Institut d'études politiques de Paris

Pařížská grande école

Institut d'études politiques de Paris (česky Pařížský institut politických věd), běžně zvaný Sciences Po je pařížská grande école se statutem grand établissement se šesti satelitními kampusy (v Dijonu, Nancy, Mentonu, Poitiers, Le Havru a Remeši) a hlavním kampusem v Paříži se zaměřením na společenské vědy a mezinárodní vztahy. Vzdělání v oblasti práva, financí, managementu, komunikace, marketingu, žurnalistiky a urbanismu je rovněž možným zaměřením studentů této „grande école“. SciencesPo je vyhlášenou institucí pro vysokoškolská studia a to zejména pro kvalitu a náročnost vyučovaných předmětů.[zdroj?] Založen byl v roce 1872 jako École libre des sciences politiques skupinou francouzských intelektuálů, politiků a obchodníků v čele s Émilem Boutmym. Je prvním z 10 institutů politických věd ve Francii, držitel statutu Grand établissement, který škole povoluje užívání velmi selektivního výběrového procesu studentů.[zdroj?]

Institut d'études politiques de Paris
Logo univerzity
Logo
Budova Sciences Po, 27 rue Saint Guillaume
Budova Sciences Po, 27 rue Saint Guillaume
Datum založení 1872
Počet studentů 14 000
Další informace
Adresa rue Saint-Guillaume 27, Paříž, 753 37 CEDEX 07, Francie
Zeměpisné souřadnice
Členství Couperinovo konsorcium, Conférence des Grandes Écoles, Confederation of Open Access Repositories a Renater
www.sciencespo.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

IEP de Paris udržuje vzájemné partnerské vztahy s významnými univerzitními institucemi po celém světě, například Kolumbijská univerzita, Harvardova univerzita, Chicagská univerzita, McGillova univerzita, Univerzita Britské Kolumbie v severní Americe, z evropských škol London School of Economics, Bocconi University v Miláně nebo l'Escola superior d'administració i direcció v Barceloně.[zdroj?]

HistorieEditovat

 
Émile Boutmy, francouzský politolog a filozof

Institut politických studií v Paříži (IEP de Paris) původně vznikl ze Svobodné školy politických věd (École libre des sciences politiques, „SciencesPo Paris“). Jedná se o soukromou instituci založenou roku 1872 Émilem Boutmym. Institut politických věd si tímto ponechal původní struktury, název a budovy, které sídlí na ulici Saint-Guillaume v Paříži. Svobodná škola politických věd byla zřízena jakožto silný konkurent právnické fakulty v Paříži (Faculté de droit de Paris), která ve své době působila jako zřízení formující pařížskou elitu velkého státního aparátu. IEP de Paris je, díky jeho statutu soukromého zřízení, umožněno získávat nemalé finanční fondy a dotace, ať už ze soukromého či veřejného sektoru nebo od mezinárodních donátorů.

V roce 1945 svěřil Charles de Gaulle (tehdejší prezident provizorní vlády francouzské republiky) Michelu Debré provizorní misi reformy veřejných funkcí, jehož hlavním cílem byla reforma formace a selekce vysokých funkcionářů. Tato akce vyústila v návrh znárodnit Svobodnou školu politických věd (navrženo Michelem Debré), což bylo, mimo jiné, dáno i faktem, že v té době vznikla Národní škola administrace (École nationale d’administration) jejíž charakter je národního rázu. Avšak, hlavním důvodem pro znárodnění Svobodné školy politických studií byl lehký příklon ke koalici levicových stran. Během vyjednávání Michela Debré a Jean-Marcel Jeanneney, přední osobnosti insitututu jako André Siegfried, Roger Seydoux nebo Jean-Marcel Jeanneney, kteří se postavili proti úplnému znárodnění. Návrh znárodnění byl tedy nakonec zavržen.

Nakonec se vytvořila dohoda kompromisního rázu, která spočívala ve vytvoření dvou rozdílných a navzájem doplňujících se struktur:

  • Entita sui generis, soukromého statutu, Národní fond politických věd, na kterou bylo převedeno dědictví školy, její administrativní a finanční činnost.
  • Veřejná entita, institut politických studií univerzity v Paříži, součást Pařížské univerzity, které byla přidělena funkce původní formace studentů.

Další instituty politických studií byly později vytvořeny v dalších velkých městech Francie.

Klíčová čísla školyEditovat

  • 13 000 studentů z nichž 46% zahraničních z celkem téměř 150 zemí světa
  • 410 partnerských univerzit
  • 450 doktorantů
  • 200 výzkumných pracovníků
  • 166 milionů euro celkový rozpočet[1]

Postavení v mezinárodních žebříčcíchEditovat

Podle mezinárodního žebříčku QS World University Ranking (QS) se Sciences Po v roce 2020 světově umístila na 242. příčce. V širší kategorii sociálních věd ji QS v roce 2020 zařadil na 59. místo. Science Po vyniká v oblasti politických věd a mezinárodních studií, kde se podle QS umístila na 2. místě. V sociální politice a veřejné správě se podle QS umístila na 23. místě, v právu na 50. místě a v ekonomii na 51.-100. místě.[2]

Mezinárodní žebříček Times Higher Education World University Rankings (THE) ji v témže roce zařadil na 401.-500. místo na světě. V kategorii sociálních věd ji ale umístil globálně na 69. příčku.[3]

V mezinárodním žebříčku Academic Ranking of World Universities (ARWU) se Science Po mezi nejlepšími 1000 světovými univerzitami neumístila. V oblasti politických věd ji však ARWU zařadil globálně na 76.-100. příčku, v ekonomii na 101.-150. příčku a ve veřejné správě na 151.-200. příčku.[4]

Známé osobnostiEditovat

Mezi absolventy Sciences Po patří řada slavných francouzských i zahraničních osobností, např. prezidenti François Hollande, Jacques Chirac, François Mitterrand a Georges Pompidou), předsedové vlád François Fillon, Dominique de Villepin, Jean-Pierre Raffarin aj., bývalý generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí, politolog Jacques Rupnik či spisovatel Marcel Proust. Z českých osobností např. druhý československý prezident Edvard Beneš nebo první premiér Karel Kramář. Dále také Lukáš Macek či Josef Schovanec.

Václav Havel obdržel v roce 2009 titul doctor honoris causa, jako jedna z pouhých 18 takto oceněných osobností v celé historii školy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Sciences Po [online]. Sciences Po [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. 
  2. QS World University Ranking [online]. QS Top Universities, 2020 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  3. Times Higher Education World University Rankings [online]. Times Higher Education, 2020 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  4. Academic Ranking of World Universities 2019, World Top 1000 Universities [online]. ShanghaiRanking, 2020 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat