První turkutský kaganát

První turkutský kaganát (staroturecky Znak písmene KZnak písmene UZnak písmene RZnak písmene UZnak písmene TZnak písmene KZnak písmene UZnak písmene KKök Türük, čínsky 突厥 汗国, pchin-jin: Tūjué hánguó) neboli Göktürkský kaganát byl středověký staroturecký stát na území Mongolska, Střední Asie (dnešní Kazachstán), Číny (Vnitřní Mongolsko) a Ruska v oblasti Ötükenu, s centrem v Ordu, na břehu řeky Orchon. Předchůdcem Prvního turkutského kaganátu byl Rouranský kaganát v oblastech Mongolské plošiny. Turkutský kaganát byl založen kaganem Buminem a zanedlouho Turkuti rychle expandovali do Střední Asie a na vrcholu své moci dosahoval Turkutský kaganát rozsahu od Mandžuska (severovýchod Číny) až k Černému moři v Evropě.

První turkutský kaganát
Znak písmene KZnak písmene UZnak písmene RZnak písmene UZnak písmene TZnak písmene KZnak písmene UZnak písmene K (Kök Türük)
突厥 汗国
 Rouranský kaganát
 Heftalitská říše
552603 Východoturkutský kaganát 
Západoturkutský kaganát 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
První turkutský kaganát v roce 576
Ötüken (letní), Sujab (zimní)
rozloha:
6 milionů km² (v roce 557)
obyvatelstvo
národnostní složení:
staroturečtina (dynastie, lid), sogdština (úřední, diplomatický), rouranština (úřední), čínština
státní útvar
vznik:
552 – vznik
zánik:
603 – rozdělení na dva kaganáty
státní útvary a území
předcházející:
Rouranský kaganát Rouranský kaganát
Heftalitská říše Heftalitská říše
následující:
Východoturkutský kaganát Východoturkutský kaganát
Západoturkutský kaganát Západoturkutský kaganát

Krátké dějinyEditovat

Zatímco Bumin zemřel koncem roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem, Západní oblasti, jako Džungárie, země u Irtyše a Imilu (Čugučak), dále povodí Jıldız (Bagraš köl), Ili, Ču a Talas spravoval jeho mladší bratr Ašına Šıtienmi (Istemi)[1].[2][3]

Roku 555 Turci na západě pod vedením Šıtienmiho, vedli úspěšné tažení. Dosáhli Žetysu (Sedmiříčí) kde si podmanili Čujské Huny a také Sogdianu. V centrálním Kazachstánu pak Karluky a Kimaky. U Aralského jezera se zmocnili panství Kanglyů a kmenů příbuzních Parthům. Poté obsadili Chórezm a kmen Afrigidů. Avšak severně od Aralského jezera narazili na vážný odpor Alanů a Uhrů (Staří Maďaři). Nakonec roku 558 Turci tyto kmeny porazili a dosáhli břehů řeky Itil (Volha).

Roku 567 Turci ovládli celý Severní Kavkaz a podřídili si „Dagestánské Bulhary“ (b-n-dž-r), město Varachan (Belendžer) a Chazary, dorazili do Derbentu, přezkoumaly opevnění a vrátili se do stepí (Jižní okruh a Severokavkazský okruh).[4][5]

Později, roku 569 Šıtienmi napadl a drancoval perské příhraničí. Brzy na to však byla podepsána mírová smlouva. Přesněji řečeno, tyto úspěchy byly nutně vynuceny nečinností Šıtienmiho: Avaři, nesmiřitelné nepřátelé Turků dobyli stepi od Sávy k Donu a Šıtienmi musel opět přeložit svou ofenzivu z jihu na západ.[6]
Krom konkurence v obchodu z hedvábím, k ochlazení Byzantsko-Tureckých vztahů přispěla i otázka Avarů. V souladu se smlouvou z roku 568 se Byzanc zavázala neuzavírat mír a spojenectví s Avary. Proto, když avarské poselství dorazilo ke Justinusovi II. (520 – 578) s požadavkem míru a povolení zabrat Panonii, bylo odmítnuto. I přesto se však Avaři v Panonii usadili.

Nejpozději roku 570 společně se slovanskými kmeny podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.].[7].

Později zasáhla mohutnou Turkutskou říši občanská válka, po níž se roku 603 rozpadla na dvě poloviny, kaganáty západoturkutský a východoturkutský.

