Marcos (sourozenec); Matthew Manotoc (vnuk)
Alma mater	Filipínská vysoká škola práva; Filipínská univerzita
Profese	politik, podnikatel, advokát a vojenská osoba
Ocenění	velkostuha Řádu chryzantémy (1966); Řád rovníkové hvězdy; Hvězda Indonéské republiky; Řád Temasek; rytíř Maltézského záslužného řádu; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ferdinand Marcos
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917 v Sarratu – 28. září 1989 v Honolulu) byl filipínský politik a právník. Prezident Filipínské republiky v letech 1965–1985.

Studia a politický vzestupEditovat

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během 2. světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942–1945 angažoval jen velmi málo.

VládaEditovat

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, D. Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Opozice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazón Aquinová, ho ve volbách v r. 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty (tzv. Revoluce lidové moci) ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky – a údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků – do exilu na Havaj, kde mu umožnil azyl tehdejší americký prezident R. Reagan.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.