Ferdinand Marcos

Ferdinand Marcos
	Ferdinand Marcos
10. prezident Filipín
	Ve funkci:; 30. prosince 1965 – 25. února 1986
Předchůdce	Diosdado Macapagal
Nástupce	Corazon Aquinová
Stranická příslušnost
Členství	Partido Liberal ng Pilipinas; Nacionální strana
Narození	11. září 1917 ; Sarrat
Úmrtí	28. září 1989 (ve věku 72 let) ; Honolulu
Místo pohřbení	Chrám Byodo-In; Libingan ng mga Bayani
Choť	Imelda Marcosová
Děti	Imee Marcos; Ferdinand Marcos, Jr.; Irene Marcos-Araneta
Příbuzní	Pacifico Marcos (sourozenec); Matthew Manotoc (vnuk)
Alma mater	Filipínská vysoká škola práva; Filipínská univerzita
Profese	politik, podnikatel, advokát a vojenská osoba
Ocenění	řetěz Řádu Isabely Katolické; rytíř Maltézského záslužného řádu; Darjah Utama Temasek; Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky; Purpurové srdce; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ferdinand Marcos
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917 v Sarratu – 28. září 1989 v Honolulu) byl filipínský politik a právník. Prezident Filipínské republiky v letech 1965–1985.

Obsah

1 Studia a politický vzestup
2 Vláda
3 Vyznamenání
4 Odkazy
- 4.1 Reference
- 4.2 Externí odkazy

Studia a politický vzestupEditovat

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během 2. světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942–1945 angažoval jen velmi málo.

VládaEditovat

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, D. Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Opozice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazón Aquinová, ho ve volbách v r. 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty (tzv. Revoluce lidové moci) ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky – a údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků – do exilu na Havaj, kde mu umožnil azyl tehdejší americký prezident R. Reagan.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

VyznamenáníEditovat

Stát	Název	Datum udělení
Gabon Gabon	velkokříž Řádu rovníkové hvězdy	1976, 8. července
Indonésie Indonésie	Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy	1968, 12. ledna
Japonsko Japonsko	velkokříž Řádu chryzantémy	1966, 20. září
Jordánsko Jordánsko	řetěz Řádu al Husejna bin Aliho	1976, 1. března
Rumunsko Rumunsko	Řád hvězdy Rumunské lidové republiky	1975, 9. dubna
Singapur Singapur	Řád Temasek I. třídy	1974, 15. ledna
Španělsko Španělsko	velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické	1969, 22. prosince
Španělsko Španělsko	velkokříž Vojenského záslužného kříže s bílým odznakem	1974, 18. února
Thajsko Thajsko	Řád Rajamitrabhorn	1968, 15. ledna

Suverénní řád Maltézských rytířů	velkokříž Maltézského záslužného řádu