Hadinec červený
Hadinec červený (Echium maculatum) je stepní rostlina, nápadná svým až metr vysokým, červeno-fialovým květenstvím, jeden ze dvou druhů rodu hadinec rostoucích v české přírodě. Vyskytuje se jak v České republice, tak i v okolních státech jen řídce a je považován za rostlinu ohroženou vymizením.
 Hadinec červený | |
|---|---|
 Hadinec červený (Echium maculatum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brutnákotvaré (Boraginales) |
| Čeleď | brutnákovité (Boraginaceae) |
| Rod | hadinec (Echium) |
| Binomické jméno | |
| Echium maculatum L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podle posledních zahraničních výzkumů nepatří tento druh do rodu Echium, ale pod jménem Pontechium maculatum je zařazován do nového, monotypického rodu Pontechium.[1][2][3]
Rozšíření editovat
Roste ve střední a jihovýchodní Evropě, v okolí Kavkazu, v Malé a Střední Asii i na Blízkém východě. Těžiště výskytu je na Ukrajině a na jihu evropského Ruska. Tento východoevropský druh je pouze výběžkovitě rozšířen do Střední Evropy. Západní hranice areálu sahá do Rakouska, České republiky a na Slovensko a severní probíhá východním Polskem, ve většině panonské nížiny však chybí.
V ČR roste pouze na jižní Moravě asi ve čtrnácti, převážně chráněných lokalitách, kde se nachází okolo sedmi stovek jedinců. Většina míst je v termofytiku na Jihomoravské pahorkatině. Vyrůstají například v národních přírodních rezervacích Na Adamcích (u Hodonína), Hádecká planinka (u Brna) a Větrníky (u Vyškova), v přírodních rezervacích Horky, Špidláky a Visengrunty i v přírodních památkách Hovoranské louky, Hrádek, Kamenný vrch a Louky pod Kumstátem. Byly také zjištěny výskyty na úbočí Bílých Karpat, např. v přírodní rezervaci Kobylí hlava. Na Hádech v Drahanské vrchovině byla z původních rostlin vysázena nová záložní populace.[3][4][5]
Ekologie editovat
Obvykle se nachází na suchých a slunných lesostepních stanovištích, na výslunných pahorcích a křovinatých stráních, v lemech a světlinách teplomilných listnatých lesů v nížinách až pahorkatinách. Je pro něj důležitý obsah živin v zemině, nejčastěji se vyskytuje ve vápnitých, hlinitých sprašových půdách, řidčeji v kamenitých. Často ho nalezneme na místech s neúplně zapojenou vegetací, což je podstatné i pro uchycení a vyklíčení jeho semenáčků. Vyhovují mu zvěří mírně narušovaná stanoviště.
Slabší jedinci kvetou jednou za život, nejčastěji ve svém druhém až třetím roce. Silnější rostliny se naopak rozrůstají do menších trsů a skupinky kvetoucích rostlin s dlouhou lodyhou bývají obzvlášť atraktivní.[4][5][6][7][8]
Popis editovat
Dvouletá až krátce vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou vysokou 40 až 100 cm. Vyrůstá ze ztlustlého kůlovitého kořene a jeho květná lodyha je pevná a srstnatě chlupatá. Přízemní růžici tvoří listy s dlouhým řapíkem, které jsou úzce kopinaté či úzce eliptické. Střídavé lodyžní listy jsou přisedlé, čárkovitě kopinaté a na koncích špičaté, všechny listy jsou celokrajné a srstnatě chlupaté.
