Otevřít hlavní menu

Kazachstán

stát v Asii a Evropě

Kazachstán (kazašsky Қазақстан [qɑzɑqˈstɑn]) je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou republikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři. Co do rozlohy je Kazachstán devátý největší stát na světě (plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR) a vůbec největší vnitrozemský. Většina území je jen velmi řídce osídlena (18 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana (dříve Celinograd a posléze Akmola) se v roce 1997 stala hlavním městem namísto Almaty.

Republika Kazachstán
Қазақстан Республикасы
(Qazaqstan Respūblīkasy)
Республика Казахстан
(Respublika Kazachstan)
vlajka Kazachstánu
vlajka
znak Kazachstánu
znak
Hymna: Můj Kazachstán (Менің Қазақстаным)
Geografie

Kazakhstan (orthographic projection).svg Poloha Kazachstánu

Hlavní město: Astana
Rozloha: 2 717 300 km² (9. na světě)
z toho 1,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Chan Tengri (7010 m n. m.)
Časové pásmo: +4 až +6
Poloha: 48° s. š., 68° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 18 556 698 (62. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 6,48 ob. / km²
HDI: 0,788 (vysoký) (56. na světě, 2015)
Jazyk: kazaština, ruština (úřední)
Náboženství: islám (53.7 %)[zdroj?], křesťanství (26%)
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 16. prosince 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident: Nursultan Nazarbajev
Předseda vlády: Bakytzhan Sagintayev
Měna: tenge (KZT)
HDP/obyv. (PPP): 25 045[1] USD (48. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 398 KAZ KZ
MPZ: KZ
Telefonní předvolba: +7
Národní TLD: .kz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Území Kazachstánu bylo ve starověku osídleno turkickými kočovníky. Ve 13. století území ovládli Mongolové vedení Čingischánem. Rusové začali kazašskou step postupně ovládat od 18. století. Do poloviny 19. století včlenili celé území dnešního Kazachstánu do Ruské říše. Po roce 1917 se stalo součástí Sovětského svazu, od roku 1936 jakožto Kazašská sovětská socialistická republika. Kazachstán během rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásil nezávislost, byť jako poslední ze sovětských republik. Do čela země se postavil prezident Nursultan Nazarbajev a je v něm dosud. Jeho režim bývá charakterizován jako autoritářský.[2] Země však zažívá mohutný ekonomický rozvoj. Kazachstán se postupně stal ekonomicky dominantním státem střední Asie, produkuje 60% HDP tohoto regionu, především díky rozsáhlé těžbě ropy a zemního plynu.[3]

V zemi žije 131 etnických skupin, mezi nimiž převažují Kazaši (63% obyvatelstva). Největší minority tvoří Rusové, Uzbeci, Ukrajinci, Němci, Tataři a Ujgurové. Islám je náboženstvím asi 70% obyvatelstva, křesťanství praktikuje 26%.[4] Úředním jazykem je kazaština, avšak ruština má stejný status a lze ji užívat na všech úřadech. V roce 2017 Kazachstán zahájil přechod z cyrilice na latinku, proces má být dovršen v roce 2025.[5]

Kazachstán je členem Společenství nezávislých států, Šanghajské organizace pro spolupráci, Eurasijského ekonomického svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Organizace islámské spolupráce a Mezinárodní organizace turkické kultury. Geopoliticky má Kazachstán vazby především na Rusko a Turecko.

Obsah

HistorieEditovat

Pravěk a středověkEditovat

 
Nevěsta na koni před jurtou kazašských nomádů

První osídlení je potvrzené už z doby kamenné. Oblast měla výborné podmínky pro rozvoj pastevectví. Historikové se domnívají, že první domestikace koně proběhla právě na kazašské stepi. Ve středověku vedla přes zemi tzv. Hedvábná stezka. Vzniklo zde několik významných center obchodu (Taraz, Turkestán). V 11. století vstoupili na území turkičtí Kumáni, kteří s dalším turkickým nomádským kmenem Kipčaky posléze vytvořili Kumánsko-Kypčackou konfederaci. Ve 13. století vpadl do Kazachstánu Čingischán se svými hordami. Kumáni byli poraženi a oblast se stala součástí Mongolské říše. Byla opět sjednocena v 16. století, kdy vznikl územně nesmírně velký Kazašský chanát. Tehdy se také ustavila kazašská národní identita a kazaština. V 17. století však klanová rivalita vedla k rozdělení chanátu na tři žuzy (Velký, Střední a Malý). Posléze chanát trpěl i nájezdy Čtyřech Ojratů, což byla federace čtyř mongolských kmenů, z nichž nejagresivnější byli Džungarové, kteří obsadili centrální a východní oblasti země.[6] Džungarové byli definitivně poraženi kazašským chánem Ablajem roku 1729 v bitvě u Anrakaje a Ablaj získal status národního hrdiny ("batyra"). Země byla opět sjednocena, avšak boji s Džungary vysílena. Toho využili nejprve povolžští Kalmykové a dobyli současný jihovýchodní Kazachstán, včetně hlavního města Almaty. Také Bucharský emirát (Uzbeci) zabral část země, včetně města Šymkent. Nakonec však oblast ovládlo Ruské impérium.

Nadvláda carského RuskaEditovat

Carské Rusko začalo obsazovat střední Asii v průběhu 19. století, v rámci tzv. Velké hry, tedy koloniálního soupeření s Britským impériem. Postupné ovládání území současného Kazachstánu Rusy lze vymezit léty 1813-1907. Formálně se stal součástí Ruska v roce 1846. Rusové zavedli na úřadech i ve školách ruštinu. To začalo vyvolávat od 60. let 19. století značný odpor obyvatelstva. Ke konci 19. století můžeme hovořit o vzniku kazašského národního obrození, s hlavním cílem zachránit kazaštinu. Ještě větší pnutí však vzniklo, když v 90. letech 20. století začaly do země proudit davy osadníků z evropské části ruské říše. Přicházeli hlavně ruští a ukrajinští rolníci, kteří se usazovali převážně na severu země. Velkým spouštěčem další migrační vlny bylo dokončení železnice mezi Orenburgem a Taškentem v roce 1906. Počet kolonizátorů krátce poté převýšil počet původních obyvatel. Ruská vláda migraci podporovala, vládním administrátorem tohoto procesu byl Vasilij Balabanov. V roce 1916 to nakonec vyvolalo ozbrojený odpor Kazachů, kteří začali napadat vesnice kolonistů, carské vojáky a kozáky (tzv. Basmačské povstání či hnutí basmačů).[7] Povstání pak bylo vpleteno do Ruské občanské války a basmači se postavili na stranu Bílých proti bolševikům. Nakonec bylo poraženo a Kazachstán se tak stal součástí nově vznikající sovětské říše. Basmači operovali v afghánských horách do 30. let 20. století.

Sovětská nadvládaEditovat

 
Pionýři v Kazašské SSR

Po pádu carské vlády vznikl nakrátko na území Kazachstánu státní útvar zvaný Alašská autonomie kontrolovaný bělogvardějci, s hlavním městem Semejem. Území Kazachstánu se však už v roce 1919 dostalo pod kontrolu bolševiků. Poté přes 300 000 Kazachů odešlo přes hory do sousední Číny. 26. srpna 1920 byla zřízena Kyrgyzská autonomní socialistická sovětská republika (Rusové tehdy Kazachům říkali jaksi obecně "Kyrgyzové"), s hlavním městem Orenburgem, kde žili především etničtí Rusové. Byla součástí Ruské SFSR. V červnu 1925 byla republika přejmenována na Kazašskou a její správní centrum bylo přemístěno do města Kyzylorda. V dubnu 1927 se pak hlavním městem stala Alma-Ata (dnešní Almaty).

Jako všude jinde v Sovětském svazu bylo mnoho politických oponentů, kulaků a jiných režimu nepohodlných lidí popraveno či skončilo v kazašské stepi v pracovních táborech. Docházelo k násilné kolektivizaci, která na kazašské kočovníky, nezvyklé být upoutáni k půdě, dopadla obzvláště tíživě. Výsledkem byl mj. obří hladomor v letech 1931-1932, kdy v Kazachstánů zemřelo hlady 1,5 milionu lidí, z toho 1,3 milionu etnických Kazachů. Zemřelo tak v krátké době 38% kazašského etnika.[8][9] Šlo o největší populační ztrátu jedné národnosti v celých dějinách Sovětského svazu. Někteří historici používají dokonce pojmu "genocida" a srovnávají událost s ukrajinským holodomorem, nebo vyhlazováním indiánského obyvatelstva v severní Americe.[10] Navíc byly do Kazachstánu deportovány na rozkaz sovětského vůdce Josifa Stalina celé národy (Krymští Tataři, Povolžští Němci, Řekové). Etnické složení Kazachstánu je proto dnes velice pestré.

