Odpad

věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit
Tento článek je o movité věci. O části vnitřní kanalizace pojednává článek vnitřní kanalizace.
Další významy jsou uvedeny na stránce Odpad (rozcestník).

Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Z pohledu práva přesně odpad definuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, kde jsou uvedeny i příslušné definice a povinnosti týkající se odpadů v České republice.

Fotografie odpadu ve slumu v Jakartě
Příklad odpadu, produkovaného běžnou domácností
Odpad na skládce
Odpad v přírodě
Recyklační bod, Gdaňská Technická Univerzita

Druhy odpaduEditovat

  • Komunální odpad – je podle platné legislativy veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob (domácností) na území obce.
  • Zbytkový komunální odpad je složka komunálního odpadu, která zbývá po vytřídění využitelných a nebezpečných složek a objemného odpadu.
  • Tuhý komunální odpad (TKO) – je komunální odpad, který si za běžných atmosférických podmínek uchovává svůj tvar
  • Domovní odpad – je odpad z domácností a z činností spojených s úklidem obytných objektů. Jedná se především o běžný odpad z denní spotřeby domácností.
  • Biologicky rozložitelný odpad – je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír)[1]

DěleníEditovat

Odpady lze dělit z různých hledisek. Podle skupenství hmoty se dělí na pevné a kapalné, podle původu na odpady z těžby, průmyslové odpady, zemědělské odpady a komunální odpady. Specifickým druhem odpadu jsou odpady z výroby, především strojírenské. Různé kovové třísky, zbytky tyčového materiálu po dělení normalizovaných profilů jsou ve skutečnosti cennou a především neznečištěnou surovinou.

Dělení odpadu dle legislativyEditovat

Odpady se dle legislativy katalogizují v tzv. Katalogu odpadů (20 skupin odpadu) a lze je dělit podle složení na:

  • Nebezpečný odpad (NO)
  • Ostatní odpad (OO)
  • odpady, které nejsou uvedeny v seznamu NO, ale kategorie nebezpečný jim byla přiřazena.(O/N) - (např.: materiály znečištěné po havárii)

Nakládání s odpademEditovat

S vyprodukovaným odpadem je třeba nějakým způsobem naložit. Od jednotlivých občanů a firem, kteří odpad ukládají do popelnic a kontejnerů, obvykle odpad vyvážejí popelářskými vozy obecní či městské komunální služby. Po jeho shromáždění se obvykle využije jedna z následujících možností:

Zvláštním způsobem se nakládá s některými nebezpečnými odpady, například jaderným odpadem. Samostatnou kapitolu také tvoří nebezpečný odpad jako jsou vybité baterie, staré léky, oleje, staré ledničky a další elektrospotřebiče. Takovýto odpad do běžné popelnice nepatří, ale je možné je odvézt do sběrného dvora. Nepoužité či prošlé léky je možné vrátit v lékárně, baterie je možné odevzdat v elektroprodejnách.[2]

Reprezentativní vzorek odpaduEditovat

Reprezentativní vzorek odpadu je taková část odpadu, kde podíly jednotlivých sledovaných složek odpadu a rozdělení hodnot sledovaného znaku (např. koncentrace) odpovídají poměrům vzorkovaného celku odpadu nebo vzorkované části tohoto celku.

Problémy s odpademEditovat

Obrovské množství produkovaného nerecyklovatelného a nerecyklovaného odpadu v průmyslově rozvinutých zemích způsobuje stále větší problémy s jeho ukládáním. Jedním z nepřehlédnutelných případů, jsou potíže Neapole.[3]

Odpad mimo pevnou zemiEditovat

 
Počítačová vizualizace kosmického odpadu kolem Země

Odpad se také nachází na dně a hladině jezer, moří a oceánů (jako například Great Pacific Garbage Patch), ale i v prostoru jako kosmické smetí.

Zákonné povinnostiEditovat

Každý původce odpadů a oprávněné osoby musí splnit následující povinnosti dané zákonem č. 185/2011 Sb., o odpadech a dalšími právními předpisy. Jedná se zejména o § 39, odstavce 1 a 2, a § 66, odstavec 2, zákona o odpadech, viz níže:

§ 39

(1) Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady, jsou povinni vést

průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Způsob vedení evidence pro jednotlivé druhy odpadů stanoví prováděcí právní předpis.      

(2) Původci odpadů jsou povinni v případě, že produkují nebo nakládají s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním roce produkují nebo nakládají s odpady stanovenými prováděcím právním předpisem bez ohledu na množství těchto odpadů, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné HLÁŠENÍ o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. Oprávněné osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s odpadem, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

§ 66

(2) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží inspekce nebo příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která:

a) nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté tohoto zákona evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje

Zjednodušeně řečeno, každý, kdo v kalendářním roce vyprodukuje nebo nakládá s více než 100 kg nebezpečných nebo s více než 100 t ostatních odpadů, je povinen do 15. 2. následujícího roku podat hlášení o odpadech.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat