Alexandr Lukašenko
Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako poslední diktátor v Evropě.
| Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка | |||||||||
 Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка (2015) | |||||||||
| |||||||||
|
| |||||||||
| Narození |
30. srpna 1954 (65 let)  Kopys, Sovětský svaz | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Národnost | Běloruská | ||||||||
| Děti |
Viktor Lukašenko Dmitrij Lukašenko Nikolaj Lukašenko | ||||||||
| Alma mater |
Mogilevská státní univerzita A. A. Kulešova (do 1975) Běloruská zemědělská akademie (do 1985) | ||||||||
| Profese | politik, učitel, ekonom, historik a vojenská osoba | ||||||||
| Ocenění |
Ig Nobelova cena (2013) Řád svatého Sávy (2014) Řád osvoboditele Řád svatého Sergeje Radoněžského 1. třídy Řád Alexandra Něvského … více na Wikidatech | ||||||||
| Webová stránka |
www | ||||||||
| Commons | Kategorie Alexander Lukashenko | ||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||
BiografieEditovat
V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 1980–1982 sloužil v Sovětské armádě.
Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.
V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.
V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.
Pronásledování politických odpůrcůEditovat
Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[1]
VyznamenáníEditovat
| Stát | Stuha | Název | Datum udělení | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
 Ázerbájdžán
|
|
Řád Hejdara Alijeva[2] | 2016, 28. listopadu | za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelských vztahů a spolupráce mezi Běloruskem a Ázerbájdžánem |
 Kuba
|
|
Řád José Martího[3] | 2000 | za vynikající služby při posilování přátelství a solidarity s kubánským lidem |
 Libye
|
Řád revoluce[4] | 2000 | ||
 Moldavsko
|
|
Řád republiky[5] | 2016, 4. října | jako projev hlubokého uznání zvláštních zásluh při rozvoji a posílení přátelských vztahů, dobrého vzájemného porozumění a spolupráce v různých aspektech mezi Běloruskem a Moldavskem a za významný příspěvek k poskytování důležité podpory Moldavska v obtížné ekonomické situace |
 Rusko
|
|
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy[6] | 2001, 2. dubna | za jeho velký osobní příspěvek k vytvoření unie, posílení přátelství a spolupráce mezi národy Ruska a Běloruska |
|
Řád Alexandra Něvského[7] | 2014, 30. srpna | za jeho velký osobní příspěvek k rozvoji tradičních přátelských vztahů mezi Ruskem a Běloruskem, prohloubení oboustranné spolupráce v politické, obranné, hospodářské a sociální oblasti | |
|
Pamětní medaile 850. výročí Moskvy[8] | 1997, 6. září | ||
 Srbsko
|
|
Řád Srbské republiky II. třídy[9] | 2013 | |
 Venezuela
|
|
velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele[10] | 2007 | |
|
velkokříž Řádu Francisca de Mirandy | 2010 |
FotogalerieEditovat
Zleva: Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko (2015)
Alexandr Lukašenko (2014)
Alexandr Lukašenko se svým synem Nikolajem (Minsk, 2011)
Lukašenko na běloruské známce (1996)
Oficiální portrét s vlajkou
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66
- ↑ Azərbaycan Prezidentinin Rəsmi internet səhifəsi - XƏBƏRLƏR » Tədbirlər. president.az [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
- ↑ А.Г. Лукашенко награжден орденом Хосе Марти. 5 Сентября 2000.. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Белоруссия. web.archive.org [online]. 2007-09-29 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ lex.justice.md [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Президент России. web.archive.org [online]. 2014-07-14 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Putin signed the decree about Lukashenko's rewarding with the Order of Alexander Nevsky. TASS [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ WWW Belarus: Газета Вечерний Минск В Москве Президенты договорились.... web.archive.org [online]. 2009-06-18 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ The president of the republic of Serbia. web.archive.org [online]. 2013-06-18 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Лукашенко награжден высшей наградой Венесуэлы - орденом Освободителя. TUT.BY [online]. 2007-12-09 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (rusky)
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Lukašenko ve Wikimedia Commons 
Osoba Alexandr Lukašenko ve Wikicitátech- Heslo Alyaksandr Hrygorevich Lukashenka v Encyclopedia Britannica