V roce 1936 byla republika vyčleněna z Ruské SFSR a stala se samostatnou federální republikou Sovětského svazu (tehdy jedenáctou): Kazašskou sovětskou socialistickou republikou.

Během druhé světové války vzniklo na území pět divizí, které byly poslány bojovat na východní frontu. Pro válečné potřeby byl také vybudován první významnější kazašský průmysl, byť země zůstala převážně zemědělskou.

Po válce, v roce 1947, vznikl v oblasti u Semeje zkušební jaderný polygon. Právě zde byla v roce 1949 vyzkoušena první sovětská jaderná bomba. V této oblasti byly do roku 1989 provedeny stovky jaderných testů.[11] V roce 1955 vznikla v Kazachstánu známá kosmická základna Bajkonur, ze které vystartovala první umělá družice světa Sputnik 1, první kosmonaut Jurij Gagarin i kosmická stanice Mir. V 50. a 60. letech byly z popudu sovětského vůdce Nikity Chruščova obrovské plochy neobdělávaných pastvin (celiny) přeměněny na ornou půdu. Tento projekt měl z Kazachstánu udělat obilnici SSSR. Dopad tohoto projektu na místní ekologickou rovnováhu byl katastrofální.[12] Na konci 50. let se také zdálo, že rusifikační politika zvítězila: v roce 1959 se Kazaši stali menšinou, tvořili již jen 30% populace, zatímco etničtí Rusové 43%.[13]

Na konci 80. let se objevily první známky odporu proti sovětské nadvládě. Významným se stalo protijaderné hnutí zvané Nevada Semipalatinsk, které mělo, vzhledem k jaderným zkouškám prováděným sovětskou vládou na území Kazachstánu, i jistý nacionální sentiment.[14] V prosinci 1986 se v Almaty uskutečnily masové demonstrace mladých Kazachů, které byly později nazvány Želtoksan ("Prosinec"). Šlo o protest proti nahrazení prvního tajemníka Komunistické strany Kazašské SSR Dinmuchameda Konajeva Genadijem Kolbinem. Protože Konajev byl Kazach a Kolbin Rus, který navíc v Kazachstánu nikdy nežil, měl protest rovněž jistý nacionální aspekt (jinak ovšem byl Konajev komunista brežněvovské linie a Michail Gorbačov ho odstranil v roce 1986 kvůli obviněním z korupce). Vládní jednotky nepokoje potlačily, několik lidí bylo zabito a mnoho demonstrantů uvězněno.[15]

 
Prezident Nazarbajev s americkým prezidentem Obamou a ruským prezidentem Dmitrijem Medvěděvem v roce 2012

NezávislostEditovat

Kazachstán vyhlásil nezávislost 16. prosince 1991, když se SSSR v té době již de facto rozpadl na patnáct nástupnických států. Ze všech patnácti vyhlásil Kazachstán svou nezávislost jako poslední. Téhož roku se stal členem Společenství nezávislých států. Prezidentské volby v roce 1991 vyhrál bývalý vůdce místní komunistické strany Nursultan Nazarbajev. Hlavním městem se stala v roce 1997 Astana, která vystřídala Almaty. Hlavním důvodem bylo položení Almaty v blízkosti hranic s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem, kde v té době probíhala občanská válka.

Volby do parlamentu se konají každé čtyři roky – v roce 2004 vyhrála prezidentova strana a ostatní křesla parlamentu obsadili členové stran, kteří sympatizují s prezidentem. Opozice získala jen jedno křeslo a mezinárodní pozorovatelé z OBSE prohlásili volby za nesvobodné. V roce 2005 byl Nazarbajev opět zvolen prezidentem a v roce 2007 parlament schválil prezidentovi velké pravomoci. De facto se Nazarbajev stal prezidentem a vůdcem státu do konce svého života. Téhož roku se konaly volby do parlamentu a koalice podporující prezidenta získala 88 % křesel, zatímco opozice pouze 7 %. Opoziční kandidáti označili volby za zkorumpované a nesvobodné.

V lednu 2012 se v Kazachstánu uskutečnily předčasné volby do Parlamentu (8 měsíců před řádným termínem). Voleb se zúčastnilo 72 % voličské základny. Hranici 7 % nutnou pro vstup do Parlamentu překonaly pouze tři strany: prezidentova Kazaši pro vlast (80,7 %), Demokratická strana (7,46 %) a Strana národních komunistů (7,2 %).

GeografieEditovat

HoropisEditovat

 
Orientační mapka Kazachstánu
 
Kazašská step v centrální části země

Kazachstán je největší vnitrozemskou zemí světa. Třebaže většinu území Kazachstánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říct, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa – Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řeky Ural obklopuje Kaspická nížina, ohraničená na jihu plošinami Mangystau a Ustjurt, na východě Mugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížina Turanská s bezodtokým Aralským jezerem, do kterého ústí řeka Syrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušť Kyzylkum („Rudé písky“). Nevýraznou Turgajskou plošinu na severozápadě země odděluje sníženina zvaná Turgajská brána od rozlehlé Kazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin – Ulytau na západě, Kokčetau na severu a Karakaly s nejvyšším bodem Aksoran (1 565 m) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížiny Išimské a Kulundské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řeky Išim a Irtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustina Betpak Dala („Hladová step“). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtoká Balchašsko-alakolská pánev.

Její západní část zaujímá velké protáhlé jezero Balchaš, celosvětový unikát, neboť je z poloviny plné sladké a z druhé poloviny slané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezera Sasykkol a Alakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvána Sedmiříčí (Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán od Sibiře zalesněný Altaj (nejvyšší hora Belucha 4 506 m). Jižně od Altaje vytváří řeka Irtyš v kotlině jezero Zajsan, zvětšené ještě Buchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastau (2 992 m). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan (4 463 m), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan („Nebeské hory“). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu) Chan Tengri („Vládce duchů“) dosahuje výše 7 010 m.

VodstvoEditovat

V Kazachstánu je přibližně 48 000 jezer o celkové ploše 45 000 km². 94 % má rozlohu menší než 1 km². Jsou to většinou záplavová a deltová jezera. Jezer s rozlohou nad 100 km² je 21 (Balchaš, Zajsan – součást Buchtarminské vodní nádrže, Alakol, Tengiz, Seletyteniz, Sasykkol, Kušmurun, Markakol, Ulken-karoj – viz také Seznam kazašských jezer). Kazachstánu také patří severní a severovýchodní část Kaspického moře a severní část Aralského jezera (Severní Aralské jezero). Je zde více než 4 000 rybníků, přehrad a vodních nádrží. Většina jezer je bezodtokých. Úroveň jejich hladiny prudce kolísá podle sezóny i v průběhu let a obrysy i rozměry se periodicky mění. V suchých letech mnohá z nich vysychají nebo se proměňují na slaniska. Nejvíce jezer je v severní části Kazachstánu, kde je mnoho uzavřených sníženin. Ve stepní zóně, v horách a v údolích velkých řek převládají sladkovodní jezera, zatímco v polopouštích, pouštích a mezihorských propadlinách slaná jezera. V mnohých jezerech se dobývají různé soli. Přibližně 30 jezer obsahuje léčivé bahno a solanku.

Největšími přehradními nádržemi jsou Buchtarminská a Usť-Kamenogorská na Irtyši, Čardarinská na Syrdarji a Kapčagajská na Ili.

Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řeky Sarysu a Ču. Naproti tomu lesostepní oblasti na severovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál mezi Pavlodarem a Karagandou, spojující řeky Irtyš a Nura.

Nejvýznamnější řeky (viz také Řeky v Kazachstánu)

  • Irtyš (4 284 km, z toho 1 700 km na území Kazachstánu)
  • Syrdarja (2 219 km, z toho 1 400 km na území Kazachstánu)
  • Ural (2 428 km, z toho 1 100 km na území Kazachstánu)
  • Ili (1 439 km, z toho 815 km na území Kazachstánu)
  • Išim (2 450 km)
  • Tobol (1 591 km)
  • Emba (712 km)
  • Sarysu (671 km)
  • Ču (1 067 km)
  • Nura (978 km)

Klimatické podmínkyEditovat

Pro Kazachstán jsou typické velké rozdíly teplot: na jihu je rozdíl teplot mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem až 30 °C a na severu až 40°-41 °C, nejstudenější měsíc je leden, jeho průměrná teplota na severu je -19°, na jihu -8 °C, nejteplejším měsícem je červenec.

Politický systémEditovat

Kazachstán je republikou, jeho politický systém je prezidentský a autoritářský. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 je prezidentem opakovaně volen Nursultan Nazarbajev, který drží drtivou většinu moci. V současnosti je Nazarbajev v pátém funkčním období, mandát mu vyprší v roce 2020. V roce 2017 došlo k reformě a moc byla částečně přerozdělena. Na premiéra a vládu přešla odpovědnost za ekonomický a sociální rozvoj země. Prezident dále rozhoduje především o zahraniční politice, obraně a vnitřní bezpečnosti. Předsedou vlády je Bakytžan Sagintajev.

Zákonodárným orgánem je parlament, který je dvoukomorový. Dolní komora se nazývá Mažilis. Má 107 poslanců, kteří jsou voleni na 5 let. Horní komora, Senát, má 47 členů, z toho osm jmenuje přímo prezident. Parlament na základě návrhu prezidenta schvaluje změny v Ústavě, státní rozpočet, musí potvrdit prezidentovu volby předsedy vlády a Národní banky. Parlament může rovněž vyhlásit referendum a vyjádřit nedůvěru vládě. Zcela dominantní silou v parlamentu i ve společnosti je prezidentská strana Nur Otan, v posledních volbách roku 2016 získala 82,15 % hlasů.[16]

Administrativní členěníEditovat

Území státu je rozděleno do 14 oblastí a 4 samosprávných měst

  1. Západokazašská oblast (hlavní město Oral)
  2. Atyrauská oblast (Atyrau)
  3. Mangystauská oblast (Aktau)
  4. Aktobská oblast (Akťubinsk)
  5. Kostanajská oblast (Kostanaj)
  6. Severokazašská oblast (Petropavlovsk)
  7. Akmolská oblast (Kokčetau)
  8. Pavlodarská oblast (Pavlodar)
  9. Východokazašská oblast (Usť-Kamenogorsk)
  10. Karagandská oblast (Karaganda)
  11. Kyzylordská oblast (Kyzylorda)
  12. Turkestánská oblast (Turkestán)
  13. Žambylská oblast (Taraz)
  14. Almatinská oblast (Taldykorgan)
  15. Almaty (samosprávné město)
  16. Astana (hlavní město)
  17. Bajkonur (pod ruskou správou)
  18. Šymkent (samosprávné město)

EkonomikaEditovat

 
Areál Expa 2017 v Astaně

Kazachstán má vlastní měnu – tenge.

Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Kazachstán disponuje zhruba 21 % světových zásob uranu[17] a v těžbě uranové rudy je světovou jedničkou (na druhé příčce je Kanada, která předtím vedla žebříček 17 let). Ložiska spravuje státní společnost Kazatomprom, ale samotné doly si mezi sebou z velké části rozparcelovaly především Rusko a Kanada.[18] Většinu území zabírají pouště a polopouště, jen malá část je zalesněna nebo je hospodářsky využívána. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur, který Kazachstán pronajímá Rusku za 115 mil. amerických dolarů ročně. Právě z Bajkonuru zahájil v roce 1961 Jurij Gagarin první let člověka do vesmíru.

Výkonností je kazašská ekonomika podobná té ruské – má přibližně stejný HDP na hlavu, ale vyznačuje se rychlejším růstem poháněným těžbou nerostných surovin.

The Wall Street Journal zařadil Kazachstán na 41. místo v celosvětovém žebříčku ekonomické svobody (2018).[19]

ObchodEditovat

V Kazachstánu (podobně jako třeba v Číně) existuje deset speciálních ekonomických zón, kde mají investoři zvláštní podmínky (výjimky z daňových povinností, odpuštění cel apod). První zóna, Žajreb Atasujská, vznikla v roce 1991. Zdaleka nejvíce přímých zahraničních investic má na kontě Nizozemsko (42,7 %).

Kazachstán má celní unii s Ruskem a Běloruskem a je též člen Eurasijského ekonomického svazu. Přesto například v roce 2017 byla nejvýznamnějším obchodním partnerem Kazachstánu Evropská unie, s podílem 38,7 % na zahraničním obchodu. Následují Rusko (20,6 %), Čína (13,5 %), Uzbekistán (2,6 %), Turecko (2,4 %), Spojené státy (2,1 %) a Ukrajina (2,1 %). Ze zemí EU je nejvíce obchodní výměny s Itálií a Nizozemskem. Suroviny (hlavně ropa a plyn) se na exportu Kazachstánu podílí zcela zásadním způsobem (68,6 % exportu v roce 2017).[20]

ObyvatelstvoEditovat

Související informace naleznete také ve článku Obyvatelstvo Kazachstánu.
 
Kazašská svatba v mešitě
 
Věž Bajtěrek v Astaně
 
Smaragdové věže v Astaně
 
Mešita v Pavlodaru

K 1. červnu 2018 měl Kazachstán 18 253 300 obyvatel. Hustota osídlení je 6,68 obyvatel na km2.

66,01 % obyvatel jsou Kazaši, 21,05 % Rusové, 3,07 % Uzbekové, 1,7 % Ukrajinci a 1,04 % Němci. Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Etnické složení se ve 20. i 21. století prudce proměňovalo. Sovětský vůdce Josif Stalin nechal do Kazachstánu násilně přemísťovat příslušníky mnoha národností, zejména Němce, Poláky, Ujgury a Kurdy. V roce 1989 ještě tvořili Kazaši jen 39,7 % obyvatel Kazachstánu, Rusů bylo 37,8 %, Němců 5,8% a Ukrajinců 5,4 %.[21] Mnoho Rusů, Ukrajinců a Němců opustilo Kazachstán po rozpadu Sovětského svazu, jejich procentuální poměr v populaci dále snižuje nižší porodnost oproti Kazachům, ale stále tvoří vysoké procento obyvatel ve velkých městech a na severu Kazachstánu u ruských hranic.

Zajímavostí je, že v zemi byla i malá česká komunita, která však s pomocí české vlády přesídlila do České republiky. Vláda ČR přijala 1. listopadu 2006 nařízení o „Postupu při dokončování přesídlení osob s prokázaným českým původem (krajanů) z Kazachstánu". Celkem bylo přesídleno 157 krajanů, poslední tranzit se uskutečnil v říjnu 2007.[22]

69 % obyvatel Kazachstánu vyznává sunnitský islám, 28 % je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci. Vzhledem k tomuto složení populace vláda vsází na mezináboženský dialog a Nursultan Nazarbajev každé tři roky hostí v Astaně velké setkání všech světových náboženství.[23] V zemi je 3129 svatostánků, z toho 2229 mešit, 258 pravoslavných chrámů, 93 katolických kostelů a 6 synagog. Islámský Svátek oběti i pravoslavné vánoce jsou v Kazachstánu státním svátkem.[24]

57 % obyvatel žije ve městech.

Kazašská společnost je specifická v tom, že velkou roli v ní stále hraje tradiční klanová struktura, tedy rozdělení na kmenové svazy, tzv. Starší, Střední a Mladší žuzy. Uly žuz (Starší, nebo Největší) má kořeny v jižním Kazachstánu, Orta žuz (Střední) ve středním a východním a Kiši žuz (Mladší nebo Malý) se identifikuje se západní a severní částí Kazachstánu. Každý žuz se dělí na rody a plemena. Orta žuz má 12 rodů a plemen. Členové Uly žuzu se cítí být přímými potomky Čingischána.

JazykyEditovat

Úředním jazykem je kazaština. Státní instituce a samosprávné orgány však užívají i ruštinu, která je s kazaštinou rovnoprávná. V písmu se užívá vlivem ruštiny cyrilice a sporadicky i latinka, v současné době zejména pod vlivem turečtiny. Dne 12. dubna 2017 prezident Nazarbajev nařídil úřadům přejít postupně z azbuky na latinku. Od roku 2025 by se měla používat již jen latinka.[25]

Kazaština patří do turkické jazykové skupiny, spolu s turečtinou, turkmenštinou, azerštinou, uzbečtinou či tatarštinou.

Významná městaEditovat

Další městaEditovat

Arkalyk, Kostanaj, Taraz, Uralsk, Taldy Kurgan, Zyrjanovsk, Petropavlovsk, Šu.

KulturaEditovat

 
Mauzoleum Chodži Ahmeda Jásávího
 
Umělecká univerzita v Astaně
 
Koncertní hala v Astaně

Památky a architekturaEditovat

V seznamu světového dědictví UNESCO je zapsáno pět památek:

