Vítejte na portálu Obojživelníci!
Obojživelníci (Amphibia) jsou studenokrevní obratlovci, nejprimitivnější známí čtyřnožci. Jejich končetiny mají rozlišené zápěstí (zánártí) a jednotlivé prsty, což je odděluje od původního, rybě podobného předka. Věda, která obojživelníky zkoumá, se nazývá batrachologie. Od pokročilejších skupin čtyřnožců je odlišuje fakt, že ještě nejsou plně přizpůsobeni životu na souši: jejich vajíčka nemají ochranný obal, musejí být proto kladena do vody (nebo do podobně vlhkého prostředí), stejně tak ani rostoucí embryo si nevytváří obaly (obojživelníci proto patří do skupiny Anamnia). Vývoj probíhá přes larvu, která žije ve vodě a prodělává metamorfózu, během které se přemění v dospělého jedince. U některých obojživelníků se setkáváme s neotenií, kdy k metamorfóze nedochází a rozmnožuje se přímo larvální stadium. Všichni recentní obojživelníci jsou vázáni na sladkou (výjimečně brakickou) vodu.
Na tomto portálu si můžete číst vybrané články a zajímavosti ze světa obojživelníků, listovat kategoriemi i prohlédnout si seznam článků, které dosud nebyly založeny nebo by mohly být vylepšeny. Budeme rádi, pokud se pokusíte založit nový článek nebo vylepšit stávající a napomoci tak tomu, aby Wikipedie byla zase o kousek úplnější.
|
|
|
Článek měsíce
|
Červoři (Gymnophiona) čili beznozí (Apoda) jsou jeden z řádů obojživelníků. Žijí většinou skrytě v půdě, příp. ve vodě. Mají protáhlé červovité tělo s redukovanými končetinami. Červovitý vzhled jim dodává prstencovitá segmentace těla. Počet prstenců odpovídá počtu obratlů. Tělo je válcovité, bez končetin, ocas krátký. Hlava je tupá, ve tvaru projektilu, lebka je kompaktní; silná dolní čelist. Hlava slouží jako nástroj k vrtání chodeb v půdě, ve které červoři žijí. Na každé straně hlavy mezi nozdrou a okem jsou vysunovatelná tykadélka (tentakuly), pomocí nichž červoři vyhledávají potravu. Chybí sternum; žebra mají červoři nejvyvinutější ze všech obojživelníků. Více…
|
| |
|
Vybraná čeleď
|
Létavkovití (Rhacophoridae) je čeleď žab. V rámci systematiky se dělí na dvě podčeledi: japonečky (Buergeriinae) a létavky (Rhacophorinae). K lednu 2020 zahrnuje celkem dvacet rodů. Je známo přes 420 druhů a počet popsaných létavkovitých stále roste. Tato čeleď je rozšířena ve východní, jižní a jihovýchodní Asii a také v Africe. Žáby obývají především lesy, ale přizpůsobily se i jiným biotopům včetně krajiny změněné lidmi. Zaznamenány byly v zemědělských oblastech včetně plantáží palem olejných, adaptovaly se i životu ve městech.
Létavkovití jsou malé i velké žáby, dosahují velikosti mezi 15 až 120 mm. Jejich zploštělé tělo může být různorodě zbarvené. Mezi prsty mají blánu, pomocí které mohou někteří zástupci při skocích plachtit ze stromu na strom, kvůli čemuž se stali známými mezi lidmi. Létavkovití jsou stromové žáby, žít mohou nicméně i na zemi. Aktivní jsou během noci a živí se převážně bezobratlými, jako je hmyz. Způsob rozmnožování závisí na jednotlivých rodech. Zatímco některé žáby kladou vajíčka na zem a prodělávají přímý vývoj, jiné do dutin stromů naplněných vodou a další pro ně vytvářejí pěnovitá hnízda nad vodní hladinou. Vylíhlí pulci poté spadnou do vody. Více…
|
|
Obojživelníci v ohrožení
|
Vyhynulý taxon
Pralesnička panamská (Oophaga speciosa) je vyhynulý druh žáby z čeledi pralesničkovití. Tato relativně velká pralesnička měřila 28 až 31 mm, kůže byla téměř na celém povrchu těla hladká a měla červené zbarvení (přičemž konzervované vzorky získávají šedou barvu). Panamskými oblastmi postupuje odlesňování a obecně degradace původních stanovišť následkem rozšiřování městských a příměstských oblastí, těžby dřeva a rozvoje železniční sítě. Společně se ztrátou biotopů představovala pralesnička panamská taktéž velmi žádaný druh pro mezinárodní obchod s domácími zvířaty. Poslední záznam o druhu pochází z roku 1992, kdy byly některé žáby exportovány z Panamy do Spojených států amerických. Roku 1996 postihla oblast výskytu pralesničky epidemie plísňového onemocnění chytridiomykózy vyvolávané houbou Batrachochytrium dendrobatidis, od té doby nebyl tento druh – i přes několikeré snahy o objevení – nalezen. Více…
|
|
|
|
| |
|
Obojživelníci v Česku
|
Ropucha zelená (Bufo viridis) je druh žáby z čeledě ropuchovití (Bufonidae). V ČR i SR je v téměř souvislých oblastech, jinak je rozšířena po střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimo to žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe. U nás v nížinách na vesnicích místy i hojná. Ropucha zelená velikostí málokdy přesáhne 8 cm. Oční duhovka je žlutá až zelenavá. Zbarvení hřbetu je bělavé s zelenými až olivovými skvrnami. Břicho je bílé až nažloutlé. Samce od samice lze rozpoznat pomocí pářicích mozolů na palci přední nohy samce, menší velikostí a hlavně velice příjemného hlasového projevu, který připomíná hlas ptáka a zní jako „crrrríííííí“. Více…
Pomozte heslo rozšířit! Například dle pl:Ropucha zielona!
|
| |
|
|
O portálu
|
|
e
Nové články
|
e
Wikimedia
|
e
Příbuzné portály
|
e
Informace
|
- Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou
{{Portály|Obojživelníci}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
- Pokud založíte nový článek týkající se obojživelníků neváhejte ho přidat do nových článků.
- Krátké články by měly být označeny
{{Pahýl}}.
|
|
.jpg)
.jpg)
.jpg)