Z úžlabí horních listů vyrůstají vijany květů a vytvářejí úzkou, jehlanovitou latu, z počátku jsou vijany krátké a stočené do spirály, později se napřimují a prodlužují. Přisedlé květy jsou oboupohlavné a rozvíjejí se od června do srpna. Pětidílný nálevkovitý kalich má lístky asi 5 mm dlouhé. Zvonkovitá, šikmo souměrná koruna je tvořena pěti nestejně velkými, červenými nebo fialově purpurovými (výjimečně bílými) laloky, korunní trubka je dvojnásobně dlouhá jako kalich. V květu je pět tyčinek které mají dlouhé, dolu ohnuté, purpurově červené nebo fialově purpurové nitky a jejich prašníky vyčnívají daleko z koruny. Čnělka je dlouhá a chlupatá a nese hlavičkovitou bliznu se dvěma laloky. Květy jsou protandrické, nejprve dozrávají prašníky a teprve později blizny, bývají opyleny hmyzem nebo dochází k samoopylení.
Plody jsou čtyři jednosemenné tvrdky sedící na dně vytrvalého kalichu, jsou asi 2 mm dlouhé a na povrchu bradavičnaté. Ploidie druhu je 2n = 24.[4][5][6][7][9]
Rozmnožování editovat
Rozmnožuje se zejména generativně tvrdkami, kterých rostlina vytváří dostatek, z jednoho květu vzniknou čtyři. Semena (tvrdky) po zimním přemrznuti dobře klíčí, avšak úmrtnost semenáčků je v prvních měsících značná. Nevyklíčená semena přežívají po delší dobu v semenné půdní bance. Prvým rokem vyroste jen listová růžice a teprve na jaře druhého či třetího roku z ní vypučí květonosná lodyha.
Vegetativně se rozšiřuje méně často, z krátkého oddenku vyroste jedna až několik postranních listových růžic. Každoročně vykvétá obvykle jen menší, podpoloviční část populací.[4][5]
Možnost záměny editovat
V české přírodě se mnohem častěji vyskytuje podobný druh hadinec obecný, který se odlišuje modrou barvou květů a širšími listy pokrytými bradavkami, ze kterých vyrůstají štětinovité chlupy.[5]
Ohrožení editovat
Hadinec červený se nikdy v přírodě České republiky nevyskytoval ve velkém množství. Patrně je to dáno tím, že se nachází na okraji areálu výskytu druhu a zdejší životní podmínky mu příliš nesvědčí. V minulosti byly kvetoucí stvoly rostlin používány do kytic, nebo byly celé rostliny neúspěšně přesazovány do zahrad. Pro tento druh jsou v české přírodě, s ohledem na klimatické podmínky, typické kolísající stavy jednotlivých populací.
Některé jeho lokality byly zničeny přímou destrukcí, jiné jsou ohrožovány eutrofizací stanovišť, zarůstáním travnatých ploch náletovými dřevinami nebo i úmyslným zalesňováním. Hadinec červený je proto považován za kriticky ohrožený druh jak "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", tak i "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012.[4][5][10][11]
Reference editovat
- ↑ LUEBERT, Federico. Pontechium a new genus distinct from Echium and Lobostemon [online]. Botanic Garden and Botanical Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, DE, rev. 06.05.2014 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Plant List: Pontechium maculatum [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Pontechium maculatum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c d e Biomonitoring: Hadinec červený [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-11.
- ↑ a b c d e f RYBKA, Vlastik; RYBKOVÁ, Romana; POHLOVÁ, Renata. Rostliny ve svitu evropských hvězd: Hadinec červený [online]. Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Olomouc, rev. 2004 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. ISBN 80239-41771.
- ↑ a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Hadinec červený [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Květena ČR: Hadinec červený [online]. Petr Kocián [cit. 2016-09-30]. Dostupné online.
- ↑ SMRTOVÁ, Erika; KAŽMIERSKI, Tomáš. Za Naturou na turu: Hadinec červený [online]. Regionální environmentální centrum ČR, Praha, rev. 2005 [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-08.
- ↑ BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hadinec červený [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2016-09-30]. S. 51–53. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-09-30]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.09.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hadinec červený na Wikimedia Commons 
Taxon Pontechium maculatum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření hadince červeného v ČR