Unikátním architektonickým celkem je nové hlavní město Astana, které nechal vůdce Nursultan Nazarbajev postavit na konci 90. let 20. století, z menšího městečka Akmola (dříve Celinograd). Město bylo oficiálně otevřeno a hlavním městem prohlášeno v roce 1997. Architektonický plán hypermoderního města vytvořili známý japonský architekt Kišó Kurokawa a britský architekt Norman Foster, přičemž jejich spojení mělo symbolizovat spojení východu a západu, jímž kazachstánská kultura de facto je. K architektonickým unikátům patří Palác nezávislosti, Koncertní hala (dílo Manfredi Nicolettiho), Umělecká univerzita, prezidentský palác Ak Orda či Smaragdové věže. Věž Bajtěrek (jež je dokonce zobrazena na zadní straně všech kazašských bankovek[26]), Palác míru a harmonie ve tvaru pyramidy a zábavní centrum Chan Šatyr ve tvaru jurty, jehož výstavba se vyšplhala ke 400 milionům dolarů, navrhl osobně Norman Foster.[27] Výstavba podle Kurokawových urbanistických plánů má probíhat do roku 2030.[28] Zajímavostí je, že na výstavbě Astany se podílela i česká firma VUCHZ Brno, která zde postavila moderní závod na výrobu biodieselu.[29]

LiteraturaEditovat

Zakladatelem kazašské literatury, jejím prvním klasikem a propagátorem sblížení s ruskou a evropskou kulturou na základě liberálního islámu byl v 19. století Abaj Kunanbajuly. Významným obrozencem byl i Ybyraj Altynsarin, který zavedl do kazaštiny cyrilici, jež je užívána dodnes (byť je postupně opouštěna). Prominentním kazašským autorem v sovětské éře byl Muchtar Auezov, jenž se dočkal mnoha veřejných poct. Naopak Saken Sejfullin byl v éře stalinismu mučen a popraven jako kazašský nacionalista. Stejný osud potkal i básníka a turkologa Achmeta Baitursynova. Objevem 60. let byl básník Mukagali Makataev. V Kazachstánu se narodil i rusky píšící sci-fi spisovatel Sergej Lukjaněnko, autor slavné Noční hlídky.

HudbaEditovat

Hudební skladatel Kurmangazy Sagyrbajuly v 19. století využil folklórních zdrojů. Folklór později proslavil i zpěváka Žambyla Žabajeva. V populární hudbě se prosadila Roza Rymbajeva nebo skupina A’Studio. Ve folk-rockové hudbě skupina Ulytau.

FilmEditovat

V Hollywoodu se prosadil filmový režisér Timur Bekmambetov, mj. díky zfilmování Noční hlídky krajana Lukjaněnka. V sovětském filmu se proslavila herečka Natalja Arinbasarova. Na scénografii a kostýmech historických filmů pracoval architekt Almas Ordabajev, jinak též autor vlastních projektů.

VědaEditovat

Jednou z největších vědeckých osobností Kazachstánu byl Šokan Valichanov, zakladatel moderní kazašské historiografie a etnografie. Založením vědecké databáze Sci-Hub na sebe nedávno upozornila Alexandra Elbakyanová.[30]

SportEditovat

Kazachstánským sportovcům se od počátku samostatné účasti na olympijských hrách daří, mají na svém kontě již šestnáct zlatých olympijských medailí. Kazachstán má především silnou boxerskou školu, boxeři přivezli z olympiád už 22 medailí, z toho sedm zlatých. Na nejvyšší metu dosáhli v ringu Bachyt Sarsekbajev, Serik Sapijev, Bekzat Sattarchanov, Vasilij Žirov, Jermachan Ibraimov, Bachtijar Artajev a Danijar Jelusinov[31]. K největším sportovním hvězdám patří cyklista Alexandr Vinokurov, olympijský vítěz v silniční cyklistice a manažer známého závodního týmu Astana.[32] Olga Rypakovová získala olympijské zlato v trojskoku[33], Jurij Melničenko v zápase řecko-římském, Olga Šišiginová v běhu na 100 metrů překážek[34], Dmitrij Balandin v plavání[35], Nijat Rahimov a Alla Važenina ve vzpírání, Alexander Parygin v moderním pětiboji, Vladimir Smirnov v běhu na lyžích na 50 km. Ještě v dresu SSSR získal olympijské zlato basketbalista Alžan Žarmuchamedov, v Mnichově roku 1972, krom toho si připsal tři tituly mistra Evropy.

Stále větší popularitě se těší lední hokej. Kazachstán vyslal několik klubů do Kontinentální hokejové liguy, nejlepší z jeho klubů je Barys Astana. V severoamerické NHL se prosadil Jevgenij Nabokov.[36] Velmi úspěšní jsou Kazaši v bandy hokeji, kde získali šest bronzových medailí na mistrovství světa. V posledním desetiletí se ve světě prosadili také kazašští tenisté, dva turnaje v Astaně byly zařazeny do seriálu ATP a WTA. Zarina Dijasová a Julia Putincevová pronikly do první padesátky žebříčku světových tenistek, v první stovce je i Michail Kukuškin.

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Democracy Index 2017 [online]. Londýn, New York, Hong Kong: The Economist - Intelligence Unit. Dostupné online. 
  3. ASTANA, YURI ZARAKHOVICH |. Kazakhstan Comes On Strong. Time. 2006-09-27. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. ISSN 0040-781X. (anglicky) 
  4. The results of the national population census in 2009. web.archive.org [online]. 2011-07-22 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  5. Kazachstán přejde od azbuky k latince. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (česky) 
  6. Kazakhstan - History. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky) 
  7. Basmachi | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The Forgotten Famine. RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PIANCIOLA, NICCOLÒ. The Collectivization Famine in Kazakhstan, 1931–1933. Harvard Ukrainian Studies. 2001, roč. 25, čís. 3/4, s. 237–251. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. 
  10. SABOL, Steven. "The Touch of Civilization": Comparing American and Russian Internal Colonization.. [s.l.]: University Press of Colorado, 2017. ISBN 9781607325505. 
  11. KEENAN, Jillian. Kazakhstan's Painful Nuclear Past Looms Large Over Its Energy Future. The Atlantic. 2013-05-13. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky) 
  12. Kazachstán. Aktuálně.cz. 2016-07-27. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (česky) 
  13. FLYNN, Moya. Migrant Resettlement in the Russian Federation: Reconstructing 'homes' and 'homelands'. [s.l.]: Anthem Press 254 s. Dostupné online. ISBN 9781843311171. (anglicky) Google-Books-ID: YLeAxHLmgR8C. 
  14. BBC News | Asia-Pacific | Kazakh anti-nuclear movement celebrates tenth annoversary. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  15. PUTZ, Catherine. 1986: Kazakhstan's Other Independence Anniversary. The Diplomat. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky) 
  16. Kazachstán: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  17. Přednáška Muchtara Džakiševa, bývalý prezidenta Kazatompromu (rus)
  18. Ruský a kanadský uranoví obři si rozdělí mezi sebou uranová ložiska v Kazachstánu, Atomová energie, zpravodajství, portal Atominfo.cz
  19. Country Rankings: World & Global Economy Rankings on Economic Freedom. www.heritage.org [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 
  20. Kazachstán: Zahraniční obchod a investice | BusinessInfo.cz. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  21. "Всесоюзная перепись населения 1989 года". demoscope.ru.
  22. Čeští reemigranti z Kazachstánu jsou v Česku spokojení | Radio Praha. Radio Praha. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (česky) 
  23. Náboženští lídři v Astaně: odmítáme extremismus. Rádio Proglas [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  24. Congress of World Religions - Religious Situation Review in Kazakhstan. www.religions-congress.org [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 
  25. Kazakh President Orders Shift Away From Cyrillic Alphabet [online]. [cit. 2017-04-12]. RadioFreeEurope/RadioLiberty. (anglicky) 
  26. Astana: fata morgána uprostřed kazašské stepi. HedvabnaStezka.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. 
  27. Astana Zázrak ve stepi. lideazeme.reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (česky) 
  28. Astana: Hlavní město Kazachstánu je futuristickou metropolí, která šlape na paty i Dubaji. refresher.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (česky) 
  29. Proměna Kazachstánu: Bohatství vyrostlé uprostřed stepi - Euro.cz. Euro.cz. 2010-12-06. Dostupné online [cit. 2018-11-22]. (česky) 
  30. Pirátský server Sci-Hub s vědeckými studiemi poráží zaběhlý systém, ukazuje analýza. ČT24 - Česká televize. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (česky) 
  31. Boxer Jelusinov prodloužil kazašskou dominanci ve váze do 69 kg. iDNES.cz [online]. 2016-08-17 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  32. FOTHERINGHAM, William. Alexandr Vinokourov wins Olympic gold as Team GB hopes are dashed. the Guardian [online]. 2012-07-28 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Rypakova of Kazakhstan takes triple-jump gold. ESPN.com. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. (anglicky) 
  34. Olga leaps to hurdles joy. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  35. Kazakhstan's Dmitry Balandin wins men's 200m breaststroke. Eurosport UK. 2016-08-11. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. 
  36. Nabokov naposledy zamával fanouškům San Jose. Ukončil kariéru. iDNES.cz [online]. 2015-02-12 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 80-7106-867-9. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat