Perština

indoevropský jazyk

Perština, (místní název: فارسی [fɒːɾˈsiː], fārsī[1]) je indoevropský jazyk. Spolu s daríjštinou (afghánskou perštinou), tádžičtinou, pahlavštinou, hazárštinou, dehwárštinou, darwázštinou, aimaqštinou, džidštinou, tatštinou, buchárštinou, lúrštinou, kumzárštinou a larijštinou patří do jihozápadní skupiny íránských jazyků.

Perština (فارسی)
Idioma persa.png
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření Írán, Irák, Omán, Katar, Tádžikistán, Spojené arabské emiráty, Afghánistán, Pákistán, Indie, Uzbekistán, Izrael
Počet mluvčích 71 milionů – 110 milionů
Klasifikace
Písmo perská abeceda, arabské písmo, v Izraeli hebrejské písmo (alefbet) a další
Postavení
Regulátor
Úřední jazyk Írán, Tádžikistán, Afghánistán
Kódy
ISO 639-1 fa
ISO 639-2 per (B)
fas (T)
ISO 639-3 fas
Ethnologue různé
Wikipedie
http://fa.wikipedia.org/
světle zelená oblast naznačuje rozšíření perštiny

Je jediným úředním jazykem Íránské islámské republiky (přes 71 milionů obyvatel) a jejím východním dialektem, tj. daríjštinou, hovoří dalších cca 7 milionů obyvatel Afghánistánu (5,6 mil.) - zde je druhým úředním jazykem, Pákistánu (1 mil.) aj. Velmi podobná dnešní moderní perštině je i tádžičtina (jediný úřední jazyk pro cca 6 mil. obyvatel Tádžikistánu).

Obecně lze říci, že afghánská a tádžická nářečí jsou archaičtější a mluvnicky bohatší než současná moderní íránská perština. Z pochopitelných důvodů lze v daríjštině nalézt mnoho výpůjček z paštúnštiny a v tádžičtině zase slova přejatá z ruštiny. Íránská perština hojně přejímala slova z arabštiny a částečně i z turečtiny a francouzštiny. Jazyky fársí, darí a tádžikí se od sebe liší asi jako čeština a slovenština - jen (původních) společných výrazů je podstatně méně.

Obsah

Historie jazykaEditovat

Z historického hlediska lze perský jazyk rozdělit na tři období:

Stará perštinaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Stará perština.

Byl jazyk používající klínového písma. V době vlády dynastie Achamejnovců se stal úředním jazykem Perské říše, která se rozprostírala od Baktrie přes Médii, Babylónii, Lýdii až do Egypta. Klínopis je obrázkové písmo, které vzniklo v Mezopotámii a bylo zavedeno Sumery v 4. tisíciletí př. n. l. Peršané začali klínové písmo používat až od 1. století př. n. l. Tento typ písma je vůbec nejstarším typem písma na světě. Píše se zleva doprava. Klínové písmo rozluštil v 19. století Georg Friedrich Grotefend na základě vícejazyčného historického nápisu perského krále Dáreia I. na skále v Bísutúnu (skála v Kermánšáhu v Íránu).

Stará perština se nám zachovala v klínových nápisech.

Klínové písmoEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Klínové písmo.

Ve Starém Íránu (tak Peršané svou zemi skutečně označovali) byly všechny úřední dokumenty psány klínovým písmem ve třech jazycích: starou perštinou, jazykem Elamitů a babylónštinou. Babylónština a elamština se psala na hliněné destičky převážně ve východních částech říše, zatímco na západě se psalo staropersky na papyrus. Nejznámější místa, kde se lze setkat s klínovými nápisy ve staré perštině, jsou Bísotún v Kermanšáhu, Persepolis, Súsy a skalní reliéf Ganj Náme nedaleko Hamadánu. Obsahem textů jsou hlavně oslavné ódy na boha Ahuramazdu a činy Achamejnovských králů.

                                                                                                       

  • doslovný překlad do moderní perštiny:
    • داریوش/ است/ شاه بزرگ شاه شاهان شاه کشورها پسر ویشتاسپ هخامنشی که این / تچر /را ساخت
  • český překlad:
    • Dareios, velký král, král králů, král zemí, syn Víštásapa z rodu Achaimenovců, postavil tento palác.

Střední perštinaEditovat

 
Pahlavský text z 4. století n. l
Podrobnější informace naleznete v článku Střední perština.

Středoperské písmo označované také jako pahlavské se vyvinulo z aramejského písma asi ve 2. století př. n. l. a bylo používáno v období Parthské říše a v raném období vlády Sásánovců. Sásánovci později toto písmo upravili. Pahlavské písmo se píše zprava doleva a vodorovně. V jazyce pahlaví se zachovaly hlavně náboženské texty zoroastrismu. Do pahlavského jazyka byly přeloženy texty z Avesty. Z hlediska gramatiky nebyl tak složitý jako stará perština.

Středoperský jazyk měl dva hlavní dialekty:

  • dialekt Arsakovců (severozápadní)
  • dialekt Sasánovců (jihozápadní)
 
Nápis Eránšahr - Írán v pahlavském písmu

Moderní perštinaEditovat

Rozvoj perštiny byl v 7. století n. l. kvůli arabské invazi do Íránu a následnou islamizací přerušen. Místo perštiny zaujala arabština jako jazyk náboženský, kulturní a úřední. Na rozdíl od ostatních jazyků zemí, jichž Arabové dobyli, se perština udržela mezi prostým lidem. V 10. století za vlády Abbásovců se poprvé objevily snahy zavést perštinu jako literární jazyk. Později se v perštině psaly nejen básně, ale i vědecké spisy o lécích a jiné.

Moderní perština se píše arabským písmem obohaceným o čtyři vlastní písmena.

Perská abecedaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Perská abeceda.
písmena arabská

ض ص ث ق ف غ ع ه خ ح ج ش س ی ب ل ا ت ن م ک ظ ط ز ر ذ د و

písmena perská

چ پ گ ژ

FonologieEditovat

 
Samohlásky teheránské perštiny

Moderní íránská perština má 6 samohlásek a 22 souhlásek. Protože se jedná o indoevropský jazyk příbuzný jazykům slovanským, nemá pro českého mluvčího žádné obtížně vyslovitelné zvuky.

GramatikaEditovat

Perština je jediný aglutinační jazyk z indoíránských jazyků. Pořadí větných členů je PodmětPředmětSloveso. Perština nemá rody. Má čas přítomný, budoucí, minulý (perfektum, plusquamperfektum).

příklad
  • persky:من دانشجو هستم.
  • přepis: Man dánešdžú hastam
  • překlad: Já jsem student
  • První místo podmět (já), na druhém předmět (student), na třetím sloveso (jsem).

Podstatná jménaEditovat

Perština nerozlišuje rody. Množné číslo (plurál) se tvoří obecně připojením koncovky -há (ها) za podstatné jméno nebo koncovku -án (ان), která se užívá jen pro podstatná jména životná. V perštině lze použít také arabské plurály.

příklad
  • مسجدها
    • mešity
  • طالبان
    • studenti
  • مسجدها / مساجد
    • mešity

Ezáfetová vazbaEditovat

Ezáfetová vazba označuje spojení podstatného jména s přívlastky, jež mohou být vyjádřeny přídavným, dalším podstatným jménem, osobním zájmenem nebo řadovou číslovkou. Vyslovuje se jako neznělé e, po samohlásce jako je.

příklad
  • شهر شیراز
    • šahr-e šíráz
    • město Šíráz
  • جمهوری اسلامی ایران
    • Džamhúrí-je Islámí-je Írán
    • Íránská islámská republika

ZájmenaEditovat

zájmena osobní
  • من
    • man
  • تو
    • to
    • ty
  • او / وی/
    • ú / vej/
    • on
  • ما
    • my
  • شما
    • šomá
    • vy / Vy
  • ایشان / آنها / آنان
    • íšán/ánhá/ánán
    • oni

SlovesaEditovat

V perštině existují dva typy sloves:

  • jednoduchá (nepravidelná)
  • složená

Infinitiv slovesaEditovat

Infinitiv nemá stejnou funkci jako v češtině, ale má charakter podstatného jména slovesného.

příklad
  • persky: از دیدن شما خوشم میآید
  • přepis: Az dídan-e šomá chošam míjád.
  • česky: Jsem rád, že Vás vidím.

Slovesa jednoducháEditovat

Slovníkový tvar je vždy v infinitivu. Odtržením koncovky –an (ن) dostaneme 3. osobu jednotného čísla v minulém čase. Mimo to je nutné naučit se ještě tvar slovesa v přítomném čase, který je nepravidelný.

Minulý časEditovat

Příklad minulého času u slovesa dělat / kardan/ کردن

singulár
  • 1.kardam کردم
  • 2.kardí کردی
  • 3.kard کرد
plurál
  • 1. kardím کردیم
  • 2. kardíd کردید
  • 3. kardand کردند

Přítomný časEditovat

V přítomném čase má sloveso dělat nepravidelný tvar kon کن, k přítomnému kmeni připojujeme předponu mí می

  • 1. míkonam می کنم
  • 2. míkoní می کنی
  • 3. míkonad می کند
plurál
  • 1. míkoním می کنیم
  • 2. míkonídمی کنید
  • 3. míkonand می کنند

Slovesa složenáEditovat

Slovesa složená se skládají ze dvou částí: první část tvoří podstatné nebo přídavné jméno a druhou sloveso jednoduché. Při časování sloves je první část slovesa beze změny a časujeme pouze druhou část. Sloveso pracovat کار کردن (kár kardan) podstatné jméno kár (práce) کار se nemění. Časujeme pouze kardan podle vzoru.

Budoucí časEditovat

Budoucí čas se tvoří přidáním slovesa chwástan v přítomném čase před 3. osobu minulého času slovesa. Časujeme pouze sloveso chwástan / cháh / v přítomném čase, následující sloveso se nemění.

příklad
  • Budu dělat / Man cháham kard /من خواهم کرد

U složených sloves vložíme sloveso chwástan mezi první a druhou část slovesa.

příklad
  • Budu pracovat / Man kár cháham kard /من کار خواهم کرد

V hovorovém jazyce se budoucí čas používá jen zřídka, obvykle je nahrazován časem přítomným prostým.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. arabština nemá hlásku p a nahrazuje ji příbuznými zvuky (Arabové/muslimové dobyli a ovládli Persii v polovině 7. století)

Externí odkazyEditovat