Otevřít hlavní menu

Jacques Chirac

francouzský politik

Jacques René Chirac zvuk [ʒak ʀəˈne ʃiˈʀak] (29. listopadu 1932 Paříž26. září 2019, Paříž[1]) byl francouzský politik. Byl zvolen do funkce francouzského prezidenta v letech 19952002. Svůj poslední mandát 22. prezidenta Francouzské republiky ukončil 16. května 2007.

Jacques Chirac
Jacques Chirac (1997)
Jacques Chirac (1997)

22. Prezident Francie
Ve funkci:
17. května 1995 – 16. května 2007
Předchůdce François Mitterrand
Nástupce Nicolas Sarkozy

Andorrský spolukníže
Ve funkci:
17. května 1995 – 16. května 2007
Předchůdce François Mitterrand
Nástupce Nicolas Sarkozy

Předseda vlády Francie
Ve funkci:
27. března 1986 – 10. května 1988
Prezident François Mitterrand
Předchůdce Laurent Fabius
Nástupce Michel Rocard
Ve funkci:
27.května 1974 – 26. května 1976
Prezident Valéry Giscard d'Estaing
Předchůdce Pierre Messmer
Nástupce Raymond Barre
Stranická příslušnost
Členství Unie pro lidové hnutí (2002–2007)
Rassemblement pour la République (1976–2002)
Unie demokratů pro republiku (1971–1976)
Unie pro Novou republiku (1962–1968)
Les Républicains (od 2015)

Narození 29. listopadu 1932
Paříž, Francie
Úmrtí 26. září 2019 (ve věku 86 let)
Paříž
Místo pohřbení Montparnasse (48°50′17″ s. š., 2°19′35″ v. d.)
Choť Bernadette Chiracová (1956–2019)
Rodiče Abel-François Chirac a Marie-Louise Valette
Děti Claude Chirac
Laurence Chirac
Příbuzní Martin Chirac (vnuk)
Sídlo Hôtel de Montmorency-Fosseux (do 2019)
Elysejský palác
Hôtel Matignon
Alma mater Lycée Louis-le-Grand (do 1950)
Institut d'études politiques de Paris (1951–1953)
École Nationale d'Administration (1957–1959)
Hattemer
Lycée Carnot
Harvard Summer School
Profese úředník, státník a politik
Ocenění Ig Nobelova cena (1996)
Řád Bílého lva s kolanou (1997)
Řád republiky (1998)
řetěz Řádu Isabely Katolické (1999)
velkokříž Řádu svatého Olafa (2000)
… více na Wikidatech
Podpis Jacques Chirac, podpis
Commons Jacques Chirac
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Politická kariéraEditovat

  • 1950 – bojovník za mír v hnutí blízkém Francouzské komunistické straně.
  • 1962 – spolupracovník Georgese Pompidoua.
  • 1967 – zvolen poslancem za Corrèze, začíná rovněž svou ministerskou kariéru.
  • 1969 – státní sekretář odpovědný za otázky zaměstnanosti ve vládě Georgese Pompidoua.
  • 1972 – ministr zemědělství ve vládě Pierra Messmera
  • 1974 – tehdejší prezident Valéry Giscard d'Estaing jmenuje Chiraka premiérem.
  • 1976 – podává demisi a je nahrazen Raymondem Barrem, zakládá RPR.
  • 1977 – zvolen starostou Paříže; zůstane jím až do roku 1995 (znovuzvolen v letech 19831989).
  • 19786. prosince vyslovuje takzvanou Cochinskou výzvu (Cochin je nemocnice, kde byl hospitalizován po autonehodě). Prohlašuje: „Připravuje se převzetí Francie pod cizí moc, připravuje se myšlenka jejího úpadku“ a označuje UDF jako „cizineckou stranu“.
  • 1986 – vítězství RPRUDF v parlamentních volbách. Stává se premiérem první kohabitace s prezidentem Françoisem Mitterrandem (až do roku 1988).
  • Počátek 90. let – Chirakovo jméno pravidelně spojováno s osmi soudními aférami ohledně Pařížské radnice. Většina z těchto afér byla klasifikována nebo zařazena jako nesouvislá, aniž by kdy byla vyšetřována. Po dobu jeho prezidentské funkce byl prozatímně mimo možnost dalšího vyšetřování či obžaloby.
  • 1995 – v lidovém hlasování zvolen prezidentem Francouzské republiky. Nástup do funkce 17. května 1995.
  • 1997 – nechal rozpustit Národní shromáždění, avšak s nečekaným výsledkem: levice vyhrála volby, Chirac byl nucen k další kohabitaci; jmenuje Lionela Jospina (PS) premiérem (zůstane jím do roku 2002).
  • 2002 – Jacques Chirac je přítomen na Summitu ZeměJohannesburgu od 26. srpna do 4. září. Je doprovázen reprezentanty několika francouzských společností a zástupci nevládních organizací. K jeho slavným výrokům na summitu patří: „Náš dům hoří a my hledíme jinam.“
  • 2004 – Jacques Chirac oznamuje, že by projekt ratifikace evropské ústavy měl být podroben referendu. Projekt byl v roce 2005 odmítnut 54 % procenty hlasů, což Chirac komentoval jako znepokojující.

Obviněný ze zpronevěry, jíž se dopustil tím, že jako starosta Paříže zaměstnával osoby pracující pro jeho politickou stranu RPR, stanul 7. března 2011 před pařížským soudem. Proces skončil 15. prosince 2011 Chiracovým odsouzením na dva roky. Od od výkonu trestu však bylo, s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu a s respektem k bývalé hlavě státu upuštěno.

Prezidentské volbyEditovat

  • 1981 – vyřazen v prvním kole
  • 1988 – poražen v druhém kole stávajícím prezidentem Françoisem Mitterrandem
  • 1995 – ve druhém kole zvítězil nad kandidátem levice Lionelem Jospinem
  • 2002 – ve druhém kole zvítězil nad kandidátem extrémní pravice Jean-Marie Le Penem.
  • 2007 – očekávaně, nicméně na poslední chvíli, oznámil, že se těchto prezidentských voleb nebude účastnit (francouzská ústava nezakazovala do ústavní reformy v roce 2008 třetí po sobě jdoucí mandát)

KontroverzeEditovat

Na pozvání Saddáma Husajna (tehdejšího vicepresidenta Iráku, de facto diktátora), odjel Chirac v roce 1975 do Bagdádu na oficiální návštěvu. Tehdy Saddám schválil dohodu, která udělila francouzským ropným společnostem řadu výhod a třiadvacetiprocentní podíl na irácké ropě.[2] V rámci této dohody Francie prodala Iráku jaderný reaktor Osirak, určený k testování jaderných materiálů. Izrael považoval reaktor za vážnou bezpečnostní hrozbu, proto Izraelské vojenské letectvo provedlo 7. června 1981 preemptivní úder na dokončené, ale nezprovozněné jaderné zařízení. Tím rozhněvalo francouzské oficiální kruhy a vzbudilo nevoli Rady bezpečnosti OSN.[3]

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Francie  Francie   velkokříž Národního řádu za zásluhy 1974
  rytíř Řádu černé hvězdy
  komandér Řádu za zásluhy v zemědělství 1972
  rytíř Řádu umění a literatury
  Kříž za vojenskou chrabrost
  Croix du combattant
  Letecká medaile
  Pamětní medaile za operace v Severní Africe
Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Ázerbájdžán  Ázerbájdžán   Řád Hejdara Alijeva 2007, 29. ledna
Bolívie  Bolívie   komtur Řádu andského kondora[4] 1997
Brazílie  Brazílie   velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže
Česko  Česko   Řád Bílého lva I. třídy s řetězem[5] 1997
Estonsko  Estonsko   Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[6] 2001, 23. července
Finsko  Finsko   velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[7] 1999
Island  Island   komtur s hvězdou Řádu islandského sokola 1983
Itálie  Itálie   velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[8] 1973, 1. října
  velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[9] 1999, 21. října
Jihoafrická republika  Jihoafrická republika   velkokříž Řádu mysu Dobré naděje 1996
Libanon  Libanon   velkostuha Národního řádu cedru 1996
Litva  Litva[10]   velkokříž Řádu Vitolda Velikého 1997, 4. července
  velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase 2001, 24. července
Lotyšsko  Lotyšsko   velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd
Maďarsko  Maďarsko   velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky 2001
Maroko  Maroko   velkokříž Řádu Ouissam Alaouite
Monako  Monako   velkokříž Řádu svatého Karla
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 2000
Polsko  Polsko   Řád bílé orlice 1996, 12. září
  velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky 1991
Portugalsko  Portugalsko[11]   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1999, 4. února
  velkokříž Řádu Kristova 1975, 21. února
Rakousko  Rakousko[12]   velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 1976
  velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 1998
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 1998
Rusko  Rusko   Řád Za zásluhy o vlast I. třídy 1997, 23. září
  Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu
Senegal  Senegal   velkokříž Národního řádu lva 2005
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty   řetěz Řádu Etihad 1997
Spojené království  Spojené království   čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[13] 1996
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[14] 2006, 24. března
  velkokříž Řádu Isabely Katolické 1999
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 2000, 10. dubna
Tunisko  Tunisko   velkostuha Řádu republiky 2003
  velkostuha Řádu nezávislosti 1986
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy 1998
Vatikán  Vatikán   rytíř Řádu Pia IX.
Québec  Québec   důstojník Národního řádu Québecu 1987
Suverénní řád Maltézských rytířů   Maltézský záslužný řád

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CLARITY, James F.; TAGLIABUE, John. Jacques Chirac, French President Who Championed European Identity, Is Dead at 86. The New York Times. 26 September 2019. Dostupné online [cit. 26 September 2019]. (anglicky) 
  2. TAHERI, Amir. The Chirac Doctrine: France’s Iraq-war plan. www.nationalreview.com [online]. 2002-12-4 [cit. 2019-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. On this day – 7 June. BBC News [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Chirac en Bolivie: el gran condor pasa. Le président français a abordé la lutte contre la drogue dans ce pays producteur de coca.. Libération.fr [online]. 1997-03-17 [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  7. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  8. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  9. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  10. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  11. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  12. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  13. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  14. BOE.es - Documento BOE-A-2006-5439. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Starosta Paříže
Předchůdce:
Jules Ferry
(18711977 úřad neobsazen)
19771995
Jacques Chirac
Nástupce:
Jean Tiberi