Lékař

odborník pečující o zdraví lidí

Lékař je osoba vzdělaná v lékařství s licencí k výkonu lékařské praxe. Zaměřuje se zejména na prevenci, odhalování, léčbu a následnou péči v případě nemocí nebo poškození zdraví, zahrnuje případně i vzdělávací, osvětovou činnost v této oblasti.

Jan Havicksz Steen

V Česku se jedná typicky o absolventa magisterského studijního programu všeobecné lékařství na lékařské fakultě, což je šestileté prezenční studium zakončené titulem „doktor medicíny“ (tj. forma udělovaná diplomem od roku 1998; ve zkratce MUDr., Medicinae universae doctor, což doslovně česky znamená doktor všeobecného lékařství).

K roku 2013 existovalo na území České republiky osm lékařských fakult poskytujících příslušné vzdělání. Na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové lze studovat magisterský program vojenské všeobecné lékařství, na němž se podílí také LF v Hradci Králové UK. Od roku 2010 je akreditován obor všeobecné lékařství na nově zřízené Lékařské fakultě Ostravské univerzity.

Dle České lékařské komory nejsou absolventi zubního lékařství oficiálně považováni za doktory v tradičním slova smyslu.

Zubní lékař je absolvent magisterského studijního programu zubní lékařství na lékařské fakultě. V Česku jde o pětileté prezenční studium zakončené titulem „doktor zubního lékařství“ (ve zkratce MDDr., Medicinae dentium doctor). K roku 2013 poskytovalo příslušné vzdělání pět lékařských fakult, z toho jedna v Praze a po jedné v Hradci Králové, Plzni, Brně a Olomouci. Na FVZ UO lze též studovat vojenské zubní lékařství.

Podle své odbornosti skládá odborné zkoušky – atestace.

Patronem lékařů je sv. Lukáš.

Seznam prvních českých lékařek

editovat

Chronologický seznam prvních českých lékařek:[1]

Stavovské organizace

editovat

V Česku lékaře sdružuje Česká lékařská komora. Nikoliv však zubní lékaře. (Komora též nesdružuje veterinární lékaře.)

Reference

editovat
  1. ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Doktorky Filozofie a medicíny na pražské univerzitě od r. 1901 do konce první světové války. Documenta Pragensia. 1996, čís. 13, s. 213–234. Dostupné online. 
  2. Navrátil M.: Almanach českých lékařů. Praha: nákladem spisovatelovým 1913, s. 138, podobizna
  3. Dtto, s. 14, podobizna
  4. Dtto, s. 99, podobizna
  5. Dtto, s. 228, podobizna
  6. Dtto, s. 349, podobizna
  7. a b Dtto, s. 215, podobizna
  8. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  9. Dtto, s. 172, podobizna

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat