První turkutský kaganát
První turkutský kaganát (staroturecky → Kök Türük, čínsky 突厥 汗国, pchin-jin: Tūjué hánguó) neboli Göktürkský kaganát byl středověký staroturecký stát na území Mongolska, Střední Asie (dnešní Kazachstán), Číny (Vnitřní Mongolsko) a Ruska v oblasti Ötükenu, s centrem v Ordu, na břehu řeky Orchon. Předchůdcem Prvního turkutského kaganátu byl Rouranský kaganát v oblastech Mongolské plošiny. Turkutský kaganát byl založen kaganem Buminem a zanedlouho Turkuti rychle expandovali do Střední Asie a na vrcholu své moci dosahoval Turkutský kaganát rozsahu od Mandžuska (severovýchod Číny) až k Černému moři v Evropě.
První turkutský kaganát (Kök Türük) 突厥 汗国
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Ötüken (letní), Sujab (zimní)
| |||||||||||
6 milionů km² (v roce 557)
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Vznik
|
552 – vznik
| ||||||||||
Zánik
|
603 – rozdělení na dva kaganáty
| ||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Krátké dějiny
editovatZatímco Bumin zemřel koncem roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem, Západní oblasti, jako Džungárie, země u Irtyše a Imilu (Čugučak), dále povodí Jıldız (Bagraš köl), Ili, Ču a Talas spravoval jeho mladší bratr Ašına Šıtienmi (Istemi)[1].[2][3]
Roku 555 Turci na západě pod vedením Šıtienmiho, vedli úspěšné tažení. Dosáhli Žetysu (Sedmiříčí) kde si podmanili Čujské Huny a také Sogdianu. V centrálním Kazachstánu pak Karluky a Kimaky. U Aralského jezera se zmocnili panství Kanglyů a kmenů příbuzních Parthům. Poté obsadili Chórezm a kmen Afrigidů. Avšak severně od Aralského jezera narazili na vážný odpor Alanů a Uhrů (Staří Maďaři). Nakonec roku 558 Turci tyto kmeny porazili a dosáhli břehů řeky Itil (Volha).
Roku 567 Turci ovládli celý Severní Kavkaz a podřídili si „Dagestánské Bulhary“ (b-n-dž-r), město Varachan (Belendžer) a Chazary, dorazili do Derbentu, přezkoumaly opevnění a vrátili se do stepí (Jižní okruh a Severokavkazský okruh).[4][5]
Později, roku 569 Šıtienmi napadl a drancoval perské příhraničí. Brzy na to však byla podepsána mírová smlouva. Přesněji řečeno, tyto úspěchy byly nutně vynuceny nečinností Šıtienmiho: Avaři, nesmiřitelné nepřátelé Turků dobyli stepi od Sávy k Donu a Šıtienmi musel opět přeložit svou ofenzivu z jihu na západ.[6]
Krom konkurence v obchodu z hedvábím, k ochlazení Byzantsko-Tureckých vztahů přispěla i otázka Avarů. V souladu se smlouvou z roku 568 se Byzanc zavázala neuzavírat mír a spojenectví s Avary. Proto, když avarské poselství dorazilo ke Justinusovi II. (520 – 578) s požadavkem míru a povolení zabrat Panonii, bylo odmítnuto. I přesto se však Avaři v Panonii usadili.
Nejpozději roku 570 společně se slovanskými kmeny podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.].[7].
Později zasáhla mohutnou Turkutskou říši občanská válka, po níž se roku 603 rozpadla na dvě poloviny, kaganáty západoturkutský a východoturkutský.
Linie panovníků První turkutské říše
editovatTuwu [pozn. 1] (523-546) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
°Їstämi-jabgu [pozn. 2] (553-575) | °Bumin [pozn. 3] (551-552) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
°západ Tardu [pozn. 4] (576-600) východ (599-604) | Tamgan-šad [pozn. 5] (580-587) | Kajen [pozn. 6] (???) | °Issik [pozn. 7] (552-553) | °Mukan [pozn. 8] (553-572) | stred °Taspar [pozn. 9] (572-581) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
západ Žotan [pozn. 10] (580-† 587) | východ °Šapolo I. [pozn. 11] (581-† 587) | °Baga [pozn. 12] (†588) | °Töremen [pozn. 13] (???-†580) | °Císařovna (551-582) | Amrak [pozn. 14] (???-581) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Šapolo II. [pozn. 15] (???) | Saba [pozn. 16] (†598) | Žangar [pozn. 17] Jami (599-† 609) | Turan [pozn. 18] Tülan (587-601) | Assena [pozn. 19] (???) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ 大葉護 - Ta Jiechu „Veliký jabgu“, 阿史那大葉護 - Ašına „Ulug Jabgu“, Ašına Tuwu Ta-jie-chu, Cugu T'u-u Mengen
- ↑ Istemi (staroturečtina: , ïstemi qaγan), 阿史那氏 - Ašına Ši, 室点密 - Š'tienmi, 瑟帝米 - Setimi, Setimi Mochetu Šechu, řečtina: Stembis Dizaboulos, Sindžibu, İstəmi Bahadur, Istemi Bahadur-jabgu, Hakan-i-Čing, Istemi-chán, jenom „jabgu“
- ↑ Bumin (staroturečtina: , bumin qaγan), 阿史那土门 - Ašına Tumen, 伊利可汗 - Ili-kagan, Bumin-kagan, Bumen-kagan, Illig-kagan, Kadir Kasar „Mocný Chazař“, Bumyn Il-chán
- ↑ Karačürün Tardu (staroturečtina: , tardoš qaγan), 阿史那玷厥 - Ašına Tienťüe, 達頭可汗 - Tatou-kagan, řečtina: Ταρδου - Tardou, Karačürün, Ašına Karačürün Türk-kagan, Tartu Tatu-chán, Tarduš Tato, Tard, Suchajli, Tarto Karačürün Türk Bogiu, Kara-Čurin Turk Tarduš (Bogiu)-chán, 1-Chazaři
- ↑ Tan-chán, Türksanf, Türxantos, 2-Chazaři
- ↑ Kakim-chakan, princezná Kajen, 3. manželka Husrava I. (též Chusru I., Chosroe, Husrev, šáh Persie v létech 531–† 579). Podle arménských pramenů její jméno bylo Kajen, zatímco perské zdroje uvádí, že její jméno bylo Kakim-chakan[8][9]
- ↑ 阿史那科罗 - Ašına Kelo, 乙息记可汗 - Isiťi-kagan, 阿史那氏 - Ašına Ši, 名科罗 - Ming Keluo, 土门之子 - Tumenč'c', Kolo, Keluo Kara Issyk, Kara, Irksi, Ildži, Kelo, Kök, Kara Issik-chán
- ↑ (staroturečtina: , muqan qaγan), 阿史那死勁 - Ašına S'ťin, 阿史那燕都 - Ašına Jentou, 木桿可汗 - Mukan-kagan, Kušu Mugan-chán
- ↑ (staroturečtina: , tatpar qaγan), 佗缽可汗 - Topo-kagan, Arslan, Tabgač, Arslan Tobo-chán
- ↑ 汝丹布利可汗 - Žutan Puli-kagan, Žutan Puli, Puli-chán, Puri-chán, Tanhan, 3-Chazaři
- ↑ (staroturečtina: , ïšbara qaγan,) 阿史那攝圖 - Ašına Šetu, 沙缽略可汗 - Šapoe-kagan, 伊利俱盧設莫何始波羅可汗 - Iliťüluše Moche Šipolo-kagan, Išbara-kagan, Šapolo, Šaboüle, Efu, Nivar, Er Beg Šad, Il Kül Šad Bagha Išbara-kagan, Šetu Baga Išbara-chán
- ↑ Šáva-šách
- ↑ 阿史那大逻便 - Ašına Talopien, 阿波可汗 - Apo-kagan, Töremen-kagan, Töremen, Apo, Ahbo, Apoukia-kagan, Apa-kapan, Dalobien, Talopien, Daluobian, Dizabul
- ↑ 阿史那庵逻 - Ašına Anlo, Ašına Anluo Amrak-hakan, Anlo-kagan, Änlo Panna, Jenlo, Anlu, Amrak
- ↑ Šapolo-Suniši-Išbara Šuniši, Išbara Šuniši
- ↑ Tusulu Tüzlük
- ↑ (staroturečtina: , jаmï qaγan, , töles qaγan), 阿史那染幹 - Ašına Žankan, 啓民可汗 - Čimin-kagan, 突利可汗 - Tuli-kagan, 意利珍豆啟民可汗 - Iličentou Čimin-kagan, Žangan, Jami-hakan, Žangar Kimeneti, Tuli, Kiren, Kimin, Tolis-hakan, Žangar Kimin-chán
- ↑ 阿史那雍虞闾 - Ašına Jongjülü, 都藍可汗 - Tulan-kagan, Tulan Jun Uluk-hakan, Jun Ulug, Tulan Kagan, Turan, Jun Jollyg Tulan-chán měl dva syny jménem Koran-beg (603-609) a Šechu-beg, (629-630)
- ↑ 蘇妮軾 - Ašına Suniši, Parmúda?
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku First Turkic Khaganate na anglické Wikipedii.
- ↑ GROUSSET, René. L’EMPIRE DES STEPPES Attila, Gengis-khan, Tamerlan - čtvrté vydání - pdf [online]. Paříž: Payot, 1965. Kapitola první — LA HAUTE ASIE JUSQU’ AU XIIIe SIÈCLE, Část 2. Le haut Moyen Age : T’ou-kiue, Ouigour et K’i-tan, s. 121, 119, 121, 123. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ГУМИЛЕВ, Лев Николаевич. Древние тюрки. Москва: АСТ, 2004. 576 s. ISBN 5-17-024793-1. S. 29. (rusky) [Dále jen Gumiljov].
- ↑ КЛЯШТОРНЫЙ, С.Г; СУЛТАНОВ, Т.И. Государства и народы Евразийских степей: от древности к Новому времени [Gosudarstva i narody Jevrazijskich stěpej: ot drevnosti k Novomu vremeni]. 3-е изд. исправл. и доп.. vyd. СПб: Петербургское Востоковедение, 2009. 432 s. ISBN 978-5-85803-411-7. S. 104. (rusky) [Dále jen Kljaštornyj, Sultanov].
- ↑ AT-TABARÍ, Muhammad (839 – 923). Kronika - Tarikh al-Rusul wa al-Muluk: 1: General Introduction and From the Creation to the Flood - 1989, 2: Prophets and Patriarchs - 1987. překlad: ROSENTHAL Franz a BRINNER William. vyd. New York: State University of New York Press, SUNY series in Near Eastern Studies ISBN 0887065635, ISBN 0887063136. S. 895–896. (anglicky)
- ↑ IBN AL-ASIR, Ali (1160 - 1233). Kompletní historie - Al-Kamil fi-t-tarikh. první. vyd. Lewiston NY: AN RUz, Institut vostokovedeniya im. Abu Raykhana Beruni, 2006. 560 s. Dostupné online. ISBN 5-640-02794-0, ISBN 978-5640027945. (rusky)[nedostupný zdroj]
- ↑ SASANIAN DYNASTY. In: Encyclopaedia Iranica. New York: (Columbia University) Encyclopaedia Iranica Foundation, 2005. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARTAMONOV, Michail Illarionovič. Istorija chazar - (История хазар), Pod redakciej i s primečanijami L.N. Gumiljova - (Под редакцией и с примечаниями Л.Н. Гумилёва). Sankt-Petěrburg: Izd-vo Gos. Ermitaža - (Изд-во Гос. Эрмитажа), 1962. 523 s. Dostupné online. Kapitola 7. Tjurkjuti v Evrope - (7. Тюркюты в Европе), s. 137–138. (rusky)
- ↑ TER-MKRTIČJAN, Loretta Christoforovna. Armjanskije istočniki o Srednej Azii V-VII vv. - (Армянские источники о Средней Азии V-VII вв.). Moskva: Nauka - (Наука), 1979. Dostupné online. (rusky)
- ↑ IBN AL-BALCHI, Ebú-Zejd (850 - 934). The Farsnama Of Ibnu 'L- Balkhi. editace: LE STRANGE, Guy (1854 - 1933). vyd. Stoughton WI: Books on Demand, 1 leden 1901. Dostupné online. ASIN B0068Q2PTE (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu První turkutský kaganát na Wikimedia Commons
- Kultegin’s Memorial Complex, TÜRIK BITIG.
- Ashina Archivováno 10. 6. 2022 na Wayback Machine.
- 4. Zformování tureckého kaganátu, jeho vnitřní uspořádání a vývoj od 2. pol. 6. do 1. pol. 7. století