Diktatura

autoritativní forma vlády
Na tento článek je přesměrováno heslo Diktátor. Tento článek je o autoritativní formě vlády. Další významy jsou uvedeny na stránce Diktátor (rozcestník).

Diktatura je autoritativní a nedemokratická forma vlády, ve které je neomezená politická moc neoprávněně držena diktátorem nebo politickou skupinou.[1]

Index demokracie (2020). červená = autoritativní režimy, žlutá = hybridní režimy; zelená = demokracie

DějinyEditovat

Pojem diktatury pochází ze starověkého Říma, kde v případě mimořádných situací byl na příkaz senátu jmenován na půl roku jedním z konzulů diktátor s neomezenými pravomocemi. Původně nebyla diktatura vnímána negativně. Funkce zvaná dictator byl úřad, jehož kompetence byly téměř výlučně vojenského charakteru. Pozitivní smysl tohoto pojmu byl zachován až do 19. století – ještě Garibaldi se v roce 1860 prohlásil za diktátora. Za typ státního uspořádání pak začala být diktatura chápána až po zrození nástupu fašistů k moci v Evropě.[2]

SoučasnostEditovat

 
Ázerbájdžánský autokratický prezident Ilham Alijev (vlevo) a Teodoro Obiang Nguema, který od roku 1979 vládne jako diktátor v Rovníkové Guineji.[3]

Za posledního diktátora v Evropě bývá někdy označován současný běloruský prezident Alexandr Lukašenko[4]; mimo Evropu býval známý např. bývalý kubánský vůdce Fidel Castro, haitský prezident Jean-Claude Duvalier, filipínský prezident Ferdinand Marcos, zairský prezident Mobutu Sese Seko nebo libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. Za novodobou diktaturu jsou považovány Severní Korea,[5] Turkmenistán,[6] některé africké země (například Eritrea,[7] Egypt[8] nebo Zimbabwe[9]), nebo také jihoamerická Venezuela.[10] Některé dnešní absolutní monarchie, jako Saúdská Arábie nebo Omán,[11] jsou některými jejich kritiky označovány rovněž jako diktatury.[12][13] Velká část těchto novodobých diktatur se potýká se značnými ekonomickými potíži způsobenými jak neefektivní vládou a všudypřítomnou korupcí, tak velmi často i mezinárodními sankcemi za rozsáhlé zločiny proti lidskosti.

ReferenceEditovat

  1. Margaret Power. The Oxford Encyclopedia of Women in World History: 4 Volume Set. Redakce Bonnie G. Smith. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-19-514890-9. Kapitola Dictatorship and Single-Party States, s. 1–. (anglicky) 
  2. Kubát, M. (2004): Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů., Praha, Dokořán, s.r.o.
  3. Syn afrického diktátora prošustroval miliony za auta i Jacksonovy ponožky. iDNES.cz [online]. 27. října 2011. Dostupné online. 
  4. Archivovaná kopie. www.presseurop.eu [online]. [cit. 2012-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-09. 
  5. TAYLOR, Adam. Torture, kidnapping and gulags: North Korea’s alleged crimes against humanity. Washington Post. 2014-11-20. Dostupné online [cit. 2018-03-31]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  6. Absurdní nařízení. Prezident Turkmenistánu zakázal černá auta, protože se mu nelíbí. Aktuálně.cz [online]. 4. ledna 2018. Dostupné online. 
  7. TAYLOR, Adam. The brutal dictatorship the world keeps ignoring. Washington Post. 2015-06-12. Dostupné online [cit. 2018-03-31]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  8. Egypťané vzpomínají na pokus o islámskou demokracii. Raději tajně. Česká televize [online]. 11. února 2021. Dostupné online. 
  9. CAMPBELL, John. Mugabe Is Gone, But Zimbabwe's Dictatorship Will Remain. Foreign Affairs. 2017-11-17. Dostupné online [cit. 2018-03-31]. ISSN 0015-7120. (anglicky) 
  10. How Venezuela went from a rich democracy to a dictatorship on the brink of collapse. Vox. Dostupné online [cit. 2018-03-31]. 
  11. "Call them ‘Dictators’, not ‘Kings’". Dawn. 28. ledna 2015.
  12. KAGAN, Robert. The myth of the modernizing dictator. The Brookings Institution [online]. 24. října 2018. Dostupné online. 
  13. Arab Dictators Are Learning to Love Collective Punishment. Foreign Policy [online]. 4. srpna 2020. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat