Ptáci (Aves) jsou dvojnozí teplokrevní obratlovci. Celkem je známo asi 9300 až 9800 druhů ptáků.
Ptáci se podle nejnovějších výzkumů vyvinuli z drobných teropodních dinosaurů v průběhu jury. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, zobákem bez zubů, kladením vajec s tvrdou skořápkou, vysokým stupněm metabolismu, srdcem se čtyřmi komorami a lehkou, ale pevnou kostrou. Většina ptáků má přední končetiny přeměněné na křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy tuto schopnost k letu ztratily. >>více
Albatrosovití (Diomedeidae) je čeleď velkých mořských ptáků z řádutrubkonosých. Albatrosi patří k největším ptákům schopných letu; rozpětí křídel u největších jedinců z rodu Diomedea dosahuje přes 3,5 m. Jedná se o statné ptáky se silnýma nohama se třemi prsty spojenými blánou po celé jejich délce. Opeření je dvoubarevné, a sice bílé a tmavé. Vzory zabarvení se liší podle druhu. Velký zobák má prodlouženou horní čelist, která je zaháknutá za dolní čelist.
Albatrosi jsou vynikajícími letci a za svůj život dokážou nalétat miliony kilometrů. Během létání takřka nemávají křídly a používají techniky známé jako dynamické plachtění a svahové létání. Energetický výdej během letu je blízký stavu odpočinku. Albatrosi disponují šlachou, která křídla „zamkne“ v roztažené pozici, takže k jejich udržení v horizontální poloze nepotřebují používat svaly. Živí se hlavně desetiramenatci a rybami, jídelníček doplňují korýši a jinými hlavonožci. Potravu většinou sbírají z povrchu hladiny. Většinu života tráví na moři a na souš zalétají jen za účelem hnízdění. Hnízdí v koloniích na neobydlených ostrovech obklopených širým oceánem, přičemž velikost kolonie se pohybuje od několika desítek po stovky tisíc hnízdících párů. Partnerské pouto trvá celý život.
Kukačka obecná (Cuculus canorus) je druh ptáka z řádukukaček (Cuculiformes) a čeledi kukačkovitých (Cuculidae). V Evropě jde společně s příbuznou kukačkou chocholatou (Clamator glandarius) o jediného zástupce kukaček a současně o jediný ptačí druh patřící mezi obligátníhnízdní parazity. Zbarvením je tento pták velikosti holuba vcelku nevýrazný, převážně šedý nebo hnědý s bílým, tmavě pruhovaným břichem a žlutýma nohama. Samci se na jaře ozývají charakteristickým a pronikavým voláním „ku–ku“, které kukačce dalo jméno v mnoha světových jazycích.
S kukačkou se lze v létě setkat v řadě biotopůseverní Afriky, Evropy a Asie, přičemž je zde přímo vázána na přítomnost hostitelských druhů, vesměs menších hmyzožravých pěvců. Samice v období snášení vyhledává vhodná hostitelská hnízda a naklade do nich vlastní vejce (až na výjimky po jednom vejci do každého hnízda). Nijak dál se již v rodičovských povinnostech neangažuje a veškerou rodičovskou péči o vlastní potomstvo přenechává hostitelům. Aby mladá kukačka s velkými nároky na přísun potravy v hostitelském hnízdě přežila, musí se rychle zbavit konkurence v podobě hostitelova potomstva. K tomu přistupuje již krátce po vylíhnutí, kdy zcela slepé kukaččí mládě na svůj hřbet postupně nabere všechna hostitelská vejce i mláďata, která vyháže přes okraj hnízda ven.
Kukačka obecná se díky své nezvyklé a dlouho blíže neprobádané rozmnožovací strategii a pronikavému hlasu spojovanému se změnou ročního období těšila již od nepaměti pozornosti lidí a stávala se častým folklórním i literárním objektem, jakož i předmětem zájmu řady předních evropských přírodovědců. Více…
Celá taxonomie ptáků prochází neustálými změnami. Je to způsobeno hlavně tím, že k určování vzájemné příbuznosti ptačích druhů, čeledí a řádů se začala používat analýza DNA. To pochopitelně odhalilo případy, kdy byla podobnost druhů nebo skupin zapříčiněna konvergencí, ne skutečnou příbuzností. Ve fylogenezi ptáků je stále mnoho nejasností, a tak se nadále používá klasický vžitý systém. Jednou z mála potvrzených věcí je tak příbuznost vrubozobých a hrabavých a jejich postavení na bázi letců Neognathae. Dnes jen málokdo pochybuje, že ptáci se vyvinuli koncem jurského období z malých masožravých dinosaurů.
Seznam druhů ptáků České republiky je sestavován a udržován Faunistickou komisí České společnosti ornitologické. Pozorování druhu nového pro území České republiky musí být před zařazením do oficiálního seznamu touto komisí posouzeno a schváleno. K 8. březnu 2009 byl ve volné přírodě v Česku potvrzen výskyt 406 druhů ptáků (kategorie A, B, C).
Ptáci jsou podle charakteru výskytu rozděleni na základě dohody Evropské asociace faunistických komisí do 5 kategorií:
Kategorie A (druhy pozorované alespoň jednou po roce 1950 včetně)
Kategorie B (druhy pozorované pouze před rokem 1950)
Kategorie C (nepůvodní druhy, které vytvořily samostatně se rozmnožující populaci, včetně záletů jedinců z takových populací v zahraničí)
Kategorie D (druhy u nichž existuje důvodná pochybnost o jejich přirozeném výskytu, ale přirozený výskyt není vyloučen)
Kategorie E (druhy prakticky s jistotou pocházející ze zajetí)
William Swainson (8. října1789, Londýn – 6. prosince1855, Fern Grove, Hutt Valley, Nový Zéland) byl anglický přírodovědec. Swainson byl autorem četných přírodovědných monografií, zabýval se zejména ornitologií, konchologií a entomologií. Ceněn byl však zvláště pro své litografie, ilustroval s nimi díla cizí i vlastní. Poněvadž tehdy ještě neexistovala žádná jednoduchá metoda barevného tisku, barevné ilustrace v každém výtisku musel vytvářet de novo.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Ptáci}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se ptáků, zapište ho prosím mezi nové články.
