Otevřít hlavní menu

Kuna skalní (Martes foina), v minulosti někdy nazývaná též kuna domácí, je šelma z čeledi lasicovití. Vyskytuje se v Evropě a v Asii, zavlečena byla do USA. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Je to samotářský (kromě samic s mláďaty) a teritoriální tvor. Živí se rozličnými menšími živočichy a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou.

Jak číst taxoboxKuna skalní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď Lasicovití (Mustelidae)
Rod kuna (Martes)
Binomické jméno
Martes foina
(Erxleben, 1777)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kuna skalní v zimě
Kostra

Obsah

PopisEditovat

 
Lebka kuny skalní

Má dlouhé štíhlé tělo s hnědou (či šedohnědou) srstí, našedle zbarvenou hlavou a bílou (občas krémovou) náprsenkou, která většinou dosahuje až k předním tlapkám. V některých oblastech, především na Krétě a ve Střední Asii, mají populace kun náprsenku malou nebo úplně chybějící.[2][3] Srst je relativně hrubá s řídkými pesíky. Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí.[2] Délka těla je 37-54 cm, ocas měří až 21 až 31 cm. Lebka je 71 až 84 mm dlouhá. Kuna váží 0,9 až 2,3 kg.[2][4][3][5] Hlavními smysly jsou zrak a čich.[6]

Srovnání s kunou lesníEditovat

Hlavním rozlišovacím znakem od podobně vypadající kuny lesní je náprsenka, kterou má kuna lesní žlutou a většinou menší. Další odlišností je barva nosu - kuna skalní ho má masově růžový či světle hnědý, kuna lesní černý či šedočerný. Při stejné velikosti je kuna skalní o něco těžší než kuna lesní. Hlava kuny skalní je více prodloužená, uši kratší s kulatějšími konci, srst hrubší a poněkud řidší. Samec kuny skalní má větší penis než samec kuny lesní. Další rozdíl spočívá ve způsobu pohybu - kuna skalní se většinou plíží, kuna lesní poskakuje.[3][5][7] Ačkoliv oba druhy vypadají velmi podobně, jedná se o jasně separované taxony, které si nejsou geneticky nijak zvlášť blízké. Nekříží se mezi sebou (na rozdíl od sobola a kuny lesní). Proběhly sice lidmi připravené pokusy o hybridizaci, ale i když po mnoha neúspěších došlo jednou k narození mláďat, tak ta brzy uhynula.[2][3]

RozšířeníEditovat

Kuna skalní se vyskytuje v Evropě (téměř celé kromě Skandinávie a Britských ostrovů) a v Asii (především ve střední a západní, ale i v malých částech jižní a východní). Zavlečena byla do USA (Wisconsin).[4][8] V Česku žije téměř na celém území.[5]

Ekologie a chováníEditovat

StanovištěEditovat

Kuna skalní preferuje otevřenější habitat než jiné druhy rodu Martes.[8] Vyskytuje se až do nadmořské výšky 4200 metrů.[4][8] Nejčastěji žije v opadavých lesích, převážně při jejich okrajích. Má ráda lesy se staršími vzrostlými stromy, především duby. Ve Středomoří je obyvatelkou křovinatých kamenitých biotopů - makchií. Oblíbeným stanovištěm jsou zarostlá i otevřená skalnatá prostranství, kamenité výchozy a lidmi vytvořené „obnažené“ prostředí, jako jsou lomy. V horách osídluje kalamitní holiny, žije i na rašeliništích.[5] Souvislým jehličnatým lesním plochám se spíše vyhýbá (další rozdíl oproti kuně lesní).[3] Žije často v zemědělské krajině a v blízkosti lidských staveb či přímo v nich, a to i v centrech velkých měst.[9] V urbanizovaných oblastech obývá půdy, opuštěné budovy, šachty, sklepy, skladiště, stáje, nádraží a podobné objekty. Známa je také návštěvami chat a chalup, kde rozkousává izolace, zanechává trus i zbytky potravy, lidem mohou vadit také hlučné aktivity kun v období páření. Mnohdy vniká i do zaparkovaných automobilů, kde může způsobit technické poruchy přehryzáním kabelů a hadiček.[3][8][10] Pro úspěšné rozšíření kun v městském prostředí zřejmě hovoří několik faktorů - nepřítomnost přirozených predátorů, široká nabídka potravy a silná diverzita prostoru.[9] Není přizpůsobená životu na dlouhodobé sněhové pokrývce, na rozdíl od sobola a kuny lesní.[3]

PotravaEditovat

Kuna sklaní konzumuje ve srovnání s ostatními druhy rodu Martes nejvyšší podíl rostlinné stravy.[3] Z živočichů převládají v potravě hlodavci (hraboši, myši, krysy, v městském prostředí zvláště potkani) a další malí savci (například králíci, hmyzožravci), nicméně koncem léta, na podzim a zčásti i v zimě tvoří velkou část jídelníčku ovoce, ořechy a semínka (může jít až o 95 % celkového objemu potravy). V poměrně velké míře požírá hmyz (vyhrabává hnízda čmeláků a vos), dále pak plazy, obojživelníky a vejce. Důležitou složku její potravy tvoří i ptáci (především pěvci a hrabaví, v městském prostředí často holubi). Kuna systematicky plení ptačí hnízda, kde si počíhá i na dospělé jedince. Nepohrdne ani mršinami.[4][2][5][6] Patří mezi obávané návštěvníky kurníků (a králíkáren), kde často zakousne všechny slepice (králíky), aniž by je sežrala či vysála krev.[11] Někdy se stane, že kuna znavená zabíjením velkého počtu slepic, usne přímo v kurníku mezi mrtvou drůbeží.[2] Kuny žijící v blízkosti lidí se přiživují na různých odpadcích, krmítkách a jídle určeném domácím zvířatům.[4]

ŽivotEditovat

 
Kuna a kočka domácí

Je to obratná a mrštná šelma, jež je aktivní především v noci a za soumraku. Ze sociálního hlediska je samotářská (kromě období páření a samic s mláďaty) a teritoriální. Velikost teritoria se pohybuje od 9,5 po 880 hektarů (samci mají větší území než samice). V městské zástavbě jsou domovská území obvykle výrazně menší než v přírodě či zemědělské krajině a je zde také výrazně vyšší populační hustota[4][5][9] Kuna si nebuduje doupata a ani neobývá jinými zvířaty vytvořená. Ve volné přírodě žije ve skalních puklinách, mezerách mezi kameny a v dutinách stromů.[3] Dokáže dobře šplhat po stromech (ale na tak dobře jako kuna lesní), nicméně jde o zvíře převážně zemní, kde i nejčastěji loví.[3]

Rozmnožování, dožitíEditovat

K páření dochází v červenci a srpnu.[5] Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) ovulaci, kdy se vajíčko uvolňuje z vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy ovulaci spustí.[2] Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k ní především v noci.[6] Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v březosti je období latence neboli odložené nidace), tedy nejčastěji v březnu a dubnu. Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat.[4] Ta otevírají oči po 30 až 36 dnech.[3] Samice mláďata kojí 40 až 45 dnů.[3] Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 měsíců.[6] V průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3,[6] maximálně 10 až 12[2] a v zajetí až 18 let.[4]

Predátoři, konkurenti, parazitéEditovat

 
Kožešiny kuny sklaní

Mezi predátory kuny skalní patří jakékoliv větší šelmy, například lišky, vlci, rysové a, což je zajímavé, i kuna lesní. Dále může padnout za oběť větším dravým ptákům. Mláďata jsou predací výrazně ohroženější než dospělí jedinci.[2][3] Antipredační strategie jsou kryptické chování, útěk do skrýše a agresivní obrana.[6] Konkurenty kuny sklaní jsou jakékoliv malé a středně velké šelmy, například kuny lesní, kočky nebo tchoři.[3]

Většina kun má v sobě parazitické červy, především tasemnice a hlístice.[6]

Ohrožení a ochranaEditovat

Kuna skalní je mnohde považována za škůdce a může být kvůli tomu i hubena. Z nemocí je někdy ohrožována vzteklinou. Hlavní příčinou úmrtnosti v městském prostředí jsou střety s dopravními prostředky.[9] Na některých místech ji lidé loví kvůli kožešině (Indie, Rusko), ačkoliv ta není považována za tak kvalitní jako sobolí či kuny lesní. Nicméně nejsou známy žádné hrozby, které by měly výrazný negativní dopad na populaci této šelmy, a IUCN ji tak vyhodnocuje jako taxon málo dotčený.[3][8]

Kuna skalní není v České republice předmětem zvláštní ochrany.[5] Lovena smí být od 1. listopadu do posledního února, po zbytek roku je hájená.[12] Pouze v oblastech chovu tetřeva, tetřívka, jeřábka a koroptve se smí lovit po celý rok.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e f g h i HERÁŇ, Ivan. Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o HEPTNER, V. G.; NAUMOV, N. P., a kol. Mammals of the Soviet Union Volume II, part 1b: Carnivora (Weasels; Additional Species). Washington, D. C.: Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation, 2001. 848 s. Dostupné online. S. 874-904. Překlad původního ruského vydání z roku 1967. 
  4. a b c d e f g h HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: Panthera, New Holland Publishers, 2011. S. 174. 
  5. a b c d e f g h ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. 287 s. ISBN 978-80-200-2994-2. S. 192-193. 
  6. a b c d e f g CARTER, Kimberlee. Martes foina (beech marten). Animal Diversity Web [online]. 2004 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b ČERVENÝ, Jaroslav, a kol. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. S. 296-300. 
  8. a b c d e ABRAMOV, A. V., a kol. Martes foina. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2016 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. DOI:10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t29672a45202514.en. 
  9. a b c d ŠÁLEK, Martin, a kol. Kuna skalní (Martes foina) v městském prostředí: početnost a rozšíření. Lynx [online]. 2005 [cit. 2019-08-11]. S. 111-116. Dostupné online. 
  10. Kuny můžou lidem připravit peklo, přichází jejich čas. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. (česky) 
  11. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Kuna skalní, s. 260. 
  12. Myslivost - Doby lovu zvěře [online]. Myslivost.cz - Stráž myslivosti [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat