Alexandr Lukašenko
Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako poslední diktátor v Evropě.
| Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка | |||||||||
 Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка (2015) | |||||||||
| |||||||||
|
| |||||||||
| Narození |
30. srpna 1954 (65 let)  Kopys, Sovětský svaz | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Národnost | Běloruská | ||||||||
| Děti |
Viktor Lukašenko Dmitrij Lukašenko Nikolaj Lukašenko | ||||||||
| Alma mater |
Mogilevská státní univerzita A. A. Kulešova (do 1975) Běloruská zemědělská akademie (do 1985) | ||||||||
| Profese | politik, učitel, ekonom, historik a vojenská osoba | ||||||||
| Ocenění |
Ig Nobelova cena (2013) Řád svatého Sávy (2014) Řád osvoboditele Řád svatého Sergeje Radoněžského 1. třídy Řád Alexandra Něvského … více na Wikidatech | ||||||||
| Webová stránka |
www | ||||||||
| Commons | Kategorie Alexander Lukashenko | ||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||
BiografieEditovat
Narodil se v roce 1954 v obci Kopys na severu Běloruska svobodné matce Jekatěrině Lukašenkové. Totožnost jeho otce není veřejně známa − podle medií byl romské nebo snad židovské národnosti, Lukašenko sám sebe ovšem označuje za stoprocentního Bělorusa.[1] V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 1980–1982 sloužil u pohraniční stráže a v Sovětské armádě.
Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal předsedou sovchozu Goroděc (1987 − 1994) ve Šklovském okrese na východě země.[2]
V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.[2]
V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích, v roce 1993 stál v čele parlamentního protikorupčního výboru.[3] V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.
V roce 1996 Lukašenko pomocí referenda o ústavě prosadil prodloužení svého funkčního období a rozšíření prezidentských pravomocí. Znovu byl zvolen v roce 2001. V roce 2004 s pomocí referenda zrušil limit, kolikrát je možné být prezidentem. Následně zvítězil i ve volbách v roce 2006 a 2010. Všechna tato hlasování (1996, 2001, 2006, 2010) byla doprovázena demonstracemi v ulicích Minsku. Protesty desetitisíců lidí vždy byly rozehnány policií a opoziční aktivisté byli zatčeni.[2] K 31. lednu 2011 uvalila EU sankce na Lukašenka a dalších více než 150 představitelů tamního režimu kvůli represím po prezidentských volbách v prosinci 2010. V prezidentských volbách roku 2015 zvítězil Lukašenko již popáté.[4]
RodinaEditovat
V roce 1975 se oženil s Galinou Želnerovičovou, s níž má syny Viktora (* 28. 11. 1975) a Dmitrije (* 23. 3. 1980). Galina Lukašenková, v té době učitelka v mateřské školce, však i po prezidentských volbách v roce 1994 zůstala v jejich původním domově ve vsi Ryžkoviči a s mužem se téměř nevídá. Alexandr Lukašenko se tak po svém zvolení nastěhoval do prezidentské rezidence jen se svými syny.[1] Den po Lukašenkových padesátých narozeninách se mu narodil třetí, tentokrát nemanželský syn - Nikolaj (* 31. 8. 2004).[5] O jeho matce Lukašenko v roce 2008 v rozhovoru pro ruský deník Komsomolskaja pravda uvedl, že je lékařka, podle neoficiálních zpráv se jedná o bývalou prezidentovu osobní lékařku Irinu Abelskou.[1]
Pronásledování politických odpůrcůEditovat
Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[6]
VyznamenáníEditovat
Pamětní medaile 850. výročí Moskvy – Rusko, 6. září 1997[7]
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – Rusko, 2. dubna 2001 – za jeho velký osobní příspěvek k vytvoření unie, posílení přátelství a spolupráce mezi národy Ruska a Běloruska[8]
Řád José Martího – Kuba, 2000 – za vynikající služby při posilování přátelství a solidarity s kubánským lidem[9][10]- Řád revoluce – Libye, 2000[11]
velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele – Venezuela, 2007[12]
velkokříž Řádu Francisca de Mirandy – Venezuela- Prezidentský řád znamenitosti – Gruzie, 2013[13]
Řád Srbské republiky II. třídy – Srbsko, 2013[14]
Řád Alexandra Něvského – Rusko, 30. srpna 2014 – za jeho velký osobní příspěvek k rozvoji tradičních přátelských vztahů mezi Ruskem a Běloruskem, prohloubení oboustranné spolupráce v politické, obranné, hospodářské a sociální oblasti[15]
Řád republiky – Moldavsko, 4. října 2016 – jako projev hlubokého uznání zvláštních zásluh při rozvoji a posílení přátelských vztahů, dobrého vzájemného porozumění a spolupráce v různých aspektech mezi Běloruskem a Moldavskem a za významný příspěvek k poskytování důležité podpory Moldavska v obtížné ekonomické situace[16]
Řád Hejdara Alijeva – Ázerbájdžán, 28. listopadu 2016 – za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelských vztahů a spolupráce mezi Běloruskem a Ázerbájdžánem[17]
FotogalerieEditovat
Zleva: Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko (2015)
Alexandr Lukašenko (2014)
Alexandr Lukašenko se svým synem Nikolajem (Minsk, 2011)
Lukašenko na běloruské známce (1996)
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b c DOSTÁLOVÁ, Lenka. Alexandr Lukašenko. novinky.cz [online]. 7.6.2010. Dostupné online.
- ↑ a b c ŽILKOVÁ, Věra. Lukašenko je u moci už dvacet let. Běloruský Majdan se zatím nekoná. iDnes.cz [online]. 14.7.2014. Dostupné online.
- ↑ SLEZÁKOVÁ, Magdalena. Zkorumpované tendry pohřbilo ticho. Ze dvou milionů skončí jeden v kapse, líčí běloruská bojovnice. rozhlas.cz [online]. 27.10.2016. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Žádné překvapení. Lukašenko již popáté vyhrál prezidentské volby. Lidovky.cz [online]. 11. 10. 2015. Dostupné online.
- ↑ BĚLKA, Michal. Lukašenko si vychovává následníka, levobočka Kolju vozí po světě. iDnes.cz [online]. 15. 10. 2015. Dostupné online.
- ↑ Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66
- ↑ WWW Belarus: Газета Вечерний Минск В Москве Президенты договорились.... web.archive.org [online]. 2009-06-18 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Президент России. web.archive.org [online]. 2014-07-14 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ А.Г. Лукашенко награжден орденом Хосе Марти. 5 Сентября 2000.. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Белоруссия. web.archive.org [online]. 2007-09-29 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Лукашенко награжден высшей наградой Венесуэлы - орденом Освободителя. TUT.BY [online]. 2007-12-09 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)
- ↑ The president of the republic of Serbia. web.archive.org [online]. 2013-06-18 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Putin signed the decree about Lukashenko's rewarding with the Order of Alexander Nevsky. TASS [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ lex.justice.md [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Azərbaycan Prezidentinin Rəsmi internet səhifəsi - XƏBƏRLƏR » Tədbirlər. president.az [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Lukašenko ve Wikimedia Commons 
Osoba Alexandr Lukašenko ve Wikicitátech- Heslo Alyaksandr Hrygorevich Lukashenka v Encyclopedia Britannica
