Seznam sopečných erupcí 20. století
seznam na projektech Wikimedia
Seznam sopečných erupcí 20. století je seznam sopečných erupcí v 20. století, které v indexu vulkanické aktivity dosáhly alespoň stupně VEI 4. Pokud měla erupce s nižším indexem vážnější následky, je na seznamu výjimečně uvedena.
Seznam editovat
| VEI | Sopka | Stát | Rok | Počet obětí | Poznámka | Zdroje |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 4 | Soufrière |  Svatý Vincenc a Grenadiny
|
1902 | 1 680 | ||
| 4 | Mont Pelée |  Martinik
|
1902 | 33 000 | Nejtragičtější sopečná erupce 20. století a nejhorší přírodní katastrofa za celou historii Francie. | |
| 6 | Santa María |  Guatemala
|
1902 | 6 000 | ||
| 4 | Grímsvötn |  Island
|
1903 | |||
| 4 | Lolobau |  Papua Nová Guinea
|
1904 | |||
| 5 | Ksudač |  Rusko
|
1907 | |||
| 4 | Lolobau | Papua Nová Guinea
|
1911 | |||
| 6 | Novarupta |  USA
|
1912 | Nejsilnější erupce 20. století. | ||
| 5 | Colima |  Mexiko
|
1913 | |||
| 4 | Sakura-džima |  Japonsko
|
1914 | |||
| 4 | Tungurahua |  Ekvádor
|
1916 | |||
| 4 | Agrigan |  Severní Mariany
|
1917 | |||
| 4 | Katla | Island
|
1918 | |||
| 4 | Kelut |  Indonésie
|
1919 | 5 000 | ||
| 4 | Manam Motu | Papua Nová Guinea
|
1919 | |||
| 4 | Raikoke | Rusko
|
1924 | |||
| 5 | Iriomote-džima | Japonsko
|
1924 | Erupce podmořského vulkánu s vrcholem 200 m pod hladinou moře. | ||
| 4 | Avačinská sopka | Rusko
|
1926 | |||
| 4 | Komagatake | Japonsko
|
1929 | |||
| 4 | Ključevskaja | Rusko
|
1931 | |||
| 4 | Aniakchak | USA
|
1931 | |||
| 4 | Fuego | Guatemala
|
1932 | |||
| 5 | Cerro Azul |  Chile
|
1932 | Nejsilnější sopečná erupce v historii Chile. Vyvrhováno bylo tolik popela, že v okolí vulkánu změnil den v noc. Později dorazil i do Buenos Aires či Jižní Afriky. | ||
| 5 | Charimkotan | Rusko
|
1933 | |||
| 4 | Suoh | Indonésie
|
1933 | |||
| 4 | Kučinoerabu-džima | Japonsko
|
1933 | |||
| 4 | Rabaul | Papua Nová Guinea
|
1937 | 507 | ||
| 4 | Paricutín | Mexiko
|
1943 | Nejmladší sopka světa. Roku 1943 vyrostla uprostřed kukuřičného pole. Dle odborníků se pravděpodobně jedná o již vyhaslý vulkán. | ||
| 3 | Vesuv |  Itálie
|
1944 | 20 | Poslední erupce. | |
| 4 | Avačinská sopka | Rusko
|
1945 | |||
| 4 | Vulkán Saryčeva | Rusko
|
1946 | |||
| 4 | Hekla | Island
|
1947 | |||
| 4 | Ambrym |  Vanuatu
|
1950 | |||
| 4 | Lamington | Papua Nová Guinea
|
1951 | 2 942 | ||
| 4 | Kelut | Indonésie
|
1951 | |||
| 4 | Bagana | Papua Nová Guinea
|
1952 | |||
| 4 | Spurr | USA
|
1953 | |||
| 4 | Carrán-Los Venados | Chile
|
1955 | |||
| 5 | Bezymjannyj | Rusko
|
1955 | |||
| 5 | Agung | Indonésie
|
1963 | 1 584 | ||
| 4 | Šiveluč | Rusko
|
1964 | |||
| 4 | Taal |  Filipíny
|
1965 | |||
| 4 | Kelut | Indonésie
|
1966 | |||
| 4 | Awu | Indonésie
|
1966 | |||
| 4 | La Cumbre | Ekvádor
|
1968 | |||
| 4 | Ťaťa | Rusko
|
1973 | |||
| 4 | Fuego | Guatemala
|
1974 | |||
| 4 | Tolbačik | Rusko
|
1975 | |||
| 4 | Augustine | USA
|
1976 | |||
| 5 | Mount St. Helens | USA
|
1980 | 57 | Nejtragičtější a ekonomicky nejvíc destruktivní sopečná erupce v historii USA. Po vyklenutí severního svahu, z důvodu nadměrné akumulace magmatu, došlo k jeho sesuvu. Tím se odhalilo magma a jeho přívod a nastala tzv. laterální (boční) erupce. Vznikl masivní pyroklastický proud o teplotě 360 °C, jenž se pohyboval rychlostí až 1 000 km/h a zničil lesní porost o ploše 600 km² (víc než rozloha Prahy). Roztáním ledovců na vrcholu se spustily lahary, které v okolí řek napáchaly další značné škody. | |
| 4 | Alaid | Rusko
|
1981 | |||
| 4 | Pagan | Severní Mariany
|
1981 | |||
| 5 | El Chichón | Mexiko
|
1982 | 3 500 | Do stratosféry bylo vyvrženo 7 milionů tun oxidu siřičitého. | |
| 4 | Galunggung | Indonésie
|
1982 | |||
| 4 | Colo | Indonésie
|
1983 | |||
| 3 | Nevado del Ruiz |  Kolumbie
|
1985 | 23 000 | Při erupci se vytvořily masivní lahary, které v okolních roklích nabraly na síle a rychlosti. Následně udeřily na město Armero s 29 000 obyvateli. Sopečný bahnotok ho celé pohltil a zabil tak většinu jeho populace. | |
| 4 | Augustine | USA
|
1986 | |||
| 4 | Chikurachki | Rusko
|
1986 | |||
| 4 | Ključevskaja | Rusko
|
1987 | |||
| 3 | Mount Redoubt | USA
|
1989 | Druhá nejnákladnější erupce v historii USA. Do sopečného mraku se dostal nizozemský Boeing 747-400 (let KLM 867), v němž se dohromady nacházelo 245 osob. Sopečný popel obalil vnitřek všech čtyř motorů a ty se zastavily. Naběhly až když letoun klesl na letovou hladinu 4 km. Poté bezpečně přistál, nicméně se musely za 80 milionů dolarů vyměnit všechny čtyři motory. | ||
| 4 | Kelut | Indonésie
|
1990 | |||
| 6 | Pinatubo | Filipíny
|
1991 | Největší průnik sopečných vyvrženin do stratosféry od výbuchu Krakatoi v roce 1883. Pinatubo způsobil na dva roky celosvětové ochlazení planety o 0,5 °C. | ||
| 5 | Cerro Hudson | Chile
|
1991 | |||
| 4 | Spurr | USA
|
1992 | |||
| 4 | Láscar | Chile
|
1993 | |||
| 4 | Rabaul | Papua Nová Guinea
|
1994 | |||
| 4 | Soufrière Hills |  Montserrat
|
1997 | 19 | Vulkán vygeneroval pyroklastické proudy, jenž rychlostí 360 km/h zničily okolní města. |
Galerie editovat
-
Mount St. Helens (květen 1980). -
Galunggung (1982). -
Nevado del Ruiz (listopad 1985). -
-
Spurr (srpen 1992).
