Zajímavý Článek
|
Želva diamantová ( Malaclemys terrapin), též želva démantovitá je jediným zástupcem rodu Malaclemys. Její karapax je šedý s tmavými a někdy i žlutými skvrnami. Hlavu a krk pokrývají černé skvrnky na šedém, šedozeleném nebo i fialovém podkladu. Samci jsou menší než samice. Zimu přečkává na dně v bahně.
Tento druh popsal Johann David Schoepf roku 1793. Více...
|
| |
|
Živočich
|
Levhart Diardův (Neofelis diardi), také pardál Diardův a pardál ostrovní je kočkovitá šelma z podčeledi Pantherinae (velké kočky) a rodu Neofelis. Byl popsán francouzským přírodovědcem Georgesem Cuvierem v roce 1823. Dříve byl řazen do stejného taxonu s levhartem obláčkovým (jako jeho poddruh), ale na základě genetických testů byl v roce 2006 klasifikován jako samostatný druh. Žije na Borneu, Sumatře a možná i na malých ostrovech Batu. Dělí se na dva poddruhy: Neofelis diardi borneensis a Neofelis diardi diardi, které se liší především stavbou lebky.
Jde o podsaditou, ale zároveň hbitou šelmu s charakteristickou „obláčkovitou“ kresbou. Typické jsou pro něj prodloužené špičáky, relativně nejdelší ze všech kočkovitých šelem. Nohy má spíše kratší. Ocas je mohutný a dosahuje téměř takové délky jako tělo. Hmotnost dospělých jedinců se nejčastěji pohybuje mezi 11 až 25 kg; velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci dorůstají podstatně větších rozměrů než samice. Jeho habitat tvoří tropické lesy různých typů. Jde nejspíše o samotářské zvíře s převážně noční a soumračnou aktivitou. Živí se malými až středně velkými savci, jako jsou muntžaci, kančilové, sambaři, prasata vousatá, opice a dikobrazi, jídelníček si doplňuje ptáky a rybami. Výjimečně napadá i domácí zvířata. Rozmnožuje se obvykle jedenkrát za rok, dožívá se v průměru 11 let.Počet volně žijících dospělých jedinců se odhaduje na 4500 a druh je podle norem IUCN veden jako zranitelný.Hlavní hrozbou pro něj je ztráta biotopu především v důsledku odlesňování, následovaná pytláctvím spojeným s nelegálním obchodem s částmi těl mrtvých zvířat. Více...
|
|
Živočich 2
|
Makak červenolící (též makak japonský, Macaca fuscata; japonsky 日本猿 nihonzaru) je jediný druh primáta kromě člověka samotného, který žije v Japonsku.
Tento živočich žije v Japonsku, kde nedokáží přežít mnohá jiná zvířata. Je totiž schopný odolávat chladným zimám plným sněhu i mrazivým teplotám. Dokonce se při hledání potravy dokáže prohrabat vrstvou sněhu silnou až 1,5 metru.
Makakové jsou středně velká zvířata masivní postavy. Před chladem je při velmi nízkých teplotách chrání velice hustá rezavohnědá srst. Mají červenou hlavu a uši, dlouhé licousy a bradku. Mají dlouhé ruce, nohy a převážně hnědé (někdy až světle černé) oči. Tělo makaků červenolících měří 50–75 cm, ocas 25–30 cm a samice váží kolem 9 kilogramů, samec 11 kg. Více...
|
|
|
Systematika
|
Mnohobuněčné živočichy můžeme zjednodušeně rozdělit na dvě skupiny - „dvojlisté“ a „trojlisté“. Skupina „dvojlistých“ živočichů je ale nepřirozená (parafyletická), neboť „trojlistí“ (vhodněji nazývaní Bilateria, tedy živočichové s dvoustrannou symetrií) se odvětvují uvnitř ní. Nejbazálnější větev živočichů tvoří pravděpodobně žebernatky (Ctenophora), poté se odvětvují houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa). Všichni ostatní živočichové, tedy žahavci (Cnidaria) a Bilateria, asi tvoří monofyletický taxon Planulozoa. Nejbazálnější skupinou dvoustanně symetrických jsou pravděpodobně Xenacoelomorpha, molekulárními analýzami odhalené seskupení praploštěnců a mlžojedů, hlavními vývojovými liniemi jsou pak prvoústí a druhoústí.
Více...
|
| |
| |
| |
|
|
_-_Weltvogelpark_Walsrode_2013-01.jpg)
,_Santago.jpg)
1.jpg)
.png){kind=small}
