Ferdinand Marcos
Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917, Sarratu – 28. září 1989, Honolulu) byl filipínský politik a právník a prezident Filipínské republiky v letech 1965–1985.
| Ferdinand Marcos | |
|---|---|
.jpg) | |
| 10. prezident Filipín | |
| Ve funkci: 30. prosince 1965 – 25. února 1986 | |
| Předchůdce | Diosdado Macapagal |
| Nástupce | Corazon Aquinová |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Partido Liberal ng Pilipinas Nacionální strana |
| Narození | 11. září 1917 Sarrat |
| Úmrtí | 28. září 1989 (ve věku 72 let) Honolulu |
| Místo pohřbení | Chrám Byodo-In (1989–1993) Marcos Museum and Mausoleum (1993–2016) Libingan ng mga Bayani (od 2016) |
| Choť | Imelda Marcosová |
| Rodiče | Mariano Marcos a Josefa Edralin Marcos |
| Děti | Imee Marcos Ferdinand Marcos, Jr. Irene Marcos Aimee Marcos |
| Příbuzní | Pacifico Marcos, Elizabeth Marcos a Fortuna Marcos-Barba (sourozenci) Matthew Manotoc (vnuk) |
| Alma mater | Filipínská vysoká škola práva Filipínská univerzita |
| Profese | politik, podnikatel, advokát, voják a diktátor |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | velkostuha Řádu chryzantémy (1966) řetěz Řádu Isabely Katolické (1969) Řád Temasek Řád rovníkové hvězdy rytíř Maltézského záslužného řádu … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Ferdinand Marcos |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Studia a politický vzestupEditovat
Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské univerzitě. V roce 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny roku 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během druhé světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942–1945 angažoval jen velmi málo.
VládaEditovat
V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, D. Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v roce 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku roku 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.
Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V roce 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Opozice proti jeho režimu však sílila, zejména od roku 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazon Aquinová, Marcose ve volbách v roce 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty (tzv. Revoluce lidové moci) ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky – a údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků – do exilu na Havaj, kde mu umožnil azyl tehdejší americký prezident Ronald Reagan.
Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.
VyznamenáníEditovat
velkostuha Řádu chryzantémy – Japonsko, 20. září 1966
Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy – Indonésie, 12. ledna 1968
Řád říšské koruny – Malajsie, 1968
Řád Rajamitrabhorn – Thajsko, 15. ledna 1968[1]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 22. prosince 1969
Řád Temasek I. třídy – Singapur, 15. ledna 1974
velkokříž Vojenského záslužného kříže s bílým odznakem – Španělsko, 18. února 1974
Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky – Rumunsko, 9. ledna 1975
řetěz Řádu al-Husajna bin Alího – Jordánsko, 1. března 1976
velkokříž Řádu rovníkové hvězdy – Gabon, 8. července 1976
velkokříž Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů
_-_DMN.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
_ribbon.png){kind=small}
_pasador.svg){kind=small}
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Marcos na španělské Wikipedii.
- ↑ แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี เรื่อง พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ Dostupné online (thajsky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Marcos na Wikimedia Commons 
Osoba Ferdinand Marcos ve Wikicitátech
