Bolševici

frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany

Bolševici (rusky большевики) je původně označení příslušníků Leninem vedené radikální frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany, ostatní členové strany byli označováni jako menševici. Po získání moci v Říjnové revoluci 1917 bylo toto označení až do roku 1952 součástí oficiálního názvu ruské, respektive sovětské komunistické strany. Pojem bolševismus označoval politiku a ideologii této frakce, která prosazovala násilnou, revoluční politiku a odsuzovala umírněnou („oportunistickou“) reformní sociálně-demokratickou politiku menševiků. Později je jejich ideologie známá pod označením marxismus-leninismus a byla přejímana komunistickými stranami dalších zemí.

Stranická schůze. Zleva sedí : Avel Enukidze, Michail Kalinin, Nikolaj Bucharin, Michail Tomskij, Michail Laševič, Lev Kameněv, Jevgenij Preobraženskij, Leonid Serebrjakov, Vladimir Iljič Lenin a Alexej Rykov.

Dějiny editovat

Pojem „bolševik“ je používán od 2. sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany v roce 1903, na kterém se strana rozštěpila na frakci radikálních tzv. bolševiků (doslova „majících většinu“) a ostatních tzv. menševiků (doslova „majících menšinu“). Bolševismus se zakládal na Leninově učení o diktatuře proletariátu, imperialismu a socialistické revoluci, které chtěli dosáhnout ozbrojeným povstáním bez spolupráce s liberálními stranami. Vedl je sám Lenin.

Naopak menševici byli zastánci klasického marxismu, a tedy tvrdili, že komunismu lze dosáhnout pouze v ekonomicky vyspělém státě, s masovou podporou, a příslušné postupné „revoluci“ musí nejprve předcházet „buržoazní revoluce“ (která se v Rusku na rozdíl od západní Evropy - např. Francouzské revoluce - nikdy neuskutečnila, neboť v marxistickém chápání bylo Rusko stále „feudálním státem“).

 
Trockij, Sverdlov, Zinovjev a další bolševici stráží Ustavodárné shromáždění, které bylo 19. ledna 1918 rozehnáno

Navzdory názvu byli původně menševici ve straně ve většině a bolševici v menšině (kromě zmíněného 2. sjezdu). Bolševici se v roce 1912 jako strana osamostatnili.[1] V roce 1917 však bolševici ve volbách a podobně začínali získávat vliv a říjnovou revolucí proti Kerenského vládě v listopadu 1917 se násilnou revolucí (tedy přesně podle svého učení) dostali v Rusku k moci a získali absolutní moc.

Ve volbách do Všeruského ústavodárného shromáždění, které se konaly 25. listopadu 1917, získali bolševici pouze 23,9 % hlasů. Lenin nechal 19. ledna 1918 Ústavodárné shromáždění rozehnat a tím zahájil vládu jedné strany.[2] V roce 1918 se jejich frakce / strana přejmenovala na „Velká Komunistická strana Ruska (bolševiků)“ od roku 1925 „Všesvazová komunistická strana (bolševiků)“, od roku 1952 Komunistická strana Sovětského svazu. V roce 1921 bolševici zakázali v Rusku (pozdějším Sovětském svazu) všechny ostatní politické strany včetně menševiků.[1]

Bolševizace editovat

Kolem roku 1930 proběhla v zahraničí tzv. bolševizace neboli změna politické orientace komunistických stran pod vlivem sovětské komunistické strany bolševiků. Spustil ji 5. kongres Komunistické internacionály v roce 1924. V Československu bolševické křídlo tzv. karlínských kluků vedené Klementem Gottwaldem zvítězilo v roce 1929, kdy se zmocnilo vedení KSČ na jejím 5. sjezdu.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boľševik na slovenské Wikipedii.

  1. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 42. 
  2. Lenin svolal parlament, chystal jeho rozehnání. Bolševici se přejmenovali. iDnes.cz [online]. 18. ledna 2018. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat