Alexandr Lukašenko
Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako poslední diktátor v Evropě.
| Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка | |||||||||
.jpg) Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка (2012) | |||||||||
| |||||||||
|
| |||||||||
| Narození |
30. srpna 1954 (64 let)  Kopys, Sovětský svaz | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Národnost | Běloruská | ||||||||
| Děti |
Viktor Lukašenko Dmitrij Lukašenko Nikolaj Lukašenko | ||||||||
| Alma mater |
Mogilevská státní univerzita A. A. Kulešova (do 1975) Běloruská zemědělská akademie (do 1985) | ||||||||
| Profese | politik, učitel, ekonom a historik | ||||||||
| Ocenění |
Ig Nobelova cena (2013) Řád svatého Sávy (2014) Osvoboditelský řád Řád republiky Řád Alexandra Něvského … více na Wikidatech | ||||||||
| Webová stránka |
www | ||||||||
| Commons | Kategorie Alexander Lukashenko | ||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||
Obsah
BiografieEditovat
V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 1980–1982 sloužil v Sovětské armádě.
Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.
V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.
V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.
Pronásledování politických odpůrcůEditovat
Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[1]
FotogalerieEditovat
Zleva: Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko (2015)
Alexandr Lukašenko (2014)
Alexandr Lukašenko se svým synem Nikolajem (Minsk, 2011)
Lukašenko na běloruské známce (1996)
Oficiální portrét s vlajkou
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Lukašenko ve Wikimedia Commons 
Osoba Alexandr Lukašenko ve Wikicitátech- Heslo Alyaksandr Hrygorevich Lukashenka v Encyclopedia Britannica
