Izraelské vojenské letectvo

letecká složka Izraelských obranných sil

Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל, Zroa ha-Avir ve-Hahalal, běžně známé jako: חיל האוויר Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k jedněm z nejlepších a nejefektivnějších leteckých armád na světě. Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleno 76 příslušníků letového a 69 pozemního personálu[1] a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89.

Izraelské vojenské letectvo
Znak izraelského letectva
Znak izraelského letectva
Země Izrael Izrael
Vznik 1948
Typ letectvo
Velikost ~ 750 letounů
Velitelé Amikam Norkin
Nadřazené jednotky Izraelské obranné síly
Insignie
Znak Letecký výsostný znak Letecký výsostný znak (provedení se sníženou viditelností)
Vlajka Izraelského vojenského letectva

Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Amikam Norkin.[2]

Obsah

HistorieEditovat

Od vzniku po Suezskou kriziEditovat

 
Avia S-199 „Sakin“
 
P-51D Mustang
 
Supermarine Spitfire

Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chel ha-Aviru byl Šerut Avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích (takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire) či propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, prokázalo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 62 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii.

Poté, co nový stát uhájil svou existenci nastala konsolidace a vyzbrojení moderní technikou. V 50. letech se hlavním dodavatelem výzbroje Izraelského letectva stala Francie. Ze země byly například získány proudové stíhací a útočné letouny Dassault Ouragan, Dassault Mystère IV, Dassault Super Mystère B.2, dálkový stíhací letoun Sud Aviation Vautour a později především supermoderní stíhačky Dassault Mirage IIIC. Izraelské letectvo, vyzbrojené převážně francouzskou technickou se také stalo nejdůležitější silou v bojích během Suezské krize.

Podpora ze strany Francie však ustala během Šestidenní války, kdy země vyhlásila embargo na dodávky zbraní do Izraele. To vedlo mimo jiné k rozvoji kapacit domácího leteckého výrobce Israel Aircraft Industries, jenž zpočátku vyráběl letouny vycházející z francouzských vzorů a to dokonce i za cenu průmyslové špionáže. Izraelským tajným službám se totiž ve Švýcarsku podařilo získat kompletní plány nejmodernější varianty letounu Mirage IIIS, jenž byl po modifikaci v zemi vyráběn jako IAI Nešer.

Šestidenní válkaEditovat

 
Mirage IIICJ

V polovině 60. let výrazně rostla síla letectev i armád okolních arabských zemí, jež podporoval Sovětský svaz. Československé letouny tentokrát výrazně posilovaly Egypt a Sýrii. Aby bylo dosaženo převahy ve vzduchu, byla zásadním prvkem Šestidenní války operace Moked z 5. června 1967, velký letecký útok při kterém izraelské letectvo zničilo velkou většinu Egyptského, Syrského a Jordánského letectva. Za cenu 19 ztracených izraelských letounů bylo během náletů zničeno 338 egyptských, 61 syrských, 29 jordánských, 23 iráckých a 1 libanonské letadlo. Během zbytku války pak Chel ha-Avir udržoval leteckou nadvládu a podporoval pozemní jednotky.

Opotřebovací válkaEditovat

 
SA 321 Super Frelon „Cira“

Na šestidenní válku navázalo období potyček nazývané Opotřebovací válka, během kterého se Chel ha-Avir podílel na vzdušných soubojích a bombardování strategických cílů (například stanovišť řízených střel vzduch-země). Například 11. září 1969 došlo k řadě vzdušných soubojů, ve kterých izraelské letouny sestřelily 12 egyptských letounů. Dne 26. září 1969 Chel ha-Avir provedl operaci Tarnegol 53, při které vrtulníky Aérospatiale Super Frelon a CH-53 Yas'ur dopravily do oblasti Suezského kanálu výsadkové komando, přepadly egyptskou radarovou stanici a odnesly z ní zpět celý moderní sovětský radar P-12. Vrtulník CH-53 tehdy nesl 4 tuny vážící těleso radaru zavěšené pod trupem. Dne 30. července 1970 izraelské letouny překvapily a sestřelily 5 egyptských MiGů-21.

Jomkipurská válkaEditovat

 
F-4E Phantom II „Kurnas“

Během Jomkipurské války, v říjnu roku 1973, utrpělo izraelské letectvo velké ztráty od sovětských řízených střel země-vzduch, ale i tak se mu podařilo zkonsolidovat síly a podporovat operace Izraelské armády a bombardovat cíle v Sýrii a Egyptě. Helikoptéry se osvědčily při dopravě i evakuaci raněných. Zatímco Izrael ve válce ztratil 102 letounů, Egyptské letectvo ztratilo 235 a Syrské letectvo dalších 135. Jen během střetnutí dvojice izraelských letounů F-4 Phantom II s 28 egyptskými MiGy-17, dne 6. října 1973, se Izraelcům podařilo sestřelit 7 nepřátel. V této válce se však Izraelskému letectvu nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

Doba růstu (1973–1982)Editovat

V době Jomkipurské války se Izraelu podařilo získat rozsáhlou vojenskou pomoc z USA a i v dalších letech byla především zde získávána letecká výzbroj. Kromě letounů F-4 Phantom II či bitevních letounů Douglas A-4 Skyhawk, které na svých bedrech nesly už hlavní tíhu podpory pozemních sil v Jomkipurské válce, dostávalo Izraelské letectvo z USA další moderní typy, jako například stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, letouny včasné výstrahy Grumman E-2 Hawkeye či bitevní vrtulníky Bell AH-1 Cobra a Hughes AH-64 Apache.

Izraelské letectvo také začalo provozovat bojové letouny domácího typu IAI Nešer a později zdokonaleného IAI Kfir, jenž byly odvozeny od francouzských stíhacích letounů Dassault Mirage 5, jejichž plány ve Švýcarsku získala izraelská tajná služba (původně bylo 50 kusů objednáno a zaplaceno, ale jejich dodání zabránilo embargo, vyhlášené Francií po začátku Jomkipurské války). Z této doby je známá také Operace Entebbe z roku 1975, což byla mise na záchranu pasažérů civilního letounu, který byl unesen do Ugandy. Komando speciálních jednotek tam dopravily izraelské letouny Lockheed C-130 Hercules.

Další důležitou misí Izraelského letectva byla Operace Opera, což bylo zničení rozestavěného iráckého jaderného reaktoru a ostatních jaderných zařízení, jež mimo jiné s francouzskou pomocí vznikaly v Osiraku. Dne 7. června 1981 odstartovalo osm letounů F-16A vyzbrojených pumami s eskortou šesti F-15A, jež po dlouhém přeletu nad územím Saúdské Arábie a Iráku tato jaderná zařízení zničila a irácký jaderný program vrátila o mnoho let zpět. Této akce se účastnil i pozdější první izraelský astronaut Ilan Ramon.

První libanonská válkaEditovat

V první libanonské válce izraelské letectvo bojovalo především proti Sýrii, které zničilo řadu stanovišť protiletadlových střel a bez vlastní ztráty sestřelilo 100 syrských letounů. I po skončení války letectvo napadalo pozice Hizballáhu v jižním Libanonu.

Bombardování velení OOPEditovat

Dne 1. října 1985 provedlo izraelské letectvo operaci Dřevěná noha, což bylo bombardování sídla velení Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisku v obci Hammam al-Shatt, jež se nachází poblíž hlavního města Tunis. Akce, které se účastnilo celkem osm letounů F-15 Eagle, byla při vzdálenosti cíle 2300 km nejdelší bojovou misí Chel ha-Aviru v jeho historii. Během mise letouny doplňovaly palivo z tankerů Boeing 707. Sídlo velení organizace se podařilo zničit, ovšem Jásir Arafat vyvázl, jelikož se tam v době útoku nenacházel. Útok vyvolal kontroverzní reakce a byl odmítnut i Spojenými státy, jež byly jinak nejbližším izraelským spojencem.

Operace Ovocný sadEditovat

6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením Operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard) jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Koreje budoval.[3]

Letecká flotilaEditovat

V minulosti provozované letounyEditovat

 
IAI Nešer
 
IAI Kfir
 
E-2C Hawkeye „Daja“
 
C-47 Dakota „Skytrain“

Stíhací/bombardovacíEditovat

VíceúčelovéEditovat

Doprava/průzkumEditovat

Cvičné a lehké letounyEditovat

HelikoptéryEditovat

Ukořistěné typyEditovat

V současnosti provozovaná letadlaEditovat

 
F-15I „Ra'am“
 
F-16I „Sufa“
 
AH-64D „Saraf“
 
S-70 Blackhawk „Janšuv“
 
S-65 Sea Stallion „Jasur“
 
C-130 Hercules „Karnaf“
Letoun Země původu Typ Verze Ve službě[4]
Alenia Aermacchi M-346 Master Itálie  Itálie cvičný M-346 „Lavi“ 30[5]
Beechcraft Bonanza   USA cvičný A36 "Hofit" 18
Beechcraft Super King Air   USA víceúčelový
průzkumný
King Air 200 "Cofit"
RC-12D "Cuckia"
RC-12K "Cuckia"
23
5
2
Bell 206 JetRanger   USA víceúčelová helikoptéra 206B "Saifanit" 4
Bell AH-1 Cobra   USA útočná helikoptéra AH-1E "Cefa"
AH-1F "Cefa"
AH-1G "Cefa"
AH-1S "Cefa"
10
9
5
25
Bell OH-58 Kiowa   USA průzkumná helikoptéra OH-58D 7
Boeing 707   přeprava
speciální mise
707-300 "Re'em" 14
Boeing AH-64 Apache   USA útočná helikoptéra AH-64A "Peten"
AH-64D "Saraf"
40
9
McDonnell Douglas F-15 Eagle   stíhací/bombardovací
cvičný
stíhací/bombardovací
cvičný
stíhací/bombardovací
F-15A "Baz"
F-15B "Baz"
F-15C "Baz"
F-15D "Baz"
20
4
17
9
Boeing F-15E Strike Eagle   USA stíhací/bombardovací F-15I "Ra'am" 25
Dornier Do 28   Německo víceúčelový "Agur" 12
Fouga Magister   Francie cvičný CM.170 "Cukit" 40
Gulfstream G500   USA AEW / SiGInt G550 "Nachšon" 8
Lockheed C-130 Hercules   USA taktický přepravní C-130E "Karnaf"
C-130H "Karnaf"
KC-130H "Karnaf"
8
6
4
Lockheed Martin F-35 Lightning II   USA víceúčelový bojový letoun F-35I "Adir" 9[6]
General Dynamics F-16 Fighting Falcon   USA stíhací/bombardovací F-16A "Nec"
F-16B "Nec"
F-16C "Barak"
F-16D "Barak"
F-16I "Sufa"
78
17
78
49
100+
Sikorsky S-65 Sea Stallion   USA transportní helikoptéra CH-53A "Jasur"
CH-53D "Jasur 2000"
7
32
Sikorsky S-70 Blackhawk   USA transportní helikoptéra S-70A "Janšuv"
UH-60A "Janšuv"
39
10
Eurocopter AS-565 Panther   Francie EW/SAR AS-565 "Atalef" ('Bat')[1] ?
?

Letouny s pevnými křídlyEditovat

HelikoptéryEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli Air Force na anglické Wikipedii.

  1. MINAŘÍK, Pavel. Vaše dotazy: Výcvik leteckého personálu pro Izrael [online]. vojenstvi.cz, rev. 2004-12-05 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  2. AHRONHEIM, Anna. IDF Appoints new Air Force Commader. The Jerusalem Post. 2017-08-10. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ČERNÝ, Adam. Izrael předložil důkaz, že v Sýrii zničil reaktor [online]. Hospodářské noviny [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. 
  4. "World Military Aircraft Inventory", Aerospace Source Book 2007, Aviation Week & Space Technology, 15. ledna 2007.
  5. Last Israeli M-346 Lavi Handed Over. AirForces Monthly. Srpen 2016, čís. 341, s. 32. (anglicky) 
  6. INÁCIO, André. Adirs declared IOC. AirForces Monthly. Leden 2018, čís. 358, s. 24. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat