Lesostep

typ biomu

Lesostep je jeden ze zemských biomů. Rozkládá se v přechodových oblastech mírného pásu a jedná se de facto o široký ekoton, v němž se přirozeně prolíná zóna jižních travnatých stepí se společenstvy temperátních opadavých listnatých nebo jehličnatých lesů. Klima je zpravidla kontinentální, se slunečným a teplým létem a mrazivou zimou. Maximum srážek bývá v létě a bývá jich více než v sousedním pásmu stepí, což na některých místech již umožňuje růst stromů. Vzhledem ke komplexní struktuře lesostepní krajiny tvořené mozaikou biotopů a jejich ekotonů zde bývá větší diverzita druhů než v přiléhajících biomech. Faunu lesostepi tvoří zástupci obou přiléhajících pásem (temperátních lesů a stepí). Typičtí jsou např. drobní hlodavci (svišť, sysel), hmyzožravci, někteří jelenovití a další kopytníci, šelmy (lasice, lišky, vlci) a ptáci (drop, křepelka, bažant, orel); velcí býložravci již byli zpravidla z větší části vyhubeni.[1]

Lesostepní krajina v Rusku

Lesostepi se nacházejí ve východní Evropě až po jižní Ural, ve Střední Asii, v jihozápadoasijské Íránské vysočině nebo v Prérijních provinciích jižní Kanady. Vzhledem k příznivé poloze a většímu množství ekosystémových služeb, které lesostepní mozaika biotopů poskytuje oproti zapojenému lesu či zonální stepi, patřily tyto oblasti často k nejstarším osídleným místům v krajině. V současné době byla většina lesostepí, stejně jako stepí, zpravidla již přeměněna v ornou půdu, sady, vinice či lesní kultury a jejich přirozená dynamika, spočívající např. v periodických požárech nebo pastvě velkých býložravců, uměle potlačena. Fragmenty jsou chráněny v přírodních rezervacích.

CharakteristikaEditovat

 
Podziní scenerie z Ruska ukazuje charakteristické rozložení expoziční lesostepi na hranách svahů

Lze rozlišovat různé podoby lesostepí. Mohou to být světlé otevřené lesy či rozvolněné parkovité porosty v mírně zvlněné krajině a na hlubších půdách, které se přirozeně prolínají se stepní složkou a většina světlomilných druhů je schopna růst i v nich. Jiným typem je tzv. expoziční lesostep, kdy stepní trávníky jsou rozloženy na exponovaných jižních svazích a lesy naopak na odvrácených severních stranách kopců a v údolích; přechod mezi nimi je zpravidla ostrý a lesy jsou zapojenější a stinné. V teplejších oblastech i mimo vlastní lesostepní zónu vznikají někdy v lesích na mělkých půdách a okolo skalních výchozů víceméně trvalé světliny, nazývané lesostepní polanky či pleše, často s velikou diverzitou suchomilných nelesních druhů. Na přechodu mezi lesem a bezlesím mohou být někde vyvinuta též společenstva teplomilných lesních lemů.[1][2]

Východoevropská lesostepEditovat

 
Skalní lesostep na Devínske kobyle v Malých Karpatech
 
Krajina na Pálavě

V Eurasii se největší plochy lesostepí nacházejí v rozsáhlé oblasti mezi Panonskou nížinou a jižním Uralem, nejvíce na severu Ukrajiny a na jihu Ruska; okrajově zasahuje lesostepní zóna až na jižní Moravu. Tzv. lesostep východní Evropy je ekoregion vyhlášený Světovým fondem na ochranu přírody. Nabývá zde podoby velkoplošné mozaiky lesa a bezlesí. Bezlesí je tvořeno suchými širokolistými i úzkolistými trávníky a stepními loukami, kde se kromě převládajících porostů travin (kavyly, kostřavy, válečka prapořitá, vousatka prstnatá, ovsíř stepní) vyskytuje oproti čistým stepím i větší množství kvetoucích širokolistých bylin, například různé šalvěje, omany, sasanka lesní, tužebník obecný, hadinec červený, smldník jelení, ožanka kalamandra, máčka ladní, bělozářka větevnatá, cibulovité kosatce, tulipány a mnoho dalších. Mohou se zde vyskytovat též nízké suchomilné křoviny se slivoněmi, čimišníky a tavolníky.

Ostrůvky lesa se vyskytují na hlubších, vlhčích a produktivnějších půdách, v terénních sníženinách, na chráněných severních svazích a podobně. Jsou to převážně teplomilné doubravy s dominantním dubem letním, na slunných svazích též dubem pýřitým, a druhově velmi bohatým keřovým i bylinným patrem; směrem k severu nebo na eutrofizovaných stanovištích přecházejí ve smíšené mezofilní doubravy až dubohabřiny s příměsí ušlechtilých listnáčů (jasan ztepilý, javor mléč, lípa, jilm). Typickými dřevinami keřového patra jsou javor tatarský, jasan zimnář, babyka, líska, brsleny, mahalebka, svídy či hlohy. Na chudých písčitých půdách jsou rozšířeny bory s borovicí lesní, v okolí vodních toků lužní lesy. Typické jsou též světlé háje jižního Uralu tvořené břízami, osikami, borovicemi, modříny či duby, s bohatým podrostem světlomilných lučních a stepních bylin, z nichž mnohé mají areál zasahující až do střední Evropy (zvonek klubkatý, šanta lesostepní, světlice barvířská, kopretina chocholičnatá a další).[3][1][4]

Lesostep v České republiceEditovat

 
Lesostepní světlina na Velkém Horneku v Moravském krasu

Do České republiky zasahuje zóna lesostepi jen okrajově a zahrnuje dvě oddělené oblasti: izolovanou exklávu Českého středohoří, v níž je suchomilná vegetace vyvinuta díky srážkovému stínu Krušných hor, a panonskou oblast jižní Moravy. Zachovalé fragmenty lesostepí lze vidět například v národních přírodních rezervacích Pouzdřanská step-Kolby, Malhotky, Tabulová hora a Děvín-Kotel-Soutěska v Pavlovských vrších nebo v lesních komplexech Ochozy mezi Kobylím a Němčičkami s přírodními rezervacemi Jesličky, Zázmoníky, Nosperk a dalšími. V českém prostředí je ovšem většina suchých trávníků v lesostepní mozaice s největší pravděpodobností sekundárního původu a po opuštění pravidelné pastvy či seče jim hrozí zarůstání křovinami a náletovými dřevinami. Ohrožením je též nevhodné zalesňování (např. borovicí černou) a invaze nepůvodních druhů stromů (pajasan žláznatý, trnovník akát).[5]

 
Molodecky kurgan poblíž Togliatti v Rusku

Lesostep jinde ve světěEditovat

Další světové oblasti s výskytem lesostepí jsou například Střední Asie a pohoří Altaj, kde tvoří lesostep výškový přechod mezi horskými lesy a stepmi nižších poloh, nebo jižní Sibiř s přechodem mezi mongolskou stepí a tajgou. Podobné pásmo existuje též v obou Amerikách, například v Patagonii nebo v centrální Kanadě a na středoseveru Spojených států; zde je tvořena lesíky topolu osikovitého či balzámového, modřínu amerického, smrků, na písčitých půdách též borovicí pokroucenou a Banksovou, a představuje ekoton mezi velkými prériemi Středozápadu a kanadskou boreální tajgou.

 
Svišť šedý

FaunaEditovat

Lesostepi jsou obývány různými hlodavci, zajícovci, hmyzožravci, některými jelenovitými a dalšími kopytníky, šelmami (lasice, lišky, vlci) a rozličnými ptáky (často dravci nebo hrabaví). Mezi typické zástupce lesostepní fauny ve východní Evropě patří svišť bobak a sysel obecný. Dříve zde žili i zubr evropský a sajga tatarská, oba druhy však byly v těchto místech vyhubeny. V oblasti Altaje žije svišť šedý, svišť tarbagan a různí zajícovci (zajíci, králíci, pišťuchy). Z větších druhů se zde objevuje například ovce argali a z šelem to je například jezevec lesní a vzácně i irbis.[6] Dále na východ lze v lesostepních oblastech nalézt i gazelu dzeren, která však jako stanoviště preferuje především step. V lesostepích Íránu žijí levharti perští, medvědi syrští, kuny skalní, divoké ovce, kozy a prasata.[7][8] Lesostep v Kanadě je domovem pro losy, jelence běloocasé, zajíce měnivé, kojoty, lišky, vlky a medvědy baribaly. Nachází se zde i množství hlodavců. Dříve se jednalo i okrajový habitat pro bizony. Z ptáků zde žijí například jeřábci kanadští, ledňáčci a straky.[9]

ReferenceEditovat

  1. a b c Chytrý, Kryštof: Struktura expoziční lesostepi ve střední Evropě. Přírodovědecká fakulta MU, Brno 2019
  2. https://fraxinus.mendelu.cz/vymladkovelesy/svetliny/
  3. Roleček, Jan, Losík, Jan: "Lesostep jižního Uralu." Živa 2012
  4. Quercetea pubescentis • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  5. Festuco-Brometea • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  6. Central Asia: Kazakhstan, Russia, China, and Mongolia | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Western Iran | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Northern Iran | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Canadian Aspen forests and parklands | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat