Otevřít hlavní menu

Čolek dravý (Triturus carnifex), také čolek jihoevropský, je mlokovitý obojživelník obývající Itálii, severozápad Bosny a Hercegoviny, Slovinsko, Chorvatsko, jih Švýcarska, dále Rakousko a západ Maďarska, žije i v Česku, a sice v oblasti jižní Moravy při povodí řeky Dyje. Do některých dalších částí Evropy byl introdukován. Druh je ohrožen ztrátou přirozeného prostředí.

Jak číst taxoboxČolek dravý
alternativní popis obrázku chybí
Čolek dravý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída obojživelníci (Amphibia)
Podtřída ocasatí (Caudata)
Řád mloci (Salamandroidea)
Čeleď mlokovití (Salamandridae)
Rod čolek (Triturus)
Binomické jméno
Triturus carnifex
(Laurenti, 1768)
Rozšíření čolka dravého (fialově)
Rozšíření čolka dravého (fialově)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čolek dravý je největším druhem svého rodu, samice jsou větší než samci a měří celkově asi 180 mm, samci dosahují velikosti okolo 150 mm. Různé populace se liší ve velikosti, rovněž zbarvení je v různých lokalitách odlišné. Biologie čolka dravého se podobá biologii čolka velkého. Dospělci se na zemi živí žížalami, stejnonožci či měkkýši, ve vodě konzumují potravu menší. Rozmnožování probíhá ve stojatých až mírně průtočných vodách od dubna do června a během této doby žijí čolci ve vodě. Samice jednotlivě naklade až 250 vajíček, ze kterých se asi za dva týdny vylíhnou larvy. Ty měří 8,7 až 12 mm a dospělci se z nich stávají za dva až tři měsíce. Čolek dravý zimuje v podzemí, samice s nedospělými jedinci někdy i ve vodě.

NomenklaturaEditovat

Čolek dravý patří do čeledi mlokovití a rodu Triturus.[2] Může tvořit hybridy s ostatními čolky, zvláště pak s čolkem velkým (Triturus cristatus),[3] s nímž se kříží například severně od pohoří Alp,[2] existují ale též kříženci například s čolkem dunajským (Triturus dobrogicus).[4]
V západní části Balkánu žije oddělená populace, která byla až do roku 2007 vedena jako poddruh Triturus carnifex macedonicus. V daném roce však byla kvůli neobjasněné fylogenezi rodu Triturus provedena molekulární analýza, která tento poddruh vyčlenila jako samostatný druh Triturus macedonicus.[5]

Druh popsal Joseph Nicolaus Laurenti v roce 1768. Existuje několik vědeckých synonym: Molge cristatus carnifex var. neapolitana, Triton (Alethotriton) cristatus platycephalus, Triton (Neotriton) carnifex, Triton cristatus carnifex forma alpina, Triton cristatus var. carnifex, Triturus carnifex carnifex, Triturus cristatus carnifex a Triturus cristatus platycauda. Alternativní český název pro druh je čolek jihoevropský.[6]

VýskytEditovat

 
Rozšíření čolka dravého na území Česka

Čolek dravý obývá Itálii, severozápad Bosny a Hercegoviny, Slovinsko, Chorvatsko, jih Švýcarska, dále Rakousko a západ Maďarska,[7]Česku žije při povodí řeky Dyje na jižní Moravě (možný výskyt je v jižních Čechách) v blízkosti rakouských hranic. Na českém území byl objeven roku 1997, objevitelem se stal Antonín Reiter, zoolog pracující v městském muzeu ve Znojmě.[8] Na Slovensku nebyl jeho výskyt zjištěn.[9] Introdukován byl například do Spojeného království, Nizozemska či Belgie. Jednalo se převážně o zvířata, která utekla z terárií. Nepůvodní populace se vyskytuje také v oblasti Ženevského jezera, kam byli čolci zavlečeni buďto začátkem 20. století, nebo roku 1967, a na Azorách.[10]

Čolek dravý obývá řadu biotopů, žije například v blízkosti travnatých porostů či křovin,[11] nevadí mu ani suché oblasti s bukovým porostem, v severní Itálii se přizpůsobil životu na rýžových polích. Je sladkovodní a během období rozmnožování vyhledává stojaté vody. Může žít až do nadmořské výšky 2 140 m,[3] v Česku obývá nejčastěji nížinaté oblasti mezi 200 až 250 m n. m.[8]

PopisEditovat

 
Čolek dravý

Čolek dravý je největším druhem svého rodu,[9] má robustní postavu se širokým hřbetem a zaobleným čenichem, končetiny jsou krátké a silně stavěné.[12] Samice měří od čenichu po kloaku 55 až 88 mm (celková délka těla činí zhruba 180 mm[3]), velikost samců mezi čenichem a kloakou činí 54 až 80 mm (celková délka těla asi 150 mm[3]); samice jsou vždy větší než samci. Různé populace potom mohou dosahovat odlišných velikostí (jedinci žijící v chladných oblastech s vyšším úhrnem srážek, kteří mají krátké období aktivity, jsou obvykle větší).[13]

 
Čolek dravý, břicho

Zbarvení druhu je variabilní a závisí na lokalitě, čolci draví z různých oblastí mohou vypadat zcela odlišně;[12] v Česku jsou obvykle hnědaví a kaštanoví (často i do žlutohněda) se sytě oranžovočerveným břichem. Vzácné je namodralé zbarvení, zatímco například v Rakousku nebo Itálii žijí i jedinci zbarvení modrošedě. Spodek těla je poset černými skvrnami, jež mohou mít různé tvary, až do sebe splývat. Zády se táhne oranžovohnědá až světle oranžová páteřní linka, vyvinout se však může neúplná anebo vůbec žádná. Mají ji pouze samice a mladí čolci.[14][15] Tělo je pokryto šedě lemovanými skvrnami černého zabarvení.[9] Hrdlo má zbarvení žlutooranžové, naoranžovělé (obě barevné varianty jsou navíc doplněny o nahnědlý nádech), případně hnědočerné, šedočerné a je poseté tečkami nebo mramorovaným vzorem. Samice jsou zbarveny méně pestrými barvami než samci,[14] kterým se navíc v období rozmnožování zvýrazní jejich ploutevní lem,[3] jenž je vlnitý a hladký.[9] Kůží čolci vylučují toxický sekret, přesto však tvoří potravu pro řadu predátorů.[3]

Ze všech druhů rodu Triturus se nejvíce podobá čolkovi velkému (Triturus cristatus). Liší se hladším povrchem kůže, většími končetinami a kořenem ocasu a také počtem hrudních obratlů; čolek velký má o jeden víc.[3]

ChováníEditovat

 
Samec čolka dravého

Biologie čolka dravého se podobá biologii čolka velkého, rozdíly mezi těmito druhy jsou zkoumány.[16] Aktivitu projevuje čolek dravý hlavně v noci.[3] Je pozemním druhem,[6] ale během období páření žije ve vodě.[16] Útočiště hledá v podzemí a preferuje pórovitý terén, ukrývá se například na propustných svazích, pod kameny či usazeným bahnem. Zde tráví i zimní měsíce. Probouzí se během března a dubna podle podmínek, poté se čolci páří.[17] Po skončení období rozmnožování samci opouštějí vodní prostředí a žijí dále na souši, kdežto samice s nedospělými jedinci jsou ve vodě až do srpna, někdy i celý rok, v tomto případě zde potom přezimují.[17] Ve volné přírodě je nejvhodnější pro sledování čolka dravého období mezi koncem března a polovinou května.[18]

PotravaEditovat

Larvy čolků dravých se živí vodními bezobratlými, jinými larvami či pulci. Dospělci na souši loví kořist větší, například hmyz, žížaly, stejnonožce a měkkýše, ale i drobné obratlovce. Ve vodě pak potravu tvoří menší bezobratlí, například larvy hmyzu. Konzumují zde však i mladé čolky a pulce. Kanibalismus byl u tohoto druhu zaznamenán jak u dospělců, tak u larev.[3][17][19]

Rozmnožování a vývojEditovat

 
Čolek dravý, samice

Rozmnožování u čolků dravých probíhá především od dubna do června, někdy však lze nalézt náhradní snůšky vajíček i v červenci.[17] Během dubna se samici zvětší hmotnost vaječníků a jater, u samců dosahují varlata největší hmotnosti v červenci a játra v dubnu. Mimoto jsou v období rozmnožování čolci těžší.[20] Páření probíhá v neznečistěných[19] stojatých či mírně průtočných vodách, někdy i v uměle vytvořených prostředích s vegetačním krytem, oblíbeným místem jsou například pískovny či menší rybníky. Preferovaná hloubka u stojatých vod činí 40 až 80 cm, u průtočných pak minimálně 20 cm, aby se v případě hrozícího nebezpečí ukryli v hlubině.[17] Před samotným pářením čolci provádějí složité svatební tance,[16] při kterých se samice dotýká ocasu samečka. Ten následně odloží své spermie a samice zvednutím kloaky oplodní vajíčka.[11] Poté naklade asi 250[3] vajíček (jedno je velké 4,9−5,6 mm[21]). Každé ukládá samostatně, například na lodyhy listů či na různé předměty (hlavně v průtočných vodách).[17] Asi za 14 dní se vylíhnou larvy.[16] V důsledku letální mutace na prvním chromozomu se většinou polovina snůšky zničí ještě během vývoje.[3]

Larva měří asi 8,7 až 12 mm. V průběhu vývoje se jí vytváří ploutevní lem s šedočernými až černými skvrnami. Zbarvení celého těla je šedožluté až běložluté. Po boku se jí obvykle táhne skvrna oranžové, případně špinavě žluté barvy, která může zasahovat až na břicho; pomocí tohoto znaku lze larvu čolka dravého odlišit od larev ostatních čolků – dunajského a velkého. Za dva až tři měsíce se larvy proměňují v čolky.[21] Pohlavní dospělosti je u samic dosaženo v 3,6 letech života (± 0,1 roku), u samců v 3,8 letech života (± 0,1 roku). Čolek dravý je poměrně dlouhověký, může dosáhnout i věku 18 let.[19][20]

OhroženíEditovat

 
Čolek dravý v ruce člověka

Nebezpečí pro čolka dravého představuje ničení přirozeného prostředí. Je citlivý na kvalitu vody a navíc se nedokáže přesouvat na větší vzdálenosti.[3] Lesy a louky jsou odvodňovány či přeměněny na pole.[16] Čolci přicházejí o vodní plochy, přičemž se často jedná o místa, v nichž se rozmnožují.[2] Ke znehodnocení ploch dochází například v důsledku eutrofizace nebo desikace, ale také turismem, jak je tomu i v blízkosti maďarského skanzenu Népi műemlékegyüttes.[18] Rovněž vysazování dravých ryb, které se čolky či jejich larvami živí, představuje hrozbu. Ryby živící se planktonem čolky obírají o potravu. Stavy druhu snižuje také zvýšený autoprovoz.[3][16]

Mezi obojživelníky žijícími na evropském kontinentu patří čolek dravý k zástupcům s nejvíce klesající populací.[3] Protože je však počet jedinců velký a druh má schopnost přizpůsobit se mnoha stanovištím, Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej považuje za málo dotčený. Chráněn je podle Směrnice o stanovištích a zapsán ve druhé příloze Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť.[2] V Česku patří mezi nejvzácnější obojživelníky[12] a Červený seznam České republiky jej vede jako kriticky ohrožený druh. Pro jeho zachování je důležitá ochrana míst, kde se druh rozmnožuje, a vytváření nových vodních nádrží.[16]

Čolek dravý se vyskytuje v řadě chráněných oblastí.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c d e Triturus carnifex (Italian Crested Newt). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n WHITTAKER, Kellie; TSAI, Gary. Triturus carnifex. amphibiaweb.org [online]. University of Berkeley, California [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. 
  4. ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. S. 96. [Dále jen Zwach 2013]. 
  5. THEMUDO, Gonçalo. The phylogeny of crested newts (Triturus cristatus superspecies): nuclear and mitochondrial genetic characters suggest a hard polytomy, in line with the paleogeography of the centre of origin. Contributions to Zoology. 2007, s. 261−278. Dostupné online [cit. 2017-03-13]. (anglicky) 
  6. a b ŠANDERA, Martin; KOŘÍNEK, Milan. čolek dravý [online]. Biolib.cz [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. 
  7. SPARREBOOM, Max. Salamanders of the Old World: The Salamanders of Europe, Asia and Northern Africa. Zeist: KNNV Publishing, 2014. 431 s. ISBN 9789050114851. S. 341. 
  8. a b Zwach 2013, s. 92.
  9. a b c d DUNGEL, Jan; ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 181 s. ISBN 80-200-1282-6. S. 114. 
  10. LEVER, Christopher. Naturalized Reptiles and Amphibians of the World. Oxford: Oxford University Press, 2003. 318 s. ISBN 0198507712, ISBN 9780198507710. S. 230. (anglicky) 
  11. a b Dvoživke Slovenije - Veliki pupek (Triturus carnifex). www.ckff.si [online]. CKFF [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. (slovinsky) 
  12. a b c Zwach 2013, s. 87.
  13. FICETOLA, Gentile Francesco; SCALI, Stefano; DENOËL, Mathieu. Ecogeographical variation of body size in the newt Triturus carnifex: comparing the hypotheses using an information-theoretic approach. Global Ecology and Biogeography. 2010-07-01, roč. 19, čís. 4, s. 485–495. Dostupné online [cit. 2017-03-17]. ISSN 1466-8238. DOI:10.1111/j.1466-8238.2010.00535.x. (anglicky) 
  14. a b Zwach 2013, s. 89.
  15. Zwach 2013, s. 88.
  16. a b c d e f g čolek dravý (Triturus carnifex). www.biomonitoring.cz [online]. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2007 [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  17. a b c d e f Zwach 2013, s. 91.
  18. a b HEATWOLE, Harold; WILKINSON, John W. Amphibian Biology, Volume 11, Part 4: Status of Conservation and Decline of Amphibians: Eastern Hemisphere: Southern Europe & Turkey. [s.l.]: Pelagic Publishing Ltd, 2015. 172 s. Dostupné online. ISBN 1784270385, ISBN 9781784270384. (anglicky) 
  19. a b c LIFE FRIULI FENS - FAUNA - TRITURUS CARNIFEX. www.lifefriulifens.it [online]. [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. (italsky) 
  20. a b CVETKOVIĆ, Dragana; KALEZIĆ, Miloš L.; DJOROVIĆ, Ana. The crested newt (Triturus carnifex) in the Submediterranean: Reproductive biology, body size, and age. Italian Journal of Zoology. 1996-01-01, roč. 63, čís. 2, s. 107–111. Dostupné online [cit. 2017-03-19]. ISSN 1125-0003. DOI:10.1080/11250009609356116. 
  21. a b Zwach 2013, s. 90.

LiteraturaEditovat

  • ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. S. 87−92. 

Externí odkazyEditovat