Hladomor na Ukrajině

hladomor na územích Ukrajinské SSR a Kubaňsk

Ukrajinský hladomor let 1932–1933 (ukrajinsky Голодомор, Holodomor) byl hladomor na území Ukrajinské SSR[1][2], byl důsledkem industrializace, povinných odvodů a kolektivizace v zemědělských regionech SSSR [3] a snahy Stalina potlačit odpor proti kolektivizaci. Podle amerického historika a ideologa americké mezinárodní politiky ve Východní Evropě Tymothyho Snydera se jednalo i cílenou snahu ukrajinské národnostní cítění.[4] Holodomor byl součástí širší katastrofy, sovětského hladomoru, který zasáhl zejména Jižní Rusko, Východní a Střední Ukrajinu, Kubáň a Povolží.[5][6] Sovětské vedení v zájmu rychlé industrializace a kolektivizace zabavovalo a prodávalo obilí do zahraničí výměnou za průmyslové technologie a zároveň se snažilo zestátnit zemědělskou produkci, hladomor byl hlavním negativním dopadem. Podobný hladomor se odehrál v Číně během Mo Ce Tungovy industrializace a období známého jako velký skok vpřed v 70. letech[7]. Po rozpadu SSSR se v současné Ukrajině mezi nacionalistickými politickými křídly a hnutími objevil narativ, že se jednalo o cílenou genocidou Ukrajinců stalinistickým režimem.[2] Tento narativ je dále přiživován americkými historiky a specialisty pro zahraniční politiku vůči Východní Evropě. Mezi tyto autory náleží i Raphael Lemkin, který použil pojmu genocida.[8] Podobně Tymothy Snyder.

Pokles populace na Ukrajině a v jihozápadním Rusku v letech 1929–33. Sytě červená: >25%
Děti vybírají zmrzlé brambory z pole kolchozu, Doněcká oblast, 1933.
Oběti hladomoru v ulicích Charkova roku 1933 (foto A. Wienerberger)
Populace Ukrajiny v roce 1925 (zeleně Ukrajinci, béžově Rusové, černě Židé)
Za hladomor na Ukrajině byl ukrajinským soudem shledán spoluzodpovědný Stalinův blízký spolupracovník a ukrajinský rodák Lazar Kaganovič

Tomuto pohledu oponoval mezinárodně uznávaný protikomunistický disident Alexandr Solženicyn, který tvrdil, že vyvolání hladomoru z etnických důvodů je výmyslem ukrajinských nacionalistů, stále více podporovaný americkou propagandou. Mezi obětmi hladomoru byli také mnozí Rusové, statkáři označovaní sovětským režimem jako kulaci, stejně jako mnoho dalších neukrajinských národností. Mnoho komunistických organizátorů hladomoru bylo naopak ukrajinské národnosti, takže o etnické povaze hladomoru nemůže být řeč.[1]

Hladomoru na Ukrajině předcházel hladomor v Povolží (1921) po občanské válce[9] a byl následován sovětským hladomorem 1946–1947 po druhé světové válce, kdy se SSSR vzpamatovával z německé invaze, po které přišlo období sucha. Na rozdíl od těchto hladomorů však nebyla příčinou Ukrajinského hladomoru neúroda, výnosy v letech 1931 a 1932 byly sice nižší než v roce 1930, ale vyšší, než např. v roce 1936, kdy žádný hladomor nenastal.[2] Je doloženo, že i během hladomoru probíhala na Ukrajině konfiskace obilí[2] a že v SSSR byly k dispozici zásoby obilí i větší, než v letech před hladomorem.[10]

ObětiEditovat

Počtu obětí hladomoru na Ukrajině odhadli protikomunističtí disidenti a historikové v Rusku na 5,2 milionu obyvatel[11], počet obětí Velkého sovětského hladomoru známého v zahraniční literatuře jako Soviet Famine v letech 1932–1933 se podle oficiálního ukrajinského odhadu z roku 2003 pohybuje mezi 7 až 10 miliony.[12] Tato data však nemají oporu v demografických statistikách.[13]) Podle jiných zdrojů se jednalo o 3,5 milionu.[14] Americký historik Timothy Snyder ve své knize Krvavé země odhaduje, že při hladomoru zemřelo ne méně než 3,3 milionu lidí.[15] Většina obětí podle amerických zdrojů[9] (Snyder a další) žila v Ukrajinské SSR, byli to [[Ukrajinci|etničtí Ukrajinci], dále také hlavně Rusové, Židé a Poláci.[16])Podle odtajených archivů Gorbačovem v 90. letech se hladomor týkal převážně oblastí v centru a na východě Ukrajiny, kde žilo velké množství Rusů.[17] Významný protikoministikcý disident, držitel Nobelovy ceny za literaturu a kritik sovětského režimu Alexander Solženicyn prohlásil, že převážná část obětí byli ruští kulaci – statkáři.[18] Před hladomorem populace Ukrajinců v Ukrajinské SSR (roku 1926) tvořila 80,0 % (23 218 860) obyvatel, do dalšího sčítání lidu v roce 1939 jejich podíl klesl na 76,5 % celé populace (23 667 509).{{doplnit zdroj}} Někteří autoři nevěří oficiálním statistikám a udávají po konci hladomoru ještě nižší počet Ukrajinců, konkrétně např. Raphael Lemkin udává 19.6 milionů a 63%.[19] V celém SSSR pak dle amerických zdrojů odkazující se na údajné sovětské statistiky z roku 1927 a 1937 poklesl počet Ukrajinců z 31,1 milionů na cca 26,4 milionů, zatímco počet Rusů narostl z 77,8 na 93,9 milionů.[2] Originální sovětské zdroje jsou ovšem nedohledatelné. Podle dostupných dobových statistik počet obyvatel Ukrajinské SSR z roku 1924 stoupnul z 27,4 milionu obyvatel na 33,425 milionu obyvatel k roku 1939 navzdory hladomoru.[20]

Příčina vzniku hladomoruEditovat

Uvádí se, že hladomor vznikl nařízením sovětské vlády, lidově zvaným „zákon pěti klásků“,[21] který zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo pobytem v gulagu, 10 roky vězení nebo smrtí zastřelením jakékoliv použití obilí i pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Tento plán byl ovšem odvozen z nadprůměrně vysoké úrody v roce 1930 a navíc bylo žádáno od ukrajinských farmářů nepoměrně mnoho: zatímco produkce Ukrajiny tvořila cca 27% z produkce SSSR, Ukrajina měla odevzdat 38% odvodů z celého SSSR.[2] Fungoval systém naturálních pokut, zbožových represí. Pokud nebyly odvody splněny, zabavovalo se i obilí určené pro setbu, což dále prohloubilo hladomor.[4] Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu ukrajinských rolníků k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů.[22][23]

Podle některých historiků byl hladomor na Ukrajině cíleně způsoben politikou sovětského generálního tajemníka ÚV KSSS Josifa Stalina. Lze doložit výroky čelních představitelů SSSR, že si byli vědomi, že přijatá opatření způsobí hladomor. Např. generální tajemník ÚV Komunistické strany Ukrajiny Stanislav Vikenťjevič Kosior v létě 1930 prohlásil: „Ukážeme jim, co je hlad.“[2] Historik Jan Rychlík uvádí, že velký hladomor v Ukrajinské sovětské socialistické republice patří k nejhorším zločinům, jichž se komunistický režim v letech Stalinovy éry dopustil.[24] Sovětským režimem a Stalinem vyvolaný umělý hladomor zasáhl i další oblasti Sovětského svazu, zejména regiony jižního Ruska a Kazachstánu, kde zemřely hlady miliony lidí.[25][26] Hladomor v jižním Rusku postihl i rodinu Michaila Gorbačova, který později napsal: „V tom strašlivém roce 1933 zemřela hlady skoro polovina obyvatel mé rodné vesnice Privolnoje, včetně otcových dvou sester a bratra“.[27]

Oficiální ruské zdroje za spolupůvodce hladomoru označují „zlatou blokádu“. Od roku 1925 totiž západní země odmítaly platbu Sovětského svazu zlatem, a tomu tak nezbývalo než platit dovoz západních strojů zásobami ropy, dřeva a obilí jako obchodní „měnou“.[28] V dubnu 1933 vyhlásila Velká Británie zákaz dovozu sovětského zboží a zakázala dovoz dřeva, ropy, másla, pšenice a ječmene.[29] V roce 1934 byl tento zákaz plateb zlatem zrušen. Ovšem vzhledem k tomu, že Rusko mělo po celou dobu hladomoru zásoby obilí,[10] působí toto obvinění jako výmluva.

Postoj sovětské vládyEditovat

 
Oblasti SSSR nejvíce postižené hladomorem v roce 1933

Sovětská vláda se veškeré zprávy o hladomoru snažila popírat a bagatelizovat. Při této činnosti nacházela účinnou pomoc u evropských komunistů, ale i u představitelů kultury (např. Lion Feuchtwanger, Henri Barbusse, Romain Rolland a G. B. Shaw) a politiky (bývalý francouzský premiér Édouard Herriot).[30]

V srpnu 1942 Stalin při rozhovoru s britským premiérem Churchillem odhadl, že v celém Sovětském svazu zahynulo nebo bylo deportováno asi 10 milionů „kulaků“, kteří vzdorovali kolektivizaci zemědělství.[31]

Vliv hladomoru na postoj Ukrajinců v druhé světové válceEditovat

Hladomor v důsledku kolektivizace a překotné industrializace bývá označování jako součást stalinského teroru na obyvatelstvu, což vyvolalo nenávist a odpor vůči sovětskému zřízení. Když v roce 1941 Adolf Hitler zahájil útok na Sovětský svaz pod názvem Operace Barbarossa a dobyl území jižního Ruska až k Volze, tak německé jednotky byly některými lidmi s nadšením uvítány jako osvoboditelé od komunistické tyranie. Sovětský hladomor let 1932–1933 a jeho součást ukrajinský hladomor je některými historiky považován za důvod, proč se mnozí Ukrajinci stali spojenci nacistického Německa v boji proti Sovětskému svazu. Paradoxně nejvíc nacistů a bojovníků z násilných band jako UPA, včetně Ukrajinců sloužících v ukrajinské divizi SS Galitzien pocházela z tradičně nacionalistických oblastí jako Halič, Volyň a Lvov,[32] které byly v meziválečném období součástí Polska a hladomor se jich nedotkl. Miliony Ukrajinců však zároveň bojovaly v Rudé armádě proti nacistickému Německu a ukrajinského původu byli někteří sovětští velitelé jako Timošenko, Vorošilo(v), Grečko, Malinovskij nebo Jeremenko.

Dnešní postoj RuskaEditovat

 
Ruský prezident Medvěděv a prezident Ukrajiny Janukovyč uctívají v Kyjevě památku obětí ukrajinského hladomoru, květen 2010
 
Státy, které prohlásily hladomor na Ukrajině 1932–1933 za akt genocidy

Bývalý sovětský disident Alexandr Solženicyn v roce 2008 v článku v deníku Izvestija přirovnal hladomor na Ukrajině v letech 1932–1933 k hladomoru v Rusku v letech 1921–1922. Podle Solženycina se v obou případech jednalo o důsledek bezohledné bolševické politiky vůči rolníkům.

Rusko považuje hladomor na Ukrajině za tragédii způsobenou politikou násilné kolektivizace ze strany stalinského režimu, která kromě Ukrajiny zasáhla také některé oblasti jižního Ruska a severní Kazachstán,[33] ale aktivně se brání tomu, aby na mezinárodním poli byl hladomor šířeji uznán za akt sovětské genocidy vůči Ukrajincům. Z depeší amerických velvyslanectví zveřejněných serverem WikiLeaks např. vyplývá, že tehdejší prezident Dmitrij Medveděv upozornil ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, že když prohlásí tyto události za genocidu, zpochybní Rusko nároky Ázerbájdžánu na Náhorní Karabach.[34]

Uznání za akt genocidyEditovat

Ukrajina tento hladomor z let 1932–1933 oficiálně prohlásila za akt genocidy. Takto jej také chápe dalších 15 států (Austrálie, Ekvádor, Estonsko, Gruzie, Kanada, Kolumbie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko a Vatikán).

Česko neuznává tento hladomor za akt genocidy ukrajinského národa. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky však u příležitosti 75. výročí hladomoru přijala usnesení, které jej prohlašuje za trestný čin stalinistického režimu:[35]

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

vědoma si demokratických principů, na kterých je založena Česká republika a nezapomínajíc na období dvou totalit, jimiž prošel český národ, u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933

  • s hlubokým zármutkem uctívá památku obětí hladomoru na Ukrajině, který byl v letech 1932–1933 zrůdným totalitním režimem záměrně vyvolán, aby zlomil odpor ukrajinského lidu k násilné kolektivizaci a zdeptal jeho národní sebevědomí;
  • vyjadřuje jménem českého národa hlubokou soustrast příbuzným a blízkým milionům lidí, již se stali oběťmi hladomoru, který úmyslně a cíleně vyvolal zločinný stalinský režim;
  • vyjadřuje svoji odhodlanost přispívat k prosazování mezinárodních principů, které by zabránily tomu, aby se v budoucnu mohla podobná tragédie kdekoli na světě opakovat.

Podle toho, jak Raphael Lemkin, autor termínu genocida, tento termín specifikuje [36], tímto poslanci ČR implicitně tento hladomor za genocidu označily.

Připomínka na UkrajiněEditovat

Od roku 2006 se oběti hladomoru na Ukrajině připomínají každoročně čtvrtou sobotu v listopadu.

Dne 13. ledna 2010 uznal apelační soud v Kyjevě Stalina, Lazara Kaganoviče Stanislava Kosiora, Vlase Čubara, Mendela Chatajeviče a další tehdejší vedoucí představitele komunistické strany a vlády SSSR a Ukrajiny vinnými z organizování genocidy ukrajinského národa.

Podle průzkumu z října 2013 plně souhlasilo 33,7 % Ukrajinců a 30,4 % spíše souhlasilo s tvrzením, že Holodomor byl důsledkem činů spáchaných sovětskými orgány v čele s diktátorem Josifem Stalinem.[37]

Obraz v uměníEditovat

O ukrajinské genocidě pojednává například román Ulasa Samčuka Marie (1934) nebo román Vasyľa Barky Žovtyj kňaz (1963).

FilmEditovat

  • Famine-33 (ukrajinsky Голод 33), Ukrajina, 1991
  • Маленьке життя (ukrajinsky Маленьке життя), Ukrajina, 2008
  • The Guide (ukrajinsky Поводир, або Квіти мають очі), Ukrajina 2014
  • Dítě číslo 44 (anglicky Child 44), USA 2015
  • Genocida: Trpká úroda (anglicky Bitter Harvest), Kanada, 2015–2017
  • Pan Jones (anglicky Mr. Jones), Polsko/Velká Británie/Ukrajina, 2019

HudbaEditovat

Bretonský písničkář Denez Prigent věnoval událostem hladomoru kompozici Pláč nad Kyjevem [38][39]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Хто й навіщо прагне переглянути Закон "Про Голодомор 1932—1933 років в Україні" [online]. УКРАЇНСЬКА ПРЕС-ГРУПА [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f CONQUEST, ROBERT. The harvest of sorrow : Soviet collectivization and the terror-famine. New York: Oxford University Press 412 pages, 8 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-19-504054-6, ISBN 978-0-19-504054-8. OCLC 13270411 
  3. The famine of 1932–33. [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2010-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-06. 
  4. a b SNYDER, TIMOTHY, 1969-. Krvavé země : Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 493 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-254-9, ISBN 80-7432-254-8. OCLC 862712823 
  5. Attempts to strengthen Tsarism, 1905-1914 - Revision 5 - Higher History. BBC Bitesize [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ENGERMAN, David. Modernization from the Other Shore [online]. Dostupné online. 
  7. SMIL, Vaclav. China's great famine: 40 years later. BMJ : British Medical Journal. 1999-12-18, roč. 319, čís. 7225, s. 1619–1621. PMID: 10600969 PMCID: PMC1127087. Dostupné online [cit. 2020-12-30]. ISSN 0959-8138. PMID 10600969. 
  8. https://holodomormuseum.org.ua/wp-content/uploads/2019/04/978-966-2260-15-1.pdf
  9. a b A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I.
  10. a b DAVIES, R. W.; TAUGER, M. B.; WHEATCROFT, S. G. Stalin, Grain Stocks and the Famine of 1932-1933. Slavic Review. 1995/ed, roč. 54, čís. 3, s. 642–657. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. ISSN 0037-6779. DOI:10.2307/2501740. (anglicky) 
  11. Zubov, s. 687.
  12. Human rights questions, including alternative approaches for improving the effective enjoyment of human rights and fundamental freedoms. [online]. United Nations General Assembly [cit. 2017-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-13. 
  13. PIROZHKOV, Serhii. Population Loss in Ukraine in the 1930s and 1940s. Příprava vydání Bohdan Krawchenko. London: Palgrave Macmillan UK (Harrowgate). Dostupné online. ISBN 978-1-349-22671-9. DOI:10.1007/978-1-349-22671-9_6. S. 84–96. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-349-22671-9_6. 
  14. ZIEGLER, Aleš. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Brno, 2006. . Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Goněc. Dostupné online.
  15. UKÁZKA: Hlad, střelba, smrt. Kniha Krvavé země odkrývá nejen ukrajinské dějiny. iDnes.cz [online]. 16. března 2014. Dostupné online. 
  16. COMMENTARY: Re-counting Holodomor losses [online]. Ukrainian Weekly. Dostupné online. 
  17. Голод 1932–1933 годов: трагедия российской деревни - Издательство РОССПЭН. www.rosspen.su [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-15. 
  18. RuskoDnes.cz. www.ruskodnes.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-06. 
  19. SERBYN, R. Lemkin on Genocide of Nations. Journal of International Criminal Justice. 2009-03-01, roč. 7, čís. 1, s. 123–130. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. ISSN 1478-1387. DOI:10.1093/jicj/mqp002. (anglicky) 
  20. VALLIN, JACQUES; MESLÉ, FRANCE; ADAMETS, SERGUEI. A new estimate of Ukrainian population losses during the crises of the 1930s and 1940s. Population Studies. 2002-01-01, roč. 56, čís. 3, s. 249–264. PMID: 12553326. Dostupné online [cit. 2020-12-30]. ISSN 0032-4728. DOI:10.1080/00324720215934. PMID 12553326. 
  21. Popraveni hladem: neznámá genocida Ukrajinců 1932–1933 My a Ukrajina. www.myaukrajina.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  22. Zubov s. 812n.
  23. Konzulát Ukrajiny ve městě Brno. www.ukrkonzulat.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  24. Bohdan Zilynskyj a kol.: Dějiny Ukrajiny. Praha : NLN, 2015, ISBN 978-80-7106-409-1, Kapitola Velký hladomor let 1932-1934, s. 294-299
  25. 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine [online]. The Ukrainian Weekly. Dostupné online. 
  26. Timothy Snyder, Krvavé země
  27. Mikhail Sergeevich Gorbachev (2006). "Manifesto for the Earth: action now for peace, global justice and a sustainable future". s.10. ISBN 1-905570-02-3
  28. February, 5 in history – Russiapedia. russiapedia.rt.com [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  29. Oriental Review [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  30. ZIEGLER, Aleš. Člověk cítí stále jenom hlad. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. 4, s. 22. ISSN 0418-5129. 
  31. Valentin Berezhkov, Kak ja stal perevodčikom Stalina, Moscow, DEM, 1993, ISBN 5-85207-044-0. p. 317
  32. WANNER, Catherine. Heroes and Villains: Creating National History in Contemporary Ukraine. By David R. Marples. Budapest: Central European University Press, 2007. xxi, 363 pp. Notes. Bibliography. Index. Tables. Map. $47.95, hard bound.. Slavic Review. 2009, roč. 68, čís. 1, s. 201–202. Dostupné online [cit. 2020-01-30]. ISSN 0037-6779. DOI:10.1017/s0037677900000619. 
  33. 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine. The Ukrainian Weekly. 16. listopadu 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  34. WikiLeaks. Candid discussion with Prince Andrew on the Kyrgyz [online]. 2010-11-29. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Usnesení PS č. 535. www.psp.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  36. LEMKIN, RAPHAEL, 1900-1959. Axis rule in occupied Europe : laws of occupation, analysis of government, proposals for redress. 2nd ed. vyd. Clark, N.J.: Lawbook Exchange xxxviii, 674 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-58477-901-8, ISBN 1-58477-901-2. OCLC 228300824 
  37. Poll: Almost two-thirds of Ukrainians believe famine of 1932-1933 was organized by Stalinist regime. Interfax-Ukraine [online]. Dostupné online. 
  38. Пісня бретонською мовою про Голодомор – Gwerz Kiev "Плач по Києву". ТЕКСТИ. Dostupné online [cit. 2017-01-08]. (anglicky) 
  39. Denez Prigent — Gwerz Kiev (feat. Karen Matheson)

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Online zdrojeEditovat