Linie panovníků První turkutské říšeEditovat

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tuwu
[pozn. 1]
(523-546)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
°Їstämi-jabgu
[pozn. 2]
(553-575)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
°Bumin
[pozn. 3]
(551-552)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
°západ
Tardu
[pozn. 4]
(576-600)
východ
(599-604)
Tamgan-šad
[pozn. 5]
(580-587)
Kajen
[pozn. 6]
(???)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
°Issik
[pozn. 7]
(552-553)
°Mukan
[pozn. 8]
(553-572)
stred
°Taspar
[pozn. 9]
(572-581)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

západ
Žotan
[pozn. 10]
(580-† 587)
východ
°Šapolo I.
[pozn. 11]
(581-† 587)
°Baga
[pozn. 12]
(†588)
 
 
°Töremen
[pozn. 13]
(???-†580)
°Císařovna
(551-582)
 
 
Amrak
[pozn. 14]
(???-581)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Šapolo II.
[pozn. 15]
(???)
Saba
[pozn. 16]
(†598)
Žangar
[pozn. 17]
Jami
(599-† 609)
Turan
[pozn. 18]
Tülan
(587-601)
 
 
Assena
[pozn. 19]
(???)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. 大葉護 - Ta Jiechu „Veliký jabgu“, 阿史那大葉護 - Ašına „Ulug Jabgu“, Ašına Tuwu Ta-jie-chu, Cugu T'u-u Mengen
  2. Istemi (staroturečtina:        , ïstemi qaγan), 阿史那氏 - Ašına Ši, 室点密 - Š'tienmi, 瑟帝米 - Setimi, Setimi Mochetu Šechu, řečtina: Stembis Dizaboulos, Sindžibu, İstəmi Bahadur, Istemi Bahadur-jabgu, Hakan-i-Čing, Istemi-chán, jenom „jabgu“
  3. Bumin (staroturečtina:        , bumin qaγan), 阿史那土门 - Ašına Tumen, 伊利可汗 - Ili-kagan, Bumin-kagan, Bumen-kagan, Illig-kagan, Kadir Kasar „Mocný Chazař“, Bumyn Il-chán
  4. Karačürün Tardu (staroturečtina:          , tardoš qaγan), 阿史那玷厥 - Ašına Tienťüe, 達頭可汗 - Tatou-kagan, řečtina: Ταρδου - Tardou, Karačürün, Ašına Karačürün Türk-kagan, Tartu Tatu-chán, Tarduš Tato, Tard, Suchajli, Tarto Karačürün Türk Bogiu, Kara-Čurin Turk Tarduš (Bogiu)-chán, 1-Chazaři
  5. Tan-chán, Türksanf, Türxantos, 2-Chazaři
  6. Kakim-chakan, princezná Kajen, 3. manželka Husrava I. (též Chusru I., Chosroe, Husrev, šáh Persie v létech 531–† 579). Podle arménských pramenů její jméno bylo Kajen, zatímco perské zdroje uvádí, že její jméno bylo Kakim-chakan[8][9]
  7. 阿史那科罗 - Ašına Kelo, 乙息记可汗 - Isiťi-kagan, 阿史那氏 - Ašına Ši, 名科罗 - Ming Keluo, 土门之子 - Tumenč'c', Kolo, Keluo Kara Issyk, Kara, Irksi, Ildži, Kelo, Kök, Kara Issik-chán
  8. (staroturečtina:         , muqan qaγan), 阿史那死勁 - Ašına S'ťin, 阿史那燕都 - Ašına Jentou, 木桿可汗 - Mukan-kagan, Kušu Mugan-chán
  9. (staroturečtina:         , tatpar qaγan), 佗缽可汗 - Topo-kagan, Arslan, Tabgač, Arslan Tobo-chán
  10. 汝丹布利可汗 - Žutan Puli-kagan, Žutan Puli, Puli-chán, Puri-chán, Tanhan, 3-Chazaři
  11. (staroturečtina:          , ïšbara qaγan,) 阿史那攝圖 - Ašına Šetu, 沙缽略可汗 - Šapoe-kagan, 伊利俱盧設莫何始波羅可汗 - Iliťüluše Moche Šipolo-kagan, Išbara-kagan, Šapolo, Šaboüle, Efu, Nivar, Er Beg Šad, Il Kül Šad Bagha Išbara-kagan, Šetu Baga Išbara-chán
  12. Šáva-šách
  13. 阿史那大逻便 - Ašına Talopien, 阿波可汗 - Apo-kagan, Töremen-kagan, Töremen, Apo, Ahbo, Apoukia-kagan, Apa-kapan, Dalobien, Talopien, Daluobian, Dizabul
  14. 阿史那庵逻 - Ašına Anlo, Ašına Anluo Amrak-hakan, Anlo-kagan, Änlo Panna, Jenlo, Anlu, Amrak
  15. Šapolo-Suniši-Išbara Šuniši, Išbara Šuniši
  16. Tusulu Tüzlük
  17. (staroturečtina:        , jаmï qaγan,         , töles qaγan), 阿史那染幹 - Ašına Žankan, 啓民可汗 - Čimin-kagan, 突利可汗 - Tuli-kagan, 意利珍豆啟民可汗 - Iličentou Čimin-kagan, Žangan, Jami-hakan, Žangar Kimeneti, Tuli, Kiren, Kimin, Tolis-hakan, Žangar Kimin-chán
  18. 阿史那雍虞闾 - Ašına Jongjülü, 都藍可汗 - Tulan-kagan, Tulan Jun Uluk-hakan, Jun Ulug, Tulan Kagan, Turan, Jun Jollyg Tulan-chán měl dva syny jménem Koran-beg (603-609) a Šechu-beg, (629-630)
  19. 蘇妮軾 - Ašına Suniši, Parmúda?

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku First Turkic Khaganate na anglické Wikipedii.

  1. GROUSSET, René. L’EMPIRE DES STEPPES Attila, Gengis-khan, Tamerlan - čtvrté vydání - pdf [online]. Paříž: Payot, 1965. Kapitola první — LA HAUTE ASIE JUSQU’ AU XIIIe SIÈCLE, Část 2. Le haut Moyen Age : T’ou-kiue, Ouigour et K’i-tan, s. 121, 119, 121, 123. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ГУМИЛЕВ, Лев Николаевич. Древние тюрки. Москва: АСТ, 2004. 576 s. ISBN 5-17-024793-1. S. 29. (rusky) [Dále jen Gumiljov]. 
  3. КЛЯШТОРНЫЙ, С.Г; СУЛТАНОВ, Т.И. Государства и народы Евразийских степей: от древности к Новому времени [Gosudarstva i narody Jevrazijskich stěpej: ot drevnosti k Novomu vremeni]. 3-е изд. исправл. и доп.. vyd. СПб: Петербургское Востоковедение, 2009. 432 s. ISBN 978-5-85803-411-7. S. 104. (rusky) [Dále jen Kljaštornyj, Sultanov]. 
  4. AT-TABARÍ, Muhammad (839 – 923). Kronika - Tarikh al-Rusul wa al-Muluk: 1: General Introduction and From the Creation to the Flood - 1989, 2: Prophets and Patriarchs - 1987. překlad: ROSENTHAL Franz a BRINNER William. vyd. New York: State University of New York Press, SUNY series in Near Eastern Studies ISBN 0887065635, ISBN 0887063136. S. 895- 896. (anglicky) 
  5. IBN AL-ASIR, Ali (1160 - 1233). Kompletní historie - Al-Kamil fi-t-tarikh. první. vyd. Lewiston NY: AN RUz, Institut vostokovedeniya im. Abu Raykhana Beruni, 2006. 560 s. Dostupné online. ISBN 5-640-02794-0, ISBN 978-5640027945. (rusky) 
  6. SASANIAN DYNASTY. In: Encyclopaedia Iranica. New York: (Columbia University) Encyclopaedia Iranica Foundation, 2005. Dostupné online. (anglicky)
  7. ARTAMONOV, Michail Illarionovič. Istorija chazar - (История хазар), Pod redakciej i s primečanijami L.N. Gumiljova - (Под редакцией и с примечаниями Л.Н. Гумилёва). Sankt-Petěrburg: Izd-vo Gos. Ermitaža - (Изд-во Гос. Эрмитажа), 1962. 523 s. Dostupné online. Kapitola 7. Tjurkjuti v Evrope - (7. Тюркюты в Европе), s. 137–138. (rusky) 
  8. TER-MKRTIČJAN, Loretta Christoforovna. Armjanskije istočniki o Srednej Azii V-VII vv. - (Армянские источники о Средней Азии V-VII вв.). Moskva: Nauka - (Наука), 1979. Dostupné online. (rusky) 
  9. IBN AL-BALCHI, Ebú-Zejd (850 - 934). The Farsnama Of Ibnu 'L- Balkhi. editace: LE STRANGE, Guy (1854 - 1933). vyd. Stoughton WI: Books on Demand, 1 leden 1901. Dostupné online.  ASIN B0068Q2PTE (anglicky)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat