Giuseppe Garibaldi

italský vojevůdce
Tento článek je o italském vojevůdci. Další významy jsou uvedeny na stránce Giuseppe Garibaldi (rozcestník).

Giuseppe Garibaldi (4. července 1807, Nice2. června 1882, Caprera) byl vůdce vlastenců (tzv. Rudých košil) v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v letech 18481849 a 1851. Úspěšně dobyl Sicílii i Neapol a napomohl vytvořit zárodek Italského království.

Giuseppe Garibaldi
Giuseppe Garibaldi, fotografie z roku 1866
Giuseppe Garibaldi, fotografie z roku 1866
Narození 4. července 1807
Nice
Úmrtí 2. června 1882 (ve věku 74 let)
Caprera
Místo pohřbení Caprera
Národnost Italové
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ99463920 (1846)
Commemoration Medal for the thousand of Marsala
Medaglia d'oro al valor militare
Grand Officer of the Military Order of Italy
Politické strany Mladé Taliansko (1831–1848)
Action Party (1848–1867)
Historical Left (1867–1877)
The Extreme (1877–1882)
Manžel(ka) Anita Garibaldi (1842–1849)
Giuseppina Raimondi (1860–1876)
Francesca Armosino (1880–1893)
Děti Ricciotti Garibaldi
Rosa Garibaldi
Teresa Garibaldi
Clelia Garibaldi
Manlio Garibaldi
Rosita Garibaldi
Anita Garibaldi
Menotti Garibaldi
Příbuzní Peppino Garibaldi, Ricciotti Garibaldi jr, Menotti Garibaldi jr, Sante Garibaldi, Bruno Garibaldi, Costante Garibaldi, Ezio Garibaldi a Anita Italia Garibaldi (vnoučata)
Funkce member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (březen 1860 – duben 1860)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (červenec 1860 – prosinec 1860)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1861–1864)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1864–1865)
member of the Chamber of Deputies of the Kingdom of Italy (1865–1867)
… více na Wikidatech
Podpis Giuseppe Garibaldi – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alessandro Duroni: Giuseppe Garibaldi, portrét
Luigi Montabone: Giuseppe Garibaldi

ŽivotopisEditovat

Giuseppe Garibaldi se narodil 4. července 1807 v Nice. Jeho rodina patřila mezi lidi, kteří sympatizovali s národně osvobozeneckým hnutím. Deset let sloužil jako námořník na obchodní lodi Constanza.

V Marseille se seznámil s Giuseppem Mazzinim. S jeho pomocí se stal vůdcem hnutí Mladá Itálie (tajná politická organizace, usilující o sjednocení Itálie). G. Mazzini připravoval savojskou výpravu, kterou pověřil Garibaldiho. Ten vstoupil na fregatu Euridika a mezi mužstvem vyvolal vzpouru. Dva proudy po sto lidech měly vtrhnout do Piemontu a připravit povstání. V lednu 1834 oba oddíly vyrazily. První byl zadržen hned na začátku švýcarským vojskem. Signál pro Garibaldiho oddíl nepřicházel, a proto se vypravil do Janova sám. Jen stěží odtamtud uprchl, a to přes Nice do Marseille, ovšem cestou byl zatčen. Z vězení opět uprchl.

V letech 1835–1848 se účastnil revolučních bojů za nezávislost jihoamerických republik (Uruguaye a Brazílie). Italští legionáři v čele s Garibaldim se roku 1848 dozvěděli o reformách prováděných papežem Piem IX., což se stalo podnětem jejich návratu do vlasti. Když radikálové zaútočili na samotného papeže a usilovali o jeho život, Piův postoj se změnil a stal se zastáncem reakčního absolutismu. Zpět do Itálie se legionáři vydali 15. dubna 1848.

V lednu 1848 došlo k prvnímu velkému vzbouření na Sicílii, kde lid vyhnal ze země armádu, úředníky a krále. 19. března 1848 se vzbouřilo milánské obyvatelstvo a po několikadenním boji vyhnalo rakouské vojsko. Současně s Milánem povstalo i Benátsko a prohlásilo se za republiku. Piemontský generál vyhlásil Rakousku válku a 23. června 1848 přistál se svou posádkou v Nice. V čele svých dobrovolníků se vydal do Alp organizovat partyzánskou válku. K útoku došlo v Luinu a výsledkem bitvy byla porážka Rakušanů. Zde však úspěchy tažení skončily, Garibaldi onemocněl a vrátil se zpět do Nice. Odtud se vydal do Benátek, ale cestu mu v Apeninách zkomplikoval zákaz překročení hranic papežského státu. V dubnu 1849 přišla zpráva, že Francouzi chtějí zaútočit na Řím, a Garibaldi se proto vydal se svými vojáky bránit Řím. Francouzi byli zahnáni zpět na moře, nakonec však Italové Francouzům podlehli, neboť Mazzini Garibaldimu nedůvěřoval. Garibaldi nato opouští Řím.

Na moři je ovšem s posádkou pronásledován a nucen přistát, nedokáže však své lidi pro kritický stav své ženy zorganizovat. Po její smrti prchá sám před pronásledovateli, ale je zatčen a uvězněn v Janově. Je rozhodnuto, že bude odvezen do exilu. Po pěti letech, strávených zčásti v Americe, se roku 1854 do Itálie vrací a začíná druhá italská válka o nezávislost. Garibaldi založil jednotku Alpských myslivců a podporoval italský iredentismus.

V roce 1859 bojoval s Rakouskem jako piemontský generál. Roku 1860 vedl lidové povstání na Sicílii a dobyl Neapol, tím pomohl svrhnout vládu Bourbonů a sjednotit Itálii. Roku 1866 bojoval v řadách italské armády proti Rakousku. Účastnil se prusko–francouzské války na straně Francie a byl zvolen do francouzského Národního shromáždění.

Sympatizoval s italskou iredentou (úsilí připojit území národní menšiny v jednom státě ke státu sousednímu, obývanému týmž národem), 1. internacionálou a Pařížskou komunou. Zemřel na ostrůvku Caprera, který mu byl přidělen italskou vládou.

LiteraturaEditovat

  • HUCHOVÁ, Ricarda. Garibaldi. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo. 1963. 468 S. (Překlad z něm. orig. Die Geschichten von Garibaldi).
  • PIRUCHTA, Libor. Giuseppe Garibaldi. Praha: Svoboda. Edice: Portréty, sv. 45. 1971. 216 S.

Externí odkazyEditovat