Hmyzožravci

Hmyzožravci (Eulipotyphla) jsou řádem savců. Řád obsahuje asi 450 druhů druhů rozdělených do 4 recentních čeledí žijících po celém světě (štětinatcovití, rejskovití, krtkovití, ježkovití).[1] V Evropě žije asi 30 druhů, v České republice se vyskytují tři čeledi s celkem 10 druhy: ježkovití, krtkovití a rejskovití.

Jak číst taxoboxHmyzožravci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeledi
Sesterská skupina
Ferungulata
Některá data mohou pocházet z datové položky.


CharakteristikaEditovat

Většinou se jedná o drobné živočichy s délkou těla do 15 cm a hmotností do 200 g, ale například evropští ježci dosahují větších rozměrů (přes 1 kg váhy) a asijský srstín krysí (Echinosorex gymnura) měří až 45 cm a váží i ke 2 kg.[1] Mají protáhlou lebku a malou mozkovnou s jednoduše stavěným mozkem s velkými čichovými laloky. Jedním z primitivních znaků je úplný chrup složený z velkého počtu (26–48) špičatých a tvarově podobných zoubků. Někteří rejsci mají vyvinuté podčelistní jedové žlázy. Samice mívá 2 až 14 párů bradavek. Doba březosti se pohybuje mezi 11 až 43 dny.[1]

Živí se hlavně bezobratlými živočichy a drobnými obratlovci, v menším množství i rostlinnou stravou. Orientují se převážně pomocí čichu a hmatu, někteří mají výborný sluch. Slabší zrak patrně souvisí s převládající noční aktivitou.

SystémEditovat

Hmyzožravci představují bazální linii placentálů zvanou Laurasiatherie. Dříve se do řádu hmyzožravců (Insectivora) řadily i čeledi z dnešního zvláštního řádu Afrosoricida (zlatokrtovití – Chrysochloridae, vydříkovití – Potamogalidae a bodlínovití – Tenrecidae), po jejich vyloučení (nejsou ostatním hmyzožravcům příbuzní, patří po bok hrabáčů, bércounů, chobotnatců a dalších do skupiny Afrotheria) se zbylí zástupci souhrnně nazývají Eulipotyphla. Řád Insectivora dříve sloužil zoologům jako „odpadní“ či „sběrný“ koš pro savce s nejasnými vývojovými vazbami. Systematika není ani v současnosti (2019) ještě ustálena a může docházet ke změnám.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. S. 35-37. 

LiteraturaEditovat

  • Anděra M., 1997: Svět zvířat I. Savci 1. Albatros 143 str.
  • Reichholf J., 1996: Průvodce přírodou. Savci. IKAR 287 str.
  • Sigmund L., Hanák V., Pravda O., 1994: Zoologie strunatců. Univerzita Karlova 501 str.
  • Šumbera, R., 2002: Savci. Vyřešeno? Nové kapitoly o starých savčích událostech. Vesmír 81, 6, 318–325.

Externí odkazyEditovat